7 Tz 33/2025-126
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2025 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. S. proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. S.
Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, se zrušuje, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, byl obviněný R. S. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 28. 4. 2024 kolem 15:00 hodin v Praze XY, ul. XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, r. z. XY, přestože si byl vědom skutečnosti, že mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. 25 T 39/2023, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2023, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců, tedy na dobu od 26. 8. 2023 do 26. 2. 2025. Za uvedený přečin mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 62 odst. 1 tr. zákoníku, § 63 odst. 1 tr. zákoníku a § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 4. 10. 2024, přičemž téhož dne nabyl i právní moci.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
2. Proti zmíněnému trestnímu příkazu podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
3. Uvedla, že Obvodní soud pro Prahu 4 provedl před vydáním trestního příkazu dne 2. 9. 2024 lustraci obviněného v Centrální evidenci stíhaných osob a zjistil, že u Obvodního soudu pro Prahu 9 je vedeno další trestní stíhání obviněného, a to pod sp. zn. 3 T 106/2024, v níž byl dne 12. 8. 2024 vydán trestní příkaz, který si Obvodní soud pro Prahu 4 vyžádal a dne 4. 9. 2024 obdržel. Již ze samotného data vydání trestního příkazu bylo zjevné, že skutek projednávaný Obvodním soudem pro Prahu 4, spáchaný dne 28. 4. 2024, byl skutkem spáchaným ještě před vydáním (tedy i před doručením) citovaného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9, a tedy bylo i zjevné, že jsou dány podmínky pro uložení souhrnného trestu ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Obvodní soud pro Prahu 4 však, aniž dále zjišťoval stav uvedeného řízení (okamžik doručení a nabytí právní moci zmíněného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9), vydal ještě téhož dne, tj. 4. 9. 2024, shora citovaný trestní příkaz sp. zn. 2 T 102/2024.
4. Z popsaných časových souvislostí rozhodování soudů ve zmíněných trestních věcech obviněného vyplývá, že datem rozhodným pro ukládání trestu v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 4 podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku je v daném případě datum 10. 9. 2024, kdy byl obviněnému jako první v řadě následně doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 3 T 106/2024. Trestná činnost obviněného projednávaná Obvodním soudem pro Prahu 4 časově předcházela uvedenému datu, a splňuje tak kritéria pro ukládání souhrnného trestu. V důsledku tohoto postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 se jím vydaný trestní příkaz stal nezákonným, což již následně nemohl tento soud sám zhojit, ale je tak možné učinit pouze cestou mimořádných opravných prostředků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 4 Tz 45/2007).
5. Ministryně spravedlnosti rovněž dodala, že obviněnému byly uloženy dva tresty obecně prospěšných prací v celkovém součtu o výměře 430 hodin, což představuje výraznou disproporci ve vztahu k souhrnnému trestu, který měl být obviněnému za oba sbíhající se delikty správně uložen, jehož výměra by při uložení trestu obecně prospěšných prací mohla činit maximálně 300 hodin (§ 63 odst. 1 tr. zákoníku). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 4 Tz 8/2010, je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost každý trest uložený ve výměře nad horní hranicí trestní sazby.
6. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Osobám uvedeným v § 274 odst. 5 tr. ř. bylo umožněno se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřit.
8. Obviněný své vyjádření ve stanovené lhůtě Nejvyššímu soudu nepředložil (nicméně podle obsahu spisu sám učinil ke stížnosti pro porušení zákona podnět).
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s mimořádným opravným prostředkem ministryně spravedlnosti ztotožnil. Oba trestné činy byly spáchány ve vícečinném souběhu, neboť v souladu s ustálenou judikaturou je okamžikem, který odděluje souběh od recidivy v případě odsouzení trestním příkazem, až okamžik doručení chronologicky prvního trestního příkazu (viz např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 29/2000 Sb. rozh. tr.), který by musel předcházet spáchání druhého trestného činu. K tomu v nynější věci nedošlo, význam nemá ani skutečnost, že napadený trestní příkaz byl vydán v době, kdy chronologicky první trestní příkaz byl již vydán, ale ještě nebyl doručen. V intencích odkazovaného sbírkového rozhodnutí je podstatné pouze to, zda nakonec byl obviněný pravomocně odsouzen, k čemuž v nynější věci došlo nabytím právní moci chronologicky prvního trestního příkazu dne 19. 9. 2024. Na závěr se ztotožnil také s návrhem ministryně spravedlnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
11. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 2 T 102/2024, vyplývá, že dne 4. 9. 2024 vydal tento soud již výše zmíněný trestní příkaz, kterým byl obviněný shledán vinným pro skutek kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil podle skutkové věty dne 28. 4. 2024, a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 4. 10. 2024 a téhož dne nabyl právní moci.
12. Rovněž je zřejmé, že před vydáním zmíněného trestního příkazu provedl Obvodní soud pro Prahu 4 lustraci obviněného v Centrální evidenci stíhaných osob a zjistil, že u Obvodního soudu pro Prahu 9 je vedeno pod sp. zn. 3 T 106/2024 jeho další trestní řízení, v němž byl dne 12. 8. 2024 vydán trestní příkaz, který si Obvodní soud pro Prahu 4 vyžádal a dne 4. 9. 2024 obdržel.
13. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 vedeného pod sp. zn. 3 T 106/2024, který si Nejvyšší soud opatřil, vyplývá, že dne 12. 7. 2024 podal státní zástupce tomuto soudu návrh na potrestání na obviněného pro skutek kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že (zjednodušeně) dne 29. 6. 2024 řídil v Praze na pozemní komunikaci na trase z ulice XY do ulice XY osobní motorové vozidlo, ač mu byl dříve vydanými a pravomocnými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 4 uložen mimo jiné i trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, který v dané době trval, čehož si byl vědom. Za uvedený přečin byl obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 314e odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. ř., § 62 odst. 1 tr. zákoníku, § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 10. 9. 2024 a nabyl právní moci dne 19. 9. 2024.
14. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (o úhrnném trestu), odsuzuje-li pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věcí, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
15. Podle § 314e odst. 8 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
16. Je namístě i doplnit, že výrok o trestu může být stížností pro porušení zákona podle § 266 odst. 2 tr. ř. napaden, jestliže je trest ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
17. Bylo následně podstatné posoudit vztah shora popsaných trestných činů spáchaných obviněným. Rozhodné je datum 10. 9. 2024, kdy byl obviněnému doručen (časově první) trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 3 T 106/2024, a dále dny 28. 4. 2024 a 29. 6. 2024, kdy byla obviněným spáchána trestná činnost, projednávaná v obou věcech. S ohledem na citovaná pravidla Nejvyšší soud konstatuje, že se (i z důvodu absence další trestní věci obviněného) jednalo pro daný případ o vícečinný souběh, na což bylo nutné reagovat, a to zejména podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložením souhrnného trestu. Když Obvodní soud pro Prahu 4 vydával dne 4. 9. 2024 ve věci sp. zn. 2 T 102/2024 trestní příkaz, již existoval trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 3 T 106/2024 (byť dosud nedoručený obviněnému, a tedy dosud bez účinků vyhlášeného rozsudku, které nastávají doručením trestního příkazu obviněnému), a o této skutečnosti Obvodní soud pro Prahu 4 zjevně věděl. Protože následně byly oba trestní příkazy obviněnému doručeny (stejně jako dalším oprávněným osobám) a nabyly právní moci, byly obviněnému uloženy dva samostatné tresty, a to obecně prospěšných prací, ve výměře 150 hodin a 280 hodin, ačkoli mu měl být uložen souhrnný trest, jehož výměra se v případě shodného druhu trestu (obecně prospěšných prací) mohla pohybovat pouze v rozmezí od 50 do 300 hodin.
18. Jinak řečeno, Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bylo v době vydání trestního příkazu dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, známo, že již bylo rozhodnuto o sbíhající se trestné činnosti obviněného, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 8. 2024, sp. zn. 3 T 106/2024. Na toto zjištění měl potřebným způsobem reagovat, tedy zejména vyčkat nabytí právní moci již vydaného trestního příkazu jiného soudu a poté uložit souhrnný trest. Pokud však vydal dne 4. 9. 2024 trestní příkaz pod sp. zn 2 T 102/2024, jímž ukládal samostatný trest, došlo k porušení ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť byly obviněnému uloženy dva samostatné tresty místo trestu souhrnného, což zapříčinilo porušení zákona nejen v (pouze) formální rovině (v podobě uložení trestu nikoli podle správného ustanovení), ale především v tom, že obviněnému byly uloženy dva samostatné tresty, v celkové výměře, která by (tak vysoká či přísná) v případě správného postupu nepřipadala v úvahu.
IV. Závěrečné shrnutí
19. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. 2 T 102/2024, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. V návaznosti na to podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil (a to v celém rozsahu, srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 56/2000 Sb. rozh. tr.), a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
20. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu.
21. Obvodní soud pro Prahu 4 v nově provedeném řízení doplní dokazování zejména spisem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 3 T 106/2024, aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného, a poté může dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
22. Obvodní soud pro Prahu 4 bude při svém rozhodování omezen ustanovením § 273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
23. Nejvyšší soud uvedeným způsobem rozhodl o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, a to za podmínek § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 10. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu