7 Tz 66/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 25.
dubna 2001 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti ČR v
neprospěch obviněné J. U., proti usnesení Okresního státního zastupitelství v
Rokycanech ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 1 Zt 440/99, a rozhodl t a k t o :
Podle § 268 odst. 1 tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t
á .
Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Rokycanech ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 1 Zt 440/99, bylo podle § 172 odst. 1
písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněné J. U. pro skutek
spočívající v tom, že dne 1. 8. 1999 v 17.15 hod. v obci K., okres R., jako
řidička osobního automobilu tov. zn. Škoda 125 L, poté co přijela ke křižovatce
se silnicí II. třídy po vedlejší silnici při odbočování vlevo na hlavní silnici
ve směru na P. nedala přednost motocyklu zn. Honda 750 F, řízenému P. V.,
jedoucím ve směru od P. na obec M., okres R., kdy po vjetí do křižovatky
motocyklista narazil do levých zadních dveří vozidla obviněné, následně upadl
na vozovku a utrpěl zranění, a to zlomeninu pánve, drobné oděrky na čele,
oděrky na pravém koleni a pravém stehně, ránu délky 40-50 mm na levém rameni,
otřes mozku, zlomení konečného článku palce levé ruky a tržnou ránu prsteníku
levé ruky s přetržením šlachy natahovače, v důsledku čehož byl nejméně šest
týdnů omezen v obvyklém způsobu života a léčení probíhalo do 22. 10. 1999, v
čemž bylo spatřováno spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 224
odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Na usnesení je vyznačena právní moc dne 17. 2. 2001, podle zjištění
ministra spravedlnosti však nabylo právní moci již dne 28. 12. 2000.
Dne 26. 3. 2001 totiž podal ministr spravedlnosti proti shora
citovanému pravomocnému usnesení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 odst. 1
tr. řádu stížnost pro porušení zákona s tím, že tímto rozhodnutím byl porušen
zákon v ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu
vzhledem k ustanovení § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve prospěch obviněné J. U.
V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku ministr
spravedlnosti argumentoval tím, že státní zástupkyně v Rokycanech náležitě
nevycházela z objasnění všech skutečností důležitých pro své rozhodnutí a toto
je proto nutno považovat za předčasné. Státní zástupkyně své rozhodnutí opřela
jednoznačně o názor znalce Ing. P. P. ohledně rychlosti a způsobu jízdy
poškozeného P. V. a jejich vliv na předmětnou nehodu. Podle znaleckého posudku
však obviněná J. U. mohla nehodě zabránit tím, že by nenajížděla do hlavní
silnice, zatímco poškozený P. V. mohl nehodě zabránit, pokud by jel povolenou
rychlostí do 50 km/hod.
Za významné pro posouzení předmětné dopravní nehody označil ministr
spravedlnosti objektivní zjištění znalce Ing. P. P., že motocykl řízený
poškozeným P. V. byl v okamžiku rozjezdu automobilu do hlavní silnice vzdálen
od místa střetu 71 metrů. Na základě tohoto objektivního zjištění považuje
ministr spravedlnosti za nezbytné provést nový vyšetřovací pokus, kterým by
bylo možno zjistit seriózní výhledové poměry na místě dopravní nehody, když
rozhodující je zjištění, zda obviněná J. U. v době svého rozjezdu z vedlejší
silnice, když byla upozorněna příkazovou dopravní značkou „Dej přednost v jízdě
\", že vjíždí na hlavní silnici s předností v jízdě, mohla vidět přijíždějící
motocykl. Výsledky provedeného vyšetřovacího pokusu pak budou podkladem pro
vypracování doplňku znaleckého posudku z oboru doprava a strojírenství za
účelem zjištění, jaké byly možnosti obviněné J. U. při prvém spatření motocyklu
přijíždějícího po hlavní silnici reagovat a zabránit předmětné dopravní nehodě
respektováním shora uvedené příkazové dopravní značky.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
vyslovil, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněné J. U. porušen zákon v
ustanovení § 172 odst. 1 písm. b) a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu vzhledem k
ustanovení § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., aby toto usnesení zrušil a dále aby
Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal na podkladě podané stížnosti
pro porušení zákona podle § 267 odst. 1 tr. řádu správnost a odůvodněnost
výroku napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, jež tomuto
rozhodnutí předcházelo. Shledal však, že stížnost pro porušení zákona, podaná v
neprospěch obviněné J. U. ministrem spravedlnosti České republiky, není
důvodná, neboť k porušení zákona nedošlo ani ve směrech stěžovatelem
vytýkaných, ani v ohledu jiném. Zákon přitom nebyl porušen ani ve prospěch
obviněné, ale ani v její neprospěch.
Podle § 20 odst. 1 vyhl. FMV č. 99/1998 Sb. (v platném znění) musí dát
řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší silnici přednost v jízdě vozidlům
přijíždějícím po hlavní silnici. Podle § 2 bod 2. citované vyhlášky přitom
povinnost „Dát přednost v jízdě\" znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby
řidič, který má přednost v jízdě, nemusel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.
Na základě důkazů orgány činnými v tomto trestním řízení řádně ve věci
opatřených a provedených bylo možno učinit podle názoru Nejvyššího soudu
spolehlivý závěr o tom, že jízdní manévr obviněné J. U. je nutno zejména s
ohledem na rychlost motocyklu řízeného poškozeným P. V. hodnotit jako opožděný,
dospěl však do takového stadia, že poškozenému dával naprosto reálnou možnost
pokračovat v jízdě v původním směru bez podstatné změny směru a rychlosti. To
ostatně potvrzují i závěry znaleckého posudku znalce Ing. P. P., podle kterého
mohl poškozený P. V. nehodě mimo jiné zabránit tím, kdyby - a to i při
nedovolené rychlosti, které v době střetu prokazatelně dosáhl - jel korektně u
pravého okraje vozovky, a projel tak bezpečně za zádí osobního automobilu,
řízeného obviněnou J. U.
V této souvislosti třeba podotknout, že vyšetřovací pokus, požadovaný v
podané stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti, je z tohoto
hlediska irelevantní, neboť obviněná J. U. nikdy nepopírala, že při vjíždění do
křižovatky viděla přijíždějícího poškozeného, hájila se však tím, že měla za
to, že svůj jízdní manévr bez problémů a včas dokončí.
Prokázaným počínáním obviněné J. U. tudíž nedošlo k nedání přednosti v
jízdě ve smyslu § 2 bod 2., resp. § 20 odst. 1 vyhl. FMV č. 99/1989 Sb. (v
platném znění) a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Rokycanech svým rozhodnutím o zastavení trestního stíhání obviněné J. U.
nepochybila.
Nejvyšší soud tak z důvodů shora rozvedených neshledal v přezkoumávané
trestní věci jakékoliv porušení zákona a stížnost pro porušení zákona, podanou
ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněné J. U., proto podle § 268 odst. 1
tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není
podle § 266 odst. 7 tr. řádu stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 25. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k