Rodičovský příspěvek podle § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se poskytuje rodiči pouze jednou, bez ohledu na to, o kolik dětí pečuje. Souběžné
pobírání více rodičovských příspěvků v případě dvojčat či vícerčat je vyloučeno.
Rodičovský příspěvek podle § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se poskytuje rodiči pouze jednou, bez ohledu na to, o kolik dětí pečuje. Souběžné
pobírání více rodičovských příspěvků v případě dvojčat či vícerčat je vyloučeno.
[17] Rodičovský příspěvek se poskytuje
rodiči pouze jednou, bez ohledu na to, o kolik dětí pečuje . Tento závěr vyplývá již ze samotného znění § 30 zákona o státní sociální
podpoře, který přiznává nárok na rodičovský
příspěvek pouze ve vztahu k nejmladšímu
dítěti v rodině („Rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má
nárok na rodičovský příspěvek“) . Vylučuje
tedy souběžné pobírání více rodičovských
příspěvků v případech, kdy se v rodině na-
chází více dětí, o které se rodič současně
stará . Také Nejvyšší správní soud potvrdil, že
rodičovský příspěvek se může vztahovat vždy
pouze k jednomu konkrétnímu dítěti (viz citovaný rozsudek čj . 3 Ads 93/2008-55) .
[18] Domněnka stěžovatelky, že zákonodárce zamýšlel otevřít novelou zákona o státní sociální podpoře provedenou zákonem
č . 261/2007 Sb . prostor pro přiznání rodičovského příspěvku i na více než jedno dítě
v rodině, je mylná . Tomuto závěru neodpovídá text zákona, který hovoří o nejmladším
dítěti v jednotném čísle, jak správně poukázal
žalovaný . Zároveň důvodová zpráva k zákonu
č . 261/2007 Sb . jednoznačně potvrzuje, že
„[d]o rodiny se poskytuje jen jeden rodičovský příspěvek (jen jednomu z rodičů), i když
v ní rodiče pečují o více dětí příslušného
věku“ (sněmovní tisk č . 222/0, 5 . volební období, www .psp .cz) .
[19] Pobírala-li tedy stěžovatelka rodičovský příspěvek ve vztahu k dceři N ., nemohl
jí být přiznán druhý rodičovský příspěvek ve
vztahu k synu M . Otázka, které z dvojčat je
starší, je pro posouzení podstaty sporu zcela
podružná, neboť je nepochybné, že stěžovatelce mohl být přiznán pouze jeden rodičovský příspěvek .
[20] K námitce stěžovatelky týkající se
tvrzené diskriminace a požadující předložení
věci Ústavnímu soudu Nejvyšší správní soud
připomíná, že žalobní či kasační bod je způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován (viz rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 20 . 12 . 2005, čj . 2 Azs 92/2005-
-58, č . 835/2006 Sb . NSS) . V soudním řízení
správním to je žalobce, resp . stěžovatel, který
vymezuje hranice soudního přezkumu . Soud
není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele . Takovým postupem by
přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale
přebíral by roli advokáta . V nyní posuzované
kasační stížnosti stěžovatelka nepodpořila
své tvrzení o diskriminační právní úpravě
žádnými argumenty . Nejvyšší správní soud
se proto zabýval otázkami tvrzené protiústavnosti a diskriminace pouze v nezbytně nutném rozsahu, rozpor s ústavním pořádkem
však neshledal .
[20] K námitce stěžovatelky týkající se
tvrzené diskriminace a požadující předložení
věci Ústavnímu soudu Nejvyšší správní soud
připomíná, že žalobní či kasační bod je způsobilý projednání v té míře obecnosti, ve které byl formulován (viz rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 20 . 12 . 2005, čj . 2 Azs 92/2005-
-58, č . 835/2006 Sb . NSS) . V soudním řízení
správním to je žalobce, resp . stěžovatel, který
vymezuje hranice soudního přezkumu . Soud
není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele . Takovým postupem by
přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale
přebíral by roli advokáta . V nyní posuzované
kasační stížnosti stěžovatelka nepodpořila
své tvrzení o diskriminační právní úpravě
žádnými argumenty . Nejvyšší správní soud
se proto zabýval otázkami tvrzené protiústavnosti a diskriminace pouze v nezbytně nutném rozsahu, rozpor s ústavním pořádkem
však neshledal .
[21] Právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle,
ze zásady rovnosti však neplyne závěr, že by
každému muselo být přiznáno jakékoliv právo . Jinými slovy, ne každé nerovné zacházení
s různými subjekty lze hodnotit jako porušení principu rovnosti, tedy jako protiprávní
diskriminaci jedněch subjektů ve srovnání
s jinými subjekty . Meze přípustného odlišného zacházení sahají v závislosti na předmětu
regulace a rozlišovacím kritériu od pouhého
zákazu libovůle až k přísnému posouzení
testem proporcionality . V oblasti hospodářských a sociálních práv má zákonodárce
zpravidla široký prostor k uplatnění své představy o přípustných mezích odlišného zacházení (blíže viz zejména nález pléna Ústavního
soudu ze dne 15 . 5 . 2012, sp . zn . Pl . ÚS 17/11,
č . 220/2012 Sb ., a judikatura citovaná v bodu
[74] tohoto nálezu, nebo rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11 . 6 . 2013, čj . 8 Afs
31/2012-53, bod [38] a násl .) .
[74] tohoto nálezu, nebo rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11 . 6 . 2013, čj . 8 Afs
31/2012-53, bod [38] a násl .) .
[22] Zdrženlivost při přezkumu ústavnosti sociálních práv a konkrétně právě
rodičovského příspěvku Ústavní soud potvrdil také v nálezu pléna ze dne 9 . 1 . 2013,
sp . zn . Pl . ÚS 31/09, č . 42/2013 Sb ., v němž
posuzoval zejména přechodná ustanovení
zákona č . 261/2007 Sb .: „Ústavní soud se ve
svých nálezech většinou vyjadřuje zdrženlivě
k realizaci sociálních práv zakotvených
v hlavě čtvrté Listiny, neboť si je vědom toho,
že rozsah sociálních práv (mezi něž patří
též poskytování rodičovského příspěvku)
je limitován možnostmi státního rozpočtu,
podloženými výsledky hospodaření státu.
Teprve v rámci těchto možností se uplatní
limity dané příslušnými články Listiny,
upravujícími
sociální práva. Posouzení
otázky účelnosti a vhodnosti zákonné
úpravy v této oblasti Ústavní soud ponechává
v pravomoci zákonodárce, do jehož činnosti
Ústavní
soud kromě případů zjištěné
neústavnosti zasahovat nemůže. Jde totiž
o otázky svou podstatou politické. Pojmovým
znakem sociálních práv je skutečnost, že
nemají bezpodmínečnou povahu a je možné
se jich domáhat pouze v mezích platných
zákonů (článek 41 Listiny). Tato absence
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 7– 8/2 016
Petra V . proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o rodičovský příspěvek, o kasační stíž- nosti žalobkyně .