7 Tz 133/2021-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 21. 12. 2021 návrh ministryně
spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, který podala se stížností pro
porušení zákona ve prospěch obviněného P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY,
nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 83/2020, a rozhodl takto :
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému P. B. přerušuje výkon trestu
odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního
soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, sp. zn. 6 T 83/2020.
1. Ministryně spravedlnosti podala dne 15. 12. 2021 ve prospěch
obviněného P. B. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu
Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020, č. j. 6 T 83/2020-169. Ve stížnosti pro
porušení zákona navrhla podle § 266 odst. 7 tr. ř. a § 275 odst. 4 věta druhá
tr. ř. přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který
obviněný na základě uvedeného rozsudku okresního soudu od 12. 11. 2020
vykonává.
2. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení
zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž
byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení
výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém
návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
3. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. B. vykonává v současné době
uvedený trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců ve Věznici Bělušice, uložený mu
za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
4. Nejvyšší soud vzal v úvahu argumenty stížnosti pro porušení zákona i
obsah spisu a shledal, že lze předpokládat vyhovění stížnosti pro porušení
zákona. Proto rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí
o stížnosti pro porušení zákona.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 15. 12. 2021 u Nejvyššího soudu
ve prospěch obviněného proti zmíněnému rozsudku stížnost pro porušení zákona.
Rozsudek napadla v celém rozsahu, přičemž vytkla právní kvalifikaci podle § 205
odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Namítla, že i když se obviněný dopustil
zjištěného jednání dne 17. 4. 2020 a 18. 4. 2020 „za jiné události vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu citovaného ustanovení, konkrétně v
době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění
COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl
být posouzen podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nebyla totiž dána žádná
věcná souvislost útoků obviněného v podobě odcizení zednického lešení, resp.
dalších věcí, s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Svou
argumentaci podpořila odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaný pod
č. 19/2021 Sb. rozh. tr. a na nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn.
IV. ÚS 767/21. Naplnění zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo
dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí, přičemž jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze
jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. V
návaznosti na to se uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na 30 měsíců jeví
jako zjevně excesivní.
4. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud jednak
podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona
přerušil výkon napadeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem. Následně
navrhla, aby podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto rozsudkem byl
porušen zákon v neprospěch obviněného P. B. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. rozsudek zrušil, jakož i
další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř.
přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl, alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle §
271 odst. 1 tr. ř.
5. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro
porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.) nejprve rozhodl o návrhu ministryně
spravedlnosti na přerušení výkonu trestu obviněného, a to usnesením ze dne 21.
12. 2021, č. j. 7 Tz 133/2021-204, tak, že podle § 275 odst. 4 tr. ř.
obviněnému P. B. přerušil výkon trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který
mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 10. 2020,
sp. zn. 6 T 83/2020.
6. Dále bylo osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. umožněno se k podané
stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně,
a shodně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, uvedli, že se s
podaným mimořádným opravným prostředkem a argumentací v něm obsaženou
ztotožňují a navrhují mu vyhovět. Právní kvalifikaci jednání podle § 205 odst.
4 písm. b) tr. zákoníku považovali s ohledem zejména na rozsudek velkého senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021,
za nesprávnou, neboť mělo být posouzeno pouze jako přečin krádeže podle § 205
odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a obviněnému měl být uložen přiměřený
trest.
7. Nejvyšší soud následně přezkoumal podle § 267 odst. 3, 4 tr. ř.
napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě
léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v § 205 odst. 1
nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní
pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný
pořádek nebo majetek.
9. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého
senátu trestního kolegia, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s
naplněním podmínek stanovených v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve
čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu
státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného
stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou
podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která
existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou
událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i
ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného
jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu,
existující na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce
března 2020.
10. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující
život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože
jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho
vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby
se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví
lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku
kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst.
4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl
vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl
vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na
daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně
ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam
vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v
možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť
přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel
minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo
zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového
stavu.
11. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu
konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku
naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná
souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví
lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost
spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání
trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí,
veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní
spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této
události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena
jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená
souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele
zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace,
anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
12. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě
subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla
tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní
odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být
jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak
povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní
odpovědnosti pachatele.
13. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného P. B.,
je zřejmé, že se svého jednání v dubnu a květnu roku 2020 dopustil v době jiné
události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to za výskytu koronaviru
SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky,
která usnesením č. 194/2020 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6
ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění
pozdějších předpisů, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů
na území České republiky vyhlásila nouzový stav, a poté jej prodloužila a
nadále přijímala celou řadu navazujících omezujících a regulačních opatření.
14. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného,
jinak správně posouzeným jako pokračující trestný čin krádeže podle § 205 odst.
1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru,
Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud se ve smyslu výše shrnutých požadavků
k dané otázce s ohledem na postup podle § 129 odst. 2 tr. ř. nevyjádřil.
Obviněný nicméně jednal tak, že (zjednodušeně řečeno) vnikl (spolu s další
dosud neustanovenou osobou) na volně přístupný pozemek domu v rekonstrukci a
odcizil odtud deset dílů zednického lešení a další drobné věci nulové hodnoty,
v druhém případě potom odcizil čtyři pneumatiky. Není přitom jednoznačně
zřejmé, že by se pandemická situace zmíněného skutkového děje nějak podstatně
týkala, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit
neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti předmětům, které
nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro
shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
15. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona v dané situaci
přisvědčil. Okresní soud v Ústí nad Labem totiž pravomocným rozsudkem jednání
obviněného, pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle
§ 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro
zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině, a návazně ani
výrok o trestu, nemohou obstát.
16. Nejvyšší soud tudíž podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené
porušení zákona, konkrétně § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, působící v
neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle § 269 odst. 2 tr. ř.
stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad
Labem zrušil, současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušený
rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
17. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ústí
nad Labem přikázal, mimo jiné i s ohledem na již zmíněnou absenci odůvodnění
napadeného rozsudku podle § 129 odst. 2 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem
prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním
rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně
rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v
návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek
velkého senátu trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp.
zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) znovu zvážil,
zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za
užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku
či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
18. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274
odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku
vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 1. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu