7 Tz 240/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 26. 9. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného O. Č., proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 7. 1999, sp. zn. Nt 206/99, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 7. 1999, sp. zn. Nt 206/99,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 69 odst. 1 písm. c) tr. zák. v neprospěch obviněného O. Č.
Toto usnesení Okresního soudu ve Vyškově se z r u š u j e .
Návrh obviněného O. Č., aby bylo zahlazeno jeho odsouzení, ke kterému došlo rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 7. 1967, sp. zn. 1 T 142/67, ve spojení s usnesením býv. Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 27. 7. 1967, sp. zn. To 146/67, se z a m í t á .
Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 7. 1999, sp. zn. Nt 206/99, bylo podle § 69 odst. 1 písm. c) tr. zák. zahlazeno odsouzení obviněného O. Č., ke kterému došlo rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 7. 1967, sp. zn. 1 T 142/67.
Usnesení Okresního soudu ve Vyškově o zahlazení odsouzení nabylo právní moci dne 10. 8. 1999 v řízení před tímto soudem jako soudem prvního stupně.
Ministr spravedlnosti podal dne 7. 9. 2001 ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu ve Vyškově s tím, že odsouzení nemělo být zahlazeno, protože odsuzující rozsudek byl mezitím zrušen v rámci povolené obnovy řízení a trestní stíhání obviněného bylo poté pravomocně zastaveno. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení § 69 odst. 1 písm. c) tr. zák., aby zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř., tj. aby sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podstatou porušení zákona je to, že Okresní soud ve Vyškově napadeným usnesením zahladil odsouzení, k němuž došlo rozsudkem, který byl v době rozhodnutí o zahlazení již zrušen. Byl-li odsuzující rozsudek zrušen, nemá žádné účinky a proto nepřichází v úvahu, aby odsouzení, ke kterému jím dříve došlo, bylo zahlazeno. Rozhodnutím o zahlazení odsouzení za tohoto stavu se vytváří situace, jako by zrušený rozsudek nadále byl v právní moci a jako by měl nějaké účinky. Taková situace zhoršuje právní postavení obviněného, protože je v rozporu se skutečností, že obviněný v době rozhodování o zahlazení nebyl odsouzen. Jde tudíž o porušení zákona v neprospěch obviněného.
Rozsudkem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 7. 1967, sp. zn. 1 T 142/67, byl obviněný uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 140/1961 Sb. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 12 měsíců. Usnesením býv. Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 27. 7. 1967, sp. zn. To 146/67, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného.
Rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 7. 1967, sp. zn. 1 T 142/67, byl zrušen usnesením téhož soudu ze dne 3. 11. 1967, kterým byla povolena obnova řízení s tím, že při zrušení odsuzujícího rozsudku byla věc vrácena prokurátorovi k došetření.
Trestní stíhání obviněného pro trestný čin vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 140/1961 Sb. pak bylo v dalším řízení pravomocně zastaveno usnesením vyšetřovatele býv. Vojenské obvodové prokuratury v Brně ze dne 11. 12. 1967, sp. zn. OPv 207/67. Na návrh obviněného bylo sice podle § 33 odst. 1 zák. č. 119/1990 Sb. v jeho trestním stíhání pokračováno, avšak trestní stíhání bylo znovu pravomocně zastaveno usnesením býv. vojenského obvodového prokurátora v Brně ze dne 15. 3. 1991, sp. zn. Opv 81/91.
Podstatné tedy je, že poté, co v řízení o povolení obnovy byl zrušen odsuzující rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 7. 1967, sp. zn. 1 T 142/67, a co věc byla vrácena prokurátorovi k došetření, již nebyla na obviněného znovu podána obžaloba a obviněný již nebyl znovu odsouzen. Proto nepřicházelo v úvahu rozhodnutí, jímž bylo vysloveno zahlazení odsouzení.
K vadnému rozhodnutí o zahlazení odsouzení vedlo to, že Okresní soud ve Vyškově nezjistil, že odsuzující rozsudek byl mezitím zrušen v řízení o povolení obnovy a že trestní stíhání obviněného pak bylo již ve stadiu přípravného řízení zastaveno. Souviselo to evidentně s tím, že Okresní soud ve Vyškově v době svého rozhodování neměl k důkazu spis býv. Vojenského obvodového soudu v Brně sp. zn. 1 T 142/67 ani spisy býv. Vojenské obvodové prokuratury v Brně sp. zn. OPv 207/67 a sp. zn. Opv 81/91. Okresní soud ve Vyškově sice vyžadoval spis býv. Vojenského obvodového soudu v Brně sp. zn. 1 T 142/67 od Vojenského správního archivu v Olomouci, avšak spokojil se s odpovědí archivu, že spis mu nebyl předán k archivaci. Věnovat potřebnou pozornost otázce, zda odsuzující rozsudek je nadále v právní moci, bylo významné již proto, že ze samotného návrhu obviněného na zahlazení odsouzení vyplývalo mimo jiné to, že rozsudek byl 3. 11. 1967 zrušen samotným býv. Vojenským obvodovým soudem v Brně. I když návrh obviněného byl v tomto ohledu poněkud nejasně formulován, naznačovala se z něho reálná možnost, že odsuzující rozsudek byl zrušen v řízení o povolení obnovy. Okresní soud ve Vyškově však neprovedl žádné další úkony směřující ke zjištění, jaký je skutečný stav, pokud jde o právní moc odsuzujícího rozsudku, a bez dalšího rozhodl o zahlazení, když si opatřil pouze důkazy týkající se způsobu života obviněného v době po odsouzení.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 69 odst. 1 písm. c) tr. zák. v neprospěch obviněného, zrušil napadené usnesení a zamítl návrh obviněného na zahlazení odsouzení.
Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu byl opět založen stav, který je v souladu se skutečností, že odsuzující rozsudek byl zrušen již v rámci dřívějšího řízení o povolení obnovy, že trestní stíhání obviněného bylo pravomocně zastaveno a že v dané věci není v právní moci žádné rozhodnutí, které by mělo povahu odsuzujícího rozsudku. Pokud Nejvyšší soud zamítl návrh obviněného na zahlazení odsouzení, učinil tak pro bezpředmětnost takového návrhu, která vyplývá z toho, co již bylo uvedeno ve vztahu k existenci odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud v souvislosti se zrušením napadeného usnesení o zahlazení odsouzení nezrušil žádná další obsahově navazující rozhodnutí, protože žádná taková rozhodnutí nebyla učiněna.
Z obsahu návrhu obviněného na zahlazení odsouzení je mimo jiné patrno, že obviněný tímto návrhem sledoval „vymazání trestu z rejstříku trestů“. V opisu z evidence Rejstříku trestů (§ 10 odst. 1 zák. č. 269/1994 Sb.), který si Okresní soud ve Vyškově vyžádal před rozhodnutím, není uvedeno, že odsuzující rozsudek byl zrušen v rámci povolené obnovy řízení. Je tedy nanejvýš reálné, že i ve výpisu z evidence Rejstříku trestů (§ 11 odst. 1 zák. č. 269/1994 Sb.), který se vydává obviněnému, je odsouzení nadále vykazováno. Proto je nezbytné, aby Rejstříku trestů bylo v souladu s ustanovením § 5 zák. č. 269/1994 Sb. neprodleně sděleno, že rozsudek býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 12. 7. 1967, sp. zn. 1 T 142/67, byl zrušen. Pokud tuto skutečnost Rejstříku trestů nesdělí sám Okresní soud ve Vyškově, dá k tomu podnět příslušnému soudu, tj. Městskému soudu v Brně, který je nástupcem býv. Vojenského obvodového soudu v Brně.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec