7 Tz 26/2016-27
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr.
Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne
14. 6. 2016 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve
prospěch obviněného M. D., proti pravomocnému usnesení obvodního státního
zástupce pro Prahu 3 ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 1 ZT 93/2015, a podle § 268
odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením obvodního státního zástupce pro Prahu 3 ze dne 20. 4. 2015,
sp. zn. 1 ZT 93/2015,
byl porušen zákon
v ustanoveních § 147 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v
neprospěch obviněného M. D.
Toto usnesení obvodního státního zástupce pro Prahu 3 se zrušuje.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 3 se přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Obvodního
ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne
16. 3. 2015, č. j. KRPA-6397-33/TČ-2014-001311, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř.
zahájeno trestní stíhání obviněného M. D. pro přečin krádeže podle § 205 odst.
1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §
228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit v podstatě tím, že v době od
12,00 hodin dne 22. 12. 2013 do 17,30 hodin dne 5. 1. 2014 v P., V., po
vypáčení vstupních dveří vnikl do bytového domu, kde ze dvou místností v
přízemí odcizil věci specifikované v usnesení, přičemž odcizením věcí způsobil
škodu ve výši 159 850 Kč P. K. a poškozením dveří způsobil škodu ve výši 6 500
Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro
Prahu 3 ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 26 Tm 3/2010, pravomocně odsouzen mimo jiné
pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k
souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 16 měsíců, který vykonal dne
7. 11. 2011.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost jednak sám podáním
odevzdaným dne 23. 3. 2015 k poštovní přepravě a adresovaným policejnímu orgánu
a jednak prostřednictvím obhájce podáním dodaným dne 7. 4. 2015 do datové
schránky policejního orgánu.
Obvodní státní zástupce pro Prahu 3 usnesením ze dne 20. 4. 2015, sp.
zn. 1 ZT 93/2015, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost
obviněného podanou dne 23. 3. 2015 k poštovní přepravě jako nedůvodnou (bod I
usnesení) a podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnost obviněného
dodanou dne 7. 4. 2015 prostřednictví obhájce do datové schránky policejního
orgánu jako opožděnou (bod II usnesení). Usnesení obvodního státního zástupce
se podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. ř. stalo ihned pravomocným, protože zákon
proti němu nepřipouští stížnost.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch obviněného dne 10. 5. 2016 u
Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti usnesení obvodního státního
zástupce. Vytkl, že usnesení je vadné již proto, že jím bylo o stížnosti
rozhodnuto dvěma výroky, které vedle sebe nemohou obstát. Namítl, že obě podání
bylo třeba považovat za jedinou stížnost a že v tomto smyslu o ní mělo být
rozhodnuto. Poukázal na to, že výrok, jímž byla stížnost obviněného podaná
prostřednictvím obhájce zamítnuta jako opožděná, byla ve skutečnosti podána
včas, a že obvodní státní zástupce nesprávně stanovil počátek a konec lhůty k
podání stížnosti. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268
odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, které mu
předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 3 tr. ř., § 143 odst.
1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného, aby podle §
269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující
rozhodnutí a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal obvodnímu státnímu
zástupci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Podle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož
usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení.
Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání bylo oznámeno
obviněnému tak, že mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 20. 3. 2015, a
obhájci tak, že mu bylo doručeno do jeho datové schránky dne 3. 4. 2015.
Obviněný, který byl ve výkonu trestu odnětí svobody, podal stížnost jednak sám
tak, že ji dne 23. 3. 2015 prostřednictvím vězeňské služby podal jako poštovní
zásilku, a jednak prostřednictvím obhájce, který podání označené jako stížnost
dodal dne 7. 4. 2015 do datové schránky policejního orgánu. Již ze samotné
skutečnosti, že obviněný dne 23. 3. 2015 odevzdal k poštovní přepravě podání,
jehož obsahem byla stížnost, je evidentní, že zákonná lhůta k podání stížnosti
byla zachována.
Obvodní státní zástupce měl obě podání správně považovat za stížnost
obviněného podanou včas. Jestliže sám obviněný a kromě toho také jeho obhájce
učinili každý zvlášť podání, jehož obsahem je nesouhlas s usnesením, a označili
každé z těchto podání jako stížnost, pak obě podání jako celek představovala
jedinou stížnost. V této souvislosti nemá žádný význam okolnost, že stížnost
byla obsahem dvou podání, z nichž jedno podání učinil sám obviněný a druhé
podání učinil obhájce. I kdyby časově v pořadí druhé podání, které v souhrnu s
časově prvním podáním představuje stížnost obviněného jako celek, bylo případně
učiněno po uplynutí lhůty k podání stížnosti, nemůže být stížnost považována za
opožděnou, pokud časově první podání bylo učiněno v zákonné lhůtě. Byla-li
lhůta zachována prvním podáním, pak je stížnost podána včas jako celek, tedy i
v tom rozsahu, který vyplývá z dalšího podání, byť by toto další podání
případně bylo učiněno až po uplynutí lhůty. Následná podání nemají povahu nové
či další stížnosti, u které by se zkoumala jejich včasnost z hlediska zachování
zákonné lhůty k podání stížnosti, ale jsou jen doplněním původní stížnosti
obsažené v prvním podání.
Mezi práva, která má obhájce ze zákona, spadá podle § 41 odst. 2 tr. ř.
i právo podávat za obviněného opravné prostředky. Obhájce je ovšem podává vždy
za obviněného, a nikoli za sebe, protože sám není osobou oprávněnou podávat
opravné prostředky, míněno své samostatné opravné prostředky. Opravný
prostředek podaný obhájcem je vždy opravným prostředkem obviněného (k tomu viz
přiměřeně č. 28/2003 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byla zákonná lhůta jasně zachována
podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. ř. již podáním stížnosti k poštovní přepravě
dne 23. 3. 2015, je bezpředmětné dále se zabývat otázkou včasnosti té části
stížnosti, která byla obsahem pozdějšího podání obhájce.
Z toho, co bylo až dosud uvedeno, vyplývá závěr, že obvodní státní
zástupce nemohl podanou stížnost zamítnout zčásti jako nedůvodnou podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. ř. (bod I výroku napadeného usnesení) a zčásti jako
opožděnou podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. (bod II výroku napadeného
usnesení). Tyto výroky nemohou jako obsah rozhodnutí o stížnosti obviněného
obstát, neboť jsou v logickém rozporu, vzájemně se vylučují, činí celé
rozhodnutí nekonzistentním a představují porušení zákona v obou citovaných
ustanoveních v neprospěch obviněného.
Obvodní státní zástupce svým rozhodnutím zkrátil obviněného v jeho právu
dosáhnout náležitého přezkoumání usnesení policejního orgánu o zahájení
trestního stíhání. Obviněný ve svém vlastním podání pouze povšechně a bez
bližší argumentace projevil nesouhlas s usnesením policejního orgánu, zatímco v
podání obhájce byly jeho námitky blíže rozvedeny a argumentačně podloženy. To,
že podání učiněné obhájcem označil obvodní státní zástupce za opožděnou
stížnost, vedlo k tomu, že se jím meritorně nezabýval, nepřezkoumal na jeho
podkladě usnesení policejního orgánu a věcně se nijak nevypořádal s námitkami,
které byly obsahem uvedeného podání. Tím pádem obvodní státní zástupce nesplnil
svou přezkumnou povinnost a porušil zákon v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. v
neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v
neprospěch obviněného, zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další
obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal
obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Obvodní státní zástupce znovu rozhodne o stížnosti
obviněného s tím, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání
přezkoumá podle § 147 odst. 1 tr. ř. na podkladě obou podání, která jako jeden
celek představují stížnost obviněného.
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu