7 Tz 54/2021-313
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 12. 10. 2021 stížnost pro porušení zákona, podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 T 149/2020, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 T 149/2020, byl porušen zákon
v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. M.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Děčíně zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Děčíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 29 T 149/2020-240, byl obviněný J. M. shledán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit shora popsaným jednáním s dovětkem, že skutky uvedené v bodech 2. až 4. spáchal v době nouzového stavu, vyhlášeného vládou České republiky v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., přičemž usnesením č. 194/2020 na území České republiky vyhlásila nouzový stav na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, který byl prodlužen usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 do 30. 4. 2020. Za to a za sbíhající se trestnou činnost mu byl uložen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Rozsudek obvodního soudu nebyl napaden odvoláním žádné z oprávněných osob, resp. tyto osoby se vzdaly práva na podání řádného opravného prostředku a obviněný prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání ani jiné oprávněné osoby. V návaznosti na to tento rozsudek, obsahující s ohledem na § 129 odst. 2 tr. ř. odůvodnění pouze stran výroku o náhradě škody, nabyl dne 28. 1. 2021 právní moci.
3. Ministryně spravedlnosti podala dne 17. 8. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného proti zmíněnému rozsudku stížnost pro porušení zákona. Poukázala zejména na § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a rovněž na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), požadující pro aplikaci zmíněné kvalifikované skutkové podstaty věcnou souvislost spáchané krádeže s (konkrétně v dané věci) událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Obviněný se podle učiněných zjištění dopustil trestné činnosti v době výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19, nicméně věcná souvislost s danou událostí zde absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti jednání – v podobě odcizení jízdních kol ze sklepních prostor – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil, že by mu existující opatření spáchání činu umožnila či usnadnila, stejně tak útoky nesměřovaly proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Proto došlo užitím § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k nesprávnému právnímu posouzení skutku a v návaznosti na to je i uložený trest ve výměře 3 a půl roku zjevně excesivní.
4. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem ztotožnil se stížností pro porušení zákona i s jejími důvody. K návrhu se připojil i obviněný prostřednictvím svého obhájce.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a učinil následující závěry.
7. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bude odnětím svobody na dvě léta až osm let potrestán pachatel, který spáchá čin uvedený v § 205 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
8. Jak Nejvyšší soud konstatoval ve výše zmíněném rozsudku velkého senátu trestního kolegia, publikovaného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., zákon s naplněním podmínek stanovených v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, existující na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.
9. Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
10. Především pak velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu konstatoval, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – vedle výše uvedené místní a časové – i určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
11. Nejvyšší soud doplnil, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
12. Zohlední-li se naznačené výklady v trestní věci obviněného J. M., je zřejmé, že se svých útoků, popsaných v bodech 2. až 4. výroku o vině rozsudku okresního soudu, dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která již citovaným usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky, a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
13. Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněnými útoky, jinak správně posouzenými jako trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, a událostí v podobě výskytu koronaviru, není zřejmá žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Okresní soud se ve svém rozhodnutí k dané otázce s ohledem na postup podle § 129 odst. 2 tr. ř. nevyjádřil, ze skutkových závěrů, vyslovených ve výroku o vině, pak pouze vyplývá, že ve vymezených případech vnikl do sklepních prostor domů, kde odcizil jízdní kola. Využití či zneužití pandemické situace ke spáchání činu tedy není nijak bez dalšího zřetelné, útok obviněného pak směřoval proti jízdním kolům, které nebyly určeny či použitelné k řešení zmíněné situace. Lze doplnit, že obviněný sice měl podle zajištěných kamerových záznamů roušku, která ovšem bez dalšího nemá nutně vliv na omezení odhalení jeho identity, k čemuž došlo i na základě místní a osobní znalosti policistů, popřípadě následně za podpory dalších důkazů.
14. Nejvyšší soud proto konstatuje, že stížnosti pro porušení zákona bylo nutné přisvědčit. Okresní soud v Děčíně totiž pravomocným rozsudkem jednání obviněného, pokud dovodil naplnění i kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nesprávně hmotněprávně posoudil. Pro zmíněnou vadu, působící v neprospěch obviněného, výrok o vině a návazně ani výrok o trestu, nemohou obstát.
15. Nejvyšší soud tudíž podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil uvedené porušení zákona, konkrétně § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, působící v neprospěch obviněného. S ohledem na to dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Okresního soudu v Děčíně zrušil, současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
16. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Děčíně přikázal, mimo jiné i s ohledem na již zmíněnou absenci odůvodnění napadeného rozsudku podle § 129 odst. 2 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, jenž je dále vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§ 270 odst. 4 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.). Jeho úkolem bude, aby v návaznosti na shora popsané závěry a zejména s ohledem na již citovaný rozsudek velkého senátu trestněprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) znovu zvážil, zda lze skutek popsaný ve výroku o vině nyní zrušeného rozsudku posoudit i za užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku či nikoli, a následně vydat na to navazující rozhodnutí.
17. Podle § 275 odst. 3 tr. ř. dále platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Jak bylo ověřeno, obviněný nyní vykonává právě shora zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 1. 2021, č. j. 29 T 149/2020-240, uložený trest odnětí svobody, který Nejvyšší soud v důsledku podaného mimořádného opravného prostředku zrušil. Dále je ovšem namístě zmínit, že obviněný se svého jednání dopustil již před cca rokem a půl, v průběhu této doby na něj bylo působeno výkonem trestu odnětí svobody, uloženého mu v této i v jiných věcech. Obviněný se rovněž s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius nemá důvod obávat zhoršení svého postavení, navíc část mu uloženého trestu vykonal. Za (zejména) takových okolností žádný důvod vazby podle § 67 písm. a, b) či c) tr. ř. nelze shledat. Rovněž je namístě připomenout, že nic nebrání tomu, aby mohl být vykonáván trest odnětí svobody, uložený obviněnému za sbíhající se trestnou činnost výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 1 T 45/2020, jehož právní moc se v důsledku výše uvedeného zrušení obnovila a který obviněný doposud nevykonal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 11 Tdo 548/2017) a jehož výkon může být opětovně nařízen. Proto bylo rozhodnuto podle § 273 odst. 3 tr. ř. tak, že se obviněný nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 10. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu