7 Tz 83/2012-15
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala
Mikláše, a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Jindřicha Urbánka, projednal ve
veřejném zasedání konaném dne 12. února 2013 stížnost pro porušení zákona
podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Bc. J.
K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
24. 5. 2012, sp. zn. 55 To 190/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Liberci pod sp. zn. 3 T 204/2005, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2
tr. ř. a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze
dne 24. 5. 2012, sp. zn. 55 To 190/2012,
byl porušen zákon
v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 279 písm. b) tr. ř. v
neprospěch obviněného Bc. J. K.
Toto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se
zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Zrušuje se také usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 2. 2012,
sp. zn. 3 T 204/2005, a podle § 283 písm. c) tr. ř. se návrh státního zástupce
na povolení obnovy řízení zamítá.
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 3 T 204/2005,
bylo k návrhu státního zástupce na povolení obnovy řízení v neprospěch
obviněného, rozhodnuto podle § 284 odst. 1 tr. ř. o povolení obnovy řízení v
neprospěch obviněného Bc. J. K., které skončilo pravomocným rozsudkem téhož
soudu ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 3 T 204/2005, který nabyl právní moci dne 1.
9. 2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 55 To 336/2009, protože vyšly najevo
skutečnosti a důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly vést spolu se
skutečnostmi a důkazy známými soudu již dříve, k odlišným závěrům o vině a
trestu obviněného. Současně bylo rozhodnuto, že „v důsledku toho se napadený
rozsudek zrušuje jak do viny tak trestu“.
Proti citovanému usnesení podal obviněný ihned po vyhlášení stížnost,
kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 55 To 190/2012, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. Dne 29. 10. 2012 podal proti usnesení soudu II. stupně o zamítnutí
stížnosti obviněného ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve
prospěch obviněného. Poukázal na znění ustanovení § 279 písm. b) tr. ř., podle
kterého je obnova řízení v neprospěch obviněného vyloučena, uplynula-li lhůta v
délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu, o kterém se vedlo trestní
stíhání. Tato lhůta je prekluzivní, a není promlčecí lhůtou trestného činu, o
kterém se vedlo trestní stíhání, takže na její běh nemají vliv okolnosti
uvedené v ustanovení § 67 odst. 2, 3 tr. zákona o stavění a přerušení promlčecí
doby. Pro začátek běhu této lhůty je rozhodující, kdy rozhodnutí, jímž skončilo
trestní stíhání, nabylo právní moci, přičemž ministr spravedlnosti poukázal na
rozhodnutí publikované pod č. 43/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu České republiky, kde je tento právní názor uveden. Není přitom
rozhodné, zda byl návrh podán včas nebo soud I. stupně o něm včas rozhodl, ale
slova „obnova v neprospěch obviněného je vyloučena“, jak je uvedeno ustanovení
§ 279 tr. ř., je nutno ve vztahu k uplynutí lhůty uvedené v písm. b) tohoto
ustanovení vykládat tak, že v uvedené lhůtě musí rozhodnutí o povolení obnovy
řízení nabýt právní moci. Krajský soud tak postupoval v rozporu s ustanovením §
279 písm. b) tr. ř., když kritéria pro povolení obnovy řízení posuzoval po 1. 3. 2012, neboť v tom okamžiku již byla obnova řízení v neprospěch obviněného
nepřípustná. Proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením krajského soudu byl porušen zákon v
neprospěch obviněného v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., ve spojení s
§ 279 písm. b) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení zrušil,
včetně dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, jestliže vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. aby
pak Nejvyšší soud sám ke stížnosti obviněného zrušil také usnesení Okresního
soudu v Liberci ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 3 T 204/2005, a podle § 283 písm. e) tr. ř. rozhodl o zamítnutí návrhu státního zástupce na povolení obnovy
řízení, neboť obnova je vyloučena podle § 279 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a zjistil, že zákon v neprospěch obviněného byl porušen v
ustanoveních § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 279 písm. b) tr. ř. Soud I. stupně, rozhodující o návrhu státního zástupce na povolení
obnovy řízení v neprospěch obviněného, v usnesení ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 3
T 204/2005, dospěl k správnému závěru, že pokud původní zprošťující rozsudek
odvolacího soudu ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 55 To 336/2009, nabyl téhož dne
právní moci, uplyne polovina promlčecí doby (2 ? roku z celkové 5-ti leté
promlčecí doby) dne 1. 3. 2012, a mj.
není tak dána okolnost uvedená v
ustanovení § 279 písm. b) tr. ř., která by vylučovala obnovu v neprospěch
obviněného. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení sice uvedl, že se soud I. stupně zabýval i přípustností řízení o obnově ve vztahu k ustanovení § 279
písm. b) tr. ř., ale sám při rozhodování o stížnosti obviněného až dne 24. 5. 2012, žádné závěry z tohoto ustanovení zákona pro své rozhodnutí neučinil. Podle § 279 písm. b) tr. ř. obnova v neprospěch obviněného je
vyloučena, jestliže uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby
trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání. Uplynula-li tedy v mezidobí, mezi rozhodnutím soudu I. stupně a soudu
stížnostního, dne 1. 3. 2012 lhůta v délce jedné poloviny pětileté promlčecí
doby trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. c) tr. zákona, tímto dnem byla vyloučena obnova řízení v neprospěch
obviněného podle § 279 písm. b) tr. ř. Krajský soud rozhodující o stížnosti
obviněného až dne 24. 5. 2012, tak měl bez ohledu na splnění podmínek obnovy
řízení zamítnout návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení v neprospěch
obviněného v dané trestní věci, protože obnova byla podle § 279 písm. b) tr. ř. vyloučena. Ministr spravedlnosti proto důvodně namítá, a to i s poukazem na
výše uvedenou publikovanou judikaturu, že v tomto ustanovení uvedená lhůta je
prekluzivní a v této lhůtě musí být rozhodnuto o povolení obnovy řízení v
neprospěch obviněného pravomocně. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části
tohoto rozsudku, když zjištěný skutkový stav byl správně zjištěn a současně
také nic nebránilo, aby bylo řízení o návrhu státního zástupce na povolení
obnovy řízení v neprospěch obviněného ukončeno již rozhodnutím Nejvyššího
soudu. Proto byl, po vyslovení porušení zákona v neprospěch obviněného, a po
zrušení předmětných soudních rozhodnutí, zamítnut návrh státního zástupce na
povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného, které skončilo pravomocným
rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 3 T 204/2005, ve
spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne
1. 9. 2009, sp. zn. 55 To 336/2009.