7 Tz 65/2021-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 29. 9. 2021 návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí, který podala se stížností pro porušení zákona ve prospěch obviněné M. F., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 T 22/2020, a rozhodl takto :
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněné M. F. přerušuje výkon trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 T 22/2020.
1. Ministryně spravedlnosti podala dne 15. 9. 2021 ve prospěch obviněné M. F. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 T 22/2020. Ve stížnosti pro porušení zákona navrhla přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který obviněná na základě uvedeného rozsudku okresního soudu vykonává, a to (po započtení vazby) od 17. 4. 2020.
2. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
3. Nejvyšší soud zjistil, že obviněná M. F. vykonává v současné době uvedený trest odnětí svobody v trvání tří roků ve Věznici Světlá nad Sázavou. Pro výkon trestu byla zařazena do věznice s ostrahou.
4. Nejvyšší soud vzal v úvahu argumenty stížnosti pro porušení zákona i obsah spisu a shledal, že lze předpokládat vyhovění stížnosti pro porušení zákona. S přihlédnutím k délce již vykonané části trestu odnětí svobody proto rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Josef Mazák předseda senátu
9. Aplikace ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je alternativně podmíněna dvěma skupinami případů. První skupinu představují případy, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu (§ 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky) nebo válečný stav (čl. 43 odst. 1 Ústavy). Přitom postačí, že čin byl spáchán v době, kdy je vyhlášen stav ohrožení státu nebo válečný stav. Výčet stavů je v citovaném ustanovení taxativní, takže jiný stav – a tudíž ani nouzový stav – není důvodem aplikace citovaného ustanovení. Druhou skupinu představují případy, kdy tu je živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ lze považovat nikoli nouzový stav, nýbrž fakt výskytu koronaviru označovaného jako SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Avšak pouhá časová shoda doby spáchání činu s dobou zmíněné „události“ není dostatečnou podmínkou pro to, aby čin mohl být posouzen podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu je třeba, aby čin také nějak věcně souvisel s uvažovanou „událostí“, tj. s výskytem koronaviru a epidemií nemoci COVID-19 nebo s opatřeními přijatými k potlačení či omezení epidemie. Tato souvislost se demonstruje např. tím, že pachatel byl k činu motivován zvláštními okolnostmi vyplývajícími z epidemie nebo z opatření přijatých k jejímu potlačení či omezení, že takových okolností nebo opatření využil k spáchání činu, že mu takové okolnosti nebo opatření umožnily nebo usnadnily spáchání činu, že čin byl namířen proti věcem, které s ohledem na svůj význam při realizaci opatření směřujících k potlačení či omezení epidemie zasluhují zvýšenou ochranu, apod.
10. Vztáhne-li se tento výklad ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na posuzovanou kauzu, lze konstatovat, že obviněná spáchala čin v době, kdy tu byla „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, přičemž touto „událostí“ je třeba rozumět nikoli nouzový stav jako takový, nýbrž výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a epidemii onemocnění COVID-19. Z výroku o vině však není patrna žádná věcná souvislost činu obviněné s uvedenou „událostí“. Ze strany obviněné se podle skutkové části výroku o vině jednalo o běžnou krádež peněz v cizím bytě, aniž by při spáchání činu hrála epidemie nebo opatření směřující k jejímu potlačení či omezení nějakou roli. Z napadeného rozsudku, tj. ani z jeho odůvodnění (i přes řešení poměrně složité skutkové a právní otázky absentujícího) nebylo možné zjistit ani nějaké další okolnosti, které by soud z tohoto pohledu považoval za významné, ani právní úvahy, které ho k použité kvalifikaci činu vedly.
11. Za tohoto stavu nebylo opodstatněné posoudit skutek podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr je v souladu s právním názorem, který byl vysloven v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. Výrok o vině obviněné zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Tím pádem nemohou obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody.
12. Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné, zrušil napadený rozsudek, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. V souladu s návrhem ministryně spravedlnosti Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, tedy i ve výroku o vině obviněné přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, třebaže proti tomuto výroku ministryně spravedlnosti jinak nic nenamítala. Obviněná spáchala trestný čin krádeže dne 14. 4. 2020 v Šumperku, přičemž se tam zdržovala v době výkonu trestu zákazu pobytu v okrese Šumperk uloženého soudem. Naskýtá se tudíž otázka jednočinného souběhu trestného činu krádeže s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (bod 5 výroku o vině). Bylo tedy třeba zrušit výrok o vině oběma trestnými činy.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák předseda senátu