K tomu, aby byla osoba považována za osobu, která má podle § 4a písm. b) bod 3 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, zájem stát se pěstounem dítěte, které jí bylo dočasně svěřeno do péče, nemusí svůj zájem prokazovat návrhem soudu na svěření dítěte do pěstounské péče, jestliže již bylo řízení o svěření do pěstounské péče zahájeno. V takovém případě postačuje, je-li zájem stát se pěstounem dítěte dostatečně zřejmý z jiných podkladů.
[15] Ve věci není sporu o tom, že nezletilé děti byly svěřeny do poručenské péče manželů J., v jejichž péči se nacházely ještě před tím, než byla jejich matka omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Dne 18. 9. 2017 nabyl právní moci rozsudek, jímž byla matce dětí navrácena svéprávnost v plném rozsahu, aniž by o této skutečnosti byla vyrozuměna žalobkyně či orgán sociálně-právní ochrany dětí.
[16] Soud především připomíná, že podle § 935 odst. 1 věty první občanského zákoníku „[p]oručenství zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat“. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že k zániku poručenství dochází ze zákona, zcela automaticky a bez ohledu na to, zda a kdy se o dané skutečnosti dozví poručník či poručenec. Rozhodným okamžikem pro zánik poručenství je datum nabytí právní moci rozhodnutí, jímž dochází k obnovení rodičovské odpovědnosti některého z rodičů poručence.
[17] V projednávané věci byla matka dětí v roce 2013 omezena ve způsobilosti k právním úkonům, a tím ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ztratila rodičovskou zodpovědnost. Nabytím účinnosti občanského zákoníku se matka dětí podle § 3032 odst. 2 občanského zákoníku považovala za osobu omezenou ve svéprávnosti, a to až do právní moci rozhodnutí soudu, jímž bylo předchozí rozhodnutí o omezení způsobilosti matky k právním úkonům zrušeno. Tato právní moc nastala dne 18. 9. 2017 a k tomuto datu matka dětí nabyla plné svéprávnosti, a tím se jí obnovila i rodičovská odpovědnost. Soud proto konstatuje, že poručenství žalobkyně podle § 935 odst. 1 občanského zákoníku skutečně zaniklo dnem 18. 9. 2017, aniž by z tohoto pohledu mělo jakýkoli význam, že se o této skutečnosti žalobkyně nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí nedozvěděly.
[18] Podle § 47f odst. 1 ZSPOD platí, že „[n]árok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče“.
[19] Podle § 47i odst. 1 věty první ZSPOD platí, že „[n]árok na odměnu pěstouna má osoba pečující a osoba v evidenci“.
[20] Z § 47a odst. 1 ZSPOD přitom vyplývá, že se jako pěstounská péče posuzuje péče o dítě poskytovaná osobou pečující, tj. ve smyslu § 4a písm. b) téhož zákona i poručníkem dítěte, pokud o dítě osobně pečuje.
[21] Podle § 47p odst. 1, odst. 2 ZSPOD „[n]árok na dávku pěstounské péče vzniká dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem. Nárok na výplatu dávky pěstounské péče vzniká na základě vykonatelnosti rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku pěstounské péče a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky pěstounské péče.“
[22] Z § 47q odst. 3 písm. c) ZSPOD pak plyne, že „[z]mění-li se v období, na něž byla dávka pěstounské péče přiznána, skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku pěstounské péče nebo její výši, posoudí se nově nárok na dávku pěstounské péče nebo její výši ke dni, ke kterému k takové změně došlo a dávka pěstounské péče se odejme nebo se její výplata zastaví od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla dávka pěstounské péče vyplacena. Ustanovení § 47z zůstává nedotčeno.“
[23] V době přiznání dávek pěstounské péče byly zákonné podmínky pro nárok na tyto dávky nesporně splněny. Později však v důsledku obnovení plné svéprávnosti a rodičovské odpovědnosti matky dětí došlo k zániku poručenství, a tím i ke změně skutečností rozhodných pro dávku pěstounské péče. Úřad práce postupoval zcela správně, pokud po zjištění, že ke dni 18. 9. 2017 zaniklo žalobcovo poručenství, aplikoval § 47q odst. 3 písm. c) zákona o sociálně-právní ochraně a znovu posoudil nároky žalobkyně na dávky pěstounské péče.
[24] Správní orgány (úřad práce a žalovaný) posuzovaly, zda nedošlo ke splnění jiných podmínek pro ponechání dávky pěstounské péče, to znamená, zda z jiného titulu, vzhledem k nijak nezpochybňované faktické péči o nezletilé děti, má žalobkyně i nadále nárok na dávky pěstounské péče. Správní orgány dospěly k závěru, že ani jiné podmínky nebyly splněny; soud však tento závěr nesdílí.
[25] V daném případě se jedná o to, zda žalobkyně naplnila podmínky ustanovení § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD, které považuje za osobu pečující i fyzickou osobu odpovědnou za výchovu, „které je před rozhodnutím soudu o svěření dítěte do pěstounské péče rozhodnutím soudu dočasně svěřeno do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, a to po dobu trvání takové péče“.
[26] Správním orgánům bylo již v době jejich rozhodování známo, že usneseními Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 12. 2018 a ze dne 7. 12. 2018 o návrzích na nařízení předběžného opatření byly podle § 75c o. s. ř. předány nezletilé děti do pěstounské péče manželům J., a to s účinností od 1. 10. 2018 na dobu do pravomocného skončení řízení o svěření nezletilých dětí do pěstounské péče.
[27] Žalovaný v napadených rozhodnutích i ve vyjádření k žalobě obsáhle vyjádřil svůj náhled na právní problematiku možnosti předání dítěte do pěstounské péče usnesením o návrhu na předběžné opatření v daném případě a uvedl, jaký postup považuje za správný. I když soud nezpochybňuje, že existují různé právní názory ohledně použití institutu předběžného opatření podle § 75c o. s. ř. ve věcech péče soudu o nezletilé, nepovažuje to v daném případě na rozdíl od žalovaného za podstatné. Výroky uvedených usnesení Okresního soudu v Litoměřicích jsou naprosto jasné a vykonatelné, neboť stanoví, že nezletilé děti byly předány do pěstounské péče konkrétních osob (žalobkyně). Tato rozhodnutí nebyla zrušena, jsou pravomocná a vykonatelná, a jsou tedy součástí právního světa a závazná pro všechny jejich adresáty. Dezinterpretace v tom smyslu, že se vlastně jedná o usnesení podle § 452 z. ř. s. nemá opodstatnění, neboť procesní právní norma (§ 75c o. s. ř.), podle které byla rozhodnutí soudu vydána je v usneseních uvedena. Podle § 76e odst. 2 o. s. ř. je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný i pro všechny orgány.
[28] Součástí materiálního právního státu je esenciální zásada, že jednotlivé složky státní moci dodržují prostor, který jim je vymezen, a respektují výkon pravomocí ostatních složek státní moci. Jinými slovy správní orgány jako součást výkonné moci jsou vázány rozhodnutími soudů, byť se s nimi neztotožňují a považují je za nesprávná. K nápravě vad soudních rozhodnutí slouží systém opravných prostředků, nikoliv dezinterpretace a nerespektování rozhodnutí soudů. V daném případě soud konstatuje, že není pochyb o tom, že byla splněna podmínka ustanovení § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD, že žalobkyni byly nezletilé děti před rozhodnutím soudu o jejich svěření do pěstounské péče dočasně svěřeny do péče shora uvedenými usneseními Okresního soudu v Litoměřicích.
[29] Zároveň pro vznik nároku na dávky pěstounské péče však musí být naplněna i další podmínka ustanovení § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD, a to, že dítě musí být svěřeno do péče osobě, která má zájem stát se jejím pěstounem. Zde je dle soudu namístě rekapitulovat některé aspekty dosavadních řízení ve věcech péče o nezletilé děti, jak vyplynuly z opatrovnických spisů, jimiž soud prováděl dokazování.
[30] Žalobkyně již podáním sepsaným do protokolu u Okresního soudu v Litoměřicích dne 25. 1. 2012 podala společně s manželem návrh na svěření nezletilých dětí do pěstounské péče. Na základě usnesení o návrzích na vydání předběžného opatření podaných žalobkyní a jejím manželem, jim byly nezletilé děti v roce 2013 svěřeny do péče. Následně byly nezletilé děti v roce 2014 svěřeny rozsudky Okresního soudu v Litoměřicích do poručenské péče žalobkyně a jejího manžela, přičemž zároveň návrhy žalobkyně a jejího manžela na svěření nezletilých dětí do jejich pěstounské péče byly těmito rozsudky zamítnuty. Dále soud konstatuje, že součástí opatrovnických spisů jsou i podněty Městského úřadu Roudnice nad Labem ze dne 12. 10. 2018 k zahájení soudního řízení o svěření péče nezletilých dětí do péče žalobkyně a jejího manžela. Následně Okresní soud v Litoměřicích podle § 13 z. ř. s. zahájil řízení o zrušení poručenské péče a o svěření nezletilých dětí do pěstounské péče. Dále byly dne 30. 11. 2018 podány Městským úřadem Roudnice nad Labem návrhy na předběžné opatření na svěření nezletilých dětí do pěstounské péče žalobkyně a jejího manžela, kterým bylo shora již zmíněnými usneseními Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 12. 2018 vyhověno.
[31] Žalovaný zastává názor, že jediným projevem vůle znamenajícím zájem osoby stát se pěstounem, je podání návrhu k soudu. V první řadě je třeba konstatovat, že ZSPOD takovouto podmínku nestanoví a na případu žalobkyně je zřejmé, že setrvávání na této formální podmínce vede k situaci, ve které je na jedné straně zřejmé, že žalobkyně má zájem o svěření nezletilých dětí do pěstounské péče, a to dlouhodobě, avšak nemůže tento zájem vzhledem k již zahájenému řízení projevit, neboť to již běží, a nemůže tak formálně splnit žalovaným požadovanou podmínku dle ustanovení § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD. Soud poukazuje na to, že dle § 13 z. ř. s. se řízení u soudu zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. A contrario dle ustanovení § 468 z. ř. s. může být řízení ve věci pěstounské péče zahájeno i bez návrhu a tak tomu bylo i v případě nezletilých dětí. Žalobkyni nelze upřít (zřejmě pod vlivem právního názoru správních orgánů), že se snažila svůj zájem projevit i následně podáním návrhů na svěření nezletilých dětí do pěstounské péče i podáním návrhů na vydání předběžných opatření, avšak ty musely být a byly pro překážku litispendence neúspěšné.
[32] Soud tedy shrnuje, že k tomu, aby byla osoba považována za osobu, která má podle § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD zájem stát se pěstounem dítěte, které jí bylo dočasně svěřeno do péče, nemusí svůj zájem prokazovat návrhem soudu na svěření dítěte do pěstounské péče, jestliže již bylo řízení o svěření do pěstounské péče zahájeno. V takovém případě postačuje, je-li zájem stát se pěstounem dítěte dostatečně zřejmý z jiných podkladů.
[33] Z výše uvedeného vyplývá závěr, že žalobkyně naplnila podmínky ustanovení § 4a písm. b) bod 3 ZSPOD a je nutno ji považovat za osobu pečující o nezletilé děti podle tohoto ustanovení ZSPOD, výklad tohoto hmotněprávního ustanovení zastávaný správními orgány byl nesprávný.