7 Tz 45/2020-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 stížnost
pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného M.
K., nar. XY, státního příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, proti
trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j. 73 T
111/2019-45, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
1. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě podala
dne 29. 10. 2019 k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na potrestání podezřelého M.
K., nar. XY, ze dne 25. 10. 2019, č. j. 2 ZK 87/2019-9, jednak pro přečin
poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jednak pro přečin
výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl
dopustit tím, že
„dne 23. 8. 2019 v době okolo 23:30 hodin v Ostravě - Přívoze, na ul. XY z
vnější strany domu nejméně dvakrát kopl do vstupních vchodových dveří do
bytového domu č. XY, čímž poškodil omítku kolem zárubní dveří, zámek dveří a
kotvení dveří a vyhnul zárubně dveří, čímž způsobil poškozenému Společenství
vlastníků jednotek XY, IČ: XY, škodu ve výši 5.450 Kč, a tohoto jednání se
dopustil přes skutečnost, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě č.
j. 5 T 100/2018-75 ze dne 9. 7. 2018, který nabyl právní moci dne 10. 9. 2018,
uznán vinným přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl
uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.“
2. Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j.
73 T 111/2019-45, (napadený trestní příkaz) byl obviněný M. K. uznán vinným
jednak přečinem poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a jednak
přečinem výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za které byl
odsouzen podle § 358 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e
odst. 2 tr. ř. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §
81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo
uloženo uhradit poškozenému Společenství vlastníků jednotek XY, IČ: XY, se
sídlem XY, částku ve výši 5.450 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento
poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Na rozdíl od skutkové věty uvedené v návrhu na potrestání se
však podle trestního příkazu dopustil tohoto přečinu tím, že
„dne 26. 2. 2019 v době od 17:54 hodin do 18:00 hodin, na prodejní ploše
supermarketu Albert, na ulici XY v Ostravě - Hrabůvce, aniž chtěl za zboží
zaplatit a v úmyslu se obohatit, uschoval do svého batohu, který měl při sobě,
12 ks zubních past Elmex, přičemž byl ještě na prodejní ploše zadržen
pracovníkem ostrahy prodejny, čímž se pokusil způsobit poškozené společnosti
AHOLD Czech Republic, a. s., IČ: 44012373, škodu ve výši 1.319 Kč, a tohoto
jednání se dopustil přes skutečnost, že byl trestním příkazem Okresního soudu v
Ostravě č. j. 10 T 109/2018-64 ze dne 1. 10. 2018, který nabyl právní moci dne
5. 1. 2019, uznán vinným pokusem přečinu krádeže dle § 21 odst. 1 k § 205 odst.
1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoníku“),
za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.“ Jedná se tedy o
zcela odlišný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání. Vzhledem k
tomu, že žádná z oprávněných osob nepodala proti trestnímu příkazu odpor, nabyl
trestní příkaz právní moci dne 23. 1. 2020.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 16. 11. 2020 u Nejvyššího soudu
ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu
Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2019, č. j. 73 T 111/2019-45. Vytkla,
že tímto trestním příkazem byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 8 a §
314f odst. 1 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného.
4. Namítla, že Okresní soud v Ostravě při rozhodování o podaném návrhu
na potrestání M. K. nerespektoval povinnost stanovenou § 2 odst. 8 tr. ř., tedy
rozhodnout o skutku, který byl předmětem návrhu na potrestání. Skutek, který je
popsán v trestním příkazu, se totiž vztahuje k jiné trestní věci, než je
trestní věc obviněného. Trestní příkaz vydaný ve věci obviněného M. K. proto v
důsledku tohoto pochybení není ve výroku o vině v souladu ani s § 314f odst. 1
písm. d) tr. ř. Podle názoru ministryně spravedlnosti předmětné pochybení s
ohledem na jeho povahu a závažnost nemůže být napraveno postupem podle § 131
tr. ř.
5. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst.
2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11.
2019, č. j. 73 T 111/2019-45, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 8 tr. ř.
ve vztahu k § 314f odst. 1 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Dále
navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v
celém rozsahu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
podle § 270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal Okresnímu soudu v Ostravě věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní
příkaz i předcházející řízení a shledal, že stížnost pro porušení zákona
důvodná není.
7. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 111/2019 bylo
zjištěno, že trestní řízení v dané věci bylo od počátku vedeno pro shora
popsaný skutek uvedený v citovaném návrhu na potrestání. Ten byl podán k
Okresnímu soudu v Ostravě a předložen spolu se spisem samosoudkyni, která na
jeho základě vypracovala koncept trestního příkazu (č. l. 45a trestního spisu),
v němž mimo jiné uvedla ve vztahu k popisu skutku „dle obžaloby č. l. 41“, a
dala pokyn kanceláři, aby do originálu trestního příkazu opsala skutek tak, jak
byl uveden státní zástupkyní ve výše uvedeném návrhu na potrestání, který se
nacházel na č. l. 41. Samosoudkyně se s návrhem na potrestání ztotožnila a
převzala také právní větu a právní kvalifikaci. Trestním příkazem uložila shora
uvedený trest a rozhodla o uplatněném nároku na náhradu škody.
8. Spis byl s referátem samosoudkyně a uvedeným konceptem trestního
příkazu předán protokolující úřednici k vyhotovení originálu trestního příkazu.
Protokolující úřednice však nepostupovala podle pokynu samosoudkyně (tj. podle
konceptu trestního příkazu č. l. 45a) a originál trestního příkazu vypracovala
v rozporu s konceptem, když nesprávně uvedla popis skutku, zatímco ostatní
náležitosti trestního příkazu uvedla správně. Konkrétně do originálu trestního
příkazu uvedla nesprávný skutek ve znění „dne 26. 2. 2019…“ tak, jak byl uveden
výše. Takto vyhotovený originál trestního příkazu i s nesprávně uvedeným
skutkem samosoudkyně, aniž by chybu zaznamenala, podepsala a trestní příkaz byl
dne 11. 11. 2019 rozeslán. Chybu nezjistil ani obviněný ani Okresní státní
zastupitelství v Ostravě, takže odpor nebyl podán a trestní příkaz s chybně
uvedeným skutkem nabyl právní moci. Pochybení zjistil až vyšší soudní úředník
při zpracování porozsudkové agendy dne 29. 11. 2019 (č. l. 47).
9. Jen na okraj je nutné uvést, že z vyjádření protokolující úřednice
(č. l. 49) vyplývá, že nepostupovala podle pokynu samosoudkyně, tedy nepřevzala
(neopsala) do originálu trestního příkazu popis skutku, jak jí bylo uloženo v
referátu (v konceptu dle č. l. 41), ale skutek zkopírovala z návrhu na
potrestání, který byl zaslán Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě
elektronicky a vložen do systému ISAS. Okresní státní zastupitelství totiž pod
stejnou spisovou značkou zaslalo v elektronické podobě jiný návrh na potrestání
pro vložení do systému ISAS (s nesprávnou skutkovou větou) a jiný originální v
písemné podobě (se správnou skutkovou větou). Zatímco soudkyně se seznámila a
rozhodovala na základě originálu návrhu na potrestání se správným zněním
skutkové věty a vypracovala koncept trestního příkazu se správnou skutkovou
větou, k chybě došlo až u protokolující úřednice, která si neověřila, že
originál návrhu na potrestání soudu doručený dne 29. 10. 2019 je jiný než ten,
který byl vložen do systému ISAS. Tuto chybu pak nezjistila ani soudkyně při
podpisu originálu trestního příkazu před jeho rozesláním.
10. Samosoudkyně tedy fakticky rozhodovala o správném skutku uvedeném v
originálu návrhu na potrestání, o čemž svědčí jí vypracovaný koncept trestního
příkazu i skutečnost, že skutek právně kvalifikovala jako přečiny poškození
cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2
písm. a) tr. zákoníku, což odpovídá popisu skutku z originálu návrhu na
potrestání a celému obsahu spisu. Nesprávné znění skutkové věty, které potom
bylo omylem uvedeno ve vyhotovení trestního příkazu, však této právní
kvalifikaci neodpovídá, je zcela jiné a má znaky přečinu krádeže podle § 205
odst. 2 tr. zákoníku.
11. Podle § 314e odst. 8 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího
rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního
příkazu obviněnému. Podle § 314f odst. 1 písm. d) tr. ř. trestní příkaz
obsahuje výrok o vině (§ 120 odst. 3 tr. ř.) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1
tr. ř.). Podle § 120 odst. 3 tr. ř. výrok o vině musí zejména přesně označovat
trestný čin, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného
ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popř. i uvedením
jiných skutečností, jichž je třeba, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou
trestní sazbu.
12. Podle § 2 odst. 8 tr. ř. je trestní stíhání před soudy možné jen na
základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o
prohlášení viny a přijetí trestu, které podává státní zástupce. V tomto
ustanovení (mimo jiné) je vyjádřena zásada obžalovací, která je v § 220 odst. 1
tr. ř. přesněji specifikována tak, že soud může rozhodovat jen o skutku, který
je uveden v žalobním návrhu (což bezesporu platí i pro návrh na potrestání).
13. Nejvyšší soud se ztotožnil se stížností pro porušení zákona v tom
směru, že trestní příkaz tak, jak nabyl právní moci, tj. jeho chybné
vyhotovení, je nepochybně v rozporu s obžalovací zásadou, neboť je v něm uveden
zcela jiný skutek, než pro který byl podán návrh na potrestání. Rovněž je
nepochybné, že tuto vadu trestního příkazu je třeba napravit.
14. Dále se Nejvyšší soud zabýval tím, zda uvedené pochybení je takové
povahy, že je jeho náprava nutná v řízení o mimořádném opravném prostředku,
tedy že je nutno výrokem podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit porušení zákona.
Není sporu o tom, že mimořádné opravné prostředky – jak vyplývá už z jejich
názvu – najdou uplatnění pouze tam, kde není možná náprava vad rozhodnutí podle
jiných, řádných procesních prostředků. V daném případě Nejvyšší soud dospěl k
závěru, že zjištěnou vadu napadeného trestního příkazu lze řešit jeho opravou
podle § 314f odst. 3 tr. ř. Proto nemohl podané stížnosti pro porušení zákona
vyhovět.
15. V době, kdy okresní soud zjistil, že v originálu trestního příkazu
je nesprávný popis skutku (tj. dne 29. 11. 2019), neměl jinou možnost, jak věc
řešit, než cestou podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Až do 1. 10. 2020
nebylo možné u trestního příkazu písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti
opravovat, a to ani analogicky podle § 131 tr. ř. (srov. Šámal, P. a?kol.:
Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1720).
16. Zákonem č. 333/2020 Sb. však byla provedena změna trestního řádu,
mimo jiné i ustanovení § 314f tr. ř., do něhož bylo vloženo ustanovení § 314f
odst. 3 tr. ř., které umožňuje opravu písařských chyb a jiných zjevných
nesprávností i v trestním příkaze. Tento zákon byl vyhlášen dne 6. 8. 2020 s
účinností od 1. 10. 2020. Původně se jednalo o vládní návrh zákona, který byl
projednáván jako poslanecký tisk 453/0, tento návrh však doplnění § 314f odst.
3 tr. ř. neobsahoval, a tudíž se k němu nevyjadřovala ani důvodová zpráva. K
doplnění o ustanovení § 314f odst. 3 tr. ř. došlo až v důsledku poslaneckého
pozměňovacího návrhu pod číslem poslaneckého tisku 453/4. Důvodová zpráva k
tomuto ustanovení tedy není k dispozici a s ohledem na poměrně krátkou dobu,
která uplynula od platnosti a účinnosti této normy, se k ní zatím nevyjádřily
ani soudy. Je tedy nutné toto ustanovení vyložit i ve vztahu k projednávané
věci. Nejvyšší soud přitom měl na mysli, že když zákonodárce tuto novou úpravu
přijal, bylo to zřejmě vyvoláno zbytečnými praktickými obtížemi, které vznikaly
v případech zjevných chyb ve vyhotovení trestního příkazu, jejichž nápravy
mnohdy mohlo být dosaženo jen cestou mimořádného opravného prostředku. Stěží
tudíž zákonodárce mohl sledovat jen velmi úzké pojetí možnosti opravy trestního
příkazu.
17. Podle § 314f odst. 3 tr. ř. samosoudce opraví v trestním příkaze
kdykoliv i bez návrhu písařské chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Ustanovení §
131 a 133 se užijí přiměřeně.
18. Podle § 131 odst. 1 tr. ř. předseda senátu může zvláštním usnesením
kdykoliv opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve
vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s
obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
19. Podle § 133 tr. ř. jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo
oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží
státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od
doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána
stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem
přímo dotčenou poučit.
20. Z uvedených ustanovení vyplývá, že zákon jak u rozsudku, tak u
trestního příkazu, rozlišuje na jedné straně zjevné nesprávnosti (výraz
„zjevné“ užitý v § 314f odst. 3 tr. ř. je nutno považovat za obsahově shodný s
výrazem „zřejmé“ užitý v § 131 odst. 1 tr. ř.), pod něž podřazuje i písařské
chyby (pojem zjevné nesprávnosti je tedy - z gramatického výkladu - širší), a
na druhé straně ostatní nesprávnosti, které nelze označit za zjevné. Tato
zjevnost je kategorií objektivní, tj. nesprávnost musí být zřejmá každému, a to
jako vyplývající z obecné zkušenosti (např. nesprávnost data narození
obviněného r. 1620), anebo snadno poznatelná z nahlédnutí do spisu (např. kdo
je ve věci stíhán a pro jaký skutek). Vedle toho zákon rozlišuje zjevné
nesprávnosti podstatné (tj. jejichž oprava se podstatně dotkne obsahu některého
z výroků rozsudku nebo trestního příkazu) a zjevné nesprávnosti nepodstatné.
Zákonodárce totiž v § 133 tr. ř. upravil odlišný postup pro opravy, které se
podstatně dotkly obsahu některého z výroků rozsudku, respektive trestního
příkazu. Trestní řád tedy rozlišuje běžnou písařskou chybu či jinou zjevnou
nesprávnost, která se odstraní postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., a
závažnější písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost, která se odstraní
postupem podle § 131 odst. 1 ve spojení s § 133 tr. ř. (v případě trestního
příkazu postupem přiměřeným ve smyslu § 314f odst. 3 tr. ř.).
21. Písařská chyba a zjevná nesprávnost není v trestním řádu definována,
stejně jako podstatná změna obsahu výroku rozsudku (trestního příkazu). Podle
komentářové literatury závěr, zda jde o podstatnou změnu, záleží na okolnostech
konkrétního případu, bude jí však zpravidla např. změna v časovém ohraničení
skutku, způsobu jeho spáchání, formy zavinění, právního posouzení, ve výroku o
trestu změna druhu a výměry trestu či způsobu jeho výkonu, ve výroku o náhradě
škody stanovení dělené odpovědnosti místo solidární apod. (Šámal, P. a?kol.:
Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1722). Tento
komentář se však vztahuje k předchozí právní úpravě, tj. pouze k opravě
vyhotovení rozsudku, nikoli k nově zakotvené opravě trestního příkazu. Jak bude
ještě vyloženo, Nejvyšší soud má za to, že možnosti opravy trestního příkazu
jsou v některých ohledech širší, v jiných užší než možnosti opravy vyhotovení
rozsudku.
22. Zatímco podle § 131 tr. ř. je možné opravit písařské chyby a jiné
zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak,
aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen,
podle § 314f odst. 3 tr. ř. lze opravit v zákoně blíže nespecifikované písařské
chyby a jiné zjevné nesprávnosti. Oprava písařské chyby a jiné zjevné
nesprávnosti podle § 314f odst. 3 tr. ř. na rozdíl od opravy podle § 131 tr. ř.
není navázána na vztah mezi vyhlášením a vyhotovením, což vyplývá už z povahy
trestního příkazu, který se nevyhlašuje, a tudíž nemůže existovat rozdíl mezi
vyhlášením a vyhotovením. V trestním příkazu tudíž lze opravit v zásadě všechny
písařské chyby a zjevné nesprávnosti, musí ovšem jít o nesprávnosti skutečně
zjevné, tj. vyplývající jednoznačně z obecné lidské zkušenosti nebo z obsahu
spisu. V tomto směru je možnost oprav u trestního příkazu širší, neboť na
rozdíl od rozsudku (a usnesení) není limitována zněním vyhlášeného rozhodnutí.
23. Na druhé straně je tato možnost užší proto, že někdy nebude možné s
jistotou identifikovat nesprávnost příslušné části trestního příkazu jako
zjevnou právě z důvodu neexistence dostatečně zřetelného a nepochybného
podkladu pro srovnání se správným zněním. Jinými slovy, zatímco vyhotovení
rozsudku lze porovnat s jeho vyhlášením, jehož znění je jednoznačné, trestní
příkaz lze porovnat jen s obsahem spisu, z něhož nemusí pochybení při
vyhotovení trestního příkazu jasně vyplývat. Jak už bylo zmíněno, musí jít o
nesprávnost zjevnou, objektivní. Proto některé shora uvedené příklady zmiňované
v literatuře nebudou zpravidla aplikovatelné u trestního příkazu. Otázky druhu
a výměry trestu, stanovení povinnosti k náhradě škody nebo třeba úprava doby
páchání skutku totiž budou výsledkem úvahy samosoudce, jejíž výsledek se
projeví - na rozdíl od rozsudku - až v písemném znění trestního příkazu. Nebude
tak možné identifikovat zjevnou nesprávnost daného výroku.
24. Vyskytl se rovněž názor, že i v posledně popisovaných případech bude
oprava trestního příkazu přípustná, neboť zjevná nesprávnost výroku bude
vyplývat ze srovnání s písemným referátem samosoudce, tj. v podstatě z obsahu
konceptu trestního příkazu a pokynu kanceláři k jeho vyhotovení (což je fáze
srovnatelná s vyhlášením rozsudku), přičemž takový postup je naprostým
pravidlem a z obsahu spisu je jasně zjistitelná vůle samosoudce rozhodnout
určitým způsobem. Tento názor akcentuje, že chyba zde nastane nikoliv při
rozhodování samosoudce, ale až při vyhotovení originálu trestního příkazu
(zpravidla protokolující úřednici), a jde tedy o písařskou chybu, respektive
zjevnou nesprávnost ve vyhotovení trestního příkazu. Jakkoli je třeba za
okamžik rozhodnutí (z formálního hlediska) považovat okamžik, respektive datum
vydání trestního příkazu, je pro posouzení toho, co je pouhou písařskou chybou
nebo jinou zjevnou nesprávností ve vyhotovení trestního příkazu, nutno vycházet
ze skutečného (materiálního) obsahu rozhodnutí ve smyslu projevené vůle
samosoudce, pokud je tento obsah zjevný. Tento názor však patrně nepřeváží,
neboť je třeba vycházet z toho, že samosoudce chtěl rozhodnout a rozhodl tak,
jak je uvedeno v originále, tj. ve vyhotovení trestního příkazu, který
samosoudce v něm uvedeného dne stvrdil svým podpisem. Autentickým zněním
trestního příkazu je jeho písemné vyhotovení založené do spisu a podepsané
samosoudcem.
25. Výše uvedené nepopírá význam obsahu referátu samosoudce a jím
vyhotoveného konceptu trestního příkazu, je ovšem třeba je posuzovat v kontextu
celého obsahu spisu. Jestliže ze všech těchto podkladů bude jednoznačně
identifikovatelná a zřejmá nesprávnost ve vyhotovení trestního příkazu, pak
zpravidla nebude nic bránit jeho opravě. I zde ovšem platí, že otázku, zda jde
o zjevnou nesprávnost v trestním příkazu, bude nutno posuzovat v každém případě
individuálně. Nicméně o zjevnou nesprávnost zpravidla půjde například u
zřejmých chyb v osobních údajích obviněného (jméno, datum narození), v datu či
místu spáchání činu, v číselném označení ustanovení o trestném činu, jímž je
obviněný uznán vinným, apod. Může ale jít také o jiné nesprávnosti (písařské
chyby) ve výroku trestního příkazu, pokud jsou skutečně zjevné a zcela
nepochybné pro rozpor s pokynem samosoudce (jehož součástí je koncept trestního
příkazu) a zároveň v kontextu celého obsahu spisu. V posuzovaném případě je to
právě zjevná záměna skutku vzniklá písařskou chybou protokolující úřednice.
26. V projednávané věci se samosoudkyně seznámila se správným zněním
skutkové věty z originálu návrhu na potrestání, který porovnala se spisem a
dospěla k závěru, že skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a
tudíž je možné ve věci rozhodnout trestním příkazem. Proto připravila koncept
trestního příkazu, kde sice konkrétně skutek nevypsala, ale protože se
ztotožnila se zněním skutkové věty uvedené v originálu návrhu na potrestání,
učinila v konceptu (referátu) pouze odkaz na originál návrhu na potrestání.
Samosoudkyně tedy projevila vůli obviněného M. K. potrestat pro správný skutek,
pro který také (a jen pro tento skutek) bylo po celou dobu trestní řízení
vedeno. K záměně skutku došlo až v rámci přípravy originálu trestního příkazu
protokolující úřednicí. V daném případě na základě celého obsahu spisu nevzniká
sebemenší pochybnost, o jakém skutku měla a chtěla samosoudkyně rozhodnout a
také reálně rozhodla (přičemž o jiném ani rozhodnout nemohla), takže chybné
znění vyhotovení trestního příkazu (vyhotovení přitom nelze zaměňovat s
vyhlášením, k němuž u trestního příkazu nedochází, respektive jeho účinky
nastávají až doručením trestního příkazu obviněnému) je zjevnou nesprávností
trestního příkazu, neboť jde o písařskou chybu, kterou učinila protokolující
úřednice. Od 1. 10. 2020 lze takovou písařskou chybu (a z ní vyplývající
zjevnou nesprávnost výroku trestního příkazu) opravit postupem podle § 314f
odst. 3 tr. ř. Tímto způsobem bude třeba postupovat v projednávaném případě.
27. Nejvyšší soud připouští, že oprava celé skutkové věty v trestním
příkazu je poměrně podstatný zásah do obsahu výroku o vině, neboť obviněný je
uznáván vinným zcela jiným skutkem, než byl uveden v předcházejícím - chybném -
trestním příkazu (a se kterým se již mohl seznámit). Trestní řád však v
citovaných ustanoveních připouští opravu rozhodnutí i v případech podstatné
změny obsahu výroku. Jak už bylo zmíněno, rozlišuje z tohoto hlediska jen dvě
kategorie – změny nepodstatné a podstatné, tj. nezná nějakou další kategorii
zvláště podstatných změn. Oprava trestního příkazu byla zákonodárcem připuštěna
bezesporu proto, aby se v případech bagatelních trestných činů odstranily
zbytečné komplikace průběhu trestního řízení v případě zjevných písařských chyb
a jiných zjevných nesprávností, ovšem při plném zachování všech procesních práv
obviněných. Zákonodárce v § 314f odst. 3 tr. ř. užití opravy písařské chyby
nijak neomezil, naopak je obecně proklamovaná snaha o rychlejší a efektivnější
opravu písařských chyb než cestou mimořádného opravného prostředku – stížnosti
pro porušení zákona. Tento časově náročný postup by se měl volit jen ve
skutečně nezbytných, výjimečných případech, nikoli v případech jako je nyní
projednávaný, kdy nikdo nemůže rozumně pochybovat o tom, že došlo pouze k
technické chybě při vyhotovení trestního příkazu spočívající v záměně skutku za
jiný. Jiný výklad nového ustanovení trestního řádu týkajícího se opravy
trestního příkazu by v případech pochybení popsaného typu podle názoru
Nejvyššího soudu představoval zbytečný a samoúčelný formalismus a odporoval by
smyslu trestního příkazu jakožto institutu, jímž se má urychlit a zjednodušit
průběh trestního stíhání typově méně závažných trestných činů.
28. Podstatné je, že obviněný není nijak krácen na svých právech a může
se proti opravenému rozhodnutí bránit ve stejném rozsahu jako proti původnímu
trestnímu příkazu znehodnocenému písařskou chybou. Podle § 314f odst. 3 tr. ř.
věta druhá se ustanovení § 131 a § 133 tr. ř. užijí přiměřeně. Obviněnému tedy
zůstane zachováno nejen právo podat stížnost proti usnesení o opravě písařské
chyby podle § 131 odst. 3 tr. ř., ale také bude z ustanovení § 133 tr. ř.
vyplývat jeho právo podat proti takto opravenému trestnímu příkazu odpor. Je
totiž nutné připustit, že v projednávané věci se potřebná oprava trestního
příkazu podstatně dotkne obsahu výroku o vině, a proto podle § 133 tr. ř. bude
plynout státnímu zástupci a obviněnému (osobě opraveným výrokem přímo dotčené)
nová osmidenní lhůta k podání odporu od doručení opisu usnesení o opravě, a
bude-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o
stížnosti. O tom je třeba obviněného poučit. Je tedy možné uzavřít, že veškerá
procesní práva obviněného budou zachována.
29. Lze shrnout, že v důsledku písařské chyby protokolující úřednice je
popis skutku uvedený v originálu trestního příkazu zjevně nesprávný, respektive
je omylem uveden jiný skutek. Trestní příkaz vydaný ve věci obviněného M. K.
proto v důsledku tohoto pochybení není ve výroku o vině v souladu ani s § 314f
odst. 1 písm. d) tr. ř. a je nutné zjednat nápravu, což je možné od 1. 10. 2020
cestou opravného usnesení podle § 314f odst. 3 tr. ř. při aplikaci § 131 a §
133 tr. ř.
30. Stížnost pro porušení zákona není důvodná, neboť zjištěné pochybení
lze napravit jiným způsobem podle trestního řádu než na základě mimořádného
opravného prostředku. Proto byla stížnost pro porušení zákona jako nedůvodná
podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Nejvyšší soud takto rozhodl v
neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 tr. ř. Zbývá dodat, že za
popsané situace přicházelo v úvahu rovněž rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pro
porušení zákona pro nepřípustnost z důvodu, že přednost má použití jiného,
„řádného“ institutu trestního řízení. Jde však o otázku nejednoznačnou,
závislou na konkrétním posouzení každého jednotlivého případu, pročež Nejvyšší
soud volil rozhodnutí o zamítnutí stížnosti pro porušení zákona jako nedůvodné.
Ve výsledku však tato nuance nemá žádný praktický význam.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.