Obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona
č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého „je povinen poskytovat
investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků“, pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka v okamžiku, kdy již pominuly smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod sjednanou hranici (close limit) nedává obchodníkovi s cennými papíry oprávnění vyprodat pozici zákazníka kdykoliv po jejím protnutí. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru opět nad sjednanou
hranicí, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji akcií odpadl.
Obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona
č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého „je povinen poskytovat
investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků“, pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka v okamžiku, kdy již pominuly smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod sjednanou hranici (close limit) nedává obchodníkovi s cennými papíry oprávnění vyprodat pozici zákazníka kdykoliv po jejím protnutí. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru opět nad sjednanou
hranicí, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji akcií odpadl.
17. 3. 2005 neoprávněně uzavřela pozici Josefa H. a neposkytovala mu pravdivé a úplné
informace o stavu jeho pozice (dále též „rozhodnutí I. stupně“). Dále žalovaná vypustila
z výroku původní bod IV.n) týkající se neprovedení záznamu v deníku o prodeji 6 000 ak-
cií společnosti Zentiva na účet Josefa H. Ve
zbývající části zůstala právní a skutková kvalifikace deliktů zachována, jak byla vymezena
v původním rozhodnutí I. stupně. Za spáchá-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
ní správních deliktů žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 7 000 000 Kč.
Bankovní rada zamítla rozklad žalobkyně rozhodnutím ze dne 11. 6. 2009 (dále též
„rozhodnutí o rozkladu“). Žalobkyně napadla
rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2009 žalobou, kterou městský soud rozsudkem ze dne
31. 1. 2013, čj. 11 Ca 226/2009-100, zamítl. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Stěžovatelka kromě jiného vytkla žalované vady skutkových zjištění při posouzení
oprávněnosti stěžovatelky uzavřít pozice zákazníků Pavla K. a Josefa H. Nejprve vysvětlila
způsob obchodování s tzv. pákovým efektem,
tedy obchodování s využitím úvěru poskytnutého obchodníkem s cennými papíry,
a poukázala na rizika spojená s tímto typem
obchodování. Ve smlouvě s oběma zákazníky stěžovatelka dohodla tzv. „close limit “
opravňující stěžovatelku k jednostrannému
výprodeji pozice zákazníků, pokud hodnota
zajištění klesne pod 4,5 % podílu vlastních
prostředků zákazníka v poměru k celkové
hodnotě portfolia. Ačkoliv jde o smluvní
ujednání, jeho nevyužití lze připustit pouze
výjimečně a v praxi je chápáno jako povinnost.
Stěžovatelka byla přesvědčena, že byla
oprávněna uzavřít pozice Pavla K. a Josefa H.,
protože u obou jednoznačně a prokazatelně
došlo k protnutí close limitu, a to i podle zjištění žalované. Risk manažer odeslal oběma zákazníkům zprávu o uzavření jejich pozic dne
31. 1. 2013, čj. 11 Ca 226/2009-100, zamítl. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Stěžovatelka kromě jiného vytkla žalované vady skutkových zjištění při posouzení
oprávněnosti stěžovatelky uzavřít pozice zákazníků Pavla K. a Josefa H. Nejprve vysvětlila
způsob obchodování s tzv. pákovým efektem,
tedy obchodování s využitím úvěru poskytnutého obchodníkem s cennými papíry,
a poukázala na rizika spojená s tímto typem
obchodování. Ve smlouvě s oběma zákazníky stěžovatelka dohodla tzv. „close limit “
opravňující stěžovatelku k jednostrannému
výprodeji pozice zákazníků, pokud hodnota
zajištění klesne pod 4,5 % podílu vlastních
prostředků zákazníka v poměru k celkové
hodnotě portfolia. Ačkoliv jde o smluvní
ujednání, jeho nevyužití lze připustit pouze
výjimečně a v praxi je chápáno jako povinnost.
Stěžovatelka byla přesvědčena, že byla
oprávněna uzavřít pozice Pavla K. a Josefa H.,
protože u obou jednoznačně a prokazatelně
došlo k protnutí close limitu, a to i podle zjištění žalované. Risk manažer odeslal oběma zákazníkům zprávu o uzavření jejich pozic dne
17. 3. 2005 v 10:06 hod., tedy bezprostředně
po dosažení close limitu. Stěžovatelka připustila, že zákazníci byli následně mylně informováni svými makléři, kteří od nich v důsledku technického a lidského selhání přijímali
i po uzavření pozic pokyny k obchodům.
Z popsané situace žalovaná nesprávně
dovodila, že pozice nebyly uzavřeny. Obdobně podle městského soudu je možné považovat za uzavření pozice pouze výprodej
akcií z portfolia, tedy úkon, který znemožňuje zákazníkovi disponovat s portfoliem.
Stěžovatelka souhlasila, že po rozhodnutí
o uzavření pozice musí dojít ke znemožnění
volních dispozic zákazníka s investičními nástroji v jeho portfoliu. V optimálním stavu by
také mělo dojít téměř zároveň k nucenému
výprodeji portfolia. V praxi toho ale nebude
možné dosáhnout z objektivních důvodů.
K faktickému výprodeji může dojít až následně, po uplynutí jistého reakčního času, kdy
obchodník s cennými papíry vyhodnocuje
situaci a zkoumá naplnění podmínek výprodeje. Průběh výprodeje bude také záviset na
skladbě a objemu portfolia. Opačný názor by
fakticky vylučoval přímé využití tohoto zajišťovacího nástroje.
Za mimořádných podmínek, které panovaly v březnu 2005, může dojít k situaci, kdy
obchodník s cennými papíry není schopen
z provozních důvodů zajistit, aby okamžitě
při protnutí close limitu došlo ke znemožnění dalších dispozic s portfoliem zákazníkem a aby bylo portfolio v tentýž okamžik
vyprodáno. Okamžitý výprodej nemusí být
možný ani s ohledem na povinnosti obchodníka s cennými papíry jakožto tvůrce trhu,
který má trh chránit před nepříznivými vlivy, k nimž by mohla vést nabídka rozsáhlých
portfolií v krátkém časovém sledu.
Městský soud nesprávně tvrdil, že stanovisko stěžovatelky by mělo za následek
možnost obchodníka s cennými papíry uskutečnit nucený výprodej portfolia po téměř
neomezenou dobu po formálním uzavření
pozice. Obchodník s cennými papíry musí
samozřejmě provést výprodej portfolia bez
zbytečného odkladu s přihlédnutím ke zvláštnostem daného výprodeje. Uzavřením pozice
musí dojít ke znemožnění volních dispozic
s portfoliem a nucený výprodej teprve začíná. Pokud by se v průběhu výprodeje hodnota zajištění zvýšila (např. v důsledku reakce
trhu na vyprodávané cenné papíry), obchodník by nemohl výprodej ukončit a prohlásit
jej za neoprávněný.
Mimořádné okolnosti v březnu 2005 extrémně ztížily plnění zákonných a smluvních
povinností. V této době zasáhla akciové trhy
velmi silná vlna výprodejů [v případě společnosti Burza cenných papírů Praha, a. s.
(dále jen „Burza“), dokonce nejsilnější v její
dosavadní historii], která kulminovala právě
dne 17. 3. 2005. Systémy stěžovatelky odolaly
náporu dne 16. 3. 2005, kdy bylo třeba zpracovat 2,5násobek obvyklého počtu operací
uskutečňovaných stěžovatelkou, neodolaly
však trojnásobným požadavkům dne 17. 3.
2005 (z hlediska objemu realizovaných obchodů se jednalo dokonce o šestinásobek).
Stěžovatelka uzavřela pozici Pavla K.
v okamžiku protnutí close limitu, a to dne
17. 3. 2005 v 10:06 hod., tedy bezprostředně
po dosažení close limitu. Stěžovatelka připustila, že zákazníci byli následně mylně informováni svými makléři, kteří od nich v důsledku technického a lidského selhání přijímali
i po uzavření pozic pokyny k obchodům.
Z popsané situace žalovaná nesprávně
dovodila, že pozice nebyly uzavřeny. Obdobně podle městského soudu je možné považovat za uzavření pozice pouze výprodej
akcií z portfolia, tedy úkon, který znemožňuje zákazníkovi disponovat s portfoliem.
Stěžovatelka souhlasila, že po rozhodnutí
o uzavření pozice musí dojít ke znemožnění
volních dispozic zákazníka s investičními nástroji v jeho portfoliu. V optimálním stavu by
také mělo dojít téměř zároveň k nucenému
výprodeji portfolia. V praxi toho ale nebude
možné dosáhnout z objektivních důvodů.
K faktickému výprodeji může dojít až následně, po uplynutí jistého reakčního času, kdy
obchodník s cennými papíry vyhodnocuje
situaci a zkoumá naplnění podmínek výprodeje. Průběh výprodeje bude také záviset na
skladbě a objemu portfolia. Opačný názor by
fakticky vylučoval přímé využití tohoto zajišťovacího nástroje.
Za mimořádných podmínek, které panovaly v březnu 2005, může dojít k situaci, kdy
obchodník s cennými papíry není schopen
z provozních důvodů zajistit, aby okamžitě
při protnutí close limitu došlo ke znemožnění dalších dispozic s portfoliem zákazníkem a aby bylo portfolio v tentýž okamžik
vyprodáno. Okamžitý výprodej nemusí být
možný ani s ohledem na povinnosti obchodníka s cennými papíry jakožto tvůrce trhu,
který má trh chránit před nepříznivými vlivy, k nimž by mohla vést nabídka rozsáhlých
portfolií v krátkém časovém sledu.
Městský soud nesprávně tvrdil, že stanovisko stěžovatelky by mělo za následek
možnost obchodníka s cennými papíry uskutečnit nucený výprodej portfolia po téměř
neomezenou dobu po formálním uzavření
pozice. Obchodník s cennými papíry musí
samozřejmě provést výprodej portfolia bez
zbytečného odkladu s přihlédnutím ke zvláštnostem daného výprodeje. Uzavřením pozice
musí dojít ke znemožnění volních dispozic
s portfoliem a nucený výprodej teprve začíná. Pokud by se v průběhu výprodeje hodnota zajištění zvýšila (např. v důsledku reakce
trhu na vyprodávané cenné papíry), obchodník by nemohl výprodej ukončit a prohlásit
jej za neoprávněný.
Mimořádné okolnosti v březnu 2005 extrémně ztížily plnění zákonných a smluvních
povinností. V této době zasáhla akciové trhy
velmi silná vlna výprodejů [v případě společnosti Burza cenných papírů Praha, a. s.
(dále jen „Burza“), dokonce nejsilnější v její
dosavadní historii], která kulminovala právě
dne 17. 3. 2005. Systémy stěžovatelky odolaly
náporu dne 16. 3. 2005, kdy bylo třeba zpracovat 2,5násobek obvyklého počtu operací
uskutečňovaných stěžovatelkou, neodolaly
však trojnásobným požadavkům dne 17. 3.
2005 (z hlediska objemu realizovaných obchodů se jednalo dokonce o šestinásobek).
Stěžovatelka uzavřela pozici Pavla K.
v okamžiku protnutí close limitu, a to dne
17. 3. 2005 v 9:38 hod. Také žalovaná po-
tvrdila, že stěžovatelka byla oprávněna v tomto čase pozici Pavla K. uzavřít. Risk manažer informoval zákazníka o uzavření pozice
v 10:06 hod.
Žalovaná dovodila, že pozice nemohla
být uzavřena ve výše uvedeném čase, protože
v telefonickém hovoru téhož dne v 10:24 hod.
makléř Pavel S. sdělil Pavlu K., že na základě
jeho pokynu přijatého v 9:50 hod. bylo prodáno 100 000 ks akcií společnosti Unipetrol.
Makléř nebyl v dané době schopen sdělit
Pavlu K. přesnou výši zajištění. Podle městského soudu makléř pozici objektivně neuzavřel, ale ještě v 10:24 hod. aktivně obchodoval, přičemž po 10:24 hod. se zajištění
pohybovalo již nad close limitem.
Stěžovatelka připustila, že po dosažení
close limitu již nemělo dojít k přijetí pokynů od zákazníka. Makléř Pavel S. provedl pokyny Pavla K. v důsledku chyby a přetížení
informačních systémů, které způsobily, že
makléř nedisponoval aktuálními informacemi. Dne 18. 3. 2005 v 9:23 hod. stěžovatelka
vyrozuměla Pavla K. o tom, že předchozí den
mu makléř Pavel S. sdělil chybné informace.
Technická chyba podpořená selháním lidského faktoru nemůže zvrátit skutečnost, že stěžovatelka rozhodla o uzavření pozice zákazníka a uskutečnila výprodej portfolia v souladu
se svým smluvním právem a de facto zákonnou povinností.
Uskutečnění pokynů makléřem Pavlem S.
v 10:24 hod. jde samozřejmě k tíži stěžovatelky. V rámci obchodní kulantnosti proto
stěžovatelka vzala vzniklou ztrátu na sebe
a přiznala zákazníkovi výhodnější cenu v případě prodeje 200 000 ks akcií společnosti
Unipetrol.
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem žalované, která v obnoveném řízení shledala,
že uzavření pozice Josefa H. bylo neoprávněné. Dne 17. 3. 2005 došlo k opakovanému
poklesu zajištění tohoto zákazníka, a tím
i k protnutí hranice close limitu, a to nejprve
od 9:39 do 9:46 hod. a dále pak od 10:00 do
10:02 hod. Ke shodnému závěru dospěl také
znalec ve znaleckém posudku.
Podle stěžovatelky měla být pro výpočet
zajištění použita cena kotace BID. Z článku 6
odst. 2 rámcové smlouvy uzavřené s Josefem H.
dne 12. 8. 2004 vyplývá, že „[v] případě, kdy
tržní cena v případě prodeje převedených
cenných papírů kdykoli za trvání obchodu
klesne v takovém rozsahu, který bude mít za
následek pokles výše kolaterálu pod 30 %
oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření
obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu
na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré
právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu“ (zvýraznění doplněno stěžovatelkou). Podle článku 2
předmětné smlouvy se kolaterálem rozumí
„korunový (Kč) rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny“ a tržní cenou se
v případě prodeje rozumí „cena jakéhokoli
cenného papíru, za kterou je takový cenný
papír možno prodat daný den“.
V předmětné smluvní definici sice následuje konstatování, že v případě cenného papíru obchodovaného na Burze je to aktuální
kurz daného cenného papíru, tj. podle pravidel Burzy aritmetický střed povoleného rozpětí, nicméně aktuální kurz cenného papíru
nemůže být při standardním způsobu obchodování na Burze cenou, za kterou je cenný
papír možno daný den skutečně prodat. Je
třeba vyjít z pohledu nejlepších možných
podmínek pro zákazníka, a tedy z úvodní definice tržní ceny, kterou má být cena, za niž je
reálně možno konkrétní cenný papír prodat.
Takovou cenou může být jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj. kotace BID. Takový
výklad vychází z účelu smluvního ujednání.
Podle stěžovatelky tedy existovaly objektivní důvody pro použití kotace BID při výpočtu
hodnoty investičních nástrojů v portfoliích
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
zákazníků a posouzení protnutí hranice
opravňující stěžovatelku k nucenému výprodeji. Tento závěr zohledňuje také reálné
možnosti na trhu. Aktuální kurz, který je aritmetickým středem povoleného rozpětí, není
v žádném případě cenou, za kterou je možné
cenný papír reálně prodat v určitý den. Kotaci BID použil také znalec v předloženém
znaleckém posudku. Žalovaná proto pochybila, pokud při výpočtu zajištění použila kurz
cenného papíru, nikoliv kotaci BID, která odpovídá tržní ceně cenných papírů. Městský
soud přesto postup žalované potvrdil.
Stěžovatelka setrvala na názoru, že pozici
Josefa H. vyprodala oprávněně. V návaznosti
na protnutí close limitu byla Josefu H. zaslána
dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod. e-mailová zpráva risk manažera s informací o uzavření jeho
pozice. Josef H. potvrdil obdržení této zprávy
v rozhovoru s makléřem Janem L. téhož dne
v 10:41 hod.
Dále stěžovatelka zopakovala, že zpravidla není možné, aby k výprodeji celého portfolia došlo přímo v okamžiku protnutí close
limitu. Nucený výprodej je vždy prováděn
tak, aby nenarušil situaci na trhu, zejména pokud se jedná o portfolio většího objemu, jako
v případě Josefa H. Portfolio tohoto zákazníka obsahovalo 742 000 ks akcií společnosti
Unipetrol (90 % z celkového objemu portfolia). Tento titul zaznamenal v rozhodné době
největší pokles. S ohledem na objem portfolia
a situaci na trhu proto nebylo možné vyprodat portfolio v jeden okamžik. Stěžovatelka
byla proto přesvědčena, že nucený výprodej
uskutečnila oprávněně. Pokud městský soud
nezrušil rozhodnutí o rozkladu, dopustil se
nesprávného posouzení právní otázky.
Žalovaná ve svém vyjádření mimo jiné
uvedla, že námitkami týkajícími se oprávněnosti uzavření pozice zákazníků stěžovatelka
pozměnila svou žalobní argumentaci a snažila
se pouze jiným způsobem oddělit rozhodnutí
o uzavření pozic od samotného uzavření pozic, přičemž se zabývala hypotetickými skutkovými okolnostmi, které v posuzované věci
nenastaly. Rozhodnutí risk manažera o výprodeji portfolia nemůže mít vliv na posouzení
oprávněnosti tohoto výprodeje. Za oprávněný
je možné považovat pouze prodej v souladu
s podmínkami sjednanými se zákazníkem.
Žalovaná zdůraznila, že stěžovatelka nakoupila akcie společnosti Unipetrol z portfolia zákazníků na svůj účet. Současně totiž disponovala nákupním pokynem jiného svého
zákazníka, personálně propojené společnosti
Speedywhiz. Tvrzení stěžovatelky, že byla závislá na podmínkách panujících na veřejných
trzích, je proto třeba brát s rezervou. Dne
17. 3. 2005 v 9:38 hod. Také žalovaná po-
tvrdila, že stěžovatelka byla oprávněna v tomto čase pozici Pavla K. uzavřít. Risk manažer informoval zákazníka o uzavření pozice
v 10:06 hod.
Žalovaná dovodila, že pozice nemohla
být uzavřena ve výše uvedeném čase, protože
v telefonickém hovoru téhož dne v 10:24 hod.
makléř Pavel S. sdělil Pavlu K., že na základě
jeho pokynu přijatého v 9:50 hod. bylo prodáno 100 000 ks akcií společnosti Unipetrol.
Makléř nebyl v dané době schopen sdělit
Pavlu K. přesnou výši zajištění. Podle městského soudu makléř pozici objektivně neuzavřel, ale ještě v 10:24 hod. aktivně obchodoval, přičemž po 10:24 hod. se zajištění
pohybovalo již nad close limitem.
Stěžovatelka připustila, že po dosažení
close limitu již nemělo dojít k přijetí pokynů od zákazníka. Makléř Pavel S. provedl pokyny Pavla K. v důsledku chyby a přetížení
informačních systémů, které způsobily, že
makléř nedisponoval aktuálními informacemi. Dne 18. 3. 2005 v 9:23 hod. stěžovatelka
vyrozuměla Pavla K. o tom, že předchozí den
mu makléř Pavel S. sdělil chybné informace.
Technická chyba podpořená selháním lidského faktoru nemůže zvrátit skutečnost, že stěžovatelka rozhodla o uzavření pozice zákazníka a uskutečnila výprodej portfolia v souladu
se svým smluvním právem a de facto zákonnou povinností.
Uskutečnění pokynů makléřem Pavlem S.
v 10:24 hod. jde samozřejmě k tíži stěžovatelky. V rámci obchodní kulantnosti proto
stěžovatelka vzala vzniklou ztrátu na sebe
a přiznala zákazníkovi výhodnější cenu v případě prodeje 200 000 ks akcií společnosti
Unipetrol.
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem žalované, která v obnoveném řízení shledala,
že uzavření pozice Josefa H. bylo neoprávněné. Dne 17. 3. 2005 došlo k opakovanému
poklesu zajištění tohoto zákazníka, a tím
i k protnutí hranice close limitu, a to nejprve
od 9:39 do 9:46 hod. a dále pak od 10:00 do
10:02 hod. Ke shodnému závěru dospěl také
znalec ve znaleckém posudku.
Podle stěžovatelky měla být pro výpočet
zajištění použita cena kotace BID. Z článku 6
odst. 2 rámcové smlouvy uzavřené s Josefem H.
dne 12. 8. 2004 vyplývá, že „[v] případě, kdy
tržní cena v případě prodeje převedených
cenných papírů kdykoli za trvání obchodu
klesne v takovém rozsahu, který bude mít za
následek pokles výše kolaterálu pod 30 %
oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření
obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu
na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré
právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu“ (zvýraznění doplněno stěžovatelkou). Podle článku 2
předmětné smlouvy se kolaterálem rozumí
„korunový (Kč) rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny“ a tržní cenou se
v případě prodeje rozumí „cena jakéhokoli
cenného papíru, za kterou je takový cenný
papír možno prodat daný den“.
V předmětné smluvní definici sice následuje konstatování, že v případě cenného papíru obchodovaného na Burze je to aktuální
kurz daného cenného papíru, tj. podle pravidel Burzy aritmetický střed povoleného rozpětí, nicméně aktuální kurz cenného papíru
nemůže být při standardním způsobu obchodování na Burze cenou, za kterou je cenný
papír možno daný den skutečně prodat. Je
třeba vyjít z pohledu nejlepších možných
podmínek pro zákazníka, a tedy z úvodní definice tržní ceny, kterou má být cena, za niž je
reálně možno konkrétní cenný papír prodat.
Takovou cenou může být jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj. kotace BID. Takový
výklad vychází z účelu smluvního ujednání.
Podle stěžovatelky tedy existovaly objektivní důvody pro použití kotace BID při výpočtu
hodnoty investičních nástrojů v portfoliích
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
zákazníků a posouzení protnutí hranice
opravňující stěžovatelku k nucenému výprodeji. Tento závěr zohledňuje také reálné
možnosti na trhu. Aktuální kurz, který je aritmetickým středem povoleného rozpětí, není
v žádném případě cenou, za kterou je možné
cenný papír reálně prodat v určitý den. Kotaci BID použil také znalec v předloženém
znaleckém posudku. Žalovaná proto pochybila, pokud při výpočtu zajištění použila kurz
cenného papíru, nikoliv kotaci BID, která odpovídá tržní ceně cenných papírů. Městský
soud přesto postup žalované potvrdil.
Stěžovatelka setrvala na názoru, že pozici
Josefa H. vyprodala oprávněně. V návaznosti
na protnutí close limitu byla Josefu H. zaslána
dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod. e-mailová zpráva risk manažera s informací o uzavření jeho
pozice. Josef H. potvrdil obdržení této zprávy
v rozhovoru s makléřem Janem L. téhož dne
v 10:41 hod.
Dále stěžovatelka zopakovala, že zpravidla není možné, aby k výprodeji celého portfolia došlo přímo v okamžiku protnutí close
limitu. Nucený výprodej je vždy prováděn
tak, aby nenarušil situaci na trhu, zejména pokud se jedná o portfolio většího objemu, jako
v případě Josefa H. Portfolio tohoto zákazníka obsahovalo 742 000 ks akcií společnosti
Unipetrol (90 % z celkového objemu portfolia). Tento titul zaznamenal v rozhodné době
největší pokles. S ohledem na objem portfolia
a situaci na trhu proto nebylo možné vyprodat portfolio v jeden okamžik. Stěžovatelka
byla proto přesvědčena, že nucený výprodej
uskutečnila oprávněně. Pokud městský soud
nezrušil rozhodnutí o rozkladu, dopustil se
nesprávného posouzení právní otázky.
Žalovaná ve svém vyjádření mimo jiné
uvedla, že námitkami týkajícími se oprávněnosti uzavření pozice zákazníků stěžovatelka
pozměnila svou žalobní argumentaci a snažila
se pouze jiným způsobem oddělit rozhodnutí
o uzavření pozic od samotného uzavření pozic, přičemž se zabývala hypotetickými skutkovými okolnostmi, které v posuzované věci
nenastaly. Rozhodnutí risk manažera o výprodeji portfolia nemůže mít vliv na posouzení
oprávněnosti tohoto výprodeje. Za oprávněný
je možné považovat pouze prodej v souladu
s podmínkami sjednanými se zákazníkem.
Žalovaná zdůraznila, že stěžovatelka nakoupila akcie společnosti Unipetrol z portfolia zákazníků na svůj účet. Současně totiž disponovala nákupním pokynem jiného svého
zákazníka, personálně propojené společnosti
Speedywhiz. Tvrzení stěžovatelky, že byla závislá na podmínkách panujících na veřejných
trzích, je proto třeba brát s rezervou. Dne
17. 3. 2005 stěžovatelka disponovala po celý
den spolehlivým odbytem, pro veškerý objem
akcií společnosti Unipetrol, aniž by musela reagovat na poptávku na Burze a počítat s rozložením výprodeje do delšího časového úseku.
Za těchto okolností nelze podmínkami na trhu
vysvětlit skutečnost, že k výprodeji akcií Pavla K. došlo téměř hodinu po protnutí hranice
close limitu a k výprodeji akcií Josefa H. téměř
půl hodiny po prvním protnutí této hranice.
Žalovaná proto setrvala na stanovisku, že stěžovatelka vyprodala pozice obou zákazníků
v době, kdy k tomu nebyla oprávněna.
Dále se žalovaná ztotožnila se závěrem
městského soudu, že ani údajná mimořádná
situace na trhu nemohla změnit zjištění o porušení pravidel jednání se zákazníky a povinnosti
vést řádně deník obchodníka s cennými papíry.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl.
Z odůvodnění:
VI.
(…)
Uzavření pozic zákazníků
[153] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil
stěžovatelce, že vyprodala portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. oprávněně.
[154] Namítla-li stěžovatelka, že i podle
zjištění žalované došlo u dotčených zákazníků dne 17. 3. 2005 k protnutí sjednaného
close limitu, nelze jí přisvědčit, že tato skutečnost bez dalšího vedla k oprávněnosti
nuceného výprodeje na základě stop-loss
pokynů. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod předmětnou hranici
nedával stěžovatelce oprávnění vyprodat po-
10
zici zákazníků kdykoliv po jejím protnutí, pokud se úroveň zajištění následně zvýšila nad
close limit. Opačný výklad by byl v rozporu
s účelem tohoto oprávnění, jímž je ochrana
věřitele (obchodníka s cennými papíry) proti nezajištěnému dlužníkovi (zákazníkovi).
Nucený výprodej portfolia zákazníka na základě stop-loss pokynu nemá sankční, ale zajišťovací povahu. Stop-loss pokyn je aktivován
tehdy, nastanou-li předem sjednané objektivní okolnosti (pokles zajištění pod určitou
hranici), a opravňuje obchodníka s cennými
papíry vyprodat portfolio, aby uspokojil svou
pohledávku z prodeje cenných papírů zákazníka, a tak vyrovnal závazek zákazníka ze
smlouvy. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru
opět nad close limitem, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji
akcií odpadá. Tvrzení, že nucený výprodej
není možné ukončit, pokud by se hodnota
zajištění zvýšila, stěžovatelka nijak nedoložila
a neuvedla, jaké objektivní okolnosti by měly
takovému postupu bránit.
[155] Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle
kterého „je povinen poskytovat investiční
služby s odbornou péčí spočívající zejména
v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém
jednání v nejlepším zájmu zákazníků “,
pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka
v okamžiku, kdy smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu již pominuly.
[156] Podmínky k aktivaci stop-loss pokynů, včetně výše close limitu, stěžovatelka
sjednala se zákazníky v „Rámcové smlouvě
o úvěru zajištěném převodem cenných papírů “ (dále jen „rámcová smlouva“). Podle předmětné smlouvy byla stěžovatelka oprávněna
uzavřít portfolio zákazníka a nuceně jej vyprodat při poklesu zajištění úvěru zákazníka
pod 4,5 % podílu vlastních prostředků zákazníka v poměru k celkové hodnotě portfolia
(viz čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy: „V případě, kdy tržní cena v případě prodeje převedených cenných papírů kdykoli za trvání obchodu klesne v takovém rozsahu, který bude
mít za následek pokles výše kolaterálu pod
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu
na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré
právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu.“).
Hranice close limitu ve výši 4,5 % vyplývala
ze skutečnosti, že otevírací kolaterál (tj. procentní rozdíl mezi tržní cenou převedených
cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny) činil 15 % celkové tržní ceny
převáděných cenných papírů (viz bod 3.1.3
vnitřní směrnice „Úvěrové operace“). Jinými
slovy, vlastní prostředky, které zákazník poskytl při otevření obchodu stěžovatelce jako
předmět finančního zajištění pro případ nesplnění svého závazku, tvořily 15 % celkové
výše obchodu. Pokud k protnutí close limitu
mělo dojít v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové
smlouvy v případě, že kolaterál poklesne pod
30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu (tj. 30 % z 15 %), pak hranice
close limitu byla protnuta v okamžiku, kdy
zajištění dosáhlo 4,5 % vlastních prostředků
v poměru k celkové hodnotě portfolia.
[157] V posuzované věci žalovaná prokázala, že portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H.
zůstala aktivní i po tvrzeném uzavření a stěžovatelka přijímala a uskutečňovala obchodní pokyny dotčených zákazníků ještě několik desítek minut poté, kdy hladina zajištění
jejich úvěru protnula hranici close limitu.
K výprodeji portfolií na základě stop-loss pokynů stěžovatelka přistoupila až v době, kdy
již nebyly naplněny podmínky pro nucený
výprodej vyplývající z čl. 6 odst. 2 rámcové
smlouvy, neboť zajištění úvěru se pohybovalo
již nad 4,5 %. Tyto závěry žalované mají oporu
v podkladech založených ve správním spisu.
[158] Stěžovatelka tvrdila, že uzavřela pozici Pavla K. dne 17. 3. 2005 v 9:38 hod. Záznamy telefonických hovorů mezi makléřem
stěžovatelky Pavlem S. a Pavlem K. ze dne
17. 3. 2005 stěžovatelka disponovala po celý
den spolehlivým odbytem, pro veškerý objem
akcií společnosti Unipetrol, aniž by musela reagovat na poptávku na Burze a počítat s rozložením výprodeje do delšího časového úseku.
Za těchto okolností nelze podmínkami na trhu
vysvětlit skutečnost, že k výprodeji akcií Pavla K. došlo téměř hodinu po protnutí hranice
close limitu a k výprodeji akcií Josefa H. téměř
půl hodiny po prvním protnutí této hranice.
Žalovaná proto setrvala na stanovisku, že stěžovatelka vyprodala pozice obou zákazníků
v době, kdy k tomu nebyla oprávněna.
Dále se žalovaná ztotožnila se závěrem
městského soudu, že ani údajná mimořádná
situace na trhu nemohla změnit zjištění o porušení pravidel jednání se zákazníky a povinnosti
vést řádně deník obchodníka s cennými papíry.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl.
Z odůvodnění:
VI.
(…)
Uzavření pozic zákazníků
[153] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil
stěžovatelce, že vyprodala portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. oprávněně.
[154] Namítla-li stěžovatelka, že i podle
zjištění žalované došlo u dotčených zákazníků dne 17. 3. 2005 k protnutí sjednaného
close limitu, nelze jí přisvědčit, že tato skutečnost bez dalšího vedla k oprávněnosti
nuceného výprodeje na základě stop-loss
pokynů. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod předmětnou hranici
nedával stěžovatelce oprávnění vyprodat po-
10
zici zákazníků kdykoliv po jejím protnutí, pokud se úroveň zajištění následně zvýšila nad
close limit. Opačný výklad by byl v rozporu
s účelem tohoto oprávnění, jímž je ochrana
věřitele (obchodníka s cennými papíry) proti nezajištěnému dlužníkovi (zákazníkovi).
Nucený výprodej portfolia zákazníka na základě stop-loss pokynu nemá sankční, ale zajišťovací povahu. Stop-loss pokyn je aktivován
tehdy, nastanou-li předem sjednané objektivní okolnosti (pokles zajištění pod určitou
hranici), a opravňuje obchodníka s cennými
papíry vyprodat portfolio, aby uspokojil svou
pohledávku z prodeje cenných papírů zákazníka, a tak vyrovnal závazek zákazníka ze
smlouvy. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru
opět nad close limitem, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji
akcií odpadá. Tvrzení, že nucený výprodej
není možné ukončit, pokud by se hodnota
zajištění zvýšila, stěžovatelka nijak nedoložila
a neuvedla, jaké objektivní okolnosti by měly
takovému postupu bránit.
[155] Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle
kterého „je povinen poskytovat investiční
služby s odbornou péčí spočívající zejména
v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém
jednání v nejlepším zájmu zákazníků “,
pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka
v okamžiku, kdy smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu již pominuly.
[156] Podmínky k aktivaci stop-loss pokynů, včetně výše close limitu, stěžovatelka
sjednala se zákazníky v „Rámcové smlouvě
o úvěru zajištěném převodem cenných papírů “ (dále jen „rámcová smlouva“). Podle předmětné smlouvy byla stěžovatelka oprávněna
uzavřít portfolio zákazníka a nuceně jej vyprodat při poklesu zajištění úvěru zákazníka
pod 4,5 % podílu vlastních prostředků zákazníka v poměru k celkové hodnotě portfolia
(viz čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy: „V případě, kdy tržní cena v případě prodeje převedených cenných papírů kdykoli za trvání obchodu klesne v takovém rozsahu, který bude
mít za následek pokles výše kolaterálu pod
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu
na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré
právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu.“).
Hranice close limitu ve výši 4,5 % vyplývala
ze skutečnosti, že otevírací kolaterál (tj. procentní rozdíl mezi tržní cenou převedených
cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny) činil 15 % celkové tržní ceny
převáděných cenných papírů (viz bod 3.1.3
vnitřní směrnice „Úvěrové operace“). Jinými
slovy, vlastní prostředky, které zákazník poskytl při otevření obchodu stěžovatelce jako
předmět finančního zajištění pro případ nesplnění svého závazku, tvořily 15 % celkové
výše obchodu. Pokud k protnutí close limitu
mělo dojít v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové
smlouvy v případě, že kolaterál poklesne pod
30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu (tj. 30 % z 15 %), pak hranice
close limitu byla protnuta v okamžiku, kdy
zajištění dosáhlo 4,5 % vlastních prostředků
v poměru k celkové hodnotě portfolia.
[157] V posuzované věci žalovaná prokázala, že portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H.
zůstala aktivní i po tvrzeném uzavření a stěžovatelka přijímala a uskutečňovala obchodní pokyny dotčených zákazníků ještě několik desítek minut poté, kdy hladina zajištění
jejich úvěru protnula hranici close limitu.
K výprodeji portfolií na základě stop-loss pokynů stěžovatelka přistoupila až v době, kdy
již nebyly naplněny podmínky pro nucený
výprodej vyplývající z čl. 6 odst. 2 rámcové
smlouvy, neboť zajištění úvěru se pohybovalo
již nad 4,5 %. Tyto závěry žalované mají oporu
v podkladech založených ve správním spisu.
[158] Stěžovatelka tvrdila, že uzavřela pozici Pavla K. dne 17. 3. 2005 v 9:38 hod. Záznamy telefonických hovorů mezi makléřem
stěžovatelky Pavlem S. a Pavlem K. ze dne
17. 3. 2005 ovšem prokázaly, že portfolio k tomuto okamžiku ve skutečnosti uzavřeno nebylo a zákazník mohl i poté nakládat s akciemi
podle své vůle. V 9:50 hod. makléř Pavel S. přijal
pokyn Pavla K. k prodeji 2 lotů (20 000 ks) akcií
společnosti ČEZ a 4 lotů (8 000 ks) akcií společnosti Erste Bank a následně sdělil zákazní-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
kovi, že prodal 2 loty akcií společnosti ČEZ
a 1 lot akcií společnosti Erste Bank („lot “ vyjadřuje minimální obchodovatelné množství
určitého akciového titulu). V návaznosti na
sdělení aktuální ceny akcií společnosti Unipetrol Pavel K. zadal makléři pokyn k prodeji
10 lotů (100 000 ks) tohoto titulu. V dalším
telefonickém hovoru uskutečněném téhož
dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. informoval
Pavla K., že prodal 100 000 akcií společnosti Unipetrol za cenu 120 Kč. Na radu makléře, aby dále prodával, Pavel K. zadal pokyn
k prodeji dalších 10 lotů akcií společnosti
Unipetrol. Pokud stěžovatelka ještě v 9:50
hod. a v 10:24 hod. přijímala a uskutečňovala pokyny zákazníka, nelze úspěšně tvrdit,
že portfolio bylo od 9:38 hod. skutečně uzavřeno, tedy že došlo k zamezení volních dispozic zákazníka s portfoliem. Čas 10:24 hod.
byl posledním známým okamžikem, kdy bylo
portfolio Pavla K. aktivní. Po tomto okamžiku
se hodnota zajištění nacházela již nad close
limitem.
[159] Skutková zjištění žalované stěžovatelka účinně nezpochybnila. V kasační stížnosti připustila, že makléř uskutečnil prodej
akcií na základě pokynů Pavla K. i po údajném
uzavření jeho portfolia („v čase 10:24 hod.
byly pokyny makléřem [Pavlem S.] realizovány, ačkoliv se tak stát nemělo“; „na pokyn
risk manažera měl makléř [Pavel S.] výlučně
realizovat výprodej portfolia, nicméně
vinou
informačních systémů realizoval
pokyny zákazníka“). Tvrzení, že k uskutečnění prodejů na základě pokynů zákazníka
došlo v důsledku technické chyby, nevyvrací, ale naopak podporuje závěr, že k prodeji
skutečně došlo. Pokud se portfolio Pavla K.
neuzavřelo (ať již z důvodu technické nebo
lidské chyby) a s akciemi v portfoliu bylo nadále obchodováno na základě pokynů zákazníka, stěžovatelka nemůže úspěšně namítat,
že uskutečnila výprodej na základě stop-loss
pokynu sjednaného v čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy. Nejvyšší správní soud souhlasil
s žalovanou, že za uzavření portfolia je třeba
považovat úkon, který znemožní zákazníkovi
disponovat s akciemi v jeho portfoliu.
11
[160] Namítla-li stěžovatelka, že portfolio
muselo zůstat aktivní, aby mohla uskutečnit
nucený výprodej na základě stop-loss pokynu, nevysvětlila, jak je možné, že byl možný
výprodej nejen podle čl. 6 odst. 2 rámcové
smlouvy, ale i na základě aktuálních pokynů
zákazníka. Žalovaná oprávněně vytkla stěžovatelce, že dříve než v 10:24 hod. neučinila
nic, co by bylo možné považovat za platný
úkon směřující k převodu akcií, ani nevysvětlila, jak je možné obchodovat s investičními
nástroji zákazníka, které již měly být převedeny na třetí osobu.
[161] Z týchž důvodů je pro zjištění skutečného průběhu událostí dne 17. 3. 2005
zcela bezvýznamná skutečnost, že dne
17. 3. 2005 ovšem prokázaly, že portfolio k tomuto okamžiku ve skutečnosti uzavřeno nebylo a zákazník mohl i poté nakládat s akciemi
podle své vůle. V 9:50 hod. makléř Pavel S. přijal
pokyn Pavla K. k prodeji 2 lotů (20 000 ks) akcií
společnosti ČEZ a 4 lotů (8 000 ks) akcií společnosti Erste Bank a následně sdělil zákazní-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
kovi, že prodal 2 loty akcií společnosti ČEZ
a 1 lot akcií společnosti Erste Bank („lot “ vyjadřuje minimální obchodovatelné množství
určitého akciového titulu). V návaznosti na
sdělení aktuální ceny akcií společnosti Unipetrol Pavel K. zadal makléři pokyn k prodeji
10 lotů (100 000 ks) tohoto titulu. V dalším
telefonickém hovoru uskutečněném téhož
dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. informoval
Pavla K., že prodal 100 000 akcií společnosti Unipetrol za cenu 120 Kč. Na radu makléře, aby dále prodával, Pavel K. zadal pokyn
k prodeji dalších 10 lotů akcií společnosti
Unipetrol. Pokud stěžovatelka ještě v 9:50
hod. a v 10:24 hod. přijímala a uskutečňovala pokyny zákazníka, nelze úspěšně tvrdit,
že portfolio bylo od 9:38 hod. skutečně uzavřeno, tedy že došlo k zamezení volních dispozic zákazníka s portfoliem. Čas 10:24 hod.
byl posledním známým okamžikem, kdy bylo
portfolio Pavla K. aktivní. Po tomto okamžiku
se hodnota zajištění nacházela již nad close
limitem.
[159] Skutková zjištění žalované stěžovatelka účinně nezpochybnila. V kasační stížnosti připustila, že makléř uskutečnil prodej
akcií na základě pokynů Pavla K. i po údajném
uzavření jeho portfolia („v čase 10:24 hod.
byly pokyny makléřem [Pavlem S.] realizovány, ačkoliv se tak stát nemělo“; „na pokyn
risk manažera měl makléř [Pavel S.] výlučně
realizovat výprodej portfolia, nicméně
vinou
informačních systémů realizoval
pokyny zákazníka“). Tvrzení, že k uskutečnění prodejů na základě pokynů zákazníka
došlo v důsledku technické chyby, nevyvrací, ale naopak podporuje závěr, že k prodeji
skutečně došlo. Pokud se portfolio Pavla K.
neuzavřelo (ať již z důvodu technické nebo
lidské chyby) a s akciemi v portfoliu bylo nadále obchodováno na základě pokynů zákazníka, stěžovatelka nemůže úspěšně namítat,
že uskutečnila výprodej na základě stop-loss
pokynu sjednaného v čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy. Nejvyšší správní soud souhlasil
s žalovanou, že za uzavření portfolia je třeba
považovat úkon, který znemožní zákazníkovi
disponovat s akciemi v jeho portfoliu.
11
[160] Namítla-li stěžovatelka, že portfolio
muselo zůstat aktivní, aby mohla uskutečnit
nucený výprodej na základě stop-loss pokynu, nevysvětlila, jak je možné, že byl možný
výprodej nejen podle čl. 6 odst. 2 rámcové
smlouvy, ale i na základě aktuálních pokynů
zákazníka. Žalovaná oprávněně vytkla stěžovatelce, že dříve než v 10:24 hod. neučinila
nic, co by bylo možné považovat za platný
úkon směřující k převodu akcií, ani nevysvětlila, jak je možné obchodovat s investičními
nástroji zákazníka, které již měly být převedeny na třetí osobu.
[161] Z týchž důvodů je pro zjištění skutečného průběhu událostí dne 17. 3. 2005
zcela bezvýznamná skutečnost, že dne
18. 3. 2005 stěžovatelka sdělila zákazníkovi,
že předchozí den přijala a uskutečnila jeho
pokyny omylem. Předmětné sdělení je pouze
následnou interpretací událostí předchozího
dne stěžovatelkou, pomocí níž se patrně snažila vysvětlit výše popsané jednání, které bylo
v rozporu s rámcovou smlouvou. Ani tvrzení,
že v případě akcií prodaných „omylem“ na základě pokynu zákazníka stěžovatelka přiznala
zákazníkovi výhodnější cenu, není způsobilé
vyvrátit závěr, že stěžovatelka neuzavřela
portfolio Pavla K. v 9:38 hod., jak tvrdila, ale
nejdříve v 10:24, kdy již pominuly podmínky,
za nichž byla oprávněna portfolio vyprodat.
[162] Obdobným způsobem jako u portfolia Pavla K. stěžovatelka nakládala také
s portfoliem Josefa H. Záznamy telefonických
hovorů makléře Jana L. s Josefem H. ze dne
18. 3. 2005 stěžovatelka sdělila zákazníkovi,
že předchozí den přijala a uskutečnila jeho
pokyny omylem. Předmětné sdělení je pouze
následnou interpretací událostí předchozího
dne stěžovatelkou, pomocí níž se patrně snažila vysvětlit výše popsané jednání, které bylo
v rozporu s rámcovou smlouvou. Ani tvrzení,
že v případě akcií prodaných „omylem“ na základě pokynu zákazníka stěžovatelka přiznala
zákazníkovi výhodnější cenu, není způsobilé
vyvrátit závěr, že stěžovatelka neuzavřela
portfolio Pavla K. v 9:38 hod., jak tvrdila, ale
nejdříve v 10:24, kdy již pominuly podmínky,
za nichž byla oprávněna portfolio vyprodat.
[162] Obdobným způsobem jako u portfolia Pavla K. stěžovatelka nakládala také
s portfoliem Josefa H. Záznamy telefonických
hovorů makléře Jana L. s Josefem H. ze dne
17. 3. 2005 prokázaly, že stěžovatelka přijímala a uskutečňovala pokyny dotčeného
zákazníka i po tvrzeném uzavření jeho portfolia. Ve správním řízení stěžovatelka tvrdila, že vedoucí makléř Jan L. přijal stop-loss
pokyn ve vztahu k portfoliu Josefa H. dne
17. 3. 2005 prokázaly, že stěžovatelka přijímala a uskutečňovala pokyny dotčeného
zákazníka i po tvrzeném uzavření jeho portfolia. Ve správním řízení stěžovatelka tvrdila, že vedoucí makléř Jan L. přijal stop-loss
pokyn ve vztahu k portfoliu Josefa H. dne
17. 3. 2005 v 9:40 hod. V 9:54 hod. téhož dne
ovšem právě makléř Jan L. sdělil Josefu H., že
prodal na základě pokynu tohoto zákazníka
6 lotů (18 000 ks) akcií společnosti Zentiva
a že nic dalšího prodáno nebylo. Následně
v 10:41 Josef H. volal zpět makléři s dotazem,
zda došlo k uzavření jeho portfolia, jak byl
informován v e-mailové zprávě (k e-mailu ze
dne 17. 3. 2005, 10:06, viz dále bod [171]).
12
Makléř Jan L. potvrdil, že došlo k uzavření
portfolia a k úplnému výprodeji: „Pane [H.],
je to tak, bohužel, všechno to tam vyletělo.
[…] Je to všechno prodané.“ Nejvyšší správní
soud proto souhlasil s žalovanou, že k výprodeji portfolia muselo dojít mezi 9:54 hod., kdy
makléř sdělil, že nebylo prodáno nic kromě
18 000 ks akcií společnosti Zentiva, a 10:41 hod.,
kdy makléř informoval zákazníka o výprodeji
celého portfolia. V tomto časovém rozmezí se
již zajištění nacházelo nad 4,5 %.
[163] Nadto nelze přehlédnout, že makléř
Jan L. byl tím, kdo měl podle tvrzení stěžovatelky pozici Josefa H. uzavřít v 9:40 hod., ale zároveň i tím, kdo v 9:54 hod. sdělil Josefu H., že
uskutečnil jeho pokyn k prodeji akcií společnosti Zentiva a že nic dalšího prodáno nebylo. Tvrzení stěžovatelky, že k přijetí a uskutečnění pokynů zákazníka po uzavření portfolia
došlo omylem v důsledku nedostatečné informovanosti makléře o aktuálním stavu, je
za popsané situace stěží obhajitelné.
[164] Stěžovatelka neprokázala ani tvrzení,
že v případě zákazníka Josefa H. došlo k protnutí close limitu nejen od 9:39 do 9:46 hod.,
ale ještě v časech od 10:00 do 10:02 hod. Předmětné tvrzení se opíralo o předpoklad, že při
výpočtu výše zajištění bylo třeba určit hodnotu
akcií v portfoliu podle kotace BID.
[165] Nejvyšší správní soud souhlasil naopak s městským soudem a s žalovanou, že
hodnotu akcií v portfoliu pro účely výpočtu
výše zajištění bylo třeba určit podle definice tržní ceny obsažené v rámcové smlouvě.
Předmětná smlouva upravovala nejen obecné podmínky investiční služby spočívající
v poskytování úvěrů zajištěných převodem
cenných papírů (tzv. repo obchodů), ale
obsahovala také vlastní definice pojmů pro
účely předmětné smlouvy. Opravňoval-li čl. 6
odst. 2 rámcové smlouvy stěžovatelku k jednostrannému výprodeji, pokud pokles „tržní
ceny“ způsobí pokles výše kolaterálu pod určitou hranici, kolaterálem se rozuměl korunový rozdíl mezi „tržní cenou“ převedených
cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny (článek 2 rámcové smlouvy)
a zároveň rámcová smlouva obsahovala vlast-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
ní definici „tržní ceny“, bylo třeba vykládat čl. 6
odst. 2 v souladu s touto definicí.
[166] Článek 2 rámcové smlouvy definoval tržní cenu mimo jiné v závislosti na tom,
zda se jednalo o cenné papíry obchodované
na Burze. V posuzované věci bylo nesporné,
že portfolio Josefa H. tvořily pouze akcie obchodované na Burze, bylo proto třeba použít
definici uvedenou v písmenu a), podle které
se tržní cenou v případě prodeje rozuměla
„cena jakéhokoli cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat
daný den, a to a) v případě cenného papíru
obchodovaného na BCPP aktuální kurz daného cenného papíru“. Ve shodě s městským
soudem Nejvyšší správní soud nepochyboval,
že s ohledem na slova „a to“ v článku 2 rámcové smlouvy nebylo možné použít samostatně
úvodní část definice „cena jakéhokoli cenného papíru, za kterou je takový cenný papír
možno prodat daný den“, které se dovolávala stěžovatelka, ale bylo třeba vždy zohlednit
zvláštní úpravu v písmenech a) až d) předmětného ustanovení. Tvrzení stěžovatelky,
že z účelu smluvního ujednání jednoznačně
plyne, že za tržní cenu musí být považována
jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj.
kotace BID, je v přímém rozporu s výše citovaným zněním rámcové smlouvy.
[167] Důvodem pro použití kotace BID
nemohly být ani stěžovatelkou tvrzené „reálné možnosti trhu“. Vzhledem ke skutečnosti,
že oprávněnost nuceného výprodeje při poklesu zajištění byla sjednána smluvně, je třeba dát přednost vůli smluvních stran a vyjít
z konkrétních podmínek a definic, na nichž
se smluvní strany shodly. Tento závěr nemůže
ovlivnit snaha stěžovatelky nyní jednostranně vyložit smlouvu v rozporu s jejím jednoznačným textem. Zamýšlela-li stěžovatelka
počítat hodnotu zajištění zákazníka podle
kotace BID, bylo bezpochyby v jejích možnostech si takovou definici smluvně upravit.
[168] Nutnost použití kotace BID pro výpočet zajištění neprokazuje ani znalecký posudek předložený stěžovatelkou. Znalec sice
kotaci BID použil a označil ji za „vhodnou“,
ze znaleckého posudku ale nevyplývá, že by
znalec měl možnost seznámit se s rámcovou
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
smlouvou. Znalec tedy při volbě, jakou cenu
použít pro výpočet zajištění, vycházel pouze
z obecných znalostí obchodování na Burze,
aniž by měl možnost zohlednit konkrétní
smluvní ujednání.
[169] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že žalovaná správně určila cenu akcií
pro účely výpočtu zajištění podle aktuálního
kurzu Burzy, který byl v souladu s článkem 14
tehdy účinných obchodních pravidel Burzy
vypočten jako „aritmetický střed povoleného
rozpětí, které je vymezeno nejlepšími kotacemi rozšířenými o 0,5 % oběma směry“. Pro
úplnost lze dodat, že stěžovatelkou upřednostňovaná kotace BID, tedy nejlepší nabídka na nákup, byla pouze jednou ze stran povoleného rozpětí, z níž se citovaným vzorcem
vypočítal aktuální kurz.
[170] Skutečnost, že v době od 9:54 do
10:41 hod. se zajištění úvěru Josefa H. pohybovalo nad close limitem, stěžovatelka nezpochybnila jinak než výše vypořádanou námitkou týkající se kotace BID. Opakovaný pokles
zajištění Josefa H. pod close limit neprokázal
ani znalecký posudek předložený stěžovatelkou, protože znalec vyšel při stanovení tržní
hodnoty portfolia z ceny akcií podle kotace
BID, kterou nebylo možné použít s ohledem
na smluvní ujednání mezi stěžovatelkou a Josefem H. Městský soud proto nepochybil,
pokud postup žalované při výpočtu vývoje
zajištění potvrdil.
[171] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil
ani námitce, že e-mailová zpráva zaslaná Pavlu K. a Josefu H. dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod.
potvrzuje uskutečnění výprodeje portfolia
v souladu s podmínkami rámcové smlouvy.
V textu předmětné zprávy, jejíž kopie je založena na č. listu 16 správního spisu, stěžovatelka informovala zákazníky o uzavření jejich
pozic. Ze skutkových zjištění popsaných výše
ovšem vyplývá, že toto tvrzené uzavření pozic
zákazníků bylo pouze formální, nebylo proto
způsobilé aktivovat oprávnění stěžovatelky
v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy.
[172] Námitka stěžovatelky, že průběh
nuceného výprodeje byl závislý na situaci na
trhu, která neumožňovala uskutečnit výpro-
13
Akciová společnost ATLANTIK finanční trhy proti České národní bance o uložení poku- nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (srov. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Pokud daňové orgány pochybily a vydaly nezákonný zajišťovací, resp. exekuční příkaz, stěžovatelka mohla
uplatnit nárok na náhradu škody. Později
shledané pochybení však pro stěžovatelku
nemohlo v rozhodné době představovat „výjimku“ z povinností stanovených zákonem
o omezení plateb. [77] Stěžovatelka vytkla krajskému soudu, že z napadeného rozsudku není zřejmé,
jak se vypořádal s důkazy, které stěžovatelka
přiložila k replice ze dne 19. 2. 2013, a s přílohou č. 1 žaloby, obsahující přehled příjmů
a výdajů její pokladny. Ve spise krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že k replice
stěžovatelky ze dne 19. 2. 2013 nebyly připojeny žádné přílohy. Této skutečnosti přitom
odpovídá i poznámka „bez příloh“ na první
straně podání. Není proto zřejmé, o jaké přílohy se mělo jednat, Nejvyšší správní soud
tedy této námitce nemohl přisvědčit. Spolu
s žalobou stěžovatelka zaslala krajskému soudu přílohu č. 1 nazvanou „Tabulka příjmů