7 Tz 53/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 28. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. V., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. za podmínek uvedených v § 272 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. V.
Citované usnesení se z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, byla podle § 171 odst. 1 tr. ř. postoupena trestní věc obviněného J.
V. Městskému úřadu v Kroměříži, neboť nejde o trestný čin, ale o skutek, který by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Skutek, který byl posuzován jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. spočíval v tom, že obviněný dne 24. 8. 2000 v době kolem 20.30 hod. v domě, na ulici U R. v K., z balkónu domu ve druhém poschodí, který obývá, po přelezení zábradlí vnikl na sousední balkón, který je příslušenstvím bytu a následně otevřeným oknem vnikl do pokoje bytu uživatelky B. Ch., kde neoprávněně setrval, prošel bytem, pohyboval se v kuchyni a následně byt uživatelky B. Ch. opustil vchodovými dveřmi.
Proti tomuto usnesení podala B. Ch. stížnost, která byla usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. Zt 1466/2000, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou.
Proti předmětnému usnesení vyšetřovatele, které nabylo právní moci dne 3. 10. 2000, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. V. Ministr spravedlnosti v tomto mimořádném opravném prostředku vyslovil zásadní nesouhlas se stanoviskem vyšetřovatele, který dospěl k závěru, že jednání obviněného vykazuje nepatrný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a nejedná se o trestný čin, ale jednání obviněného, že lze případně posoudit jako přestupek. Podle názoru ministra spravedlnosti nebylo dostatečně přihlédnuto k tomu, že se obviněný dostal na balkón poškozené a odtud otevřeným oknem vnikl do bytu. V případě, že vyšetřovatel postupoval podle § 171 odst. 1 tr. ř. a postoupil věc Městskému úřadu v Kroměříži k projednání jako přestupek měl ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. vyčerpat všechny možnosti k objasnění věci. Přitom zcela bez povšimnutí zůstalo tvrzení obviněného k pohnutce jeho jednání, kdy uvedl, že k poškozené vnikl proto, že chtěl poškozené vytknout, že zasílala jeho manželce urážlivé dopisy, přičemž tvrdil, že uvedené dopisy může předložit. Za neúplnost dokazování dále ministr spravedlnosti považuje i nevyslechnutí bratra poškozené, který se v uvedené době v bytě nacházel.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, ve prospěch obviněného, a to v ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které vydání tohoto usnesení předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 3 odst. 4 tr. ř., aby předmětné usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen.
Vyšetřovatel odůvodnil postoupení věci Městskému úřadu v Kroměříži tím, že nejde o trestný čin, neboť stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného není vyšší než nepatrný, jak to vyžaduje ustanovení § 3 odst. 2, odst. 4 tr. ř., ale že skutek by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek
Tento závěr vyšetřovatele nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech. Podstatu pochybení lze spatřovat v tom, že vyšetřovatel učinil své rozhodnutí o postoupení věci orgánu projednávajícímu přestupky, aniž by náležitě zjistil skutkový stav věci. Ve svém usnesení zejména reprodukoval část výpovědi obviněného a poškozené B. Ch., přitom z její výpovědi použil ve svém usnesení i tu část výpovědi, kde uváděla, že obviněný byl agresivní a napadl jí tak, že ji chytil za ruce a chtěl řešit nějaké dopisy. Vyšetřovatel uvedl, že obviněný sice vnikl do bytu jiného a tam neoprávněně setrval, aniž by však charakterizoval okolnosti případu konstatoval, že je odůvodněn závěr, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného není vyšší jak nepatrný, jak to vyžaduje ustanovení § 3 odst. 2, odst. 4 tr. zák. a rozhodl o postoupení věci ve smyslu ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř., jak bylo již shora uvedeno.
Jistou nepřesnost lze spatřovat rovněž v tom, že obviněný ve své výpovědi uvedl, že do bytu poškozené vnikl přes balkón, balkónovými dveřmi. Poškozená naopak hovoří o možnosti vniknutí obviněného do svého bytu pootevřeným oknem, přitom v záznamu o přijatém oznámení na č. l. 2 je uvedeno, že obviněný měl do bytu poškozené vniknout „přes balkónové dveře\", tento způsob je uveden také ve sdělení obvinění č. l. 11. Z výpovědi obviněného rovněž vyplývá, že konfliktu s poškozenou v jejím bytě měl být přítomen také jemu neznámý muž, patrně bratr poškozené. B. Ch. ve své výpovědi k této skutečnosti nevypovídala, pouze uvedla, že její bratr J. S. bydlí v bytě společně s ní. Vzhledem ke sdělení poškozené k osobě jejího bratra bylo vhodné zjistit, v jakém rozsahu je bratr jmenované zbaven způsobilosti k právním úkonům, zda byl přítomen vniknutí obviněného do bytu poškozené (což je vzhledem k tomu, že se jedná o jednopokojový byt pravděpodobné) a zda bude přicházet v úvahu výslech této osoby jako svědka. Přehlédnuto bylo rovněž i to, že vyšetřovatel ukončil vyšetřování, aniž by měl k dispozici veškeré doklady charakterizující osobu obviněného, tj. výpis z rejstříku trestů obviněného.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že vyšetřovatel přikládal prioritu výpovědi obviněného a jeho tvrzením, jakým způsobem došlo k situaci, která se stala předmětem trestního stíhání a co mělo toto jeho jednání iniciovat, aniž by se zabýval dalšími skutečnostmi, které vyplývaly jednak z výpovědi obviněného, poškozené a jejichž zajištění se naskýtalo v souvislosti s uvedenou trestní věcí. Vyšetřovatel, jak vyplývá z okolností shora uvedených, nepostupoval v dané věci plně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když při svých úvahách nebral v úvahu např. skutečnost, že obviněný vnikl do bytu poškozené a jakým způsobem tak učinil. V rámci těchto úvah nebylo možno přehlédnout, že do bytu vnikl přes balkón, sousedící nikoli však navazující na balkón další.
Teprve po doplnění řízení ve shora naznačeném směru a náležitém zhodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. bude možno bezpečně a spolehlivě rozhodnout, zda jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, v němž je spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., bude možno postoupit příslušnému orgánu k projednání jako přestupek nebo po skončení vyšetřování bude nutno spis předložit státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby.
Nejvyšší soud v dané trestní věci rovněž poukazuje na skutečnost, že napadené usnesení musí svým obsahem odpovídat ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř., podle kterého je v odůvodnění třeba uvést, jestliže to podle povahy věci přichází v úvahu, zejména skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Nelze se tedy při postoupení věci stejně jako např. při zastavení trestního stíhání spokojit s pouhou rekapitulací některých důkazů, aniž by tyto byly orgánem činným v trestním řízení vyhodnoceny, jak plyne ze skutečností shora uvedených.
Z důvodů výše rozvedených proto Nejvyšší soud vyhověl ministrem spravedlnosti podané stížnosti pro porušení zákona a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OKVM 720/2000, byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. V. v ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř. V důsledku tohoto výroku Nejvyšší soud dalším výrokem svého rozsudku podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Uvedené rozhodnutí bylo možno učinit, neboť stížnost pro porušení zákona byla ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného podána ve lhůtě šesti měsíců od právní moci předmětného usnesení a Nejvyšší soud rozhodl ve lhůtě tří měsíců od podání stížnosti pro porušení zákona (§ 272 tr. ř.)
Při novém projednání věci odstraní vyšetřovatel vady a neúplnosti vytknuté mu Nejvyšším soudem a znovu rozhodne na podkladě skutkového stavu, jehož hodnocení bude založeno na hodnocení důkazů, které odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. V dalším řízení bude nutno doplnit dokazování v naznačených směrech a případně opatřit i jiné důkazy, jejichž nutnost v dalším řízení vyvstane. Až na základě takto doplněného dokazování a řádně zjištěného skutkového stavu věci bude možno učinit zákonu odpovídající rozhodnutí ve věci. V neposlední řadě odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., podle kterého je vyšetřovatel Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§ 266 odst. 7 tr. ř.)
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann