Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr.
Michala Mikláše a JUDr. Jana Bláhy projednal ve veřejném zasedání dne 11. 9.
2013 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch
obviněných genmjr. PhDr. L. K., a Mgr. Ing. F. S., Ph.D., proti usnesení
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011,
sp. zn. 1 VZN 2614/2011, proti usnesení okresního státního zástupce Praha-západ
ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46, a proti usnesení okresního státního
zástupce Praha-západ ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52, a podle § 268
odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. l tr. ř. rozhodl t a k t o :
I.
Pravomocným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v
Praze ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
ve znění pozdějších předpisů, § 25 tr. ř. v neprospěch obviněných genmjr. PhDr.
L. K. a Mgr. Ing. F. S., Ph.D.
Toto usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze se z r
u š u j e .
II.
Pravomocným usnesením okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3.
2012, č. j. ZT 65/2012-46,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného genmjr.
PhDr. L. K.
Toto usnesení okresního státního zástupce Praha-západ se z r u š u j e .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III.
Pravomocným usnesením okresního státního zástupce Praha-západ ze dne 19. 3.
2012, č. j. ZT 65/2012-52,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného Mgr. Ing. F.
S., Ph.D.
Toto usnesení okresního státního zástupce Praha-západ se z r u š u j e .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV.
Státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze se p ř i k a z u j
e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky - Útvaru odhalování
korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne
21. 2. 2012, č. j. OKFK-247-33/TČ-2011-200231, bylo podle § 160 odst. l tr. ř.
zahájeno trestní stíhání obviněného genmjr. PhDr. L. K. pro trestné činy
porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák.
(zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestný
čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. l písm. c), odst.
2 písm. a), c) tr. zák. Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 21. 2. 2012,
č. j. OKFK-247-32/TČ-2011-200231, bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno
trestní stíhání obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D., pro stejné trestné činy.
Každý z obviněných podal stížnost proti usnesení, jímž bylo zahájeno jeho
trestní stíhání. O obou stížnostech rozhodl okresní státní zástupce
Praha-západ, který usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-46, podle §
148 odst. l písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného genmjr. PhDr. L. K. a
usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. ZT 65/2012-52, podle § 148 odst. l písm. c)
tr. ř. zamítl stížnost obviněného Mgr. Ing. F. S., Ph.D. O stížnostech
obviněných rozhodoval okresní státní zástupce Praha-západ v důsledku usnesení
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. 11. 2011,
sp. zn. 1 VZN 2614/2011, jímž byla věc podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993
Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 25 tr.
ř. per analogiam odňata Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a
přikázána Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ.
Ministr spravedlnosti podal dne 10. 5. 2013 u Nejvyššího soudu ve prospěch
obviněných stížnost pro porušení zákona proti usnesení státního zástupce
Vrchního státního zastupitelství v Praze a proti oběma usnesením okresního
státního zástupce Praha-západ. Ministr spravedlnosti poukázal na to, že
vzhledem k místu spáchání skutku, pro který bylo usneseními policejního orgánu
zahájeno trestní stíhání obviněných, byl k výkonu dozoru nad zachováváním
zákonnosti v přípravném řízení příslušný státní zástupce Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 2, jemuž by v tomto rámci příslušelo také rozhodnutí o
stížnostech obviněných proti usnesením policejního orgánu. Ministr
spravedlnosti připustil, že tu byl důvod pro odnětí věci Obvodnímu státnímu
zastupitelství pro Prahu 2, neboť mezitím bylo pravomocně rozhodnuto o
vyloučení obvodního státního zástupce pro Prahu 2, avšak namítl, že rozhodnutí
o odnětí a přikázání věci příslušelo státnímu zástupci Městského státního
zastupitelství v Praze, který však mohl věc přikázat jen jinému obvodnímu
státnímu zastupitelství v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze.
Ministr spravedlnosti vyjádřil názor, že státní zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze rozhodl o odnětí a přikázání věci v rozporu s
ustanovením § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve
znění pozdějších předpisů, a že tento státní zástupce nemohl rozhodnout ani s
analogickým použitím ustanovení § 25 tr. ř. V návaznosti na to, ministr
spravedlnosti vytkl, že okresní státní zástupce Praha-západ rozhodl o
stížnostech obviněných jako státní zástupce, který k tomu ve skutečnosti nebyl
místně příslušný, resp. jako státní zástupce, jehož místní příslušnost byla
založena nesprávným rozhodnutím o odnětí a přikázání věci. To ministr
spravedlnosti označil za závažnou vadu, která představuje porušení zákona v
neprospěch obviněných. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr
spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkaná porušení zákona, ke
kterým došlo v neprospěch obviněných, aby zrušil napadená usnesení včetně
dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal Městskému státnímu
zastupitelství v Praze znovu rozhodnout o odnětí a přikázání věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadená usnesení i
předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Z toho, pro jaké trestné činy bylo zahájeno trestní stíhání obviněných, a z
toho, že podle usnesení o zahájení trestního stíhání spočívaly trestné činy v
jednání, jehož se měli dopustit obviněný genmjr. PhDr. L. K. jako ředitel V.S.
v jejím sídle v Praze 4, a v sídle M.S. v Praze 2, a obviněný Mgr. Ing. F.
S., Ph.D., jako náměstek v sídle M.S. v Praze 2, vyplývá, že k výkonu dozoru
nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení byl příslušný státní zástupce
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, a to podle § 12 odst. l vyhlášky
č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček
některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných
právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s tím postupoval
policejní orgán, který podle § 158 odst. 3 tr. ř. zaslal opis záznamu o
zahájení úkonů trestního řízení ze dne 10. 10. 2011 právě státnímu zástupci
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Poté však obvodní státní
zástupce pro Prahu 2 jako vedoucí státní zástupce Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 2 pravomocným usnesením ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 3
ZN 4161/2011, rozhodl, že je podle § 30 odst. l tr. ř. vyloučen z vykonávání
úkonů trestního řízení v této věci. Tím vyvstala nutnost, aby nejblíže vyšší
státní zastupitelství podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, rozhodlo o odnětí a přikázání
věci. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 předložil
věc státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze s návrhem na
odnětí a přikázání věci. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v
Praze nerozhodl o odnětí a přikázání věci, ale pravomocným usnesením ze dne 10.
11. 2011, sp. zn. 3 KZN 1428/2011, o tom, že je podle § 30 odst. l tr. ř.
vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci.
Za tohoto stavu měl o odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2
a o jejím přikázání jinému obvodnímu státnímu zastupitelství rozhodnout jiný
státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.
Místo toho Městské státní zastupitelství v Praze předložilo věc Vrchnímu
státnímu zastupitelství v Praze s návrhem na postup podle § 25 tr. ř. per
analogiam a s odůvodněním, že kromě vyloučeného státního zástupce působí u
Městského státního zastupitelství v Praze jako státní zástupkyně také manželka
obvodního státního zástupce pro Prahu 2 a že náměstkyně městské státní
zástupkyně v Praze je bývalou manželkou pracovníka Ministerstva spravedlnosti,
který by v této věci mohl mít postavení svědka. Je však třeba poznamenat, že o
vyloučení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a
náměstkyně městské státní zástupkyně v Praze, které byly zmíněny v návrhu,
nebylo rozhodnuto postupem podle § 31 odst. l tr. ř. Takto nebylo rozhodnuto
ani o vyloučení městské státní zástupkyně v Praze jako vedoucí státní
zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze.
Na podkladě uvedeného návrhu státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v
Praze usnesením ze dne 21. 11. 2011, sp. zn. 1 VZN 2614/2011, rozhodl, že věc
se odnímá Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 a přikazuje Okresnímu
státnímu zastupitelství Praha-západ.
Toto rozhodnutí učinil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze
s odkazem na ustanovení § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení nejblíže
vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu
státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího
státního zastupitelství je podle předpisů upravujících řízení vyloučen z
projednávání věci, nestanoví-li citovaný zákon jinak. Podstatou vady rozhodnutí
státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze je to, že mu toto
rozhodnutí z hlediska ustanovení § 12a odst. 2 cit. zákona vůbec nepříslušelo,
protože Vrchní státní zastupitelství v Praze vůči Obvodnímu státnímu
zastupitelství pro Prahu 2 není „nejblíže vyšším státním zastupitelstvím“.
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odkázal také na
analogické použití ustanovení § 25 tr. ř. Podle tohoto ustanovení z důležitých
důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož
druhu a stupně, přičemž o odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma
soudům nejblíže společně nadřízen. Postup podle citovaného ustanovení je
průlomem do ústavně garantované zásady, že nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. l
Listiny základních práv a svobod). Z toho vyplývá, že jde o postup, který je
přípustný jen výjimečně a který musí být odůvodněn mimořádnými okolnostmi
vylučujícími uplatnění ústavního principu práva na zákonného soudce. To platí i
pro činnost státního zastupitelství, protože od okolnosti, který státní
zástupce vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, se
konec konců odvozuje také příslušnost soudu, má-li soud provádět úkony v
přípravném řízení (§ 26 tr. ř.). Z hlediska ustanovení § 25 tr. ř. nemůže
rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze obstát.
Pokud jde o vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství, je tzv. podjatost
zákonným kritériem pro změnu příslušnosti státního zastupitelství jen v
případě, že u příslušného státního zastupitelství je vyloučen vedoucí státní
zástupce. V takovém případě je to důvod pro rozhodnutí o odnětí a přikázání
věci podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve
znění pozdějších předpisů, přičemž rozhodnutí podle tohoto ustanovení činí
státní zastupitelství, které je nejblíže vyšším státním zastupitelstvím vůči
státnímu zastupitelství, jehož vedoucí státní zástupce je vyloučen z
projednávání věci. Vyloučení jiného státního zástupce, tj. jiného než vedoucího
státního zástupce, není důvodem pro postup podle § 12a odst. 2 cit. zákona a
nemůže vést ke změně příslušnosti státního zastupitelství jako takového. Postup
v případě tzv. podjatosti u státního zástupce, který není vedoucím státním
zástupcem, se řídí obecnými ustanoveními § 30 - § 31 tr. ř. Je-li podle těchto
ustanovení z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen státní zástupce, který
není vedoucím státním zástupcem, nastupuje na jeho místo jiný státní zástupce
téhož státního zastupitelství a příslušnost státního zastupitelství tím zůstává
nedotčena. Podstatou vady rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze je to, že rozhodnutí o odnětí a přikázání věci opřel o
okolnosti, které se týkaly nanejvýš jen otázky vyloučení státního zástupce,
resp. státních zástupců, z nichž žádný neměl postavení vedoucího státního
zástupce, a které tudíž nemohly mít žádný vliv na příslušnost státního
zastupitelství. Rozhodnutí státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v
Praze nelze opřít ani o analogické použití ustanovení § 25 tr. ř., protože by
se tím obcházela speciální úprava tzv. podjatosti jako důvodu změny
příslušnosti státního zastupitelství stanovená v § 12a odst. 2 zákona č.
283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
Napadeným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze
byl tedy porušen zákon v ustanovení § 12a odst. 2 cit. zákona a v ustanovení §
25 tr. ř. v neprospěch obviněných.
V důsledku tohoto porušení zákona pak o stížnostech obviněných proti usnesením
policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodl místně nepříslušný
státní zástupce, což zakládá podstatnou vadu řízení. Napadenými usneseními
okresního státního zástupce Praha-západ byl tedy porušen zákon v ustanovení §
146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěná porušení zákona, zrušil všechna napadená
usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila
podklad, pokud případně byla učiněna, a přikázal státnímu zástupci Městského
státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, který není vyloučen
z vykonávání úkonů trestního řízení (§ 30 - § 31 tr. ř.), postupem podle § 12a
odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších
předpisů, rozhodne o odnětí věci Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2
a o jejím přikázání jinému obvodnímu státnímu zastupitelství.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec