7 Tz 51/2014-I.-11
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. října 2014 v Brně návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, který podala se stížností pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. V. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013, a rozhodl takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému V. V. přerušuje výkon trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013.
Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněného V. V. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013, v níž navrhla přerušení výkonu rozhodnutí podle § 275 odst. 4 tr. ř.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný V. V. vykonává v současné době trest odnětí svobody ve Věznici v K. v trvání patnácti měsíců, který mu uložil Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013.
Nejvyšší soud posoudil uvedený návrh, vzal v úvahu argumenty stížnosti pro porušení zákona i obsah napadeného rozhodnutí Městského soudu v Brně a dospěl k závěru, že lze předpokládat, že stížnost pro porušení zákona bude úspěšná. Proto rozhodl o přerušení výkonu rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.
Přerušení výkonu rozhodnutí trvá až do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek
Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podala ministryně spravedlnosti dne 23. 9. 2014 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. V. Poukázala na to, že z trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 216/2013 bylo zjištěno, že jednání obviněného pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně bylo správně kvalifikováno podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, nikoliv však podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednání obviněného pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně bylo taktéž nesprávně kvalifikováno podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedla, že trestnost jednání obviněného nebyla posouzena v souladu s § 12 odst. 2 tr. zákoníku ani s § 13 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázala na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, ze kterého vyplývá, že skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen obviněný, který jako řidič podle § 123c odst. 2 zákona o silničním provozu, pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídí motorové vozidlo v době jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení. Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této doby, byť nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jednání je možné spatřovat přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1. zákona o silničním provozu, neboť řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 tohoto zákona. Dále namítla, že Městský soud v Brně v souvislosti s nesprávně použitou právní kvalifikací jednání obviněného mu uložil i nepřiměřeně vysoký trest. V návaznosti na pravděpodobnou novou výměru uloženého trestu ministryně spravedlnosti podala návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013.
Ministryně spravedlnosti z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. V. v ustanoveních § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 12 odst. 2 tr. zákoníku, § 13 odst. 1 tr. zákoníku a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného V. V.
Podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Pro posouzení trestné činnosti obviněného je rozhodné usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, z něhož vyplývá, že skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může naplnit jen obviněný, který jako řidič podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a řídí motorové vozidlo v době jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení. Pokud obviněný řídí motorové vozidlo po uplynutí této lhůty, byť dosud nepožádal o navrácení řidičského oprávnění, nespáchá přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jednání, které však není v souladu se zákonem, je možné spatřovat přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu, protože řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 tohoto zákona. Stejným způsobem je třeba nahlížet na řidiče, jemuž byl uložen trest nebo sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu nejméně jednoho roku, uložený trest nebo sankci vykonal, ale dosud neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění a přitom řídil motorové vozidlo. Ani jeho jednání nevykazuje zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale mohlo by být příslušným orgánem posouzeno jako výše označený přestupek.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 216/2013, že z výpisu evidenční karty řidiče (č. l. 19 – 22 spisu), stejně jako z kopie rozhodnutí Městského úřadu Hustopeče, odbor dopravy, ze dne 20. 10. 2008, č. j. dop/9395/08/306/I, které nabylo právní moci dne 20. 10. 2008 (č. l. 23 – 24 spisu), vyplývá, že obviněný V. V. byl uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkového zákona“) a § 22 odst. 1 písm. d) tohoto zákona, za což mu byl uložen podle § 22 odst. 4 přestupkového zákona mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný vykonal sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v období od 20. 10. 2008 do 20. 1. 2010. Z výpisu evidenční karty řidiče je dále zřejmé provedení blokace řidičského oprávnění obviněného, který dosud nepožádal o navrácení řidičského oprávnění ani neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění.
Nejvyšší soud dále zjistil, že obviněný V. V. v případě jednání pod bodem I. rozsudku řídil osobní motorové vozidlo po ulicích města B. dne 29. 8. 2013, v případě jednání pod bodem II. rozsudku řídil osobní motorové vozidlo v Brně nejméně ve třech případech dne 23. 6. 2013, dne 29. 7. 2013 a dne 2. 8. 2013. Obviněný tedy řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění až po uplynutí lhůty, která mu byla stanovena rozhodnutím Městského úřadu Hustopeče, odbor dopravy, ze dne 20. 10. 2008, č. j. dop/9395/08/306/I.
Nejvyšší soud shledal, že takové jednání obviněného nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jedním ze zákonných znaků uvedeného přečinu je totiž „maření výkonu úředního rozhodnutí“, obviněný V. V. však řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění až po uplynutí lhůty stanovené mu správním orgánem pro zákaz řízení všech motorových vozidel, a proto již fakticky ani nemohl mařit výkon rozhodnutí správního orgánu. Takové jednání však může naplňovat zákonné znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o silničním provozu, neboť obviněný řídil motorové vozidlo, avšak v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 tohoto zákona.
Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud neshledal porušení zákona v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť jednání obviněného po formální stránce nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, a proto úvahy o společenské škodlivosti jednání ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku jsou zcela nepřiléhavé. Stejně tak nevyslovil navrhované porušení zákona v ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku, které obsahuje definici trestného činu. Městský soud v Brně proto znovu ve věci rozhodne a je vázán podle § 270 odst. 4 tr. ř. právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody rozhodl usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 7 Tz 51/2014, tak, že podle § 275 odst. 4 tr. ř. obviněnému V. V. přerušil výkon trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2013, sp. zn. 5 T 216/2013.
Nejvyšší soud nerozhodoval podle § 275 odst. 3 tr. ř. o vazbě obviněného, neboť obviněný v době rozhodování o stížnosti pro porušení zákona nevykonával trest odnětí svobody v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 216/2013.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2015
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek