7 Tz 128/2021-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 21. 12. 2021 v neveřejném zasedání v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného T. J., nar. XY v XY, okres XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 88/2020, o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody t a k t o :
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se přerušuje výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému T. J. uložen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 4 T 88/2020.
1. Ministryně spravedlnosti podala dne 14. 12. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného T. J. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 8. 2020, č. j. 4 T 88/2020-169. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný v současné době vykonává tento trest.
2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti vytkla, že zákon byl porušen v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil toto porušení zákona, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon rozsudku, proti kterému byla podána stížnost pro porušení zákona.
3. Návrh na přerušení výkonu rozsudku ministryně spravedlnosti specifikovala jako návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Poukázala na riziko, že trest, který by mohl být v důsledku podané stížnosti pro porušení zákona nově vyměřen v rozmezí zákonné trestní sazby, by nemusel dosáhnout délky již vykonaného trestu.
4. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
5. Nejvyšší soud shledal, že návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody je důvodný.
6. Pokud Nejvyšší soud vyhoví stížnosti pro porušení zákona, přichází reálně v úvahu, že obviněný bude uznán vinným skutkem spáchaným ve dnech 6. 4. 2020 a 19. 5. 2020 a spočívajícím ve dvou případech odcizení zboží v celkové hodnotě 1 310 Kč v prodejnách samoobslužného typu po předchozím potrestání obviněného za trestný čin krádeže a že tento skutek bude posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, na který zákon stanoví trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
7. Uložený trest odnětí svobody obviněný s přihlédnutím k započtení vazby vykonává od 19. 5. 2020, takže je ve výkonu tohoto trestu již jeden rok a více než sedm měsíců. Aby se předešlo tomu, že obviněnému bude nově uložen trest odnětí svobody ve výměře, která případně nebude dosahovat délky dosud vykonaného trestu, je třeba výkon trestu odnětí svobody přerušit.
8. Nejvyšší soud proto na návrh ministryně spravedlnosti přerušil výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem napadeným stížností pro porušení zákona.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Josef Mazák předseda senátu
soudu ve Frýdku-Místku. Vytkla nesprávné právní posouzení skutku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Namítla, že aplikace tohoto ustanovení je podmíněna věcnou souvislostí činu s výskytem koronaviru SAR Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Poukázala na to, že v dané věci jakákoli taková souvislost chybí. Uvedla, že skutek měl být správně posouzen jen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém písemném vyjádření s podanou stížností pro porušení zákona plně ztotožnil a navrhl jí plně vyhovět v souladu se závěrečným návrhem ministryně spravedlnosti.
6. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil také obviněný prostřednictvím svého ustanoveného obhájce s tím, že se s ní ztotožňuje. Rozvedl argumenty ve prospěch stížnosti pro porušení zákona, ve shodě s ní poukázal na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a na nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Zdůraznil, že nebyla zjištěna žádná věcná souvislost jeho posuzovaného jednání s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru. Poukázal na to, že zákon byl porušen v jeho neprospěch. Navrhl, aby Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhověl.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se skutek posoudí tehdy, jestliže pachatel spáchal čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že Okresní soud ve Frýdku- Místku uznal obviněného vinným tím, že „spáchal … čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že za „jinou událost“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tj. jinou než živelní pohromu, Okresní soud ve Frýdku-Místku považoval nouzový stav vyhlášený usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 v souladu s ustanoveními čl. 5, 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a následně prodloužený do 17. 5. 2020. S tím, že Okresní soud ve Frýdku-Místku posoudil skutek podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nelze souhlasit.
10. Nouzový stav se nedá podřadit pod „stav ohrožení státu“ (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) ani pod „válečný stav“ (čl. 43 odst. 1 Ústavy). Zároveň je nutno zdůraznit, že nouzový stav sám o sobě není „událostí“. Za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví“ je možno považovat fakt výskytu koronaviru SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Aby bylo namístě posoudit skutek podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku z důvodu výskytu koronaviru SARS Cov-2 a nemoci COVID-19 v epidemickém měřítku, nestačí pouhá časová souvislost činu s epidemií, ale muselo by být zjištěno, že čin měl také nějakou věcnou souvislost s probíhající epidemií jako „událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Taková souvislost je dána typicky tehdy, jestliže pachatel využil epidemie nebo opatření směřujících k jejímu potlačení nebo omezení ve svůj prospěch v tom smyslu, že mu jimi bylo určitým konkrétním způsobem umožněno nebo alespoň usnadněno spáchání činu, že bylo ztíženo jeho odhalení nebo dopadení, že z nich vyplýval motiv činu, že čin směřoval proti věcem, které pro svůj význam při potlačování nebo omezování epidemie vyžadovaly zvýšenou ochranu, apod. Tento výklad ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v souladu s tím, jak bylo uvedené ustanovení vyloženo v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
11. V posuzované věci nebyla zjištěna žádná věcná souvislost činu (útoku uvedeného v bodě 1 výroku o vině) s epidemií ani s opatřeními směřujícími k jejímu potlačení nebo omezení. Jednalo se o běžnou krádež zboží v prodejně typu samoobsluhy, přičemž odcizené zboží svou povahou nemělo z hlediska epidemie ani z hlediska opatření směřujících k jejímu potlačení nebo omezení žádný zvláštní význam. Čin obviněného byl odhalen a obviněný byl dopaden za použití běžných prostředků ochrany dotčeného majetku, tj. činností pracovníků ostrahy, přivoláním policie a kamerovými záznamy. Ani okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl žádné okolnosti, z nichž by zmíněná věcná souvislost vyplývala. V rámci odůvodnění právní kvalifikace z hlediska uvedeného znaku pouze konstatoval, že obviněný čin spáchal „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (v době vyhlášení nouzového stavu na území ČR z důvodu epidemie koronaviru)“.
12. Posouzení skutku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tedy bylo v rozporu se zákonem. Výrokem o vině byl porušen zákon v citovaném ustanovení v neprospěch obviněného. Tím pádem nemohl obstát ani výrok o trestu.
13. Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku ztratila podklad, zejména též usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném proti výroku o trestu.
14. Na podkladě skutkového stavu správně zjištěného nalézacím soudem Nejvyšší soud podle § 271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl. Po ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Při popisu skutku převzal (s nevýznamnými stylistickými úpravami) skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně.
15. Z hlediska právní kvalifikace posuzovaného jednání nevznikly žádné pochybnosti o tom, že obviněný naplnil znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jak nalézací soud v tomto směru správně dovodil. Z popsaného jednání je zřejmé, že bylo spácháno v úmyslu přímém [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. V řízení nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by obviněný nebyl za své jednání trestně odpovědný.
16. Na základě nového – pro obviněného příznivějšího – právního posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu přicházel trest odnětí svobody v trestní sazbě od šesti měsíců do tří let, která je stanovena v § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
17. Nejvyšší soud vycházel při ukládání trestu ze zásad a hledisek uvedených v § 38 a § 39 tr. zákoníku. Do značné míry lze odkázat na odůvodnění trestu v rozhodnutí nalézacího soudu. Nejvyšší soud se ztotožnil s tím, že ve prospěch obviněného lze hodnotit jeho částečné doznání, avšak zároveň že doznání nelze přeceňovat vzhledem k přistižení a zadržení obviněného při činu. Na druhé straně bylo nutno vzít v úvahu významnou přitěžující okolnost předchozích odsouzení obviněného, kterých byla řada, převážně pro trestné činy krádeže, přičemž z posledního výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný propuštěn nedlouho před spácháním posuzovaného jednání. To vše svědčí o tendenci obviněného páchat trestnou činnost majetkové povahy a o ztížených možnostech jeho nápravy jakožto vícenásobného speciálního recidivisty. S ohledem na uvedené skutečnosti nebylo možno v případě obviněného uvažovat o jiném než nepodmíněném trestu odnětí svobody, neboť nesplňuje podmínky stanovené v § 81 odst. 1 tr. zákoníku. Za odpovídající a pro nápravu obviněného postačující Nejvyšší soud považuje trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. V dolní polovině zákonné sazby byl trest uložen s ohledem na doznání obviněného a relativně nízkou výši způsobené škody. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, neboť k odlišnému zařazení nebyl shledán důvod ve smyslu § 56 odst. 3 tr. zákoníku.
18. Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona rozsudkem (po uskutečnění postupu podle § 274 odst. 5 tr. ř.) v neveřejném zasedání, k čemuž byly splněny zákonné podmínky podle § 274 odst. 4 tr. ř. Rozsudek byl vyhlášen vyvěšením jeho písemného vyhotovení (v plném znění) na úřední desce Nejvyššího soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 2. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu