7 Tz 39/2021-314
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122,
byl porušen zákon
v ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, v neprospěch obviněného J. G.
Tento trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 se zrušuje.
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122, byl obviněný J. G. uznán vinným v bodu I. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a v bodu II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a za užití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 roky se současným vyslovením dohledu nad obviněným. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest, a to podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ve výměře 30 denních sazeb ve výši 1000 Kč, tedy v celkové výměře 30 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o možnosti zaplacení tohoto peněžitého trestu ve splátkách a podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) byl obviněnému současně stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v délce 1 měsíce. Obviněnému byl rovněž podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 roky. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil uhradit škodu způsobenou přečinem.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody a podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech, jež se týkaly sbíhající se trestné činnosti.
2. Uvedených přečinů se podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 dopustil obviněný tím, že:
I. 1) dne 12. 3. 2018 v 18:15 hod. v Praze 10, XY, po předchozí dohodě s dosud neztotožněnou spolupachatelkou, po vstupu do prodejny Datart neztotožněná spolupachatelka zabavila personál prodejny dotazy a obviněný J. G. odcizil zubní kartáček Philips Diamond Clean v hodnotě 5 699 Kč, který si uschoval do tašky, oba poté společně z prodejny odešli, přičemž bezpečnostní zabezpečení zubního kartáčku spustilo alarm, spolupachatelka začala ukazovat obsluze prodejny obsah své tašky a obviněný J. G. z prodejny odešel, a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti HP Tronic Zlín, s. r. o., škodu ve výši 5 699 Kč,
2) dne 13. 3. 2018 v době od 10:40 hod. do 10:50 hod. v Praze 10, XY, po předchozí dohodě s dosud neztotožněnou spolupachatelkou po vstupu do prodejny Datart, neztotožněná spolupachatelka zabavila personál prodejny dotazy a obviněný J. G. odcizil ústní sprchu Philips Air Flow v hodnotě 2 294 Kč a žiletky One blade v hodnotě 749 Kč, které si uschoval do tašky, oba poté společně z prodejny odešli, přičemž bezpečnostní zabezpečení zboží spustilo alarm, dříve než personál prodejny zareagoval, se jim podařilo z prodejny odejít a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti HP Tronic Zlín, s. r. o., škodu ve výši 3 043 Kč,
II. dne 13. 3. 2018 kolem 10:51 hod. řídil v Praze 10, ulice XY, osobní motorové vozidlo zn. OPEL Astra, r. z. XY, ačkoliv věděl, že mu byl rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. S-MHMP 1779518/2017/Zel, které nabylo právní moci dne 2. 2. 2018, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců.
3. Tento trestní příkaz nebyl napaden odporem žádné z oprávněných osob a dne 16. 11. 2019 nabyl právní moci.
4. Ministryně spravedlnosti podala dne 9. 7. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti citovanému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10, konkrétně proti jeho výroku o trestu, stížnost pro porušení zákona. Zmínila relevantní právní úpravu, konkrétně ustanovení § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. a § 314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020 a namítla, že soud druhé z nich nerespektoval, neboť podle něj náhradní trest odnětí svobody uložený trestním příkazem nesměl ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok. Napadeným trestním příkazem však soud obviněnému uložil jednak trest odnětí svobody v trvání 1 roku (jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let), a vedle toho peněžitý trest, který by byl v případě jeho nevykonání přeměněn na náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Napadený trestní příkaz byl proto vydán v rozporu se zákonem, což lze opřít i o závěry odborné literatury (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 3569). Dále uvedla, že se vytýkané pochybení týká pouze výroku o celkové výměře uloženého trestu, proto je namístě zrušit pouze výrok o trestu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tz 27/2020). Současně shledala v předmětné věci splněnými i omezující kritéria pro podání stížnosti pro porušení zákona podle § 266 odst. 2 tr. ř., jelikož trestním příkazem uložený trest přesahuje zákonnou hranici trestní sazby stanovenou pro trestní příkaz a trest tak byl v příkazním řízení ukládán ve zřejmém rozporu s jeho účelem a obecnými zásadami trestního řízení.
5. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
6. Při veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem se intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podané stížnosti pro porušení zákona připojil a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v zásadě způsobem navrženým ministryní spravedlnosti, pouze s tím rozdílem, aby byl zrušen trestní příkaz v celém rozsahu. Obhájce obviněného poté, co předložil písemné podklady, vztahující se k současnému způsobu vedení života obviněným, učinil shodný návrh jako státní zástupce.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v zásadě z důvodů vytýkaných ministryní spravedlnosti.
8. Podle § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2020) bylo možné trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu a podle písm. e) téhož ustanovení peněžitý trest. Zároveň však podle § 314e odst. 5 tr. ř. platilo, že náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesměl ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
9. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je v posuzované věci důvodná. Obviněnému byl totiž citovaným trestním příkazem uložen náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest ve výměře jeden měsíc, která v součtu s výměrou uloženého trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku činila třináct měsíců, tedy přesahovala citovaným ustanovením § 314e odst. 5 tr. ř. stanovenou maximální zákonnou dobu jednoho roku. Tím došlo k porušení zákona v citovaném ustanovení.
10. Nejvyšší soud dále dodává, že důvodnost podaného mimořádného opravného prostředku se odvíjí již od řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu, jímž byl uložen trest odnětí svobody, přesahující v rozporu se zmíněnými pravidly výměru jednoho roku. Není tomu totiž proto, že by trest přesahující tuto výměru byl trestem, který by byl ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl v zřejmém rozporu s účelem trestu, avšak zejména proto, že byl tento trest uložen trestním příkazem, tedy ve zvláštním řízení, které uložení trestu o takové výměře neumožňuje (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 28/1998 Sb. rozh. tr.). Jestliže tedy samosoudce došel v předmětné věci k závěru, že bylo důvodné uložit vedle trestu odnětí svobody (ve výměře 12 měsíců) i peněžitý trest a náhradní trest odnětí svobody stanovený podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2020) ve výměře 1 měsíce, aniž by takovým postupem přesáhl horní hranici trestní sazby stanovenou trestním zákoníkem, bylo v dané věci vyloučeno vydání trestního příkazu a samosoudce měl rozhodnout rozsudkem v hlavním líčení, v němž by omezení ve smyslu § 314e odst. 5 tr. ř. (ve znění účinném do 30. 9. 2020) neplatilo.
11. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona tudíž v uvedeném směru a v nyní posuzovaném případě nevyplývá z § 266 odst. 2 tr. ř., který upravuje podmínky podání tohoto mimořádného opravného prostředku pouze proti výroku o trestu, ale přímo z obecného ustanovení § 266 odst. 1 tr. ř., které její podání připouští proti každému pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení. V návaznosti na to (srov. také např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 4 Tz 167/2006 nebo ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 8 Tz 34/2020) bylo nutné zrušit trestní příkaz v celém rozsahu.
12. Nejvyšší soud proto vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2019, č. j. 4 T 120/2019-122, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v § 314e odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2020. Proto pak podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil předmětný trestní příkaz, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že pokud svým rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.). Současně může být namístě vypořádat se s časovou působností trestního zákoníku (§ 2 tr. zákoníku), s ohledem na jeho následné novelizace.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu