7 Tvo 38/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 3. 2001 o stížnosti
obžalovaného Ing. L. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci jako soudu
odvolacího ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 To 17/2001, v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 2/2000 t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost obžalovaného Ing. L. Š. z a m í
t á.
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě jako soudu prvního
stupně pod sp. zn. 50 T 2/2000 podali státní zástupce a obžalovaný Ing. L. Š.
odvolání proti rozsudku ze dne 14. 11. 2000. V průběhu odvolacího řízení
konaného před Vrchním soudem v Olomouci podal obžalovaný Ing. L. Š. žádost o
propuštění z vazby. Vrchní soud v Olomouci o této žádosti rozhodl usnesením ze
dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 To 17/2001, tak, že ji podle § 72 odst. 2 tr. ř.
zamítl, přičemž nepřijal nabídku záruky manželky obžalovaného podle § 73 odst.
1 písm. a) tr. ř. ani písemný slib obžalovaného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.
ř. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný Ing. L. Š. stížnost.
Nejvyšší soud shledal, že stížnost není přípustná, protože byla podána
proti usnesení odvolacího soudu.
Podle § 141 odst. 2 tr. ř. usnesení soudu lze stížností napadnout jen v
těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhoduje ve věci v
prvním stupni.
Zákon výslovně připouští stížnost proti rozhodnutí o vazbě v ustanovení
§ 74 odst. 1 tr. ř. Rozhodnutím o vazbě přitom je i usnesení, jímž soud
rozhodne o žádosti obžalovaného o propuštění z vazby podle § 72 odst. 2 tr. ř.
V posuzovaném případě nerozhodl o žádosti obžalovaného o propuštění z
vazby soud, který by rozhodoval ve věci v prvním stupni. Soudem rozhodujícím ve
věci se tu míní soud rozhodující v meritu věci, jak je vymezena podanou
obžalobou. Soudem rozhodujícím ve věci v prvním stupni tedy je Krajský soud v
Ostravě. Vrchní soud v Olomouci je soudem, který ve věci rozhodoval jako soud
druhého stupně, tj. jako soud odvolací, byť o žádosti obžalovaného o propuštění
z vazby rozhodoval v rámci odvolacího řízení fakticky poprvé. Jestliže odvolací
soud v rámci odvolacího řízení rozhoduje nikoli o odvolání, ale o nějaké jiné
otázce, není při tomto rozhodování soudem prvního stupně, i když danou otázku
rozhoduje poprvé. Pokud by totiž zákonná dikce „jestliže rozhoduje ve věci v
prvním stupni\" v ustanovení § 141 odst. 2 tr. ř. měla znamenat, že musí jít o
soud, který poprvé rozhoduje danou otázku, tak by tím bylo ve skutečnosti
vyjádřeno jen to, že stížnost není přípustná proti usnesení, jímž již bylo o
dané otázce rozhodnuto podruhé, tedy proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o
stížnosti. To však by bylo v rámci ustanovení § 141 odst. 2 tr. ř. zjevně
nelogické a evidentně to ani není účelem tohoto ustanovení. Zásada, že není
přípustná stížnost proti usnesení, jímž již bylo rozhodnuto o stížnosti, je
vtělena do jiných ustanovení trestního řádu, zejména do úpravy právní moci
usnesení. Z ustanovení § 140 odst. 1 písm. b) tr. ř. vyplývá, že usnesení je
pravomocné, jestliže zákon proti němu připouští stížnost, avšak podaná stížnost
byla zamítnuta. Již ze samotné okolnosti, že usnesení, napadené stížností,
která byla zamítnuta, je v právní moci, jasně vyplývá, že proti takovému
usnesení není přípustná stížnost. Ustanovení § 141 odst. 2 tr. ř. v části, v
níž slovy „jestliže rozhoduje ve věci v prvním stupni\" by mělo vyjadřovat v
podstatě znovu jen nepřípustnost stížnosti proti usnesení, jímž byla daná
otázka rozhodnuta podruhé, tj. nepřípustnost stížnosti proti usnesení, kterým
bylo o stížnosti již rozhodnuto, by v podstatě nedávalo žádný smysl, bylo by
nadbytečné, vymykalo by se systematice úpravy právní moci usnesení a stížnosti
a bylo by již svou podstatou nelogické. Z toho je zřejmé, že zákonná dikce
„jestliže rozhoduje ve věci v prvním stupni\", uvedená v § 141 odst. 2 tr. ř.,
nemůže mít ten význam, že odvolací soud se při rozhodování o nějaké dílčí
otázce, která stojí mimo meritum věci vymezené podanou obžalobou a odvoláním
podaným proti rozsudku soudu prvního stupně, stává sám soudem prvního stupně.
Proto není stížnost proti takovému rozhodnutí přípustná.
Nejvyšší soud si je vědom toho, že pojem „ve věci\" je v řadě různých
ustanovení trestního řádu užíván ve významu, který není pro všechna ustanovení
jednotný a různě se odlišuje. Význam uvedeného pojmu v ustanovení § 141 odst. 2
tr. ř. o přípustnosti stížnosti ale nespatřuje v tom, že by se odvolací soud
stával soudem prvního stupně, pokud v rámci odvolacího řízení usnesením
rozhoduje, byť poprvé, o něčem jiném než o odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně.
V některých případech Nejvyšší soud považuje za důvodné přezkoumat z
podnětu stížnosti i takové usnesení odvolacího soudu, proti kterému stížnost v
intencích předcházejících úvah neshledává přípustnou. Je tomu tak v případech,
kdy přezkum usnesení odvolacího soudu vyžadují zásady spravedlivého procesu ve
smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č.
209/1992 Sb.), která je podle čl. 10 Ústavy bezprostředně závazná a má přednost
před zákonem. Typicky jde např. o stížnost podanou proti usnesení, jímž by
odvolací soud sám s konečnou platností rozhodl o vyloučení svého soudce.
Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo
jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně
rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení
svobody nezákonné. Obžalovaný může toto právo vykonávat i opakovanou žádostí o
propuštění z vazby podle § 72 odst. 2 tr. ř. s tím, že pokud ji podá v řízení
před soudem prvního stupně, je proti rozhodnutí tohoto soudu stížnost přípustná.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost obžalovaného Ing. L. Š.
podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl, aniž z jejího podnětu přezkoumal
správnost výroku napadeného usnesení a předcházející řízení. Poučení, které
Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení uvedl o nepřípustnosti stížnosti,
považuje Nejvyšší soud za správné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec