7 Tz 60/2021-134
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného P. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 6 T 72/2020, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 6 T 72/2020, byl porušen zákon
v neprospěch obviněného P. L. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 6 T 72/2020, se zrušuje.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Nově se rozhoduje tak, že
obviněný P. L.,
nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov,
je vinen, že
dne 19. 4. 2020 v době kolem 16:58 hod. v ulici XY, v Ústí nad Labem, na prodejní ploše hypermarketu Albert, společně se Z. Š., jejíž jednání bylo posouzeno jako přestupek, odcizil volně vystavené zboží – 20 balení bonbónů značky Halls v hodnotě 15,90 Kč za kus, a to tak, že Z. Š. zaměstnala pokladní, čímž zakryla výhled na obviněného P. L., který zboží ukryl do batohu a následně prošel bez zaplacení přes bezpečnostní rám a svým jednáním tak společnosti AHOLD Czech Republic způsobil škodu ve výši 318 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 T 113/2017-125 ze dne 10. 10. 2017, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 17. 7. 2019,
tedy
přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
čímž spáchal
přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
za tento přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 62 T 10/2020-103, který nabyl právní moci do viny i trestu téhož dne,
podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se zařazuje pro účely výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou.
Současně se zrušuje výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 62 T 10/2020-103, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 6 T 72/2020-70, byl obviněný P. L. shledán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za to a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 62 T 10/2020-103, který nabyl právní moci do viny a trestu téhož dne, byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 62 T 10/2020-103, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněný podle výroku rozsudku okresního soudu dopustil tím, že dne 19. 4. 2020 v době kolem 16:58 hod. v ulici XY, v Ústí nad Labem, na prodejní ploše hypermarketu Albert, společně se Z. Š., nar. XY, jejíž jednání bylo posouzeno jako přestupek, odcizil volně vystavené zboží – 20 balení bonbónů značky Halls v hodnotě 15,90 Kč za kus, a to tak, že Z. Š. zaměstnala pokladní, čímž zakryla výhled na obviněného P. L., který zboží ukryl do batohu a následně prošel bez zaplacení přes bezpečnostní rám a svým jednáním tak společnosti AHOLD Czech Republic způsobil škodu ve výši 318 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil i přes to, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 6 T 113/2017-125 ze dne 10. 10. 2017, který nabyl právní moci dne téhož dne, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 17. 7. 2019,
a dále se tohoto jednání dopustil současně v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 číslo 194 na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru vyhlášen nouzový stav na dobu od 14 hodin dne 20. 3. 2020 na dobu 30 dnů.
3. Proti rozsudku nebyl podán opravný prostředek a tento nabyl právní moci dne 29. 9. 2020, přičemž s ohledem na procesní podmínky neobsahuje podle § 129 odst. 2 tr. ř. odůvodnění.
4. Proti uvedenému rozhodnutí podala ministryně spravedlnosti dne 19. 8. 2021 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že byl v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle kterého bylo jednání nesprávně kvalifikováno a v důsledku toho byl uložen i excesivní trest.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku ministryně poukázala na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), jakož i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, a zdůraznila, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny podle § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od dvou roků do osmi let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
6. V projednávané věci se obviněný sice dopustil trestné činnosti dne 19. 4. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob, kterým se deliktu – spočívajícího v odcizení 20 balení bonbónů na prodejní ploše hypermarketu – dopustil a jeho okolnosti nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu, nebo že mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
7. Ministryně spravedlnosti měla za to, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a trest tak měl být ukládán podle trestní sazby od šesti měsíců do tří let odnětí svobody. Z tohoto důvodu se uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na dva roky a dva měsíce jeví jako zjevně excesivní.
8. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 6 T 72/2020-70, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu, zrušil a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Ministryně spravedlnosti současně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, č. j. 6 T 72/2020-70, což Nejvyšší soud neučinil a usnesením ze dne 8. 9. 2021, č. j. 7 Tz 60/2021-97, návrh ministryně zamítl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve veřejném zasedání konaném před Nejvyšším soudem ztotožnil se stížností pro porušení zákona i s jejími důvody. K návrhu se připojil i obviněný prostřednictvím svého obhájce.
11. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
12. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
13. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že zmíněná kvalifikovaná skutková podstata může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, kterou je např. i nyní aktuální výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu Je tomu tak bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (např. z vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací.
14. Současně nelze pro zmíněnou kvalifikaci shledat postačujícím, jestliže byl čin spáchán v době, kdy byla dána určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (viz již výše zmíněný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soud, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.). Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
15. V trestní věci obviněného P. L. ovšem z rozsudku soudu prvního stupně, zejména z popisu skutkového děje, nevyplývá, že by byla zjištěna některá ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, resp. ani není zřejmé, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání spíše bagatelního trestného činu krádeže, spočívajícího v odcizení více balení bonbonů na prodejní ploše samoobsluhy. Bližší úvahy soudu potom s ohledem na postup podle § 129 odst. 2 tr. ř. nejsou zřetelné.
16. Je tedy na místě dospět k závěru, že okresní soud učinil nesprávné
právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento znak zjevně zjistil pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by byly zjištěny jiné konkrétní, věcné důvody pro tuto právní kvalifikaci. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou.
17. Nejvyšší soud proto na podkladě podaného mimořádného opravného prostředku, po vyslovení porušení zákona v citovaném ustanovení, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 6 T 72/2020, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
18. Nejvyšší soud následně na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle § 271 odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, protože mohl sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po dílčím doplnění dokazování spočívajícím v ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů a spisů Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 72/2020 a 6 T 10/2020 a rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.
19. Obviněného tak uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Při popisu skutku převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, s vypuštěním pro právní kvalifikaci nevýznamného zdůraznění (pouze) časové, popřípadě místní souvislosti s pandemickou situací, resp. vyhlášeným nouzovým stavem.
20. K právní kvalifikaci skutků lze uvést, že v případě přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný svým jednáním naplnil znaky tohoto trestného činu, které v daném směru správně dovodil Okresní soud v Ústí nad Labem.
21. Na základě nového, pro obviněného příznivějšího, posouzení skutku bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel souhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 let, která je stanovena za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku.
22. K osobě obviněného P. L. bylo zjištěno z opisu z evidence Rejstříku trestů, že (vyjma nyní posuzované trestní věci) má 12 záznamů od roku 2006. Z toho 10 záznamů se týká odsouzení za trestný čin krádeže. Naposledy byl obviněný pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 62 T 10/2020, za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, ke kterému je v nyní projednávané věci ukládán trest souhrnný. Předcházející odsouzení je rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 6 T 113/2017, za přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, jenž vykonal 17. 7. 2019.
23. Je zřejmé, že obviněný se opakovaně dopouští majetkové trestné činnosti, zejména trestného činu krádeže, a tudíž je nutné na něj pohlížet jako na speciálního recidivistu. Vytýkaného trestného činu se dopustil nedlouho poté, co byl propuštěn z posledního výkonu trestu odnětí svobody. Z toho vyplývá, že ani výkon předcházejících trestů nevedl k žádoucí změně v jeho chování, a že tudíž ve smyslu § 55 odst. 2 tr. zákoníku je mu i v nyní posuzované věci nezbytné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Navíc obviněnému byl ukládán souhrnný trest odnětí svobody k již uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Pokud jde o výměru trestu, bylo nutné přihlédnout k polehčujícím okolnostem, zejména k doznání obviněného. Na druhou stranu bylo třeba zohlednit i okolnosti přitěžující, především jeho trestní minulost a skutečnost, že je speciálním recidivistou. Vzhledem k tomu, že při ukládání trestu je nutné akcentovat zejména závažnost posuzovaného jednání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že na místě je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nad třetinou trestní sazby. Za spravedlivý a odpovídající je tak namístě považovat trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 4 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 10. 2021
JUDr. Radek Doležel předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.