7 Tz 45/2022-201
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. 3. 2022 návrh ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, který podal se stížností pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. B., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 143/2020, a rozhodl takto :
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému P. B. přerušuje výkon trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 88 T 143/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 8 To 36/2021.
1. Ministr spravedlnosti podal dne 23. 3. 2022 ve prospěch obviněného P. B. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2021, č. j. 8 To 36/2021-129, a proti předcházejícímu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2021, č. j. 88 T 143/2020-108. Ve stížnosti pro porušení zákona navrhl, bez bližšího odůvodnění, podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který obviněný na základě uvedených rozhodnutí od 23. 6. 2021 vykonává.
2. Podle § 266 odst. 7 tr. ř. dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
3. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný P. B. vykonává v současné době výše uvedený trest odnětí svobody v trvání 2 let ve Věznici Stráž pod Ralskem, uložený mu podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl shledán vinným zmíněným rozsudkem Městského soudu v Brně, přičemž jeho odvolání podané proti němu bylo soudem druhého stupně zamítnuto. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
4. Nejvyšší soud vzal v úvahu argumenty stížnosti pro porušení zákona i obsah spisu a shledal, že lze předpokládat vyhovění stížnosti pro porušení zákona. Nepřehlédl, že obviněný nastoupil výkon trestu dnem 23. 6. 2021, tedy z jeho výměry doposud vykonal již cca 9 měsíců, v řízení obviněný nebyl vzat do vazby. Proto rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
6. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.) nejprve rozhodl o návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu trestu obviněného, a to usnesením ze dne 30. 3. 2022, č. j. 7 Tz 45/2022-201, tak, že podle § 275 odst. 4 tr. ř. obviněnému přerušil výkon trestu odnětí svobody v trvání 2 let, který mu byl uložen napadenými rozhodnutími.
7. Následně Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3, 4 tr. ř. napadená rozhodnutí i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
10. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, jež existovala na území České republiky s různou intenzitou v období asi od měsíce března 2020.
11. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
12. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění znaku v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s takovou událostí. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
13. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
14. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného P. B., je zřejmé, že se svého jednání realizovaného v době od 22. 3. 2020 do 23. 3. 2020 dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to za výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která vyhlásila usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020 ve smyslu dikce článků 5 a 6 ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů na území České republiky nouzový stav, a i poté jej s příslušnými souhlasy prodloužila a nadále byla přijímána celá řada navazujících omezujících a regulačních opatření.
15. Pokud jde o věcnou souvislost mezi zmíněným jednáním obviněného, jinak správně posouzeným jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (což v podané stížnosti pro porušení zákona ani nebylo zpochybněno) a událostí v podobě výskytu koronaviru, Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Brně se ve smyslu výše shrnutých požadavků k dané otázce s ohledem přijetí prohlášení viny obviněným podle § 206c odst. 4 tr. ř. nevyjádřil. Obviněný nicméně jednal tak, že (zjednodušeně řečeno) vnikl do zahradní kůlny, z níž odcizil zejména v zásadě běžné zahradnické nářadí. Není přitom jednoznačně zřejmé, že by se pandemická situace zmíněného skutkového děje nějak podstatně týkala, obviněný patrně nemohl počítat s tím, že by mu mohla zajistit neodhalení či nedopadení, útok obviněného pak směřoval proti předmětům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Zřetelný podklad pro shora uvedenou právní kvalifikaci tak ve věci nelze dovodit.
16. Nejvyšší soud proto stížnosti pro porušení zákona, pokud směřovala proti rozsudku Městského soudu v Brně, v dané situaci přisvědčil. Jmenovaný soud totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného, pokud konstatoval naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině nemohl obstát. Současně je zřejmé, že nemohl obstát ani výrok o trestu, vyměřený v rámci trestní sazby ve smyslu § 205 odst. 4 tr. zákoníku, akceptovaný k odvolání obviněného Krajských soudem v Brně, který toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
17. Nejvyšší soud tudíž podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku Městským soudem v Brně a § 256 tr. ř. Krajským soudem v Brně, působící v neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadená rozhodnutí zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
18. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně aby vydal na to navazující rozhodnutí.
19. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu