7 Tz 53/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 28. března 2001 v senátě
složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a
JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona podanou ministrem
spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. V., proti usnesení
vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži
ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a §
270 odst. 1 tr. ř. za podmínek uvedených v § 272 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu
vyšetřování v Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného J. V.
Citované usnesení se z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí,
která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži
se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v
Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, byla podle § 171 odst. 1 tr.
ř. postoupena trestní věc obviněného J. V. Městskému úřadu v Kroměříži, neboť
nejde o trestný čin, ale o skutek, který by mohl být příslušným orgánem
posouzen jako přestupek. Skutek, který byl posuzován jako trestný čin
porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. spočíval v tom, že
obviněný dne 24. 8. 2000 v době kolem 20.30 hod. v domě, na ulici U R. v K., z
balkónu domu ve druhém poschodí, který obývá, po přelezení zábradlí vnikl na
sousední balkón, který je příslušenstvím bytu a následně otevřeným oknem vnikl
do pokoje bytu uživatelky B. Ch., kde neoprávněně setrval, prošel bytem,
pohyboval se v kuchyni a následně byt uživatelky B. Ch. opustil vchodovými
dveřmi.
Proti tomuto usnesení podala B. Ch. stížnost, která byla usnesením státní
zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 9. 10. 2000,
sp. zn. Zt 1466/2000, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla
podána osobou neoprávněnou.
Proti předmětnému usnesení vyšetřovatele, které nabylo právní moci dne 3. 10.
2000, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona
v neprospěch obviněného J. V. Ministr spravedlnosti v tomto mimořádném opravném
prostředku vyslovil zásadní nesouhlas se stanoviskem vyšetřovatele, který
dospěl k závěru, že jednání obviněného vykazuje nepatrný stupeň nebezpečnosti
činu pro společnost a nejedná se o trestný čin, ale jednání obviněného, že lze
případně posoudit jako přestupek. Podle názoru ministra spravedlnosti nebylo
dostatečně přihlédnuto k tomu, že se obviněný dostal na balkón poškozené a
odtud otevřeným oknem vnikl do bytu. V případě, že vyšetřovatel postupoval
podle § 171 odst. 1 tr. ř. a postoupil věc Městskému úřadu v Kroměříži k
projednání jako přestupek měl ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. vyčerpat všechny
možnosti k objasnění věci. Přitom zcela bez povšimnutí zůstalo tvrzení
obviněného k pohnutce jeho jednání, kdy uvedl, že k poškozené vnikl proto, že
chtěl poškozené vytknout, že zasílala jeho manželce urážlivé dopisy, přičemž
tvrdil, že uvedené dopisy může předložit. Za neúplnost dokazování dále ministr
spravedlnosti považuje i nevyslechnutí bratra poškozené, který se v uvedené
době v bytě nacházel.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona usnesením
vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži
ze dne 20. 9. 2000, ČVS OVKM 720/2000, ve prospěch obviněného, a to v
ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které vydání tohoto usnesení
předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 3 odst. 4 tr. ř., aby
předmětné usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil a dále aby postupoval
podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal
podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i
řízení, jež mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen.
Vyšetřovatel odůvodnil postoupení věci Městskému úřadu v Kroměříži tím, že
nejde o trestný čin, neboť stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného
není vyšší než nepatrný, jak to vyžaduje ustanovení § 3 odst. 2, odst. 4 tr.
ř., ale že skutek by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek
Tento závěr vyšetřovatele nemá dostatečnou oporu v provedených důkazech.
Podstatu pochybení lze spatřovat v tom, že vyšetřovatel učinil své rozhodnutí o
postoupení věci orgánu projednávajícímu přestupky, aniž by náležitě zjistil
skutkový stav věci. Ve svém usnesení zejména reprodukoval část výpovědi
obviněného a poškozené B. Ch., přitom z její výpovědi použil ve svém usnesení i
tu část výpovědi, kde uváděla, že obviněný byl agresivní a napadl jí tak, že ji
chytil za ruce a chtěl řešit nějaké dopisy. Vyšetřovatel uvedl, že obviněný
sice vnikl do bytu jiného a tam neoprávněně setrval, aniž by však
charakterizoval okolnosti případu konstatoval, že je odůvodněn závěr, že stupeň
společenské nebezpečnosti jednání obviněného není vyšší jak nepatrný, jak to
vyžaduje ustanovení § 3 odst. 2, odst. 4 tr. zák. a rozhodl o postoupení věci
ve smyslu ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř., jak bylo již shora uvedeno.
Jistou nepřesnost lze spatřovat rovněž v tom, že obviněný ve své výpovědi
uvedl, že do bytu poškozené vnikl přes balkón, balkónovými dveřmi. Poškozená
naopak hovoří o možnosti vniknutí obviněného do svého bytu pootevřeným oknem,
přitom v záznamu o přijatém oznámení na č. l. 2 je uvedeno, že obviněný měl do
bytu poškozené vniknout „přes balkónové dveře\", tento způsob je uveden také ve
sdělení obvinění č. l. 11. Z výpovědi obviněného rovněž vyplývá, že konfliktu s
poškozenou v jejím bytě měl být přítomen také jemu neznámý muž, patrně bratr
poškozené. B. Ch. ve své výpovědi k této skutečnosti nevypovídala, pouze
uvedla, že její bratr J. S. bydlí v bytě společně s ní. Vzhledem ke sdělení
poškozené k osobě jejího bratra bylo vhodné zjistit, v jakém rozsahu je bratr
jmenované zbaven způsobilosti k právním úkonům, zda byl přítomen vniknutí
obviněného do bytu poškozené (což je vzhledem k tomu, že se jedná o
jednopokojový byt pravděpodobné) a zda bude přicházet v úvahu výslech této
osoby jako svědka. Přehlédnuto bylo rovněž i to, že vyšetřovatel ukončil
vyšetřování, aniž by měl k dispozici veškeré doklady charakterizující osobu
obviněného, tj. výpis z rejstříku trestů obviněného.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že vyšetřovatel přikládal prioritu
výpovědi obviněného a jeho tvrzením, jakým způsobem došlo k situaci, která se
stala předmětem trestního stíhání a co mělo toto jeho jednání iniciovat, aniž
by se zabýval dalšími skutečnostmi, které vyplývaly jednak z výpovědi
obviněného, poškozené a jejichž zajištění se naskýtalo v souvislosti s uvedenou
trestní věcí. Vyšetřovatel, jak vyplývá z okolností shora uvedených,
nepostupoval v dané věci plně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
když při svých úvahách nebral v úvahu např. skutečnost, že obviněný vnikl do
bytu poškozené a jakým způsobem tak učinil. V rámci těchto úvah nebylo možno
přehlédnout, že do bytu vnikl přes balkón, sousedící nikoli však navazující na
balkón další.
Teprve po doplnění řízení ve shora naznačeném směru a náležitém zhodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. bude možno bezpečně a spolehlivě
rozhodnout, zda jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, v němž je
spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák.,
bude možno postoupit příslušnému orgánu k projednání jako přestupek nebo po
skončení vyšetřování bude nutno spis předložit státnímu zástupci s návrhem na
podání obžaloby.
Nejvyšší soud v dané trestní věci rovněž poukazuje na skutečnost, že napadené
usnesení musí svým obsahem odpovídat ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř., podle
kterého je v odůvodnění třeba uvést, jestliže to podle povahy věci přichází v
úvahu, zejména skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se
skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při
hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě
posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Nelze se
tedy při postoupení věci stejně jako např. při zastavení trestního stíhání
spokojit s pouhou rekapitulací některých důkazů, aniž by tyto byly orgánem
činným v trestním řízení vyhodnoceny, jak plyne ze skutečností shora uvedených.
Z důvodů výše rozvedených proto Nejvyšší soud vyhověl ministrem spravedlnosti
podané stížnosti pro porušení zákona a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že
usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v
Kroměříži ze dne 20. 9. 2000, ČVS OKVM 720/2000, byl porušen zákon ve prospěch
obviněného J. V. v ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř. V důsledku tohoto výroku
Nejvyšší soud dalším výrokem svého rozsudku podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené
usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a
podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli Policie České republiky,
Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl. Uvedené rozhodnutí bylo možno učinit, neboť stížnost pro
porušení zákona byla ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného podána ve
lhůtě šesti měsíců od právní moci předmětného usnesení a Nejvyšší soud rozhodl
ve lhůtě tří měsíců od podání stížnosti pro porušení zákona (§ 272 tr. ř.)
Při novém projednání věci odstraní vyšetřovatel vady a neúplnosti vytknuté mu
Nejvyšším soudem a znovu rozhodne na podkladě skutkového stavu, jehož hodnocení
bude založeno na hodnocení důkazů, které odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.
V dalším řízení bude nutno doplnit dokazování v naznačených směrech a případně
opatřit i jiné důkazy, jejichž nutnost v dalším řízení vyvstane. Až na základě
takto doplněného dokazování a řádně zjištěného skutkového stavu věci bude možno
učinit zákonu odpovídající rozhodnutí ve věci. V neposlední řadě odkazuje
Nejvyšší soud na ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř., podle kterého je vyšetřovatel
Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Kroměříži vázán právním
názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a provést procesní úkony,
jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný (§ 266 odst. 7
tr. ř.)
V Brně dne 28. března 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann