7 Tz 55/2024-715
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2024 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. P. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 1 T 10/2021, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 1 T 10/2021,
byl porušen zákon
v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř., § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a v řízení, jež trestnímu příkazu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. P.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se tento trestní příkaz Okresního soudu v Jičíně ohledně obviněného M. P. zrušuje ve výroku o náhradě škody. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 271 odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím § 265 tr. ř. se poškozený – Město Jičín, se sídlem v Jičíně, Žižkovo náměstí 18, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Jičíně ze dne 26. 2. 2021, č. j. 1 T 10/2021-556, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 298 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a § 314e odst. 2, 5 tr. ř. k peněžitému trestu ve výměře 182 denních sazeb po 250 Kč, tedy v celkové výši 45 500 Kč. Podle § 314f odst. 1 písm. e) tr. ř., § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný M. P. je povinen zaplatit na náhradu škody poškozenému Městu Jičín částku 3 124 325,27 Kč. Kromě toho bylo trestním příkazem rozhodnuto také ohledně obviněného D. P., který byl uznán vinným pomocí k přečinu neoprávněného nakládání s odpady podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 298 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen ke stejnému peněžitému trestu jako obviněný M. P.
2. Trestní příkaz nabyl právní moci ohledně obviněného M. P. dne 16. 3. 2021.
3. Ministr spravedlnosti podal dne 22. 10. 2024 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného M. P. stížnost pro porušení zákona proti citovanému trestnímu příkazu. Napadl výrok, kterým byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným. Namítl, že takovému výroku bránila okolnost, že s obviněným bylo dne 2. 3. 2020 zahájeno insolvenční řízení a že o úpadku obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne XY, sp. zn. XY, což vyplývalo z insolvenčního rejstříku jako veřejně přístupného seznamu. Konstatoval, že vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení Okresní soud v Jičíně neměl poškozenému přiznat uplatněný nárok na náhradu škody. Vytkl, že Okresní soud v Jičíně výrokem o náhradě škody porušil ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b insolvenčního zákona. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil uvedené porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného M. P., aby zrušil napadený trestní příkaz včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo sám odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že vzhledem k ustanovení § 140b insolvenčního zákona nebyly splněny podmínky pro výrok, jímž byla obviněnému M. P. uložena povinnost k náhradě škody. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, aby zrušil napadený trestní příkaz ve výroku o náhradě škody, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Obviněný v písemném vyjádření podaném prostřednictvím obhájce projevil souhlas se stížností pro porušení zákona. Zdůraznil, že o pohledávce poškozeného, tj. o jeho nároku na náhradu škody, mělo být rozhodnuto nikoli trestním soudem a trestním příkazem, nýbrž insolvenčním soudem za použití jiných procesních prostředků a pravidel. Konstatoval, že rozhodnutím trestního soudu byl v důsledku porušení ustanovení § 140b insolvenčního zákona materiálně zkrácen na svých právech a rozsahu své procesní ochrany. Uvedl, že možnost uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení byla negována trváním účinků rozhodnutí o úpadku. Věřitel ostatně uplatněním nároku na náhradu škody u trestního soudu v době probíhajícího insolvenčního řízení nepostupoval v souladu s pravidlem přihlašování pohledávek týkajících se majetkové podstaty obviněného u insolvenčního soudu. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu se stížností pro porušení zákona.
6. Poškozený (Město Jičín) ve vyjádření poukázal na to, že Okresní soud v Jičíně vydal napadený trestní příkaz až po schválení oddlužení a že obviněný nebyl osvobozen od placení náhrady škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Konstatoval, že pokud Okresní soud v Jičíně porušil zákaz vydání rozhodnutí, mělo to jen ten důsledek, že k tomuto rozhodnutí nebylo v insolvenčním řízení přihlíženo. Připomněl, že nárok na náhradu škody v trestním řízení řádně a včas uplatnil a náležitě doložil, že posléze učinil exekuční návrh k vymožení přisouzené částky a že exekuce již byla zahájena. Poškozený tím vyjádřil nesouhlas se stížností pro porušení zákona a navrhl, aby byla jako nedůvodná zamítnuta.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3, 5 tr. ř. napadený trestní příkaz ohledně obviněného M. P. v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě škody, jakož i řízení předcházející této části napadeného trestního příkazu, a shledal, že zákon byl porušen.
8. Poškozený (Město Jičín) uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 3 124 325,27 Kč podáním podle § 43 odst. 3 tr. ř. učiněným v přípravném řízení dne 24. 6. 2020 (č. l. 479) a znovu dne 9. 2. 2021 (č. l. 550). Způsobení škody poškozenému v této výši se stalo součástí popisu skutku uvedeného ve výroku trestního příkazu, jímž byl obviněný M. P. uznán vinným. Za tohoto stavu byl postup Okresního soudu v Jičíně spočívající v přiznání uplatněného nároku na náhradu škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. podmíněn tím, že tomu nebrání zákonná překážka. Okresní soud v Jičíně se tedy měl zaměřit na tuto otázku, přičemž si měl být vědom, že zákonnou překážkou ve smyslu citovaného ustanovení může být i insolvenční řízení vedené s obviněným jako úpadcem, a proto si měl v uvedené otázce zjednat jasno prostřednictvím veřejně přístupného insolvenčního rejstříku (§ 419 a násl. insolvenčního zákona). Pokud by takto postupoval, musel by zjistit, že s obviněným bylo na podkladě insolvenčního návrhu ze dne 2. 3. 2020 zahájeno insolvenční řízení, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne XY, sp. zn. XY, byl zjištěn úpadek obviněného jako dlužníka, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením, byla ustanovena insolvenční správkyně, byla stanovena lhůta pro přihlašování pohledávek do 4. 5. 2020 a bylo rozhodnuto o dalších navazujících záležitostech a že v době vydání napadeného trestního příkazu nebylo insolvenční řízení skončeno.
9. Adhezní řízení, v němž Okresní soud v Jičíně rozhodl výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., bylo zahájeno až v průběhu insolvenčního řízení. Tím pádem nepřicházelo v úvahu přerušení adhezního řízení ze zákona v důsledku rozhodnutí o úpadku, tj. podle § 140a odst. 1 tr. ř. V návaznosti na okolnost, že tu je probíhající insolvenční řízení, měl Okresní soud v Jičíně vzít v úvahu ustanovení § 140b insolvenčního zákona, podle něhož nejde-li o řízení uvedená v § 140a insolvenčního zákona, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 insolvenčního zákona); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka.
10. Dále měl Okresní soud v Jičíně vzít zřetel na ustanovení § 109 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku, a na ustanovení § 109 odst. 5 insolvenčního zákona, podle něhož účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení trvají až do skončení insolvenčního řízení (to nebylo v době rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně skončeno).
11. Pro úplnost je třeba dodat, že nárok poškozeného na náhradu škody nebyl zajištěn na majetku obviněného podle § 47 odst. 1 tr. ř. a že majetek obviněného nebyl zajištěn ani jinak. Okresní soud v Jičíně tak byl ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody způsobené trestným činem vázán zákazem vydání rozhodnutí stanoveným v § 140b insolvenčního zákona. Pokud tento zákaz nerespektoval a poškozenému přiznal uplatněný nárok na náhradu škody, pak napadeným trestním příkazem porušil v neprospěch obviněného M. P. zákon v ustanoveních § 228 odst. 1 tr. ř. a § 140b insolvenčního zákona.
12. V řízení, jež napadenému trestnímu příkazu předcházelo, Okresní soud v Jičíně porušil zákon v neprospěch obviněného M. P. v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Podstatou porušení těchto ustanovení bylo to, že Okresní soud v Jičíně nezaměřil dokazování a hodnocení důkazů na objasnění otázky, zda postupu podle § 228 odst. 1 tr. ř. nebrání zákonná překážka. V adhezním řízení je nutné, aby soud v rámci postupu podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. provedl a hodnotil důkazy vždy také ohledně toho, zda tu není zákonná překážka, která brání rozhodnutí podle § 228 odst. 1 tr. ř. Pokud je touto překážkou zákaz vydání rozhodnutí podle § 140b insolvenčního zákona, je to snadno zjistitelné z insolvenčního rejstříku.
13. Poškozený ve vyjádření, v němž projevil nesouhlas se stížností pro porušení zákona, argumentoval okolnostmi, které jsou pro posouzení věci nerozhodné. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona není dotčena tím, že napadený trestní příkaz byl vydán po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, že obviněný nemohl být osvobozen od placení náhrady škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, že k trestnímu příkazu se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, že poškozený uplatnil nárok na náhradu škody řádně a včas a že vymáhání náhrady škody dospělo do stadia exekuce. Žádná z namítaných okolností není kritériem pro posouzení zákonnosti výroku o náhradě škody v napadeném trestním příkazu. Tímto kritériem je pouze okolnost, zda trestním příkazem bylo rozhodnuto v době zákazu vydání rozhodnutí (§ 140b insolvenčního zákona). Tento zákaz jako jeden z účinků rozhodnutí o úpadku trval až do skončení insolvenčního řízení. To podle § 413 insolvenčního zákona končí právní mocí rozhodnutí, jímž insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení. K tomu v posuzované věci došlo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2023, které nabylo právní moci dne 6. 1. 2024 (ve výroku, jímž soud vzal na vědomí splnění oddlužení). Je tedy evidentní, že napadeným trestním příkazem bylo o nároku poškozeného na náhradu škody rozhodnuto v rozporu se zákonem v době zákazu vydání rozhodnutí podle § 140b insolvenčního zákona.
14. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozsudku, Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného M. P., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz ohledně tohoto obviněného ve výroku o náhradě škody, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, pokud případně byla učiněna, a podle § 271 odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím ustanovení § 265 tr. ř. odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
15. Ministr spravedlnosti v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený trestní příkaz. Pokud tím ministr spravedlnosti mínil napadený trestní příkaz jako celek, nebylo k tomu důvodu. Stížnost pro porušení zákona byla podána jen ohledně obviněného M. P., takže zrušení napadeného trestního příkazu přicházelo v úvahu jen v části týkající se tohoto obviněného (tj. nikoli též v části týkající se obviněného D. P.). Nejvyšší soud ve shodě se stížností pro porušení zákona vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo pouze výrokem o náhradě škody, takže zrušil pouze tento oddělitelný výrok a ponechal beze změny ostatní výroky, neboť k jejich zrušení nebylo důvodu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu