7 Tz 14/2022-333
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 2 T 29/2020, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 2 T 29/2020,
byl porušen zákon
v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2020, č. j. 2 T 29/2020-240, byl obviněný J. S. v bodu 1) a 2) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v bodu 1) byl potom současně uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr.
zákoníku a v bodu 2) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl shledán vinným rozsudky Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 33 T 23/2020 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 4 T 83/2020 a ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 74 T 54/2020, byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestu, týkající se sbíhající se trestné činnosti a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené R. H. na náhradu škody. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť státní zástupce a obviněný se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku vzdali práva na podání řádného opravného prostředku, obviněný i sdělil, že si nepřeje, aby odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby a současně prohlásili, že netrvají na písemném vyhotovení odůvodnění.
V návaznosti na to rozsudek s ohledem na § 129 odst. 2 tr. ř. obsahuje odůvodnění jen stran výroku o náhradě škody.
2. Uvedeného trestného činu se měl obviněný dopustit jednáním spočívajícím v tom, že ačkoliv byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2017, č. j. 70 T 72/2016-676, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2017, za současného zrušení výroku o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu a celého výroku o trestu, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2016, sp. zn. 10 T 61/2016 a ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 74 T 180/2015, mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 26 měsíců se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem, který vykonal 2. 2. 2020, a ačkoliv od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 byl usnesením Vlády České republiky č. 194, uveřejněným pod č. 69/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen na dobu 30 dnů nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu nákazy koronavirem SARS CoV-2, přičemž usnesením Vlády České republiky č. 396, uveřejněným pod č. 156/2020 Sb., v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, byl tento nouzový stav prodloužen do 30. 4. 2020, a dále prodloužen do 17. 5. 2020 usnesením vlády ze dne 30. 4. 2020 č. 485, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, které bylo vyhlášeno pod č. 219/2020 Sb., a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 28. 4. 2020 č. 1105, přesto
1) v době okolo 7.04 hodin dne 7. 5. 2020 v Ostravě-Martinově, za konkrétně nezjištěných bližších okolností, vstoupil odemčenou brankou na pozemek, náležející k obydlí na ul. XY, kde v zištném úmyslu odcizil křovinořez modré barvy z neuzamčené kůlny, přičemž tento zabalil do igelitového pytle a odložil jej na travnatou plochu pozemku, a poté z této kůlny vzal krompáč, pomocí kterého poškodil oplocení zahrady, vedoucí k sousednímu pozemku, situovaného na ul. XY, ve kterém vytvořil otvor o rozměrech 60 cm x 30 cm, přičemž vytvořeným otvorem vnikl na tento pozemek, kde z nezajištěné kůlny vzal sekyru, poté se přesunul k obytnému domu na pozemku, kde u okna odstranil síť proti hmyzu, a dále v úmyslu se do domu vloupat poškodil několika vrypy vstupní dveře do domu, přičemž v tomto jednání byl vyrušen majitelkou domu a z místa činu utekl, čímž poškozené R. H. způsobil škodu poškozením ve výši 20 600 Kč,
2) v době okolo 7.25 hodin dne 7. 5. 2020 v Ostravě-Martinově, na ul. XY, ve volně přístupném areálu spol. Pekárna Hruška, v zištném úmyslu vnikl po otevření do neuzamčeného vozidla tov. zn. Peugeot Partner červené barvy RZ XY, kde se zmocnil peněženky černé barvy, uložené v prostřední přihrádce v interiéru vozidla, ve které byl občanský průkaz, řidičský průkaz, karta pojištěnce zdravotní pojišťovny VZP, karta pro cestovní pojištění, dále soukromý platební prostředek České spořitelny, a. s., č. XY, firemní platební prostředek České spořitelny, a.
s., č. XY, finanční hotovost ve výši 3 550 Kč, 3 ks papírových vizitek, zákaznické karty Tesco, Globus, Alstel, Makro, Mountfield, a dále se zmocnil koženého CD pořadače s disky CD, který byl rovněž uložen v prostorách interiéru vozidla, načež z místa činu utekl, následně v čase 8:07:34 dne 7. 5. 2020 poté, co se zmocnil platebního prostředku Business Card, č. XY, vydaného Českou spořitelnou, a. s., k firemnímu účtu O. P., v zištném úmyslu provedl v ATM banky Moneta Money Bank, a. s., v Ostravě- Pustkovci, na ul.
XY, pokus o neoprávněnou autorizaci výběru finančních prostředků ve výši 5 000 Kč, která byla zamítnuta z důvodu hlášení ztráty platebního prostředku, a následně v čase 8:12:35 dne 7. 5. 2020 poté, co se zmocnil platebního prostředku Master Card č. XY, vydaného Českou spořitelnou, a. s., k soukromému účtu P. O., v zištném úmyslu provedl v ATM banky Moneta Money Bank, a. s., v Ostravě-Pustkovci na ul. XY, neoprávněnou autorizaci dotaz na aktuální zůstatek finančních prostředků, která byla zamítnuta z důvodu hlášení ztráty platebního prostředku, čímž poškozenému P.
O. způsobil škodu odcizením ve výši 4 950 Kč a v případě dokonání pokusu o neoprávněnou autorizaci by byla poškozenému způsobena další škoda ve výši 5 000 Kč.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 4. 11. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti zmíněnému rozsudku stížnost pro porušení zákona. Poukázala na znění zejména ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jeho výklad v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., resp. v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Podle nich je k aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty nutné zjištění určité věcné souvislosti spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V posuzované věci se ovšem obviněný sice dopustil zjištěného jednání dne 7. 5. 2020 za takové události ve smyslu citovaného ustanovení, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyla ale dána žádná věcná souvislost jeho útoků s ní. Připomenula, že obviněný se dopustil běžné krádeže v neuzamčeném vozidle a na pozemcích náležejících k obytným domům, aniž by pandemické situace jakkoli zneužil či využil, aniž by mu existující opatření či omezení spáchání trestného činu umožnila či usnadnila, stejně tak útoky nesměřovaly proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Naplnění zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného tak mělo být kvalifikováno, mimo jiné, pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. V návaznosti na to se uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na 4 let a 4 měsíců jeví jako zjevně nezákonný.
4. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. rozsudek v celém rozsahu zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, alternativně navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
5. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. Obviněný prostřednictvím obhájce uvedl, že se zcela ztotožňuje s argumentací ministryně spravedlnosti. Smyslem a účelem ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nebylo postihovat všechny krádeže, spáchané za nouzového stavu, ale jen vyznačující se vyšší mírou společenské škodlivosti s ohledem na blízkou souvislost s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr by připadal zejména v úvahu, pokud by jednání pachatele bylo vyhlášením nouzového stavu umožněno či usnadněno, nebo by toto jednání směřovalo proti důvodům vyhlášení. Obviněnému bylo nicméně kladeno za vinu odcizení křovinořezu a poškození dveří domu za účelem vloupání se do něj, popřípadě vniknutí do neuzamčeného vozidla, odcizení peněženky a pokus o výběr peněz prostřednictvím odcizené platební karty. Žádný z uvedených činů přitom v příčinné souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem ani se souvisejícími opatřeními nebyl. K uplatnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku proto nebyly naplněny podmínky.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona a argumentací v ní obsaženou rovněž ztotožnil a navrhl jí vyhovět. Právní kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku považoval s ohledem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/2, za nesprávnou, neboť nebyla dána touto soudní praxí požadovaná věcná souvislost krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Obviněný se totiž dopustil jednání spočívajícího v krádeži vloupáním, která byla zaměřena na zahradní vybavení, resp. na odcizení věcí z neuzamčeného vozidla. Čin tak byl nesprávně právně posouzen, což našlo svůj odraz i při ukládání trestu. Navrhl proto postupovat tak, jak to předložila ministryně spravedlnosti ve svém podání.
7. Nejvyšší soud následně přezkoumal podle § 267 odst. 3, odst. 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, jež existovala na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce března 2020.
10. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
11. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění znaku v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s takovou událostí. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
12. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
13. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného J. S., je zřejmé, že se svého jednání dne 7. 5. 2020 dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to za výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením č. 194/2020 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů na území České republiky nouzový stav, a poté jej prodloužila (tedy platil i v době posuzovaného jednání) a nadále byla přijímána celá řada navazujících omezujících a regulačních opatření.
14. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného, jinak správně posouzeným, mimo jiné, jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud se ve smyslu výše shrnutých požadavků k dané otázce s ohledem na postup podle § 129 odst. 2 tr. ř. nevyjádřil. Obviněný nicméně jednal tak, že (zjednodušeně řečeno) jednak vnikl na pozemek obytného domu za účelem odcizení běžných předmětů (např. křovinořezu), v druhém případě potom odcizil z neuzamčeného vozidla peněženku a další drobné věci a pokusil se o výběr peněz. Není přitom jednoznačně zřejmé, že by se pandemická situace zmíněného skutkového děje nějak podstatně týkala, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti předmětům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
15. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona v dané situaci přisvědčil. Okresní soud v Ústí nad Labem totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného, pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině nemohl obstát.
16. Nejvyšší soud tudíž podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, působící v neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zde je nutné doplnit, že kasace napadeného rozsudku se v konečném důsledku týkala pouze výroku o vině. Pokud jde totiž o výrok o trestu, byl zrušen již rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 6 Tz 53/2021, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona, směřující ve prospěch obviněného J. S. proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 74 T 54/2020. Nejvyšší soud, v podstatě z obdobných důvodů jako je tomu v nyní činěném rozhodnutí, napadený rozsudek okresního soudu zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí či jejich částí, na zrušenou část obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy výslovně i výrok o trestu obsažený v nyní přezkoumávaném rozsudku Okresního soudu ze dne 3. 12. 2020, č. j. 2 T 29/2020-240, kterým byl ve vztahu k trestné činnosti, projednávané ve věci téhož soudu sp. zn. 74 T 54/2020, uložen souhrnný trest.
17. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, mimo jiné i s ohledem na již zmíněnou absenci odůvodnění napadeného rozsudku podle § 129 odst. 2 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
18. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu