USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 13. 11. 2017, č. j. 2 ZT 234/2017-49, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
1. Policejní orgán Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, ÚO Chomutov, SKPV, OHK Chomutov, vedl pod č. j. KRPU-273577-168/TČ-2013-040381, ve stadiu prověřování trestní věc proti obviněnému M. Š., a to pro podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dozorová státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově uložila pokynem v přípisu ze dne 18. 1. 2017, č. j. ZN 1050/2014-138, policejnímu orgánu prověřovanou věc podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložit. V návaznosti na to vrchní inspektor Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, ÚO Chomutov, SKPV, OHK Chomutov, usnesením ze dne 7. 2. 2017, č. j. KRPU-273577-168/TČ-2013-040381, podle § 159a odst. 1 tr. ř. zmíněnou trestní věc vedenou proti obviněnému M. Š. odložil.
2. Zmíněné usnesení bylo napadeno stížností, přičemž vzhledem k tomu, že státní zástupkyně dala k odložení věci pokyn ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., rozhodoval o ní státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Tento státní zástupce usnesením ze dne 6. 4. 2017, č. j. 1 KZN 333/2015-78, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení policejního orgánu zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Současně policejnímu orgánu zaslal přípis ze dne 6. 4. 2017, č. j. 1 KZN 333/2015-82, v němž uložil pokyn k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově přípisem ze dne 11. 4. 2017, č. j. ZN 1050/2014-151, poté, co jí byl vrácen státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem spisový materiál, toliko policejnímu orgánu uvedený spis, včetně usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2017, č. j. 1 KZN 333/2015-78, a písemného pokynu tohoto státního zástupce z téhož dne, č. j. 1 KZN 333/2015-82, zaslala, a to bez zaujetí jakéhokoliv stanoviska či vlastního vyjádření.
3. Policejní orgán na základě výše uvedeného pokynu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 6. 2017, č. j. KRPU-273577-183/TČ-2013-040381, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání obviněného pro přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
4. Proti tomuto usnesení si podal stížnost obviněný, kterou zamítla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově usnesením ze dne 13. 11. 2017, č. j. 2 ZT 234/2017-49, jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Následně ve věci státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově podala na obviněného dne 8. 8. 2018 pod č. j. 2 ZT 234/2017-79 obžalobu k Okresnímu soudu v Chomutově pro skutek kvalifikovaný jako přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
5. Usnesením ze dne 30. 12. 2019, č. j. 6 T 135/2018-1518, Okresní soud v Chomutově podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam, § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. za použití § 186 písm. e) tr. ř. rozhodl o vrácení předmětné věci státnímu zástupci k došetření, za účelem odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem.
6. Proti tomuto usnesení si podali obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 2. 2020, č. j. 5 To 58/2020-1529, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a stížnost obviněného i stížnost státní zástupkyně jako nedůvodné zamítl. Okresní soud v Chomutově a následně i Krajský soud v Ústí nad Labem odůvodnily vrácení věci tím, že shledaly pochybení spočívající v tom, že o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 6. 2017, č. j. KRPU-273577-183/TČ-2013-040381, rozhodla v rozporu s § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. věcně nepříslušná státní zástupkyně. S odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 7 Tz 5/2012, dospěly oba soudy k závěru, že o stížnosti měl správně rozhodovat jiný státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.
7. Ministr spravedlnosti podal dne 4. 2. 2022 podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. Š. stížnost pro porušení zákona, směřující proti zmíněnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 13. 11. 2017, č. j. 2 ZT 234/2017-49. Poukázal na průběh řízení v této trestní věci a zejména uvedl, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově byla fakticky ve svých důsledcích postojem státního zástupce krajského státního zastupitelství vázána, a tudíž, s přihlédnutím ke smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., majícímu zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti, státní zástupkyně okresního státního zastupitelství zjevně nemohla zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. Ministr spravedlnosti v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 4 Tz 46/2009, publikovaný pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr.
8. Podle názoru ministra spravedlnosti tak měla být správně stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne 20. 6. 2017, č. j. KRPU-273577-183/TČ-2013-040381, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena policejním orgánem prostřednictvím dozorové státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově k rozhodnutí buď státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze, nebo jinému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.
9. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že s ohledem na složitost právního posouzení a zjevný nesoulad v právních názorech v rámci justice bude mít posouzení této stížnosti pro porušení zákona Nejvyšším soudem judikatorní přesah.
10. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově ze dne 13. 11. 2017, č. j. 2 ZT 234/2017-49, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a nakonec aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze nebo jinému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, aby věc projednal a rozhodl.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona ji shledal důvodnou a ztotožnil se s ní. Pouze na okraj uvedl, že napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově byl porušen zákon v neprospěch obviněného v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť státní zástupkyně byla v rámci svého rozhodování fakticky vázána předchozím postojem instančně nadřízeného krajského státního zastupitelství. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem navrženým ministrem spravedlnosti.
12. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. důvodná.
13. Aniž by bylo nutné opakovat všechny okolnosti věci, které byly popsány ve stížnosti pro porušení zákona a které odpovídají předloženému spisovému materiálu, Nejvyšší soud připomíná, že podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle § 146 odst. 1 tr. ř., předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
14. Vydání takového souhlasu nebo pokynu je okolností bránící státnímu zástupci provádějícímu nad vyšetřováním dozor ve smyslu § 174 tr. ř., aby přezkoumával rozhodnutí, jehož vydání inicioval. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je takto vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je zmíněné ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). Státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, tím, že dal souhlas nebo pokyn k vydání určitého usnesení, je již vyloučen z rozhodování o stížnosti proti němu jako stížnostní orgán (srov. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05).
15. Ve smyslu zásady uvedené v citovaném ustanovení je tedy státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tím způsobem, že věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a uvedeným způsobem vydané rozhodnutí nemůže obstát. Lze doplnit, že protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným, může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, neboť řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
16. Dále je namístě připomenout, že dozor státního zástupce je upraven v § 174 tr. ř., přičemž konkrétně z § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř. vyplývá, že státní zástupce má mimo jiné oprávnění dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů.
17. Dohledem státního zástupce je potom podle § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), výkon oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství. Podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Z ustanovení § 12d odst. 2 zákona o státním zastupitelství pak vyplývá, že nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem.
18. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona o státním zastupitelství, nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Nadřízeným státním zástupcem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozumí státní zástupce státního zastupitelství nejblíže vyššího státního zastupitelství vůči tomu, u něhož je činný státní zástupce, který vykonává dozor v přípravném řízení. Pokud je tento nadřízený státní zástupce vyloučen z rozhodování o stížnosti z důvodu uvedeného v § 30 odst. 3 tr. ř. a rozhodnout nemůže ani jiný státní zástupce téhož nadřízeného státního zastupitelství, je nadřízeným státním zástupcem ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce jiného státního zastupitelství stejného stupně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 7 Tz 5/2012, publikovaný pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr.).
19. V návaznosti na to Nejvyšší soud konstatuje, že naznačená pravidla byla v projednávané věci ze strany státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově respektována. Ze shora uvedené geneze věci je zřejmé, že pokud jde o usnesení o zahájení trestního stíhání, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, která ve věci vykonávala v danou dobu dozor a byla tedy oprávněná udílet policejnímu orgánu i závazné pokyny [§ 174 odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], osobně žádný pokyn nebo souhlas policejnímu orgánu k tomuto postupu (zahájení trestního stíhání) nedala. Takový pokyn výslovně vydal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí na Labem, který ve věci dříve rozhodoval jako stížnostní orgán podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., proti usnesení o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., protože státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově dala k tomuto postupu (odložené věci) policejnímu orgánu pokyn. Krajský státní zástupce tedy nevykonával v tomto trestním řízení dohled podle § 12d zákona o státním zastupitelství, ale jednalo se o postup orgánu rozhodujícího o stížnosti, který pro konkrétní rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o odložení věci vstoupil do této pozice místo státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově, která jinak v tomto trestní řízení vykonávala dozor a byla obecně k rozhodování o stížnostech proti usnesením oprávněna.
20. Je možné doplnit, že státní zastupitelství v případech, kdy nadřízený státní zástupce rozhoduje o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu ve smyslu 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., postupuje v obdobných jako je nyní projednávaný případ podle výkladového stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2016. Přestože toto stanovisko není pro soudy nijak závazné, Nejvyšší soud některé z jeho závěrů připomíná. Z tohoto stanoviska totiž vyplývá, že nadřízený státní zástupce, který ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) tr.
ř. rozhoduje o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, je oprávněn ve svém usnesení, jímž ruší napadené rozhodnutí podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř., uložit policejnímu orgánu provedení konkrétních úkonů ve věci nebo jinak rozhodnout, a to ve stejném rozsahu jako státní zástupce, jenž ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Fakticky tedy dočasně vstupuje do pozice dozorového státního zástupce, jeho pravomoc je však dána pouze pro řízení o podané stížnosti. Pokynem tedy stížnostní orgán nemůže nahrazovat působnost dozorujícího státního zástupce a zasahovat do trestního řízení způsobem, který je nad rámec projednávané stížnosti, nesouvisí s řízením, které vydání přezkoumávaného rozhodnutí předcházelo, ani s důvody, které k vydání kasačního rozhodnutí vedly.
Pokynem, který je důsledkem vyjádřeného právního názoru stížnostního orgánu, je potom podle § 149 odst. 6 tr. ř. vázán policejní orgán, a nikoli jiný orgán činný v trestním řízení v následujících procesních fázích. Dozorový státní zástupce (v daném případě státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově), která v důsledku devolutivního účinku stála mimo stížnostní řízení, jak vyplývá z předmětného stanoviska, není nadána žádným prostředkem, jímž by mohla udělený pokyn stížnostního orgánu (státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem) zvrátit, a je tedy vyloučeno, aby uložila policejnímu orgánu za stejné, nezměněné procesní a důkazní situace pokyn, který by svým obsahem popřel pokyn stížnostního orgánu, jímž je policejní orgán coby orgán prvního stupně vázán.
Nicméně, jak vyplývá z výše uvedeného stanoviska, po ukončení stížnostního řízení se výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním vrací zpět dozorovému státnímu zástupci, který je proto podle obecného pravidla vyjádřeného v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. funkčně příslušným k rozhodnutí o opravném prostředku proti usnesení vydanému policejním orgánem na základě pokynu uděleného v předchozím kasačním usnesení nadřízeným státním zástupcem.
21. Je tedy nutné uzavřít, resp. zopakovat, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově postupovala v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. i se stanoviskem Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2016 a byla oprávněná rozhodnout o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jelikož k tomuto postupu nedala souhlas ani pokyn. Nebyla současně sice nadána žádným prostředkem, jímž by mohla udělený pokyn státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem zvrátit (v té době stála mimo rozhodování), ale nebyla jím vázána (ze strany Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem jí nebyl dán pokyn podle § 12d zákona o státním zastupitelství, tedy v rámci dohledu) a v dalších fázích přípravného řízení na ni opět přešlo oprávnění rozhodovat v rámci dozorové činnosti, včetně rozhodnutí o opravném prostředku proti usnesení vydanému policejním orgánem (usnesení o zahájení trestního stíhání). Jakýkoliv jiný závěr, který by Nejvyšší soud učinil, by byl v rozporu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
22. Pokud jde o argumentaci ministra spravedlnosti, byla spíše obecná, podložená pouze názorem, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově byla „fakticky“ ve svých důsledcích postojem státního zástupce krajského státního zastupitelství vázána. Nicméně tento obecný argument nerozvíjí, jak a v čem měla být státní zástupkyně okresního státního zastupitelství vázána, resp. jaký její pokyn z toho měl vyplynout. Naopak Nejvyšší soud, jak výše uvedl, dospěl k závěru, že státní zástupkyně okresního státního zastupitelství sice nedisponovala prostředkem, jímž by mohla udělený pokyn státního zástupce krajského státního zastupitelství zvrátit (v té době stála mimo rozhodování), ale nebyla jím vázána (nebyl dán pokyn v rámci dohledu) a v dalších fázích přípravného řízení na ni opět přešlo oprávnění rozhodovat ve věci.
23. Ani odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu, jak učinil ministr spravedlnosti, není přiléhavý. Ministr spravedlnosti zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 4 Tz 46/2009, publikovaný pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Toto rozhodnutí však vychází ze zcela jiné procesní situace, ve které rozhodovala o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání tatáž státní zástupkyně, která dala pokyn k jejímu zahájení, byť tak učinila nikoliv výslovně (konkrétním pokynem), ale v odůvodnění svého rozhodnutí, kterým zrušila usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. ř., o tomto postupu hovoří jako o jediném možném a správném (tedy podstatou byl výklad pojmu pokyn). Nejde tedy o věc totožnou nebo shodnou s nyní projednávanou věcí.
24. Lze doplnit, že z ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. jednoznačně vyplývá, že z rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu je vyloučen dozorující státní zástupce pouze tehdy, pokud jde o stížnost proti usnesení, k němuž „tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn“. Naopak z něj nevyplývá, a zjevně to nebylo ani úmyslem zákonodárce, aby z rozhodování byl vyloučen i další státní zástupce, který nedal k určitému postupu souhlas ani pokyn, byť v řízení vystupoval. Nejvyšší soud má za to, že i z tohoto důvodu nelze ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. takto rozšiřovat výkladem. Pokud pak existuje v konkrétním případě obava o objektivitu rozhodování určitého státního zástupce, pak vždy s ohledem na okolnosti lze věc řešit postupem podle § 30 a násl. tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení.
25. Nejvyšší soud ze všech shora rozvedených důvodů shledal, že stížnost pro porušení zákona v posuzované věci není důvodná, a proto ji v souladu s § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Rozhodnutí Nejvyšší soud učinil podle § 274 odst. 2 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.