7 Tz 30/2022-526
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. 3. 2022 návrh ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, který podal se stížností pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 4/2021, a rozhodl
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému P. Š. přerušuje výkon souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2 T 4/2021.
1. Ministr spravedlnosti podal dne 8. 3. 2022 ve prospěch obviněného P. Š. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 2. 2021, č. j. 2 T 4/2021-435. Ve stížnosti pro porušení zákona navrhl podle § 266 odst. 7 tr. ř. a § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který obviněný na základě uvedeného rozsudku okresního soudu od 21. 5. 2020 vykonává.
2. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
3. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. Š. vykonává v současné době uvedený souhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců ve Věznici Kynšperk nad Ohří, uložený mu podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl shledán vinným zmíněným rozsudkem, a dále za sbíhající se trestnou činnost, konkrétně za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
4. Nejvyšší soud vzal v úvahu argumenty stížnosti pro porušení zákona i obsah spisu a shledal, že lze předpokládat vyhovění stížnosti pro porušení zákona. Rovněž nepřehlédl, že obviněný nastoupil výkon trestu, s ohledem na provedené zákonné zápočty, již dnem 21. 5. 2020, tedy z jeho výměry vykonal cca 1 rok a 10 měsíců. Proto rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
3. Ministr spravedlnosti podal dne 8. 3. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti zmíněnému rozsudku stížnost pro porušení zákona. Poukázal na znění zejména ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jeho výklad v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., resp. v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Podle nich je k aplikaci této kvalifikované skutkové podstaty nutné zjištění určité věcné souvislosti spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V posuzované věci se ovšem obviněný sice dopustil zjištěného jednání v době od 22. 4. 2020 do 21. 5. 2020 za takové události ve smyslu citovaného ustanovení, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyla ale dána žádná věcná souvislost jeho útoků s ní. Připomenul, že obviněný se dopustil krádeží různých osobních věcí po proniknutí do zaparkovaných automobilů, aniž by pandemické situace jakkoli zneužil či využil, aniž by mu existující opatření či omezení spáchání trestného činu umožnila či usnadnila, stejně tak útoky nesměřovaly proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Naplnění zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného tak mělo být kvalifikováno, mimo jiné, pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. V návaznosti na to se uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na 36 měsíců jeví jako zjevně nezákonný.
4. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. rozsudek v celém rozsahu zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. S odkazem na § 266 odst. 7 tr. ř. současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
5. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona a argumentací v ní obsaženou ztotožnil a navrhl jí vyhovět. Právní kvalifikaci jednání obviněného podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku považoval s ohledem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, za nesprávnou, neboť nebyla dána touto soudní praxí požadovaná věcná souvislost krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Navrhl proto postupovat tak, jak to předložil ministr spravedlnosti ve svém podání.
6. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.) nejprve rozhodl o návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu trestu obviněného, a to usnesením ze dne 16. 3. 2022, č. j. 7 Tz 30/2022-526, tak, že podle § 275 odst. 4 tr. ř. obviněnému P. Š. přerušil výkon trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 2. 2021, sp. zn. 2 T 4/2021.
7. Nejvyšší soud následně přezkoumal podle § 267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, jež existovala na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce března 2020.
10. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
11. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění znaku v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s takovou událostí. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
12. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
13. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného P. Š., je zřejmé, že se svého jednání realizovaného v době od 22. 4. 2020 do 21. 5. 2020 dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to za výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením č. 194/2020 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů na území České republiky vyhlásila nouzový stav, a poté jej s příslušnými souhlasy prodloužila (tedy platil i v době posuzovaného jednání) a nadále byla přijímána celá řada navazujících omezujících a regulačních opatření.
14. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného, jinak správně posouzeným, mimo jiné, jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, Nejvyšší soud konstatuje, že okresní soud se ve smyslu výše shrnutých požadavků k dané otázce s ohledem na postup podle § 129 odst. 2 tr. ř. nevyjádřil. Obviněný nicméně jednal tak, že (zjednodušeně řečeno) vnikl nebo se pokusil vniknout do zaparkovaných automobilů, z nichž odcizil běžné věci (peněženku, notebook apod.). Není přitom jednoznačně zřejmé, že by se pandemická situace zmíněného skutkového děje nějak podstatně týkala, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti předmětům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
15. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona v dané situaci přisvědčil. Okresní soud Praha-východ totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného, pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině nemohl obstát.
16. Nejvyšší soud tudíž podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, působící v neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu Praha-východ zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
17. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu Praha-východ přikázal, mimo jiné i s ohledem na již zmíněnou absenci odůvodnění napadeného rozsudku podle § 129 odst. 2 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
18. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 5. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu