7 Tz 249/2000
U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 24. ledna 2001 ve věci obviněného R. J., o výši odměny a nákladech hotových výdajů ustanoveného obhájce t a k t o :
Podle § 151 odst. 3 tr. ř. per analogiam, určuji JUDr. Z. D., advokátní kancelář, odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., t a k t o :
1) Za převzetí a přípravu obhajoby 1 000 Kč
2) Za studium spisu dne 8. 11. 2000 1 000 Kč
3) Účast u veřejného zasedání dne 23. 11. 2000 1 000 Kč
3 000 Kč
Snížení o 10 % (§ 15a vyhl.) - 300 Kč
Odměna 2 700 Kč
Náhrada hotových výdajů paušální sazbou 3 x 75 Kč 225 Kč
C e l k e m 2 925 Kč
JUDr. Z. D. byl opatřením předsedy senátu ze dne 31. 10. 2000 ustanoven obhájcem obviněného R. J. pro řízení o stížnosti pro porušení zákona z důvodu § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř. - obviněný byl v době řízení ve výkonu trestu odnětí svobody.
Po skončení řízení uplatnil obhájce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za poskytnutou právní službu.
Předseda senátu přezkoumal předložené vyúčtování a zjistil, že odměna i náhrada hotových výdajů je účtována správně. Odměna za jeden úkon právní pomoci činí v tomto případě 1 000 Kč. Počet účtovaných úkonů odpovídá skutečně poskytnuté právní službě. Vzhledem k ustanovení § 15a vyhlášky se mimosluvní odměna za úkony právní služby snižuje o 10 %, tj. za 3 úkony činí 2 700 Kč. Spolu s náhradou nákladů paušální částkou, která je za 3 úkon 225 Kč, činí odměna a hotové výdaje advokáta 2 925 Kč.
Tuto částku mu účtárna Nejvyššího soudu proplatí na účet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
V podstatě stejného pochybení se dopustil i soud druhého stupně. Ten především nerespektoval dostatečně důsledně svou přezkumnou povinnost plynoucí z ustanovení § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., neujasnil si dostatečně případný dopad amnestie na napadené rozhodnutí, a proto dospěl k nesprávnému závěru, když stížnost obviněného jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Rovněž on vycházel z odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Písku, sp. zn. 3 T 345/97, navíc však argumentuje i odsouzením obviněného trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 111/98, pro trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. spáchaný dne 20. února 1998. Opomenul však, že uvedený trestní příkaz byl vydán až 21. 1. 1999 a právní moc nabyl až 28. 5. 1999, tj. víc než rok po vyhlášení amnestie z 3. února 1998 a že tedy ke dni vyhlášení amnestie obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebyl, resp. se na něho hledí jako by odsouzen nebyl.
Na tomto závěru nic nemění fakt, že obviněný se jak trestného činu zanedbání povinné výživy, tak trestného činu vydírání, dopustil ve zkušební době stanovené mu při podmíněném odsouzení, protože z hlediska aplikace amnestie je rozhodující, že ke dni vyhlášení amnestie nebyl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin v posledních deseti letech přede dnem amnestie. Ani soud prvního stupně ani soud stížnostní při svém rozhodování nevycházely z odsouzení Obvodním soudem pro Prahu 5, sp. zn. 1 T 16/96, ze dne 6. 11. 1997 a z rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 8. 1998, sp. zn. 9 To 376/98. Alespoň nic podobného neplyne jak z výroků jejich rozhodnutí, tak z jejich písemných odůvodnění.
Pokud jako na možný důvod pochybení (odsouzení bylo konstatováno v průběhu veřejného zasedání u soudu prvního stupně) stížnost pro porušení zákona na toto odsouzení poukazuje, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, ve shodě se stížností pro porušení zákona, že ani toto odsouzení není překážkou aplikace amnestie z 3. února 1998. V tomto případě k odsouzení pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody došlo až rozsudkem odvolacího soudu (Městský soud v Praze dne 19. 8. 1998, rozsudek sp. zn. 9 To 376/98), tedy několik měsíců po vyhlášení amnestie.
Za této situace je zřejmé, že nalézací soud si měl před vydáním rozhodnutí podle § 60 odst. 1 tr. zák. vyřešit předběžnou otázku, zda podmíněný trest odnětí svobody nebyl obviněnému prominut amnestií prezidenta republiky s účinky zahlazení. Z toho, co je výše uvedeno je jednoznačné, že amnestijní rozhodnutí se na odsouzení obviněného trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 136/95, ze dne 30. 8. 1995 vztahuje.
Pokud tedy Městský soud v Praze svým usnesením, sp. zn. 9 To 508/99, ze dne 10. 9. 1999 stížnost obviněného zamítl jako nedůvodnou, porušil svou přezkumnou povinnost a tedy porušil zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a), b) a v § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. V řízení, které řízení u stížnostního soudu předcházelo byl z výše naznačených důvodů porušen zákon v § 60 odst. 1 tr. zák. V obou případech byl zákon porušen v neprospěch obviněného.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Městského soudu v Praze, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 3 T 136/95, ze dne 10. 6. 1999 zrušil a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k ustanovení § 60 odst. 3 tr. zák., jakož i vzhledem k rozhodnutí o amnestii, není nutno ve věci činit rozhodnutí nové. Nejvyšší soud proto neaplikoval postup podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 23. listopadu 2000
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 7 Tz 249/2000
Datum rozhodnutí: 23.11.2000
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
7 Tz 249/2000
U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 24. ledna 2001 ve věci obviněného R. J., o výši odměny a nákladech hotových výdajů ustanoveného obhájce t a k t o :
Podle § 151 odst. 3 tr. ř. per analogiam, určuji JUDr. Z. D., advokátní kancelář, odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., t a k t o :
1) Za převzetí a přípravu obhajoby 1 000 Kč
2) Za studium spisu dne 8. 11. 2000 1 000 Kč
3) Účast u veřejného zasedání dne 23. 11. 2000 1 000 Kč
3 000 Kč
Snížení o 10 % (§ 15a vyhl.) - 300 Kč
Odměna 2 700 Kč
Náhrada hotových výdajů paušální sazbou 3 x 75 Kč 225 Kč
C e l k e m 2 925 Kč
O d ů v o d n ě n í :
JUDr. Z. D. byl opatřením předsedy senátu ze dne 31. 10. 2000 ustanoven obhájcem obviněného R. J. pro řízení o stížnosti pro porušení zákona z důvodu § 36a odst. 2 písm. a) tr. ř. - obviněný byl v době řízení ve výkonu trestu odnětí svobody.
Po skončení řízení uplatnil obhájce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za poskytnutou právní službu.
Předseda senátu přezkoumal předložené vyúčtování a zjistil, že odměna i náhrada hotových výdajů je účtována správně. Odměna za jeden úkon právní pomoci činí v tomto případě 1 000 Kč. Počet účtovaných úkonů odpovídá skutečně poskytnuté právní službě. Vzhledem k ustanovení § 15a vyhlášky se mimosluvní odměna za úkony právní služby snižuje o 10 %, tj. za 3 úkony činí 2 700 Kč. Spolu s náhradou nákladů paušální částkou, která je za 3 úkon 225 Kč, činí odměna a hotové výdaje advokáta 2 925 Kč.
Tuto částku mu účtárna Nejvyššího soudu proplatí na účet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman