7 Tz 11/2022-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 1. 2022 v neveřejném zasedání v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. T., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 42/2020, o návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se přerušuje výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému P. T. uložen rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 1 T 42/2020.
1. Ministr spravedlnosti podal dne 24. 1. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného P. T. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 6. 2020, č. j. 1 T 42/2020-160. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným dvěma zločiny krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný v současné době vykonává tento trest.
2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl, že zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil toto porušení zákona, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Sokolově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozsudku, proti kterému byla podána stížnost pro porušení zákona.
3. Návrh na přerušení výkonu rozsudku ministr spravedlnosti specifikoval jako návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Poukázal na riziko, že trest, který by mohl být v důsledku podané stížnosti pro porušení zákona nově vyměřen v rozmezí zákonné trestní sazby, by nemusel dosáhnout délky již vykonaného trestu.
4. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
5. Nejvyšší soud shledal, že návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody je důvodný.
6. Pokud Nejvyšší soud vyhoví stížnosti pro porušení zákona, přichází reálně v úvahu, že obviněný bude uznán vinným skutky spáchanými ve dnech 24. 3. 2020 a 30. 3. 2020 a spočívajícími v odcizení 600 Kč z rukou jeho známé a v odcizení dvou balení kávy v celkové ceně 559,90 Kč ze samoobslužné prodejny, a to po předchozím potrestání obviněného za trestný čin krádeže, a že tento skutek bude posouzen jako dva přečiny krádeže – podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, na které zákon stanoví trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
7. Uložený trest odnětí svobody obviněný s přihlédnutím k započtení vazby vykonává od 30. 3. 2020, takže je ve výkonu tohoto trestu již téměř jeden rok a 10 měsíců. Je pravděpodobné, že obviněnému nebude nově uložen trest odnětí svobody ve výměře, která by přesahovala délku dosud vykonaného trestu. Proto je třeba výkon trestu odnětí svobody přerušit.
8. Nejvyšší soud proto na návrh ministra spravedlnosti přerušil výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem napadeným stížností pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. 1. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu
10. Aplikace ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je alternativně podmíněna dvěma skupinami případů. První skupinu představují případy, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu (§ 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nebo válečný stav (čl. 43 odst. 1 Ústavy). Přitom postačí, že čin byl spáchán v době, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav. Výčet stavů je v citovaném ustanovení taxativní, takže jiný stav – a tudíž ani nouzový stav – není důvodem aplikace citovaného ustanovení. Druhou skupinu představují případy, kdy tu je živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ lze považovat nikoli nouzový stav, nýbrž fakt výskytu koronaviru označovaného jako SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Avšak pouhá časová shoda doby spáchání činu s dobou zmíněné „události“ není dostatečnou podmínkou pro to, aby čin mohl být posouzen podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu je třeba, aby čin také nějak věcně souvisel s uvažovanou „událostí“, tj. s výskytem koronaviru a epidemií nemoci COVID-19 nebo s opatřeními přijatými k potlačení či omezení epidemie. Tato souvislost se demonstruje např. tím, že pachatel byl k činu motivován zvláštními okolnostmi vyplývajícími z epidemie nebo z opatření přijatých k jejímu potlačení či omezení, že takových okolností nebo opatření využil k spáchání činu, že mu takové okolnosti nebo opatření umožnily nebo usnadnily spáchání činu, že čin byl namířen proti věcem, které s ohledem na svůj význam při realizaci opatření směřujících k potlačení či omezení epidemie zasluhují zvýšenou ochranu, apod.
11. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněný spáchal předmětné činy v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činů obviněného s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněného se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžné krádeže peněz a potravin ze samoobsluhy, patrně aniž by při jejich spáchání hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Kvůli absentujícímu odůvodnění rozsudku nebylo možné zjistit, jaké konkrétní okolnosti či právní úvahy vedly Okresní soud v Sokolově k použité kvalifikaci činu.
12. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit předmětné dva skutky podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Výrok o vině obviněného dvěma zločiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je - s ohledem na okruh v této fázi řízení identifikovatelných zjištění soudu - v rozporu se zákonem. Obviněný byl odsouzen pro spáchání trestného činu, aniž by (dosud) bylo shledáno naplnění všech jeho znaků. Tím pádem nemohou obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody.
13. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, zrušil napadený rozsudek, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu