7 Tz 14/2025-336
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného N. S. proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného N. S.
Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, se zrušuje, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, bylo podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného N. S. pro skutek, kvalifikovaný jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. bylo obviněnému uloženo složit na účet státního zastupitelství částku 5 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního předpisu a podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla obviněnému stanovena zkušební doba ve výměře 12 měsíců.
2. Státní zástupkyně v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že jsou dány zákonné podmínky pro zmíněný postup, neboť obviněný se k jednání, pro které je trestně stíhán, doznal, svého jednání lituje, přičemž horní hranice trestu odnětí svobody u stíhaného přečinu nepřesahuje pět let. S ohledem na povahu a závažnost spáchaného přečinu a okolnosti jeho spáchání byl shledán důvod, aby vedle splnění podmínek uvedených v § 307 odst. 1 tr. ř. byla obviněným splněna i podmínka uvedená v ustanovení § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. Obviněný uzavřel s poškozenou D. M. dohodu o náhradě škody v celkové výši 200 000 Kč, byl sjednán splátkový kalendář, a podle něj posléze dohodnutou náhradu škody uhradil. Obviněný dosud nebyl soudně trestán, nemá žádný záznam ani v evidenci přestupků. Na účet státního zastupitelství složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního předpisu a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu. Současně obviněný s postupem podle § 307 tr. ř. souhlasil.
3. Proti tomuto usnesení podala dne 20. 9. 2024 stížnost Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „VZP“). Uvedla, že se včas a řádně připojila se svým nárokem na náhradu vzniklé škody. S ohledem na to nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, jelikož obviněný s ní neuzavřel žádnou dohodu o náhradě škody, škodu ani její část neuhradil ani neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě.
4. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 tr. ř. za použití autoremedury tak, že se vyhovuje stížnosti poškozené společnosti VZP a doplňuje se chybějící výrok do usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, který zní: „Podle § 307 odst. 6 tr. ř. se obviněnému ukládá, aby ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, uhradil škodu ve výši 131 947 Kč.“. Toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 10. 2024.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného dne 7. 3. 2025 stížnost pro porušení zákona. Nejprve odkázal na relevantní právní úpravu a dovodil, že státní zástupkyně nezákonně použila autoremeduru, neboť rozhodnutí se doplněním výroku o povinnosti obviněného uhradit poškozené VZP škodu dotklo práv obviněného v jeho neprospěch. Použití autoremedury tak bylo v daném případě vyloučeno. Výrok uvedeného usnesení neodpovídal podle ministra spravedlnosti ani tomu, že by bylo stížnosti vyhověno ve smyslu § 146 odst. 1 tr. ř., neboť VZP nenamítala chybějící výrok o povinnosti k náhradě škody, ale namítala nezákonnost celého rozhodnutí z důvodu nesplnění podmínek obsažených v § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ pak nebyla příslušná k rozhodnutí o podané stížnosti ve smyslu § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř.
6. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v § 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., dále aby zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a nakonec aby přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
7. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministra spravedlnosti ztotožnil. Uvedl, že na základě spisového materiálu je zřejmé, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ nemohla o stížnosti VZP rozhodnout postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř., neboť změna napadeného usnesení se dotkla práv obviněného. V důsledku nezákonného použití autoremedury došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť byl zmiňovanou změnou zavázán k další náhradě škody. Státní zástupkyně měla postupovat podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a předložit věc k rozhodnutí o stížnosti nadřízenému státnímu zástupci, totiž Krajskému státnímu zastupitelství v Praze. Dále státní zástupce upozornil, že uložení povinnosti obviněnému nahradit škodu poškozené VZP podle § 307 odst. 6 tr. ř. bylo v této věci vyloučeno, neboť obviněný uzavřel dohodu o náhradě škody toliko s D. M., nikoli s VZP. V návaznosti na to se ztotožnil s návrhem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ministr spravedlnosti uvedl ve stížnosti pro porušení zákona.
9. Obviněný a VZP svá vyjádření ve stanovené lhůtě Nejvyššímu soudu nepředložili.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených a dospěl k závěru, že byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
11. Jak již bylo dílem rekapitulováno, ve vztahu k obviněnému bylo vedeno trestní stíhání pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním, jehož průběh je pro podstatu podané stížnosti pro porušení zákona nerozhodný. V tomto řízení bylo rozhodnuto shora citovaným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného podle § 307 odst. 1, 2 tr. ř. Proti tomuto usnesení podala následně VZP stížnost, kterou, zjednodušeně řečeno, namítala nezohlednění svého nároku na náhradu škody, stran něhož obviněný neuzavřel žádnou dohodu o náhradě škody, škodu ani její část neuhradil ani neučinil jiná potřebná opatření k její náhradě. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. ZT 136/2024, pak bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 tr. ř. za použití autoremedury rovněž o výše zmíněném doplnění výroku o náhradě škody podle § 307 odst. 6 tr. ř.
12. Podle § 307 odst. 9 tr. ř. proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
13. Podle § 146 odst. 1 tr. ř. orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení.
14. Podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu.
15. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že VZP měla v trestní věci obviněného N. S. postavení poškozeného a mohla v rámci předmětného trestního řízení uplatnit nárok na náhradu škody. VZP bylo dne 29. 4. 2024 doručeno oznámení o zranění poškozené D. M., součástí spisu je návazně poučení poškozené právnické osoby a dotčené právnické osoby v trestním řízení, přičemž VZP podle § 43 odst. 3 tr. ř. uplatnila nárok na náhradu škody v celkové výši 131 947 Kč (srov. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). VZP tedy byla oprávněna podat proti usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného stížnost.
16. Zejména je ovšem podstatné, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ nemohla o stížnosti VZP rozhodnout postupem podle § 146 odst. 1 tr. ř., neboť orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, jí může sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, resp. jinak řečeno změnou rozhodnutí nesmí být dotčena jiná strana (§ 12 odst. 6 tr. ř.). Takovou stranou je přitom v daném případě osoba, proti které se trestní řízení vede, tedy obviněný, jehož dotčení přezkoumávaným usnesením (zásadní navýšení jeho povinnosti k náhradě škody) je naprosto evidentní.
17. Z uvedeného je zřejmé, že státní zástupkyně nesprávně použila autoremeduru, neboť nově vydané rozhodnutí se doplněním výroku o povinnosti obviněného uhradit VZP škodu dotklo práv obviněného v jeho neprospěch. Použití autoremedury tak bylo v daném případě vyloučeno. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ měla postupovat podle § 146 odst. 2 písm. b) tr. ř. a předložit věc k rozhodnutí o stížnosti nadřízenému státnímu zástupci, resp. Krajskému státnímu zastupitelství v Praze.
18. Nejvyšší soud se pak v zásadě připojuje i k dalším pochybnostem o výroku napadeného usnesení, totiž v tom smyslu, že podstatou stížnosti VZP ani nebyl požadavek na (pouhé) doplnění výroku o náhradě škody, navíc podle § 307 odst. 6 tr. ř., ale tvrzení o nemožnosti postupu podle § 307 tr. ř. [viz podmínky v odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení] vůbec. Nicméně primární vadou (a také podstatou námitek obsažených ve stížnosti pro porušení zákona) byl postup ve věci činné státní zástupkyně v podobě autoremedury, přičemž přezkum a závěr, zda rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného (proti kterému stížnost pro porušení zákona nesměřovala) obstojí či jak v řízení dále postupovat, bude úkolem stížnostního orgánu.
IV. Způsob rozhodnutí
19. Nejvyšší soud tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z výše popsaného důvodu k porušení zákona v neprospěch obviněného. Proto v souladu s § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že shora citovaným pravomocným usnesením byl porušen zákon, a to v nesprávně aplikovaném ustanovení § 146 odst. 1 tr. ř. [s tím, že nerealizovaný postup podle odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení byl již jen důsledkem této primární vady] a že se tak stalo v neprospěch obviněného. V důsledku toho podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože po zrušení napadeného usnesení a na něj navazujících rozhodnutí přetrvává potřeba rozhodnout o podané stížnosti VZP, přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
20. Nejvyšší soud uvedeným způsobem rozhodl o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, a to za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 4. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu