7 Tz 151/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10.
července 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Sováka a soudců JUDr.
Jana Engelmanna a JUDr. Petra Hrachovce stížnost pro porušení zákona, podanou
ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. N., proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 8 To 242/2000, a
podle § 268 odst. 2 a § 271 odst. 1 per analogiam tr. řádu rozhodl t a k t o :
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 8 To 242/2000,
pokud jím byl ponechán nedotčen výrok o trestu uloženém obviněnému J. N.
rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. 1 T 5/99,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného
J. N.
Citovaný rozsudek se doplňuje výrokem, že podle § 258 odst. 1 písm. e),
odst. 2 tr. řádu se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2000,
sp. zn. 1 T 5/99, ohledně obviněného J. N., roz. Ž., z r u š u j e ve výroku o
trestu.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. 1 T 5/99,
byli odsouzeni obvinění J. Š., B. Č., K. D., roz. Š., D. Ž. a J. N., roz. Ž.
Obviněný J. N., roz. Ž., byl za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm.
b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou, a za
trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
odsouzen podle § 247 odst. 3, § 42 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému
trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2
písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně obvodní
soud rozhodl ohledně všech obviněných o náhradě škody.
Všech pět obviněných podalo proti shora citovanému rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 10 řádně a včas odvolání. Z podnětu těchto opravných prostředků Městský
soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 8 To 242/2000, napadený
rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr.
řádu zrušil ohledně obviněného B. Č. v celém rozsahu, ohledně obviněného K. D.
v části výroku o vině a ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ohledně
obviněných J. Š. a D. Ž. ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu. Kromě
toho odvolací soud zrušil též část výroku o náhradě škody. Procesním postupem
podle § 259 odst. 3 tr. řádu Městský soud v Praze znovu rozhodl o vině a trestu
ohledně obviněných B. Č. a K. D., nově uložil tresty obviněným J. Š. a D. Ž. a
také obviněnému J. N., roz. Ž., kterému podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití
§ 42 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody na sedm
let, pro jehož výkon tohoto obviněného podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák.
zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Kromě toho odvolací soud zčásti znovu
rozhodl o náhradě škody.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti shora citovanému rozsudku
Městského soudu v Praze ve prospěch obviněného J. N., roz. Ž., u Nejvyššího
soudu České republiky stížnost pro porušení zákona s tím, že předpokladem
nového rozhodnutí podle § 259 odst. 3 tr. řádu je to, že odvoláním napadené
rozhodnutí je v odpovídající části podle § 258 tr. řádu zrušeno. V této trestní
věci však došlo k tomu, že odvolací soud ohledně obviněného J. N., roz. Ž.,
nově rozhodl, aniž zrušil výrok o trestu a způsobu jeho výkonu z rozsudku soudu
prvního stupně a ve vztahu k obviněnému J. N., roz. Ž., tak vlastně vedle sebe
existují dva odlišné výroky o trestu odnětí svobody a dva shodné výroky o
způsobu výkonu těchto trestů.
Pokud tudíž Městský soud v Praze stížností napadeným rozsudkem kromě jiného
znovu rozhodl tak, že se obviněnému J. N., roz. Ž., ukládá trest odnětí svobody
v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou, porušil podle názoru ministra spravedlnosti v neprospěch uvedeného
obviněného zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. e) a § 259
odst. 3 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti ČR proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z
podnětu podané stížnosti podle § 268 odst. 2 tr. řádu toto porušení zákona
vyslovil a aby dále postupoval podle § 270 odst. 2, event. podle § 271 odst. 1
tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona
přezkoumal podle § 267 odst. 1, odst. 2 tr. řádu správnost výroku napadeného
rozsudku v části týkající se obviněného J. N., roz. Ž., a zabýval se rovněž
správností postupu řízení, které vydání této části rozsudku Městského soudu v
Praze předcházelo.
Shledal, že k porušení zákona v trestní věci obviněného J. N., roz. Ž., v
neprospěch tohoto obviněného skutečně došlo, a že se tak stalo v ohledech
oprávněně namítaných ministrem spravedlnosti v písemném odůvodnění podané
stížnosti.
Ustanovení § 258 odst. 2 tr. řádu, věta před středníkem, zakotvuje zásadu, že
pokud je vadná jen část napadeného rozsudku a lze jí oddělit od ostatních jeho
částí, zruší odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně právě jen v
této části. Pouze tehdy, zruší-li odvolací soud, byť i jen z části výrok o
vině, musí zrušit vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají ve výroku o vině svůj podklad (§ 258 odst. 2 tr. řádu, věta za středníkem).
Citované ustanovení trestního řádu umožňuje v zájmu rychlosti a hospodárnosti
řízení, předpokládaném ustanovením § 2 odst. 4 tr. řádu, aby v případě zjištění
některé z vad uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) až f) tr. řádu nemuselo
docházet ke zrušení celého napadeného rozsudku, když odvolací soud je zde
povinen zrušit toliko vadnou část rozsudku, kterou lze oddělit od ostatních.
(Srov. též č. 37/1965 Sb. rozh. trest.).
Ze struktury rozsudečného výroku i z odůvodnění stížností pro porušení zákona
napadeného rozsudku Městského soudu v Praze je patrno, že tento soud shledal
ohledně obviněného J. N., roz. Ž., v procesním postupu a v rozhodnutí soudu
prvního stupně toliko pochybení spočívající v tom, že uvedenému obviněnému byl
uložen nepřiměřený trest, tedy vadu specifikovanou ustanovením § 258 odst. 1
písm. e) tr. řádu. Výrok o vině obviněného J. N., roz. Ž., a výrok o náhradě
škody, týkající se tohoto obviněného, shledal odvolací soud správnými a
zákonnými a žádná vážnější pochybení neshledal ani v řízení předcházejícím.
Nejvyšší soud České republiky shledal shora uvedené skutkové i právní závěry
Městského soudu v Praze oprávněnými a odůvodněnými a v postupu tohoto soudu
nezjistil ani jiné závady, s výjimkou toho, že vyhotovení a opisy rozsudku
odvolacího soudu, ani další obsah spisu skutečně neobsahují jakýkoliv podklad o
tom, že soud druhého stupně za tohoto procesního stavu použil (v tomto případě
obligatorního) ustanovení § 258 odst. 2 tr. řádu a vadnou oddělitelnou část
rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ohledně obviněného J. N., roz. Ž.,
zrušil.
Městský soud v Praze tak vskutku napadeným rozsudkem porušil v neprospěch
obviněného J. N., roz. Ž., zákon v ustanovení § 258 odst. 2 tr. řádu, nikoliv
však též v ustanovení § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu, jehož použil právem, ani
v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, neboť shora vytýkané pochybení zjevně
nebylo zapříčiněno tím, že by odvolací soud nedostál své zákonné přezkumné
povinnosti.
Nejvyšší soud České republiky proto z podnětu stížnosti pro porušení
zákona, podané ve prospěch obviněného J. N., roz. Ž., ministrem spravedlnosti,
toto porušení zákona podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil.
Plné nápravy citovaným rozhodnutím vzniklého protiprávního stavu pak
Nejvyšší soud dosáhl procesním postupem, analogickým postupům upraveným v
ustanovení § 271 odst. 1 tr. řádu, kdy stížností napadený rozsudek Městského
soudu v Praze doplnil v části výroku týkající se obviněného J. N., roz. Ž.,
chybějícím zrušujícím výrokem podle § 258 odst. 2 tr. řádu. Nejvyšší soud tímto
postupem dosáhl úplného souladu platné právní úpravy s reálně existujícím
stavem.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není
stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 7 tr. řádu).
V Brně dne 10. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k