7 Tz 36/2022-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 3. 2022 návrh ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, který podal se stížností pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. G., nar. XY v XY, okres XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 3 T 77/2020, a rozhodl takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému P. G. přerušuje výkon trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 3 T 77/2020.
Ministr spravedlnosti podal dne 10. 3. 2022 ve prospěch obviněného P. G. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 3 T 77/2020. Ve stížnosti pro porušení zákona navrhl podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který obviněný na základě uvedeného rozsudku okresního soudu vykonává po započtení vazby od 9. 11. 2020.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. G. vykonává v současné době uvedený trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců ve Věznici Příbram. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Nejvyšší soud vzal v úvahu argumenty stížnosti pro porušení zákona i obsah spisu a shledal, že lze předpokládat vyhovění stížnosti pro porušení zákona. Proto rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu
3. Rozsudek nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu dnem vyhlášení, tj. 15. 12. 2020, neboť státní zástupce a obviněný se v hlavním líčení po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání a obviněný učinil prohlášení, jímž co do obsahového významu vyjádřil, že si nepřeje, aby odvolání v jeho prospěch podaly jiné oprávněné osoby.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 10. 3. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Třebíči. Napadl výrok o vině u skutku pod bodem 3), kvalifikovaný jako zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v důsledku toho také výrok o trestu. Namítl, že i když se obviněný dopustil krádeže za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nebyly splněny podmínky pro to, aby skutek mohl být posouzen podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť tu nebyla žádná věcná souvislost činu obviněného s faktickou situací, která byla důvodem vyhlášení nouzového stavu. Svou argumentaci podpořil odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Třebíči věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
5. Ministr spravedlnosti současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 3 T 77/2020, čemuž Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 3. 2022, č. j. 7 Tz 36/2022-209, vyhověl.
6. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím obhájce, přičemž se ztotožnil s touto stížnosti, k této se připojil a odkázal na ní. Současně požádal při novém rozhodování o trestu, aby bylo přihlédnuto k jeho osobním a rodinným poměrům, které blíže rozvedl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve své replice ze dne 14. 3. 2022 uvedl, že stížnost pro porušení zákona považuje za důvodnou, ztotožňuje se s ní, a proto na ni plně odkazuje. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl porušen § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho aplikaci, zejména proto, že absentuje nezbytná věcná souvislost deliktu s inkriminovanou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
8. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
9. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
10. Nouzový stav související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášen usnesením vlády České republiky ze dne 30. 9. 2020 č. 957, publikovaným pod č. 391/2020 Sb. a následně prodloužen do 20. 11. 2020 usnesením vlády České republiky ze dne 30. 10. 2020 č. 1108, publikovaným pod č. 439/2020 Sb. Jestliže tedy obviněný P. G. spáchal zločin krádeže jednáním, jehož se dopustil dne 9. 11. 2020, stalo se tak formálně skutečně za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci a nesprávnost jejich právního názoru však spočívá ve dvou směrech: jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
11. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací. Nesprávná je v tomto směru argumentace, která dovozuje zavinění pachatele trestného činu krádeže ohledně zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže výlučně z toho, že pachatel věděl o vyhlášení nouzového stavu vládou České republiky.
12. Nelze se ztotožnit ani se závěry soudů, že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soud ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
13. S přihlédnutím k výše uvedeným argumentům je na místě dospět k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem, např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním (viz citovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu).
14. Vyhotovení napadeného rozsudku má formu zjednodušeného rozsudku a neobsahuje odůvodnění (§ 129 odst. 2 tr. ř.), takže nelze identifikovat důvody, které vedly Okresní soud v Třebíči k tomu, že posoudil jednání pod bodem 3 rozsudku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Patrně tomu tak ale bylo proto, že čin byl spáchán v době nouzového stavu.
15. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněný spáchal čin popsaný pod bodem 3) rozsudku v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činu obviněného s uvedenou „událostí“. Podle skutkové části výroku o vině se jednalo o běžnou krádež v obchodě, aniž by při spáchání činu hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Z napadeného rozsudku, tj. ani z jeho odůvodnění (i přes řešení poměrně složité právní otázky absentujícího) nebylo možné zjistit ani nějaké další okolnosti, které by soud z tohoto pohledu považoval za významné, ani právní úvahy, které ho k použité kvalifikaci činu vedly.
16. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit předmětný skutek pod bodem 3) podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., i s nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21. Výrok o vině obviněného skutkem kvalifikovaným jako zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Tím pádem nemohl obstát ani výrok o trestu.
17. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl ve skutku pod bodem 3) porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině u tohoto skutku a v celém výroku o trestu, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadené části rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
18. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením jeho písemného vyhotovení na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 5. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.