Nejvyšší správní soud usnesení správní

8 Ads 18/2022

ze dne 2023-05-31
ECLI:CZ:NSS:2023:8.ADS.18.2022.29

8 Ads 18/2022- 29 - text

 8 Ads 18/2022-30 pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Lavoro agency s.r.o., se sídlem Lišice 49, Dolní Lukavice, zastoupená Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem Škroupova 796/10, Plzeň, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2021, čj. 7906/1.30/20-4, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2022, čj. 17 A 54/2021-33,

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Mariana France, advokáta.

[1] Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský a karlovarský kraj rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020, čj. 22780/6.30/19-15 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a uložil jí za to pokutu ve výši 60 000 Kč. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

[2] Žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem.

[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Obecně namítla, že krajský soud se více soustředil na citaci judikatury, než na rozbor daného případu. Trvá proto na tom, že se uložená pokuta příčí zdravému rozumu. Výše sankce má být odůvodněna logicky a věcně. Mělo by být patrno, jaké správní uvážení správní orgán používá. Krajský soud se soustředil jen na formální stránku věci, citaci judikatury, aniž by uplatnil individuální přístup. Státní správa se uchyluje k vybírání sankcí za porušování nepřehledného právního systému a výše pokut se odůvodňuje obecnými odkazy na právní řád a rámec stanovený zákonem. Dále pak stěžovatelka znovu doslova opaluje svoji žalobní argumentaci, na které trvá.

[4] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost jako celek je nepřípustná.

[6] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

[7] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byly kasační námitky způsobilé k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského (městského) soudu. Stěžovatel je tedy povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí a musí předestřít a konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského (městského) soudu, a z kterých konkrétních důvodů závěry soudu považuje za nezákonné (rozsudek NSS z 31.

3. 2023, čj. 8 Azs 299/2020-41, bod 10. Musí tedy vylíčit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl krajský soud vůči ní dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnost (rozsudek rozšířeného senátu NSS z 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek NSS z 24. 1. 2023, čj. 6 As 358/2021-38, bod 11).

[8] Aby tak byly kasační námitky stěžovatelky v nyní projednávané věci přípustné (projednatelné), musely by konkrétním a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat důvody, na nichž krajský soud postavil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby.

[9] V úvodu kasační stížnosti se stěžovatelka sice snaží zpochybnit zákonnost rozsudku, činí tak ovšem značně obecně. Tato argumentace nicméně zůstala v natolik obecné rovině, že nemohla bez dalšího vést ke kvalifikovanému zpochybnění konkrétních závěrů napadeného rozsudku krajského soudu (rozsudek NSS z 25. 6. 2021, čj. 8 Afs 313/2019-35, bod 11). Povšechná zmínka o zdravém rozumu, nezbytnosti logického a věcného odůvodnění výše sankce a potřeby individuálního přístupu bez bližšího provázání s nyní projednávanou věcí, tj. rozvedení, v čem přesně má to vše spočívat, totiž není způsobilá dostatečně konkrétně vymezit rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že uvedené námitky nesplňují náležitosti kasačního bodu a jsou pro svoji obecnost neprojednatelné, a tedy nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (rozsudek NSS čj. 8 Azs 299/2020-41, bod 16 a další tam citovaná judikatura).

[10] Za projednatelnou nelze považovat ani tu část kasační stížnosti, v níž stěžovatelka pouze znovu zopakuje námitky, které uvedla v žalobě, aniž jakkoliv reflektuje argumentaci krajského soudu, neboť uvedené námitky krajský soud podrobně vypořádal a v jejich opakování nelze spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům krajského soudu (rozsudek NSS ze 7. 9. 2022, čj. 8 As 178/2020-38, bod 37 a tam citovaná judikatura).

[11] Je zjevné, že jednotlivé kasační námitky, a tedy i kasační stížnost jako celek postrádá jakoukoliv polemiku (či pokus o ni) se závěry krajského soudu a ani částečně nezpochybňuje jeho rozhodovací důvody. Stěžovatelka ani v náznaku neuvedla žádné konkrétnější důvody, na základě kterých považuje rozsudek krajského soudu za nezákonný.

[12] Nejvyšší správní soud není povinen ani oprávněn domýšlet za stěžovatele argumenty, na základě kterých by přezkoumával napadené rozhodnutí. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (viz rozsudek NSS z 3. 12. 2020, čj. 7 Afs 251/2020

29, bod 11 a tam citovaná judikatura). V dané věci tedy není prostor pro to, »aby Nejvyšší správní soud „stručně a obecně“ přezkoumal závěry krajského soudu – tak někdy postupují krajské soudy ve vztahu ke správním rozhodnutím, mají li projednat „neumělou“ laickou žalobu. K tomuto postupu vede krajské soudy snaha nepřipravit žalobce, kteří nemusí být zastoupeni advokátem, o přístup k soudu. V řízení o kasační stížnosti však není pro podobný postup prostor. V řízení, v němž musí za stěžovatele jednat advokát či jiný právní profesionál, je třeba vyžadovat tomu odpovídající úroveň právní argumentace… « (usnesení NSS z 30. 6. 2020, čj. 2 Afs 115/2020 42, bod 16).

[13] Nejvyšší správní soud pak stěžovatelku před posouzením kasační stížnosti nevyzýval k jejímu doplnění o další kasační námitky, neboť podaná kasační stížnost důvody obsahovala (byť šlo o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s.). Postup podle § 109 odst. 1 ve spojení s § 106 odst. 3 s. ř. s. je na místě jen v situaci, kdy kasační stížnost neobsahuje vůbec žádnou argumentaci (ani pokus o ni). Postup podle těchto ustanovení není určen k tomu, aby soud, který obdrží byť krátký, ale strukturovaný právní text, upozorňoval stěžovatelku na potřebu či vhodnost doplnění její argumentace (obdobně viz usnesení čj. 2 Afs 115/2020 42, bod 19).

[14] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka z výše uvedených důvodů v kasační stížnosti neuplatnila ani jednu přípustnou kasační námitku, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost jako celek není přípustná, a proto ji odmítl [§ 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla li kasační stížnost odmítnuta.

[16] Byl li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto soud stěžovatelce vrací soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost ve lhůtě stanovené v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 31. května 2023

Jitka Zavřelová předsedkyně senátu