7 Tz 84/2011-23
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 5. 10. 2011 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. H. , proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 T 162/2009, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. l tr. ř. rozhodl takto :
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 T 162/2009,
byl porušen zákon
v ustanovení § 16 odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) v neprospěch obviněného M. H.
Tento rozsudek Okresního soudu v Kolíně se z r u š u j e ve výroku o uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kolíně se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 T 162/2009, byl obviněný M. H. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. (body 1, 3 výroku o vině) a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák. (bod 2 výroku o vině). Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák. uvedený v bodě 2 výroku o vině a za trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 4 T 76/2007, byl obviněný odsouzen podle § 213 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák., § 45a odst. l tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin s tím, že mu bylo podle § 45a odst. l tr. zák. uloženo, aby během výkonu trestu podle svých sil uhradil dluh na výživném a řádně platil běžné výživné, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v citovaném trestním příkaze a další obsahově navazující rozhodnutí. Za trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 231 odst. 2 tr. zák. uvedené v bodech 1, 3 výroku o vině byl obviněný odsouzen podle § 213 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. l tr. zák., § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let při současném vyslovení dohledu nad obviněným a obviněnému bylo podle § 60a odst. 3 tr. zák. uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil uhradil dluh na výživném a řádně hradil běžné výživné.
Rozsudek nabyl právní moci v řízení před Okresním soudem v Kolíně jako soudem prvního stupně.
Ministr spravedlnosti podal dne 13. 9. 2011 ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně. Napadl výrok o uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Vytkl, že tímto výrokem byl porušen zákon v ustanoveních § 45a odst. l tr. zák., § 3 odst. l tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 v neprospěch obviněného. Namítl, že pokud Okresní soud v Kolíně rozhodoval v době, kdy tu byl trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, měl respektovat to, že nejvyšší přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací podle trestního zákoníku je 300 hodin. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby v rozsudku Okresního soudu v Kolíně zrušil napadený výrok o uložení trestu obecně prospěšných prací a aby dále postupoval podle § 270 odst. l tr. ř. nebo podle § 271 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo sám ve věci meritorně nově rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Obviněný byl v bodě 2 výroku o vině uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák., který spáchal v době od 19. 7. 2001 do 21. 6. 2006, tedy za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud v Kolíně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 12. 2010, tedy za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a posoudil trestnost činu podle zákona účinného v době jeho spáchání. Pokud jde o trest obecně prospěšných prací, trestní zákon účinný v době spáchání činu připouštěl jeho uložení ve výměře od 50 do 400 hodin (§ 45a odst. l tr. zák.), zatímco trestní zákoník účinný v době rozhodování připouští jeho uložení ve výměře od 50 do 300 hodin (§ 63 odst. l tr. zákoníku).
Samosoudce Okresního soud v Kolíně vyhotovil zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§ 314d odst. 3 tr. ř.), takže nelze zjistit, zda zaznamenal zmíněný rozdíl v horní hranici sazby trestu obecně prospěšných prací a proč obviněnému uložil tento druh trestu ve výměře, která v době jeho rozhodování již nebyla možná.
Za situace, kdy tu byl výrok o vině, v němž byl – jinak správně – aplikován dřívější trestní zákon, nepřicházelo v úvahu, aby trest byl uložen podle pozdějšího trestního zákoníku. V tomto ohledu Okresní soud v Kolíně postupoval v souladu s ustanovením § 16 odst. l tr. zák. o časové působnosti trestních zákonů. Lze jen odkázat na obsahově totožné ustanovení § 2 odst. l tr. zákoníku. Podle těchto ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Okresní soud v Kolíně však měl respektovat to, že zmíněná zásada je modifikována nutným zřetelem k zákonu účinnému v době rozhodování, a sice v tom směru, že lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. To je vyjádřeno v ustanovení § 16 odst. 2 tr. zák. a v obsahově totožném ustanovení § 3 odst. l tr. zákoníku. Jestliže jako nejvyšší přípustnou výměru trestu obecně prospěšných prací zákon účinný v době rozhodování stanoví 300 hodin, zatímco zákon účinný v době spáchání činu stanoví 400 hodin, pak z toho vyplývá, že zákon účinný v době rozhodování vůbec nedovoluje uložení trestu obecně prospěšných prací nad 300 hodin. Takový trest je z hlediska zákona účinného v době rozhodování nepřípustný již jako druh trestu. Nad rámec, v němž uložení trestu obecně prospěšných prací dovoluje zákon účinný v době rozhodování, je vyloučeno uložit tento trest i tehdy, kdyby to jinak bylo možné podle dřívějšího zákona, podle kterého se posuzuje trestnost činu. Pokud zákon účinný v době rozhodování limituje druh trestu jeho nejvyšší přípustnou výměrou, která je nižší než nejvyšší přípustná výměra tohoto druhu trestu podle dřívějšího zákona, podle něhož se posuzuje trestnost činu, pak tím zákon účinný v době rozhodování zároveň vytyčuje meze přípustnosti tohoto druhu trestu ve vztahu k aplikaci dřívějšího zákona. Překročení těchto mezí činí uložený trest nepřípustným již co do druhu trestu, a nikoli jen co do výměry.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že Okresní soud v Kolíně napadeným výrokem uložil obviněnému takový druh trestu, který je v zřejmém rozporu s účelem trestu, jak to předvídá ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 16 odst. 2 tr. zák. Okresní soud v Kolíně aplikoval trestní zákon účinný do 31. 12. 2009, takže porušil ustanovení tohoto zákona, a nikoli ustanovení trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, podle něhož trestnost činu neposuzoval. Okresní soud v Kolíně neporušil ustanovení § 45a odst. l tr. zák., podle něhož rozhodoval, ale při jeho aplikaci nedbal ustanovení § 16 odst. 2 tr. zák.
V návaznosti na výrok, jímž vyslovil porušení zákona, Nejvyšší soud zrušil napadenou část rozsudku Okresního soudu v Kolíně, tj. výrok o uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně Nejvyšší soud zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nedotčen zůstal výrok o uložení úhrnného podmíněného trestu odnětí svobody za trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. uvedené v bodech 1, 3 výroku o vině.
Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Kolíně rozhodne o trestu za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2, 3 tr. zák. uvedený v bodě 2 výroku o vině.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec