7 Tz 79/2012-7
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2012 v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B., proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. PP 196/2003, na podkladě návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se přerušuje výkon trestu odnětí svobody, který byl obviněnému M. B. uložen v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 1/2001 a jehož zbytek obviněný M. B. vykonává na podkladě usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. PP 196/2003.
Obviněný M. B. vykonává zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 1/2001 a z jehož výkonu byl předtím podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 5. 2003, sp. zn. PP 196/2003, neboť usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. PP 196/2003, bylo rozhodnuto, že se zbytek trestu vykoná.
Proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. PP 196/2003, podal ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu dne 16. 10. 2012 ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona s tím, že zároveň navrhl přerušení výkonu rozhodnutí (§ 275 odst. 4 tr. ř.).
S ohledem na zjevnou povahu vad vytýkaných stížností pro porušení zákona na adresu napadeného usnesení lze reálně očekávat, že stížnosti pro porušení zákona bude vyhověno. Nejvyšší soud proto rozhodl výkon trestu odnětí svobody přerušit.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. října 2012
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec
V rámci právního styku s cizinou je zásada speciality základním principem vydávacího řízení. Podstatou zásady speciality je to, že osoba vydaná do jiného státu bude trestně stíhána jen pro čin, ohledně něhož bylo v cizím státě rozhodnuto o přípustnosti vydání, a také to, že v dožadujícím státě bude na vydané osobě vykonán pouze trest odnětí svobody uložený za tento čin, příp. že bude vykonán jen trest, k jehož výkonu byla osoba cizím státem vydána. Takto vymezená zásada speciality vyplývá ze samotné podstaty státní suverenity projevující se tím, že stát poskytuje osobám zdržujícím se na jeho území ochranu, která může být omezena či jinak dotčena pouze stanoveným způsobem. Uplatňování zásady speciality je zároveň výrazem toho, že státy si vzájemně respektují svou suverenitu.
V posuzované věci Okresní soud v Chomutově nerespektoval zásadu speciality podle čl. 14 odst. l Úmluvy. Napadené usnesení neobsahuje odůvodnění (§ 134 odst. 3 tr. ř. ve znění účinném v době rozhodnutí), takže nelze ověřit úvahy Okresního soudu v Chomutově, které se staly podkladem rozhodnutí. Nicméně z průběhu veřejného zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením, je zřejmé, že Okresní soud v Chomutově zaměřil dokazování pouze na zjištění, že obviněný ve zkušební době podmíněného propuštění spáchal trestný čin, a že právě toto zjištění se stalo základním důvodem rozhodnutí, že se vykoná zbytek trestu odnětí svobody.
Z protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že Okresní soud v Chomutově dospěl k uvedenému zjištění na základě důkazů, jímž byly rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 2 T 90/2004, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 2 T 217/2004 (v protokole o veřejném zasedání je datum rozsudku nepřesně uvedeno 20. 7. 2004). Tento rozsah dokazování a hodnocení důkazů byl ovšem nedostatečný. Pokud by Okresní soud v Chomutově provedl důkaz celým spisem Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 217/2004, musel by zjistit, že v této věci byl obviněný odsouzen v řízení proti uprchlému, že se zdržoval na území Slovenské republiky, kde se dokonce ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody za trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nitře ze dne 8.
2. 2006, sp. zn. 3 T 145/05, že Okresní soud v Benešově vydal dne 16. 3. 2006 na obviněného zatýkací rozkaz podle § 384 odst. l, 3 tr. ř. pro účely výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve věci sp. zn. 2 T 217/2004, že usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 3 Ntc/3/2006, bylo rozhodnuto o vydávací vazbě obviněného, že usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 3 Ntc/3/2006, bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání obviněného do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve věci Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 217/2004, že rozhodnutím ministra spravedlnosti Slovenské republiky ze dne 15.
12. 2006, č. 1237/2006-8305-RJ, bylo povoleno vydání obviněného do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., pro který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 2 T 217/2004, a že na základě tohoto rozhodnutí ministra spravedlnosti Slovenské republiky byl obviněný převzat policejními orgány České republiky dne 29. 11. 2007. Citované rozhodnutí ministra spravedlnosti Slovenské republiky, jímž bylo povoleno vydání obviněného do České republiky, obsahovalo jedinou podmínku, a to že k odevzdání vyžádané osoby českým orgánům dojde až po výkonu trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Nitře ze dne 8.
2. 2006, sp. zn. 3 T 145/05, a který obviněný vykonával ve Slovenské republice. Poté, co byl obviněný dne 29. 11. 2007 převzat policejními orgány České republiky, u něho bylo ihned započato s výkonem trestu odnětí svobody uloženého ve věci Okresního soudu v Benešově sp.
zn. 2 T 217/2004, přičemž po započtení vydávací vazby obviněný vykonával tento trest do 3. 4. 2009, kdy byl po jeho výkonu propuštěn. Ze spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 217/2004 vyplývalo, že obviněný byl ze Slovenské republiky vydán k výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za jiný trestný čin (skutek), než byl trestný čin (skutek), za který mu byl uložen trest odnětí svobody ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 49 T 1/2001. Se zásadou speciality bylo neslučitelné, aby po vydání ze Slovenské republiky byla osobní svoboda obviněného omezena nebo aby obviněný byl osobní svobody zbaven jinak než výkonem trestu odnětí svobody uloženým ve věci Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 217/2004 (zásadě speciality by neodporoval pouze postup spočívající v omezení nebo zbavení osobní svobody obviněného za skutky, které obviněný případně spáchal po vydání).
Pro úplnost je třeba konstatovat, že v době rozhodování Okresního soudu v Chomutově tu nebyla žádná z okolností, které podle čl. 14 odst. l písm. a), b) Úmluvy vylučují uplatnění zásady speciality. Napadené usnesení Okresního soudu v Chomutově znamenalo porušení této zásady, protože rozhodnutí o výkonu zbytku trestu odnětí svobody uloženého ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 49 T 1/2001 se týkalo testu, který byl obviněnému uložen za jiný trestný čin (jiný skutek), než byl trestný čin (skutek), ohledně něhož došlo k vydání obviněného ze Slovenské republiky.
Porušení zásady speciality bylo důsledkem vadného postupu Okresního soudu v Chomutově při zjišťování skutkového stavu (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a při hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.), pokud se Okresní soud v Chomutově spokojil s provedením důkazu pouhým rozsudkem Okresního soudu v Benešově, považoval tento důkaz za dostatečný a neprovedl důkaz celým spisem.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., čl. 14 odst. l Úmluvy v neprospěch obviněného, a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Chomutově a všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, zejména usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 6 To 143/2009, jímž byla podle § 149 odst. l písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného jako stížnost podaná osobou, která se jí výslovně vzdala. Protože ve věci není třeba činit nové rozhodnutí, nepostupoval Nejvyšší soud podle § 270 odst. l tr. ř. ani podle § 271 odst. l tr. ř.
Z výkonu zbytku trestu, o němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením, byl obviněný propuštěn na základě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 7 Tz 79/2012, a nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec