7 Tz 41/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. května 2011 v neveřejném zasedání, v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K. proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, podle § 275 odst. 4 tr. ř. t a k t o :
Až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona se o d k l á d á výkon trestu obecně prospěšných prací, uložený obviněnému trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, v trvání 200 hodin.
Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 24 T 37/2005, jímž byl obviněnému za trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, podal ministr spravedlnosti ČR stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Pokud by se stížnost pro porušení zákona ukázala důvodnou, mohl by výkon uloženého trestu mít nepříznivé důsledky pro obviněného. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. května 2011
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství u veřejného zasedání učinil shodný závěrečný návrh s tím, aby bylo o zproštění obviněného obžaloby rozhodnuto podle § 226 písm. e) tr. ř., tj. že zanikla trestnost činu. Obhájkyně obviněného ustanovená z důvodu § 275 odst. 2 tr. ř., se ztotožnila s návrhem na rozhodnutí jak byl uveden v podané stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud k návrhu ministra spravedlnosti již usnesením ze dne 26. května 2011, sp. zn. 7 Tz 41/2011, rozhodl podle § 275 odst. 4 tr. ř. o odložení výkonu trestu uloženého napadeným trestním příkazem, a to až do doby rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost trestního příkazu v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona a zjistil, že tato je důvodná, protože trestní zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 byl porušen v neprospěch obviněného.
Trestného činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2004) se dopustil ten, kdo bez povolení opustil místo výkonu civilní služby na dobu delší než čtrnáct dnů nebo se po tuto dobu bez povolení zdržoval mimo toto místo.
Pokud se tedy obviněný v době od 18. 8. 2004 do 23. 11. 2004 nedostavoval na místo výkonu civilní služby jak je uvedeno v obžalobě, dopustil se tímto jednáním výše uvedeného trestného činu. Jak ale uvedl již ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, dnem 1. 1. 2005 nabyl účinnosti zák. č. 587/2004 Sb., o zrušení civilní služby a o změně a zrušení některých souvisejících zákonů, který (část osmá – změna trestního zákona) v zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon, zrušil m. j. oddíl druhý v hlavě jedenácté včetně nadpisu. Tento zrušený oddíl druhý hlavy jedenácté trestního zákona upravoval právě trestné činy proti civilní službě (§272a § - § 272e). Pokud tedy dnem 1. 1. 2005 byla zrušena ustanovení trestního zákona o trestných činech proti civilní službě, tímto dnem již jednání obviněného přestalo být trestným činem. Již státní zástupce proto neměl podávat na obviněného dne 22. 3. 2005 obžalobu, ale měl zvažovat možnost zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud pak Obvodní soud pro Prahu 7 na základě obžaloby vydal předmětný trestní příkaz, ač vzhledem k výše uvedenému již od 1. 1. 2005 nebyl skutek označený v žalobním návrhu trestným činem, porušil tím v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 16 odst. 1 tr. zákona.
Podle § 3 odst. 1 tr. zákona byl totiž trestným činem pouze pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky byly uvedeny v tomto zákoně. Podle § 16 odst. 1 tr. zákona se pak trestnost činu posuzovala podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a podle pozdějšího zákona se posuzovala jen tehdy, jestliže to bylo pro pachatele příznivější. Samosoudce soudu I. stupně tak měl posoudit trestnost činu obviněného podle trestního zákona účinného od 1. 1. 2005, podle kterého již v obžalobě uvedený trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272e odst. 2 tr. zákona nebyl trestným činem a v důsledku toho měl trestní stíhání obviněného zastavit podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., z důvodu uvedeného v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. O zproštění obviněného obžaloby přitom rozhodl podle § 226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že čin uvedený v žalobním návrhu není trestným činem, protože zrušení příslušné části trestního zákona zákonem. č. 587/2004 Sb. (od 1. 1. 2005) neznamená zánik trestnosti činu. Zánik trestnosti činu způsobují v tomto smyslu pouze zánik nebezpečnosti činu pro společnost (§ 65 odst. 1 tr. zákona), účinná lítost (§ 66 tr. zákona) a další zvláštní případy účinné lítosti (např. § 147a tr. zákona), zánik trestnosti přípravy či pokusu trestného činu (§ 7 odst. 3, § 8 odst. 3 tr. zákona) a zánik trestnosti účastenství (§ 10 odst. 2 tr. zákona).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2011
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš