7 Tz 167/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 31. 7. 2001 v senátě složeném
z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jindřicha
Urbánka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v
neprospěch obviněného Š. S., v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově
pod sp. zn. 2 T 655/2000 a podle § 268 odst. 2 tr. ř. a analogicky podle § 271
odst. 1 tr. ř. za podmínek stanovených v § 272 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o
:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 2
T 655/2000, a v řízení, jež mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v řízení, jež tomuto rozsudku
předcházelo, také v ustanoveních § 196 odst. 1 tr. ř., § 198 odst. 2 tr. ř. ve
prospěch obviněného Š. S.
Tento rozsudek Okresního soudu v Trutnově se d o p l ň u j e výrokem, jímž se
poškozený T. O., s. r. o., Ž. n. S., s nárokem na náhradu škody odkazuje na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 2 T 655/2000,
byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1,
3 písm. c) tr. zák. a trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální
zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 3 tr.
zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 60a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání dvou let a osmi měsíců s dohledem, přičemž výkon trestu odnětí
svobody byl podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák., § 60a odst. 2 tr. zák.
podmíněně odložen a zkušební doba byla stanovena na čtyři roky. Podle § 60a
odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil
zaplatil dlužné pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění a daň
z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků.
Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 12. 2000 v řízení před Okresním soudem v
Trutnově jako soudem prvního stupně.
Ministr spravedlnosti podal v neprospěch obviněného Š. S. stížnost pro porušení
zákona, v níž vytkl, že v rámci výroku o trestu nebyla obviněnému podle § 60a
odst. 3 tr. zák. uložena povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou
způsobil trestným činem zpronevěry, že nebylo rozhodnuto v adhézním řízení o
povinnosti obviněného podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozenému T. O., s.
r. o., Ž. n. S., částku 722 394,70 Kč a že v řízení předcházejícím rozsudku
nebyla respektována práva tohoto poškozeného. Ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke kterým došlo ve prospěch
obviněného, aby zrušil vadnou část výroku o trestu a aby dále postupoval podle
§ 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby v potřebném rozsahu přikázal nové projednání a
rozhodnutí věci.
Stížnost pro porušení zákona došla Nejvyššímu soudu dne 29. 6. 2001, avšak byla
učiněna podáním, které bylo předáno poště a adresováno Nejvyššímu soudu dne 28.
6. 2001. Z toho vyplývá, že stížnost pro porušení zákona byla se zřetelem k
ustanovení § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. podána ve lhůtě šesti měsíců od právní
moci napadeného rozsudku (§ 272 odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro
porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež
mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podstatou porušení zákona je to, jak Okresní soud v Trutnově postupoval v
adhézním řízení.
Výrok o vině trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
je správný. Okresní soud v Trutnově na podkladě důkazů, které zhodnotil
logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, zjistil, že obviněný v době od 1.
7. 1999 do 4. 1. 2000 jako soukromý podnikatel v rozporu se smlouvou uzavřenou
s obchodní společností T. O., s. r. o., Ž. n. S., odčerpal z tržeb za prodané
pohonné hmoty v čerpací stanici v T., částku 722 394,70 Kč, kterou ke škodě
uvedené obchodní společnosti použil pro sebe. V rámci hodnocení důkazů se
Okresní soud v Trutnově vypořádal i s obhajobou obviněného, který popíral, že
by z dosažených tržeb něco odčerpal pro sebe. Okresní soud v Trutnově náležitě
objasnil průběh hospodaření čerpací stanice a vytvořil si v provedených
důkazech spolehlivý podklad jednak pro porovnání množství a ceny pohonných hmot
dodaných na čerpací stanici k prodeji s výší odvedených tržeb a jednak pro
závěr, že krácení těchto tržeb obviněným bylo jediným logickým vysvětlením
zjištěného rozdílu. Právní posouzení skutku je v souladu se zákonem, a to i
pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 248 odst.
3 písm. c) tr. zák.
Výrok o vině trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální
zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. je rovněž správný. Podkladem tohoto
výroku se stalo zjištění, že obviněný jako soukromý podnikatel v T. neodvedl z
hrubých mezd svých zaměstnanců v době od 16. 2. 1998 do 15. 2. 2000 pojistné na
sociální zabezpečení ve výši 82 403,20 Kč, v době od ledna 1998 do ledna 2000
pojistné na zdravotní pojištění ve výši 66 238,30 Kč a za období let 1998 a
1999 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve
výši 158 348 Kč. Toto zjištění má plnou oporu v provedených důkazech včetně
doznání obviněného. Ve shodě se zákonem je i právní posouzení zjištěného
skutkového stavu.
Výrok o trestu je z hlediska ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. akceptovatelný,
neboť uložený trest není ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti spáchaných
trestných činů pro společnost ani k poměrům obviněného a zvolený druh trestu
není ve zřejmém rozporu s účelem trestu, jak je vymezen v ustanovení § 23 odst.
1 tr. zák. Výchovný účinek podmíněného trestu odnětí svobody spolu s vysloveným
dohledem je poněkud snižován tím, že Okresní soud v Trutnově v rámci
přiměřených omezení a přiměřených povinností podle § 60a odst. 3 tr. zák.
neuložil obviněnému též povinnost, aby podle svých sil nahradil poškozenému T.
O., s. r.o., Ž. n. S., škodu ve výši 722 394,70 Kč způsobenou trestným činem
zpronevěry. Z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že Okresní soud v
Trutnově neuložil obviněnému tuto povinnost proto, že poškozený neuplatnil
nárok na náhradu škody. Nehledě na to, že uvedené konstatování Okresního soudu
v Trutnově je v rozporu se skutečností, považuje Nejvyšší soud za nutné
zdůraznit, že uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným podle § 43 odst. 2
tr. ř. n e n í zákonným předpokladem pro to, aby soud mohl v rámci výroku o
podmíněném trestu odnětí svobody uložit obviněnému, aby podle svých sil
nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil (§ 59 odst. 2 tr. zák., § 60a
odst. 3 tr. zák.). Uložení této povinnosti není rozhodnutím v adhézním řízení,
které jinak je vázáno na návrh poškozeného podle § 43 odst. 2 tr. ř. Jde o
součást rozhodnutí o trestu a tato část výroku o trestu, která ostatně ani není
tzv. exekučním titulem, je spojena pouze s předpokladem, že trestným činem byla
způsobena škoda, že tato škoda nebyla v době rozhodnutí o trestu zcela
nahrazena a že to v konkrétním posuzovaném případě vyžaduje výchovný účel
podmíněného trestu odnětí svobody. Z toho vyplývá, že i kdyby odpovídalo
skutečnosti, že poškozený T. O., s. r. o., Ž. n. S., neuplatnil nárok na
náhradu škody, nemohlo to být důvodem k tomu, aby Okresní soud v Trutnově podle
§ 60a odst. 3 tr. zák. obviněnému neuložil, aby podle svých sil ve zkušební
době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou způsobil poškozenému T. O.,
s. r. o., Ž. n. S. trestným činem zpronevěry.
To, že Okresní soud v Trutnově podle § 60a odst. 3 tr. zák. neuložil
obviněnému, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou
poškozenému T. O., s. r. o., Ž. n. S., je určitou neúplností výroku o trestu,
která poněkud snižuje výchovný účinek uloženého trestu. Tento nedostatek však
není přesvědčivým důvodem pro závěr, že by uložený trest byl ve zřejmém
nepoměru k stupni nebezpečnosti spáchaných trestných činů pro společnost nebo k
poměrům obviněného nebo že by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s
účelem trestu. Uvedený nedostatek tedy není tak podstatný, aby z hlediska
ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř. opodstatňoval úsudek o tom, že Okresní soud v
Trutnově výrokem o trestu porušil zákon. Proto Nejvyšší soud porušení zákona
výrokem o trestu nevyslovil a výrok o trestu nezrušil ani nepřikázal Okresnímu
soudu v Trutnově doplnění výroku o trestu.
Okresní soud v Trutnově porušil zákon tím, že v adhézním řízení nerozhodl o
nároku na náhradu škody, který podle § 43 odst. 2 tr. ř. uplatnil poškozený T.
O., s. r. o., Ž. n. S. Okresní soud v Trutnově v odůvodnění napadeného rozsudku
uvedl, že výrok o náhradě škody odpadl, protože poškozený se s nárokem na
náhradu škody nepřipojil k trestnímu řízení. Toto konstatování Okresního soudu
v Trutnově je nesprávné. Poškozený uplatnil nárok na náhradu škody způsobem
stanoveným v § 43 odst. 2 tr. ř., a to dokonce dvakrát. Nejprve se tak stalo
dne 20. 3. 2000 v rámci oznámení trestného činu, které učinil V. K., jednatel
obchodní společnosti T. O., s. r. o., Ž. n. S., jak o tom svědčí protokol
založený na č. l. 100 spisového svazku 1. Podruhé byl nárok na náhradu škody
uplatněn dne 30. 6. 2000 v rámci výslechu svědka Vl. K., který jako jednatel
poškozené obchodní společnosti opakoval návrh, aby soud uložil obviněnému
povinnost k náhradě škody ve výši 722 394,67 Kč, jak o tom svědčí protokol o
výslechu svědka založený na č. l. 97 spisového svazku 1. Toto dvojí uplatnění
nároku poškozeného na náhradu škody Okresní soud v Trutnově patrně přehlédl,
protože předseda senátu ho před zahájením dokazování v hlavním líčení ani
nepřečetl (§ 206 odst. 2 tr. ř.). V rámci přípravy hlavního líčení předseda
senátu nedal poškozenému, resp. jeho zmocněnci, jímž byl Mgr. M. Z., advokát,
doručit opis obžaloby (§ 196 odst. 1 tr. ř.) a nevyrozuměl poškozeného, resp.
jeho zmocněnce o konání hlavního líčení (§ 198 odst. 2 tr. ř.). V hlavním
líčení Okresní soud v Trutnově nepostupoval tak, aby podle ustanovení § 2 odst.
5, 6 tr. ř. zjistil, zda nárok na náhradu škody trvá a zda existuje v nezměněné
výši oproti tomu, jak byl uplatněn, a učinil naopak evidentně chybné zjištění,
že nárok vůbec nebyl uplatněn. Na toto zjištění, odporující obsahu spisu,
navazovalo to, že Okresní soud v Trutnově o náhradě škody v adhézním řízení
vůbec nerozhodl. Přitom jeho povinností bylo rozhodnout podle § 228 odst. 1 tr.
ř., případně též § 229 odst. 2 tr. ř., anebo podle § 229 odst. 1 tr. ř., a to v
závislosti na zjištění, zda v době rozhodnutí uplatněný nárok trval a v jaké
výši.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud jde o adhézní řízení, Okresní soud v Trutnově
porušil zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., §
196 odst. 1 tr. ř., § 198 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud proto vyslovil toto
porušení zákona, a aniž napadený rozsudek nebo jeho část zrušil, doplnil ho
analogicky podle § 271 odst. 1 tr. ř. výrokem, jímž poškozeného odkázal na
řízení ve věcech občanskoprávních. Přikázat Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 270 odst. 1 tr. ř.) nebo aby
doplnil chybějící výrok (§ 270 odst. 2 tr. ř.), nepřicházelo v úvahu, protože
by tím vznikla situace, při které by soud v hlavním líčení rozhodoval pouze o
náhradě škody. To je v trestním řízení vyloučeno.
Nejvyšší soud zvažoval, zda je namístě, aby sám obviněnému uložil povinnost k
náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., avšak dospěl k závěru, že nemá
dostatečný podklad pro zjištění, že v době jeho rozhodnutí uplatněný nárok na
náhradu škody stále trvá v nezměněné výši. Spolehlivé rozhodnutí o náhradě
škody je totiž podmíněno objasněním věci z toho hlediska, zda obviněný mezitím
případně škodu, byť částečně, nenahradil, zda o náhradě škody případně nebylo
rozhodnuto v občanskoprávním řízení apod.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec