7 Tz 22/2023-24
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 4. 2023 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného O. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 1 ZT 26/2021, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 1 ZT 26/2021,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného O. K. v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se toto usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
1. Policejním orgánem Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, obvodního oddělení Hrabůvka, bylo vedeno prověřování ve věci podezření ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý O. K. ke škodě poškozeného Stavebního bytového družstvo Ostrava. V rámci tohoto řízení policejní orgán usnesením ze dne 31. 7. 2020, č. j. KRPT-71904-36/TČ-2020-070720, rozhodl podle § 159a odst. 1 tr. ř. o odložení věci. Z podnětu stížnosti poškozeného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě usnesením ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 1 ZN 4172/2020, usnesení policejního orgánu Policie ČR podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. policejnímu orgánu přikázal, aby o věci jednal a rozhodl.
2. Policejní orgán tak učinil a následně usnesením ze dne 17. 10. 2020, č. j. KRPT-71904-51/TČ-2020-070720, danou trestní věc podle § 159a odst. 1 tr. ř. opět odložil. Proti tomuto usnesení byla opět podána poškozeným stížnost, kterou státní zástupce opět shledal důvodnou a svým usnesením ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 1 ZN 4172/2020, zmíněné usnesení policejního orgánu zrušil podle § 149 odst. 1 tr. ř.
3. Návazně policejní orgán Policie ČR, Městské ředitelství policie Ostrava, 3. oddělení obecné kriminality, usnesením ze dne 24. 2. 2021, č. j. KRPT-71904 73/TČ 2020-070773-0342, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání obviněného pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obviněný proti usnesení policejního orgánu podal stížnost, kterou státní zástupce usnesením ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 1 ZT 26/2021, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. Lze doplnit, že všechna rozhodnutí o stížnostech činil shodný státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě.
4. Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného O. K. dne 2. 3. 2023 u Nejvyššího soudu podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, která směřovala proti zmíněnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 1 ZT 26/2021. Ministr spravedlnosti namítl, že jím byl v neprospěch obviněného porušen zákon, konkrétně v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dříve totiž státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě v téže věci udělil policejnímu orgánu pokyn k zahájení trestnímu stíhání obviněného, konkrétně svým vyjádřením v odstavci 5. svého usnesení ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 1 ZN 4172/2020, kterým ke stížnosti zrušil podle § 149 odst. 1 tr. ř. usnesení policejního orgánu ze dne 17. 10. 2020, č. j. KRPT-71904-51/TČ-2020-070720, jímž trestní věc obviněného podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložil, a které (toto vyjádření) znělo: „Ve světle výše uvedených skutečností se postup policejního orgánu jeví jako nezákonný, kdy po prostudování spisového materiálu je nutno ve věci postupovat podle ust. § 160 odst. 1 tr. ř., kdy pro uvedený postup svědčí listiny založené ve spisovém materiálu …“. Pokud pak státní zástupce rozhodoval o navazující stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, jednal v rozporu s § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož, pokud jde o stížnost proti usnesení, ke kterému dal státní zástupce souhlas nebo pokyn, má se stížnost předložit nadřízenému státnímu zástupci.
5. Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
6. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že podaný mimořádný opravný prostředek považuje za důvodný a navrhla, aby mu Nejvyšší soud vyhověl a rozhodl ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti.
8. Poškozený sdělil, že vyjádření státního zástupce v odstavci 5. usnesení ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 1 ZN 4172/2020, nelze interpretovat jako závazný pokyn, který totiž musí být udělen písemně a musí být odůvodněn. Státní zástupce jím pouze vyjádřil svůj názor na věc, byť je možné pochybovat o tom, zda zvolil správnou formulaci. Z odůvodnění navazujícího usnesení policejního orgánu pak nevyplývá, že by ho tento orgán vydal na základě pokynu státního zástupce. Proto navrhl podanou stížnost pro porušení zákona zamítnout.
9. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející řízení a shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná a došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
10. Podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. platí, že pokud lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tedy pokud orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, nevyhoví sám), předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
11. S ohledem na argumentaci předloženou ve stížnosti pro porušení zákona se Nejvyšší soud musel vypořádat s otázkou, zda byl ve věci podán pokyn ze strany státního zástupce adresovaný policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání, resp. k vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, které obviněný napadl stížností, o niž týž státní zástupce rozhodoval. Je to totiž právě existence tohoto pokynu (nebo souhlasu), která povinuje dozorujícího státního zástupce k předání stížnosti svému nadřízenému státnímu zástupci k vyřízení. V posuzovaném případě Nejvyšší soud z obsahu předloženého spisu zjistil, že, jak již bylo výše zmíněno, v odůvodnění svého usnesení ze dne 21. 12. 2020, č. j. 1 ZN 4172/2020-16, státní zástupce výslovně uvedl, že „Ve světle výše uvedených skutečností se jeví postup policejního orgánu Policie ČR podle § 159a odstavec 1 tr. ř. jako nezákonný, kdy po prostudování spisového materiálu je nutno ve věci dále postupovat podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. ř., kdy pro uvedený postup svědčí listiny založené ve spisovém materiálu, zejména pak rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2020, kdy do spisu je potřeba dále založit opis rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 23 C 133/2019.“. V návaznosti na toto vyjádření pak státní zástupce usnesení policejního orgánu, kterým byla již podruhé věc odložena, zrušil. Policejní orgán pak v souladu s tímto zrušujícím usnesením státního zástupce vydal usnesení, jímž proti obviněnému zahájil trestní stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.) pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 tr. zákoníku.
12. Povahu citované části předmětného usnesení dozorujícího státního zástupce v kontextu věci (opětovné zrušení usnesení o odložení věci) nelze než posoudit jako pokyn policejnímu orgánu k zahájení trestního stínání pro trestný čin do té doby pouze podezřelé osoby, neboť jeho formulace jiný další postup ve věci v podstatě vylučuje. K tomu Nejvyšší soud připomíná svůj předchozí rozsudek ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 4 Tz 46/2009, uveřejněný pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr., ve kterém bylo vysvětleno, že byť pokyn, učiněný ve shodné situaci a s obdobným obsahem, je po procesní stránce obsažen v usnesení a nejedná se o pokyn ve smyslu toho slova, jak o tom hovoří např. ustanovení § 174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., přesto jediný možný výklad je takový, že se jedná o pokyn, jak jej má na mysli ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí současně zdůraznil, že ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. má zásadní význam pro zajištění objektivity rozhodování o stížnosti. Státní zástupce, který vykonává dozor nad přípravným řízením a v jeho rámci nad činností jednotlivých policejních orgánů, je zásadně orgánem oprávněným k rozhodnutí o stížnosti podané proti usnesení těchto policejních orgánů. Výjimkou je ale situace, kdy tento státní zástupce sám dal souhlas nebo pokyn k vydání usnesení policejnímu orgánu. V důsledku toho by totiž nemohl zcela nestranným způsobem podanou stížnost přezkoumat a rozhodnout o ní. V těchto případech proto musí být taková stížnost jeho prostřednictvím předložena státnímu zástupci nadřízeného státního zastupitelství. Na tomto přístupu a hodnocení není namístě ničeho měnit.
13. V návaznosti na výše reprodukovaná vyjádření lze doplnit, že pokyn byl v nyní posuzované věci učiněn zjevně písemně (byť k omezeným požadavkům na formálnost v daných souvislostech a k výkladu souhlasu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013) a jeho nutným zákonným požadavkem není odůvodnění.
14. Popsané závěry a z nich vyplývající zásady lze tedy bezpochyby vztáhnout i na nyní posuzovaný případ, přičemž v jejich smyslu nebylo státním zástupcem postupováno, neboť jeho prostřednictvím měla být stížnost obviněného předána jemu nadřízenému státnímu zástupci, tj. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, což se nestalo. Došlo tak k porušení zákona v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněného, jehož stížnost nebyla nestranným způsobem přezkoumána.
15. Obiter dictum Nejvyšší soud, nad rámec přezkumu podle § 267 odst. 3 tr. ř., poznamenává, že okresní státní zástupce ve svém usnesení ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. 1 ZN 4172/2020, pochybil, pokud zároveň se zrušením usnesení policejního orgánu tomuto orgánu neuložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ustanovení § 149 odst. 1 tr. ř. obsahuje jasnou směrnici nadřízeným orgánům v řízení o stížnosti, podle níž, je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí (a nadřízený orgán napadané rozhodnutí ruší), nadřízený orgán buď rozhodne sám [§ 149 odst. 1 písm. a) tr. ř.], nebo uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl [§ 149 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. V této věci nového rozhodnutí bylo třeba, neboť daná fáze přípravného řízení (prověřování), musí skončit rozhodnutím, typicky odložením věci, nebo zahájením trestního stíhání, popř. odevzdáním věci jinému orgánu buď k projednání přestupku, nebo ke kárnému projednání (srov. § 159a a násl. tr. ř.). Na povinnosti nadřízeného orgánu nic nemění ani skutečnost, že orgány činné v trestním řízení po zrušení jejich usnesení a vůbec v trestním řízení postupují z úřední povinnosti podle § 2 odst. 4 tr. ř. Pro ilustraci pak Nejvyšší soud připojuje, že k rozhodnutím podle § 149 odst. 1 tr. ř. (bez nového rozhodnutí) bude v praxi docházet příkladem při zrušení usnesení o uložení pořádkové pokuty, zjistí-li se, že pro jeho vydání nebyly zákonné podmínky nebo při rozhodování o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby, nejsou-li vůbec dány vazební důvody (GŘIVNA, T. In: ŠÁMAL, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1799-1807).
16. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. shledal, že napadeným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného O. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Věc potom podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, což znamená, že o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 4. 2023
JUDr. Radek Doležel předseda senátu