8 Afs 155/2021- 64 - text
8 Afs 155/2021- pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: JAPAVO, spol. s r.o., se sídlem Dostihová 624, Slušovice, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2020, čj. 18121/20/5200-11431-711413, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2021, čj. 65 Af 39/2020-63,
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Kasační stížností podanou dne 6. 5. 2021 napadal žalovaný (dále „stěžovatel“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, kterým krajský soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí stěžovatele a dodatečné platební výměry Finančního úřadu ve Vsetíně ze dne 23. 10. 2012, kterými byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob. Důvodem zrušení správních rozhodnutí byla skutečnost, že již uplynula objektivní lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
[2] Usnesením ze dne 24. 3. 2022, čj. 9 Afs 95/2021-40, devátý senát NSS soudu postupem podle § 17 odst. 1 s. ř. s. postoupil věc rozšířenému senátu NSS k zodpovězení otázky, „zda se desetiletá objektivní prekluzivní lhůta pro stanovení daně, která započala běžet za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, staví dle § 41 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu soudního řízení, které bylo zahájeno až za účinnosti zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, nebo zda se v souladu s § 264 odst. 4 daňového řádu má na její běh plně užít jeho § 148 odst. 5, který stavení dané lhůty vylučuje.“
[3] V souvislosti s tím Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 4. 2022, čj. 8 Afs 155/2021-57, přijatým podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., přerušil řízení ve věci kasační stížnosti stěžovatele. Zodpovězení otázky předložené rozšířenému senátu totiž mohlo být rozhodné pro posouzení nyní projednávané věci.
[4] Rozšířený senát následně o předložené otázce rozhodl rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, čj. 9 Afs 95/2021-64, Global Drink. Na položenou otázku odpověděl následující: „Pokud se v souvislosti se stanovením daně vede před soudem ve správním soudnictví řízení, které bylo zahájeno po 31. 12. 2010, nestaví se lhůta pro stanovení daně podle § 41 s. ř. s., ale podle § 148 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. V tom případě se však nestaví nejdelší možná lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 daňového řádu.“ Tím odpadla překážka řízení a předseda senátu i bez návrhu podle § 48 odst. 6 s. ř. s. vyslovil, že se v řízení pokračuje. Zároveň účastníkům řízení umožnil, aby se k věci vyjádřili.
[5] V návaznosti na to stěžovatel doručil soudu podání nadepsané „Zpětvzetí kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 3. 2021, č. j. 65 Af 39/2020-63“. V něm výslovně uvedl, že bere kasační stížnost zpět. Právní otázka, kterou měl za spornou, totiž byla vyřešena rozsudkem rozšířeného senátu ve věci Global Drink. Proto stěžovatel shledal, že není důvod pokračovat v řízení o kasační stížnosti.
[6] Z doručeného podání plyne zjevná vůle stěžovatele vzít kasační stížnost zpět a je i zřejmá identifikace řízení, ve kterém tak chce učinit.
[7] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 zákona s. ř. s.). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.
[8] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 21. listopadu 2023
Petr Mikeš předseda senátu