Obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého „je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků“, pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka v okamžiku, kdy již pominuly smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod sjednanou hranici (close limit) nedává obchodníkovi s cennými papíry oprávnění vyprodat pozici zákazníka kdykoliv po jejím protnutí. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru opět nad sjednanou hranicí, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji akcií odpadl.
17. 3. 2005 neoprávněně uzavřela pozici Josefa H. a neposkytovala mu pravdivé a úplné informace o stavu jeho pozice (dále též „rozhodnutí I. stupně“). Dále žalovaná vypustila z výroku původní bod IV.n) týkající se neprovedení záznamu v deníku o prodeji 6 000 ak- cií společnosti Zentiva na účet Josefa H. Ve zbývající části zůstala právní a skutková kvalifikace deliktů zachována, jak byla vymezena v původním rozhodnutí I. stupně. Za spáchá-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
ní správních deliktů žalovaná uložila žalobkyni pokutu ve výši 7 000 000 Kč.
Bankovní rada zamítla rozklad žalobkyně rozhodnutím ze dne 11. 6. 2009 (dále též „rozhodnutí o rozkladu“). Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2009 žalobou, kterou městský soud rozsudkem ze dne
31. 1. 2013, čj. 11 Ca 226/2009-100, zamítl. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Stěžovatelka kromě jiného vytkla žalované vady skutkových zjištění při posouzení oprávněnosti stěžovatelky uzavřít pozice zákazníků Pavla K. a Josefa H. Nejprve vysvětlila způsob obchodování s tzv. pákovým efektem, tedy obchodování s využitím úvěru poskytnutého obchodníkem s cennými papíry, a poukázala na rizika spojená s tímto typem obchodování. Ve smlouvě s oběma zákazníky stěžovatelka dohodla tzv. „close limit “ opravňující stěžovatelku k jednostrannému výprodeji pozice zákazníků, pokud hodnota zajištění klesne pod 4,5 % podílu vlastních prostředků zákazníka v poměru k celkové hodnotě portfolia. Ačkoliv jde o smluvní ujednání, jeho nevyužití lze připustit pouze výjimečně a v praxi je chápáno jako povinnost.
Stěžovatelka byla přesvědčena, že byla oprávněna uzavřít pozice Pavla K. a Josefa H., protože u obou jednoznačně a prokazatelně došlo k protnutí close limitu, a to i podle zjištění žalované. Risk manažer odeslal oběma zákazníkům zprávu o uzavření jejich pozic dne
17. 3. 2005 v 10:06 hod., tedy bezprostředně po dosažení close limitu. Stěžovatelka připustila, že zákazníci byli následně mylně informováni svými makléři, kteří od nich v důsledku technického a lidského selhání přijímali i po uzavření pozic pokyny k obchodům.
Z popsané situace žalovaná nesprávně dovodila, že pozice nebyly uzavřeny. Obdobně podle městského soudu je možné považovat za uzavření pozice pouze výprodej akcií z portfolia, tedy úkon, který znemožňuje zákazníkovi disponovat s portfoliem. Stěžovatelka souhlasila, že po rozhodnutí o uzavření pozice musí dojít ke znemožnění
volních dispozic zákazníka s investičními nástroji v jeho portfoliu. V optimálním stavu by také mělo dojít téměř zároveň k nucenému výprodeji portfolia. V praxi toho ale nebude možné dosáhnout z objektivních důvodů. K faktickému výprodeji může dojít až následně, po uplynutí jistého reakčního času, kdy obchodník s cennými papíry vyhodnocuje situaci a zkoumá naplnění podmínek výprodeje. Průběh výprodeje bude také záviset na skladbě a objemu portfolia. Opačný názor by fakticky vylučoval přímé využití tohoto zajišťovacího nástroje.
Za mimořádných podmínek, které panovaly v březnu 2005, může dojít k situaci, kdy obchodník s cennými papíry není schopen z provozních důvodů zajistit, aby okamžitě při protnutí close limitu došlo ke znemožnění dalších dispozic s portfoliem zákazníkem a aby bylo portfolio v tentýž okamžik vyprodáno. Okamžitý výprodej nemusí být možný ani s ohledem na povinnosti obchodníka s cennými papíry jakožto tvůrce trhu, který má trh chránit před nepříznivými vlivy, k nimž by mohla vést nabídka rozsáhlých portfolií v krátkém časovém sledu.
Městský soud nesprávně tvrdil, že stanovisko stěžovatelky by mělo za následek možnost obchodníka s cennými papíry uskutečnit nucený výprodej portfolia po téměř neomezenou dobu po formálním uzavření pozice. Obchodník s cennými papíry musí samozřejmě provést výprodej portfolia bez zbytečného odkladu s přihlédnutím ke zvláštnostem daného výprodeje. Uzavřením pozice musí dojít ke znemožnění volních dispozic s portfoliem a nucený výprodej teprve začíná. Pokud by se v průběhu výprodeje hodnota zajištění zvýšila (např. v důsledku reakce trhu na vyprodávané cenné papíry), obchodník by nemohl výprodej ukončit a prohlásit jej za neoprávněný.
Mimořádné okolnosti v březnu 2005 extrémně ztížily plnění zákonných a smluvních povinností. V této době zasáhla akciové trhy velmi silná vlna výprodejů [v případě společnosti Burza cenných papírů Praha, a. s. (dále jen „Burza“), dokonce nejsilnější v její dosavadní historii], která kulminovala právě
dne 17. 3. 2005. Systémy stěžovatelky odolaly náporu dne 16. 3. 2005, kdy bylo třeba zpracovat 2,5násobek obvyklého počtu operací uskutečňovaných stěžovatelkou, neodolaly však trojnásobným požadavkům dne 17. 3. 2005 (z hlediska objemu realizovaných obchodů se jednalo dokonce o šestinásobek).
Stěžovatelka uzavřela pozici Pavla K. v okamžiku protnutí close limitu, a to dne
17. 3. 2005 v 10:06 hod., tedy bezprostředně po dosažení close limitu. Stěžovatelka připustila, že zákazníci byli následně mylně informováni svými makléři, kteří od nich v důsledku technického a lidského selhání přijímali i po uzavření pozic pokyny k obchodům.
Z popsané situace žalovaná nesprávně dovodila, že pozice nebyly uzavřeny. Obdobně podle městského soudu je možné považovat za uzavření pozice pouze výprodej akcií z portfolia, tedy úkon, který znemožňuje zákazníkovi disponovat s portfoliem. Stěžovatelka souhlasila, že po rozhodnutí o uzavření pozice musí dojít ke znemožnění
volních dispozic zákazníka s investičními nástroji v jeho portfoliu. V optimálním stavu by také mělo dojít téměř zároveň k nucenému výprodeji portfolia. V praxi toho ale nebude možné dosáhnout z objektivních důvodů. K faktickému výprodeji může dojít až následně, po uplynutí jistého reakčního času, kdy obchodník s cennými papíry vyhodnocuje situaci a zkoumá naplnění podmínek výprodeje. Průběh výprodeje bude také záviset na skladbě a objemu portfolia. Opačný názor by fakticky vylučoval přímé využití tohoto zajišťovacího nástroje.
Za mimořádných podmínek, které panovaly v březnu 2005, může dojít k situaci, kdy obchodník s cennými papíry není schopen z provozních důvodů zajistit, aby okamžitě při protnutí close limitu došlo ke znemožnění dalších dispozic s portfoliem zákazníkem a aby bylo portfolio v tentýž okamžik vyprodáno. Okamžitý výprodej nemusí být možný ani s ohledem na povinnosti obchodníka s cennými papíry jakožto tvůrce trhu, který má trh chránit před nepříznivými vlivy, k nimž by mohla vést nabídka rozsáhlých portfolií v krátkém časovém sledu.
Městský soud nesprávně tvrdil, že stanovisko stěžovatelky by mělo za následek možnost obchodníka s cennými papíry uskutečnit nucený výprodej portfolia po téměř neomezenou dobu po formálním uzavření pozice. Obchodník s cennými papíry musí samozřejmě provést výprodej portfolia bez zbytečného odkladu s přihlédnutím ke zvláštnostem daného výprodeje. Uzavřením pozice musí dojít ke znemožnění volních dispozic s portfoliem a nucený výprodej teprve začíná. Pokud by se v průběhu výprodeje hodnota zajištění zvýšila (např. v důsledku reakce trhu na vyprodávané cenné papíry), obchodník by nemohl výprodej ukončit a prohlásit jej za neoprávněný.
Mimořádné okolnosti v březnu 2005 extrémně ztížily plnění zákonných a smluvních povinností. V této době zasáhla akciové trhy velmi silná vlna výprodejů [v případě společnosti Burza cenných papírů Praha, a. s. (dále jen „Burza“), dokonce nejsilnější v její dosavadní historii], která kulminovala právě
dne 17. 3. 2005. Systémy stěžovatelky odolaly náporu dne 16. 3. 2005, kdy bylo třeba zpracovat 2,5násobek obvyklého počtu operací uskutečňovaných stěžovatelkou, neodolaly však trojnásobným požadavkům dne 17. 3. 2005 (z hlediska objemu realizovaných obchodů se jednalo dokonce o šestinásobek).
Stěžovatelka uzavřela pozici Pavla K. v okamžiku protnutí close limitu, a to dne
17. 3. 2005 v 9:38 hod. Také žalovaná po- tvrdila, že stěžovatelka byla oprávněna v tomto čase pozici Pavla K. uzavřít. Risk manažer informoval zákazníka o uzavření pozice v 10:06 hod.
Žalovaná dovodila, že pozice nemohla být uzavřena ve výše uvedeném čase, protože v telefonickém hovoru téhož dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. sdělil Pavlu K., že na základě jeho pokynu přijatého v 9:50 hod. bylo prodáno 100 000 ks akcií společnosti Unipetrol. Makléř nebyl v dané době schopen sdělit Pavlu K. přesnou výši zajištění. Podle městského soudu makléř pozici objektivně neuzavřel, ale ještě v 10:24 hod. aktivně obchodoval, přičemž po 10:24 hod. se zajištění pohybovalo již nad close limitem.
Stěžovatelka připustila, že po dosažení close limitu již nemělo dojít k přijetí pokynů od zákazníka. Makléř Pavel S. provedl pokyny Pavla K. v důsledku chyby a přetížení informačních systémů, které způsobily, že makléř nedisponoval aktuálními informacemi. Dne 18. 3. 2005 v 9:23 hod. stěžovatelka vyrozuměla Pavla K. o tom, že předchozí den mu makléř Pavel S. sdělil chybné informace. Technická chyba podpořená selháním lidského faktoru nemůže zvrátit skutečnost, že stěžovatelka rozhodla o uzavření pozice zákazníka a uskutečnila výprodej portfolia v souladu se svým smluvním právem a de facto zákonnou povinností.
Uskutečnění pokynů makléřem Pavlem S. v 10:24 hod. jde samozřejmě k tíži stěžovatelky. V rámci obchodní kulantnosti proto stěžovatelka vzala vzniklou ztrátu na sebe a přiznala zákazníkovi výhodnější cenu v případě prodeje 200 000 ks akcií společnosti Unipetrol.
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem žalované, která v obnoveném řízení shledala, že uzavření pozice Josefa H. bylo neoprávněné. Dne 17. 3. 2005 došlo k opakovanému poklesu zajištění tohoto zákazníka, a tím i k protnutí hranice close limitu, a to nejprve od 9:39 do 9:46 hod. a dále pak od 10:00 do 10:02 hod. Ke shodnému závěru dospěl také znalec ve znaleckém posudku.
Podle stěžovatelky měla být pro výpočet zajištění použita cena kotace BID. Z článku 6 odst. 2 rámcové smlouvy uzavřené s Josefem H. dne 12. 8. 2004 vyplývá, že „[v] případě, kdy tržní cena v případě prodeje převedených cenných papírů kdykoli za trvání obchodu klesne v takovém rozsahu, který bude mít za následek pokles výše kolaterálu pod 30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu“ (zvýraznění doplněno stěžovatelkou). Podle článku 2 předmětné smlouvy se kolaterálem rozumí „korunový (Kč) rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny“ a tržní cenou se v případě prodeje rozumí „cena jakéhokoli cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat daný den“.
V předmětné smluvní definici sice následuje konstatování, že v případě cenného papíru obchodovaného na Burze je to aktuální kurz daného cenného papíru, tj. podle pravidel Burzy aritmetický střed povoleného rozpětí, nicméně aktuální kurz cenného papíru nemůže být při standardním způsobu obchodování na Burze cenou, za kterou je cenný papír možno daný den skutečně prodat. Je třeba vyjít z pohledu nejlepších možných podmínek pro zákazníka, a tedy z úvodní definice tržní ceny, kterou má být cena, za niž je reálně možno konkrétní cenný papír prodat. Takovou cenou může být jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj. kotace BID. Takový výklad vychází z účelu smluvního ujednání.
Podle stěžovatelky tedy existovaly objektivní důvody pro použití kotace BID při výpočtu hodnoty investičních nástrojů v portfoliích
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
zákazníků a posouzení protnutí hranice opravňující stěžovatelku k nucenému výprodeji. Tento závěr zohledňuje také reálné možnosti na trhu. Aktuální kurz, který je aritmetickým středem povoleného rozpětí, není v žádném případě cenou, za kterou je možné cenný papír reálně prodat v určitý den. Kotaci BID použil také znalec v předloženém znaleckém posudku. Žalovaná proto pochybila, pokud při výpočtu zajištění použila kurz cenného papíru, nikoliv kotaci BID, která odpovídá tržní ceně cenných papírů. Městský soud přesto postup žalované potvrdil.
Stěžovatelka setrvala na názoru, že pozici Josefa H. vyprodala oprávněně. V návaznosti na protnutí close limitu byla Josefu H. zaslána dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod. e-mailová zpráva risk manažera s informací o uzavření jeho pozice. Josef H. potvrdil obdržení této zprávy v rozhovoru s makléřem Janem L. téhož dne v 10:41 hod.
Dále stěžovatelka zopakovala, že zpravidla není možné, aby k výprodeji celého portfolia došlo přímo v okamžiku protnutí close limitu. Nucený výprodej je vždy prováděn tak, aby nenarušil situaci na trhu, zejména pokud se jedná o portfolio většího objemu, jako v případě Josefa H. Portfolio tohoto zákazníka obsahovalo 742 000 ks akcií společnosti Unipetrol (90 % z celkového objemu portfolia). Tento titul zaznamenal v rozhodné době největší pokles. S ohledem na objem portfolia a situaci na trhu proto nebylo možné vyprodat portfolio v jeden okamžik. Stěžovatelka byla proto přesvědčena, že nucený výprodej uskutečnila oprávněně. Pokud městský soud nezrušil rozhodnutí o rozkladu, dopustil se nesprávného posouzení právní otázky.
Žalovaná ve svém vyjádření mimo jiné uvedla, že námitkami týkajícími se oprávněnosti uzavření pozice zákazníků stěžovatelka pozměnila svou žalobní argumentaci a snažila se pouze jiným způsobem oddělit rozhodnutí o uzavření pozic od samotného uzavření pozic, přičemž se zabývala hypotetickými skutkovými okolnostmi, které v posuzované věci nenastaly. Rozhodnutí risk manažera o výprodeji portfolia nemůže mít vliv na posouzení oprávněnosti tohoto výprodeje. Za oprávněný
je možné považovat pouze prodej v souladu s podmínkami sjednanými se zákazníkem.
Žalovaná zdůraznila, že stěžovatelka nakoupila akcie společnosti Unipetrol z portfolia zákazníků na svůj účet. Současně totiž disponovala nákupním pokynem jiného svého zákazníka, personálně propojené společnosti Speedywhiz. Tvrzení stěžovatelky, že byla závislá na podmínkách panujících na veřejných trzích, je proto třeba brát s rezervou. Dne
17. 3. 2005 v 9:38 hod. Také žalovaná po- tvrdila, že stěžovatelka byla oprávněna v tomto čase pozici Pavla K. uzavřít. Risk manažer informoval zákazníka o uzavření pozice v 10:06 hod.
Žalovaná dovodila, že pozice nemohla být uzavřena ve výše uvedeném čase, protože v telefonickém hovoru téhož dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. sdělil Pavlu K., že na základě jeho pokynu přijatého v 9:50 hod. bylo prodáno 100 000 ks akcií společnosti Unipetrol. Makléř nebyl v dané době schopen sdělit Pavlu K. přesnou výši zajištění. Podle městského soudu makléř pozici objektivně neuzavřel, ale ještě v 10:24 hod. aktivně obchodoval, přičemž po 10:24 hod. se zajištění pohybovalo již nad close limitem.
Stěžovatelka připustila, že po dosažení close limitu již nemělo dojít k přijetí pokynů od zákazníka. Makléř Pavel S. provedl pokyny Pavla K. v důsledku chyby a přetížení informačních systémů, které způsobily, že makléř nedisponoval aktuálními informacemi. Dne 18. 3. 2005 v 9:23 hod. stěžovatelka vyrozuměla Pavla K. o tom, že předchozí den mu makléř Pavel S. sdělil chybné informace. Technická chyba podpořená selháním lidského faktoru nemůže zvrátit skutečnost, že stěžovatelka rozhodla o uzavření pozice zákazníka a uskutečnila výprodej portfolia v souladu se svým smluvním právem a de facto zákonnou povinností.
Uskutečnění pokynů makléřem Pavlem S. v 10:24 hod. jde samozřejmě k tíži stěžovatelky. V rámci obchodní kulantnosti proto stěžovatelka vzala vzniklou ztrátu na sebe a přiznala zákazníkovi výhodnější cenu v případě prodeje 200 000 ks akcií společnosti Unipetrol.
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem žalované, která v obnoveném řízení shledala, že uzavření pozice Josefa H. bylo neoprávněné. Dne 17. 3. 2005 došlo k opakovanému poklesu zajištění tohoto zákazníka, a tím i k protnutí hranice close limitu, a to nejprve od 9:39 do 9:46 hod. a dále pak od 10:00 do 10:02 hod. Ke shodnému závěru dospěl také znalec ve znaleckém posudku.
Podle stěžovatelky měla být pro výpočet zajištění použita cena kotace BID. Z článku 6 odst. 2 rámcové smlouvy uzavřené s Josefem H. dne 12. 8. 2004 vyplývá, že „[v] případě, kdy tržní cena v případě prodeje převedených cenných papírů kdykoli za trvání obchodu klesne v takovém rozsahu, který bude mít za následek pokles výše kolaterálu pod 30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu“ (zvýraznění doplněno stěžovatelkou). Podle článku 2 předmětné smlouvy se kolaterálem rozumí „korunový (Kč) rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny“ a tržní cenou se v případě prodeje rozumí „cena jakéhokoli cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat daný den“.
V předmětné smluvní definici sice následuje konstatování, že v případě cenného papíru obchodovaného na Burze je to aktuální kurz daného cenného papíru, tj. podle pravidel Burzy aritmetický střed povoleného rozpětí, nicméně aktuální kurz cenného papíru nemůže být při standardním způsobu obchodování na Burze cenou, za kterou je cenný papír možno daný den skutečně prodat. Je třeba vyjít z pohledu nejlepších možných podmínek pro zákazníka, a tedy z úvodní definice tržní ceny, kterou má být cena, za niž je reálně možno konkrétní cenný papír prodat. Takovou cenou může být jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj. kotace BID. Takový výklad vychází z účelu smluvního ujednání.
Podle stěžovatelky tedy existovaly objektivní důvody pro použití kotace BID při výpočtu hodnoty investičních nástrojů v portfoliích
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
zákazníků a posouzení protnutí hranice opravňující stěžovatelku k nucenému výprodeji. Tento závěr zohledňuje také reálné možnosti na trhu. Aktuální kurz, který je aritmetickým středem povoleného rozpětí, není v žádném případě cenou, za kterou je možné cenný papír reálně prodat v určitý den. Kotaci BID použil také znalec v předloženém znaleckém posudku. Žalovaná proto pochybila, pokud při výpočtu zajištění použila kurz cenného papíru, nikoliv kotaci BID, která odpovídá tržní ceně cenných papírů. Městský soud přesto postup žalované potvrdil.
Stěžovatelka setrvala na názoru, že pozici Josefa H. vyprodala oprávněně. V návaznosti na protnutí close limitu byla Josefu H. zaslána dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod. e-mailová zpráva risk manažera s informací o uzavření jeho pozice. Josef H. potvrdil obdržení této zprávy v rozhovoru s makléřem Janem L. téhož dne v 10:41 hod.
Dále stěžovatelka zopakovala, že zpravidla není možné, aby k výprodeji celého portfolia došlo přímo v okamžiku protnutí close limitu. Nucený výprodej je vždy prováděn tak, aby nenarušil situaci na trhu, zejména pokud se jedná o portfolio většího objemu, jako v případě Josefa H. Portfolio tohoto zákazníka obsahovalo 742 000 ks akcií společnosti Unipetrol (90 % z celkového objemu portfolia). Tento titul zaznamenal v rozhodné době největší pokles. S ohledem na objem portfolia a situaci na trhu proto nebylo možné vyprodat portfolio v jeden okamžik. Stěžovatelka byla proto přesvědčena, že nucený výprodej uskutečnila oprávněně. Pokud městský soud nezrušil rozhodnutí o rozkladu, dopustil se nesprávného posouzení právní otázky.
Žalovaná ve svém vyjádření mimo jiné uvedla, že námitkami týkajícími se oprávněnosti uzavření pozice zákazníků stěžovatelka pozměnila svou žalobní argumentaci a snažila se pouze jiným způsobem oddělit rozhodnutí o uzavření pozic od samotného uzavření pozic, přičemž se zabývala hypotetickými skutkovými okolnostmi, které v posuzované věci nenastaly. Rozhodnutí risk manažera o výprodeji portfolia nemůže mít vliv na posouzení oprávněnosti tohoto výprodeje. Za oprávněný
je možné považovat pouze prodej v souladu s podmínkami sjednanými se zákazníkem.
Žalovaná zdůraznila, že stěžovatelka nakoupila akcie společnosti Unipetrol z portfolia zákazníků na svůj účet. Současně totiž disponovala nákupním pokynem jiného svého zákazníka, personálně propojené společnosti Speedywhiz. Tvrzení stěžovatelky, že byla závislá na podmínkách panujících na veřejných trzích, je proto třeba brát s rezervou. Dne
17. 3. 2005 stěžovatelka disponovala po celý den spolehlivým odbytem, pro veškerý objem akcií společnosti Unipetrol, aniž by musela reagovat na poptávku na Burze a počítat s rozložením výprodeje do delšího časového úseku. Za těchto okolností nelze podmínkami na trhu vysvětlit skutečnost, že k výprodeji akcií Pavla K. došlo téměř hodinu po protnutí hranice close limitu a k výprodeji akcií Josefa H. téměř půl hodiny po prvním protnutí této hranice. Žalovaná proto setrvala na stanovisku, že stěžovatelka vyprodala pozice obou zákazníků v době, kdy k tomu nebyla oprávněna.
Dále se žalovaná ztotožnila se závěrem městského soudu, že ani údajná mimořádná situace na trhu nemohla změnit zjištění o porušení pravidel jednání se zákazníky a povinnosti vést řádně deník obchodníka s cennými papíry.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl.
Z odůvodnění:
VI.
(…)
Uzavření pozic zákazníků
[153] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelce, že vyprodala portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. oprávněně.
[154] Namítla-li stěžovatelka, že i podle zjištění žalované došlo u dotčených zákazníků dne 17. 3. 2005 k protnutí sjednaného close limitu, nelze jí přisvědčit, že tato skutečnost bez dalšího vedla k oprávněnosti nuceného výprodeje na základě stop-loss pokynů. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod předmětnou hranici nedával stěžovatelce oprávnění vyprodat po-
10
zici zákazníků kdykoliv po jejím protnutí, pokud se úroveň zajištění následně zvýšila nad close limit. Opačný výklad by byl v rozporu s účelem tohoto oprávnění, jímž je ochrana věřitele (obchodníka s cennými papíry) proti nezajištěnému dlužníkovi (zákazníkovi). Nucený výprodej portfolia zákazníka na základě stop-loss pokynu nemá sankční, ale zajišťovací povahu. Stop-loss pokyn je aktivován tehdy, nastanou-li předem sjednané objektivní okolnosti (pokles zajištění pod určitou hranici), a opravňuje obchodníka s cennými papíry vyprodat portfolio, aby uspokojil svou pohledávku z prodeje cenných papírů zákazníka, a tak vyrovnal závazek zákazníka ze smlouvy. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru opět nad close limitem, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji akcií odpadá. Tvrzení, že nucený výprodej není možné ukončit, pokud by se hodnota zajištění zvýšila, stěžovatelka nijak nedoložila a neuvedla, jaké objektivní okolnosti by měly takovému postupu bránit.
[155] Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého „je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků “, pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka v okamžiku, kdy smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu již pominuly.
[156] Podmínky k aktivaci stop-loss pokynů, včetně výše close limitu, stěžovatelka sjednala se zákazníky v „Rámcové smlouvě o úvěru zajištěném převodem cenných papírů “ (dále jen „rámcová smlouva“). Podle předmětné smlouvy byla stěžovatelka oprávněna uzavřít portfolio zákazníka a nuceně jej vyprodat při poklesu zajištění úvěru zákazníka pod 4,5 % podílu vlastních prostředků zákazníka v poměru k celkové hodnotě portfolia (viz čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy: „V případě, kdy tržní cena v případě prodeje převedených cenných papírů kdykoli za trvání obchodu klesne v takovém rozsahu, který bude mít za následek pokles výše kolaterálu pod
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu.“). Hranice close limitu ve výši 4,5 % vyplývala ze skutečnosti, že otevírací kolaterál (tj. procentní rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny) činil 15 % celkové tržní ceny převáděných cenných papírů (viz bod 3.1.3 vnitřní směrnice „Úvěrové operace“). Jinými slovy, vlastní prostředky, které zákazník poskytl při otevření obchodu stěžovatelce jako předmět finančního zajištění pro případ nesplnění svého závazku, tvořily 15 % celkové výše obchodu. Pokud k protnutí close limitu mělo dojít v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy v případě, že kolaterál poklesne pod 30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu (tj. 30 % z 15 %), pak hranice close limitu byla protnuta v okamžiku, kdy zajištění dosáhlo 4,5 % vlastních prostředků v poměru k celkové hodnotě portfolia.
[157] V posuzované věci žalovaná prokázala, že portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. zůstala aktivní i po tvrzeném uzavření a stěžovatelka přijímala a uskutečňovala obchodní pokyny dotčených zákazníků ještě několik desítek minut poté, kdy hladina zajištění jejich úvěru protnula hranici close limitu. K výprodeji portfolií na základě stop-loss pokynů stěžovatelka přistoupila až v době, kdy již nebyly naplněny podmínky pro nucený výprodej vyplývající z čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy, neboť zajištění úvěru se pohybovalo již nad 4,5 %. Tyto závěry žalované mají oporu v podkladech založených ve správním spisu.
[158] Stěžovatelka tvrdila, že uzavřela pozici Pavla K. dne 17. 3. 2005 v 9:38 hod. Záznamy telefonických hovorů mezi makléřem stěžovatelky Pavlem S. a Pavlem K. ze dne
17. 3. 2005 stěžovatelka disponovala po celý den spolehlivým odbytem, pro veškerý objem akcií společnosti Unipetrol, aniž by musela reagovat na poptávku na Burze a počítat s rozložením výprodeje do delšího časového úseku. Za těchto okolností nelze podmínkami na trhu vysvětlit skutečnost, že k výprodeji akcií Pavla K. došlo téměř hodinu po protnutí hranice close limitu a k výprodeji akcií Josefa H. téměř půl hodiny po prvním protnutí této hranice. Žalovaná proto setrvala na stanovisku, že stěžovatelka vyprodala pozice obou zákazníků v době, kdy k tomu nebyla oprávněna.
Dále se žalovaná ztotožnila se závěrem městského soudu, že ani údajná mimořádná situace na trhu nemohla změnit zjištění o porušení pravidel jednání se zákazníky a povinnosti vést řádně deník obchodníka s cennými papíry.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl.
Z odůvodnění:
VI.
(…)
Uzavření pozic zákazníků
[153] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovatelce, že vyprodala portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. oprávněně.
[154] Namítla-li stěžovatelka, že i podle zjištění žalované došlo u dotčených zákazníků dne 17. 3. 2005 k protnutí sjednaného close limitu, nelze jí přisvědčit, že tato skutečnost bez dalšího vedla k oprávněnosti nuceného výprodeje na základě stop-loss pokynů. Jednorázový nebo krátkodobý pokles zajištění úvěru pod předmětnou hranici nedával stěžovatelce oprávnění vyprodat po-
10
zici zákazníků kdykoliv po jejím protnutí, pokud se úroveň zajištění následně zvýšila nad close limit. Opačný výklad by byl v rozporu s účelem tohoto oprávnění, jímž je ochrana věřitele (obchodníka s cennými papíry) proti nezajištěnému dlužníkovi (zákazníkovi). Nucený výprodej portfolia zákazníka na základě stop-loss pokynu nemá sankční, ale zajišťovací povahu. Stop-loss pokyn je aktivován tehdy, nastanou-li předem sjednané objektivní okolnosti (pokles zajištění pod určitou hranici), a opravňuje obchodníka s cennými papíry vyprodat portfolio, aby uspokojil svou pohledávku z prodeje cenných papírů zákazníka, a tak vyrovnal závazek zákazníka ze smlouvy. Pohybuje-li se výše zajištění úvěru opět nad close limitem, důvod k ochraně věřitele prostřednictvím oprávnění k výprodeji akcií odpadá. Tvrzení, že nucený výprodej není možné ukončit, pokud by se hodnota zajištění zvýšila, stěžovatelka nijak nedoložila a neuvedla, jaké objektivní okolnosti by měly takovému postupu bránit.
[155] Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že obchodník s cennými papíry jedná v rozporu s § 15 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle kterého „je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků “, pokud nuceně vyprodá portfolio zákazníka v okamžiku, kdy smluvené podmínky pro aktivaci stop-loss pokynu již pominuly.
[156] Podmínky k aktivaci stop-loss pokynů, včetně výše close limitu, stěžovatelka sjednala se zákazníky v „Rámcové smlouvě o úvěru zajištěném převodem cenných papírů “ (dále jen „rámcová smlouva“). Podle předmětné smlouvy byla stěžovatelka oprávněna uzavřít portfolio zákazníka a nuceně jej vyprodat při poklesu zajištění úvěru zákazníka pod 4,5 % podílu vlastních prostředků zákazníka v poměru k celkové hodnotě portfolia (viz čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy: „V případě, kdy tržní cena v případě prodeje převedených cenných papírů kdykoli za trvání obchodu klesne v takovém rozsahu, který bude mít za následek pokles výše kolaterálu pod
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu, je věřitel oprávněn bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku učinit veškeré právní a jiné úkony nezbytné k předčasnému ukončení předmětného obchodu.“). Hranice close limitu ve výši 4,5 % vyplývala ze skutečnosti, že otevírací kolaterál (tj. procentní rozdíl mezi tržní cenou převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny) činil 15 % celkové tržní ceny převáděných cenných papírů (viz bod 3.1.3 vnitřní směrnice „Úvěrové operace“). Jinými slovy, vlastní prostředky, které zákazník poskytl při otevření obchodu stěžovatelce jako předmět finančního zajištění pro případ nesplnění svého závazku, tvořily 15 % celkové výše obchodu. Pokud k protnutí close limitu mělo dojít v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy v případě, že kolaterál poklesne pod 30 % oproti jeho hodnotě v okamžiku otevření obchodu (tj. 30 % z 15 %), pak hranice close limitu byla protnuta v okamžiku, kdy zajištění dosáhlo 4,5 % vlastních prostředků v poměru k celkové hodnotě portfolia.
[157] V posuzované věci žalovaná prokázala, že portfolia zákazníků Pavla K. a Josefa H. zůstala aktivní i po tvrzeném uzavření a stěžovatelka přijímala a uskutečňovala obchodní pokyny dotčených zákazníků ještě několik desítek minut poté, kdy hladina zajištění jejich úvěru protnula hranici close limitu. K výprodeji portfolií na základě stop-loss pokynů stěžovatelka přistoupila až v době, kdy již nebyly naplněny podmínky pro nucený výprodej vyplývající z čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy, neboť zajištění úvěru se pohybovalo již nad 4,5 %. Tyto závěry žalované mají oporu v podkladech založených ve správním spisu.
[158] Stěžovatelka tvrdila, že uzavřela pozici Pavla K. dne 17. 3. 2005 v 9:38 hod. Záznamy telefonických hovorů mezi makléřem stěžovatelky Pavlem S. a Pavlem K. ze dne
17. 3. 2005 ovšem prokázaly, že portfolio k tomuto okamžiku ve skutečnosti uzavřeno nebylo a zákazník mohl i poté nakládat s akciemi podle své vůle. V 9:50 hod. makléř Pavel S. přijal pokyn Pavla K. k prodeji 2 lotů (20 000 ks) akcií společnosti ČEZ a 4 lotů (8 000 ks) akcií společnosti Erste Bank a následně sdělil zákazní-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
kovi, že prodal 2 loty akcií společnosti ČEZ a 1 lot akcií společnosti Erste Bank („lot “ vyjadřuje minimální obchodovatelné množství určitého akciového titulu). V návaznosti na sdělení aktuální ceny akcií společnosti Unipetrol Pavel K. zadal makléři pokyn k prodeji 10 lotů (100 000 ks) tohoto titulu. V dalším telefonickém hovoru uskutečněném téhož dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. informoval Pavla K., že prodal 100 000 akcií společnosti Unipetrol za cenu 120 Kč. Na radu makléře, aby dále prodával, Pavel K. zadal pokyn k prodeji dalších 10 lotů akcií společnosti Unipetrol. Pokud stěžovatelka ještě v 9:50 hod. a v 10:24 hod. přijímala a uskutečňovala pokyny zákazníka, nelze úspěšně tvrdit, že portfolio bylo od 9:38 hod. skutečně uzavřeno, tedy že došlo k zamezení volních dispozic zákazníka s portfoliem. Čas 10:24 hod. byl posledním známým okamžikem, kdy bylo portfolio Pavla K. aktivní. Po tomto okamžiku se hodnota zajištění nacházela již nad close limitem.
[159] Skutková zjištění žalované stěžovatelka účinně nezpochybnila. V kasační stížnosti připustila, že makléř uskutečnil prodej akcií na základě pokynů Pavla K. i po údajném uzavření jeho portfolia („v čase 10:24 hod. byly pokyny makléřem [Pavlem S.] realizovány, ačkoliv se tak stát nemělo“; „na pokyn risk manažera měl makléř [Pavel S.] výlučně realizovat výprodej portfolia, nicméně vinou informačních systémů realizoval pokyny zákazníka“). Tvrzení, že k uskutečnění prodejů na základě pokynů zákazníka došlo v důsledku technické chyby, nevyvrací, ale naopak podporuje závěr, že k prodeji skutečně došlo. Pokud se portfolio Pavla K. neuzavřelo (ať již z důvodu technické nebo lidské chyby) a s akciemi v portfoliu bylo nadále obchodováno na základě pokynů zákazníka, stěžovatelka nemůže úspěšně namítat, že uskutečnila výprodej na základě stop-loss pokynu sjednaného v čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy. Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovanou, že za uzavření portfolia je třeba považovat úkon, který znemožní zákazníkovi disponovat s akciemi v jeho portfoliu.
11
[160] Namítla-li stěžovatelka, že portfolio muselo zůstat aktivní, aby mohla uskutečnit nucený výprodej na základě stop-loss pokynu, nevysvětlila, jak je možné, že byl možný výprodej nejen podle čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy, ale i na základě aktuálních pokynů zákazníka. Žalovaná oprávněně vytkla stěžovatelce, že dříve než v 10:24 hod. neučinila nic, co by bylo možné považovat za platný úkon směřující k převodu akcií, ani nevysvětlila, jak je možné obchodovat s investičními nástroji zákazníka, které již měly být převedeny na třetí osobu.
[161] Z týchž důvodů je pro zjištění skutečného průběhu událostí dne 17. 3. 2005 zcela bezvýznamná skutečnost, že dne
17. 3. 2005 ovšem prokázaly, že portfolio k tomuto okamžiku ve skutečnosti uzavřeno nebylo a zákazník mohl i poté nakládat s akciemi podle své vůle. V 9:50 hod. makléř Pavel S. přijal pokyn Pavla K. k prodeji 2 lotů (20 000 ks) akcií společnosti ČEZ a 4 lotů (8 000 ks) akcií společnosti Erste Bank a následně sdělil zákazní-
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
kovi, že prodal 2 loty akcií společnosti ČEZ a 1 lot akcií společnosti Erste Bank („lot “ vyjadřuje minimální obchodovatelné množství určitého akciového titulu). V návaznosti na sdělení aktuální ceny akcií společnosti Unipetrol Pavel K. zadal makléři pokyn k prodeji 10 lotů (100 000 ks) tohoto titulu. V dalším telefonickém hovoru uskutečněném téhož dne v 10:24 hod. makléř Pavel S. informoval Pavla K., že prodal 100 000 akcií společnosti Unipetrol za cenu 120 Kč. Na radu makléře, aby dále prodával, Pavel K. zadal pokyn k prodeji dalších 10 lotů akcií společnosti Unipetrol. Pokud stěžovatelka ještě v 9:50 hod. a v 10:24 hod. přijímala a uskutečňovala pokyny zákazníka, nelze úspěšně tvrdit, že portfolio bylo od 9:38 hod. skutečně uzavřeno, tedy že došlo k zamezení volních dispozic zákazníka s portfoliem. Čas 10:24 hod. byl posledním známým okamžikem, kdy bylo portfolio Pavla K. aktivní. Po tomto okamžiku se hodnota zajištění nacházela již nad close limitem.
[159] Skutková zjištění žalované stěžovatelka účinně nezpochybnila. V kasační stížnosti připustila, že makléř uskutečnil prodej akcií na základě pokynů Pavla K. i po údajném uzavření jeho portfolia („v čase 10:24 hod. byly pokyny makléřem [Pavlem S.] realizovány, ačkoliv se tak stát nemělo“; „na pokyn risk manažera měl makléř [Pavel S.] výlučně realizovat výprodej portfolia, nicméně vinou informačních systémů realizoval pokyny zákazníka“). Tvrzení, že k uskutečnění prodejů na základě pokynů zákazníka došlo v důsledku technické chyby, nevyvrací, ale naopak podporuje závěr, že k prodeji skutečně došlo. Pokud se portfolio Pavla K. neuzavřelo (ať již z důvodu technické nebo lidské chyby) a s akciemi v portfoliu bylo nadále obchodováno na základě pokynů zákazníka, stěžovatelka nemůže úspěšně namítat, že uskutečnila výprodej na základě stop-loss pokynu sjednaného v čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy. Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovanou, že za uzavření portfolia je třeba považovat úkon, který znemožní zákazníkovi disponovat s akciemi v jeho portfoliu.
11
[160] Namítla-li stěžovatelka, že portfolio muselo zůstat aktivní, aby mohla uskutečnit nucený výprodej na základě stop-loss pokynu, nevysvětlila, jak je možné, že byl možný výprodej nejen podle čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy, ale i na základě aktuálních pokynů zákazníka. Žalovaná oprávněně vytkla stěžovatelce, že dříve než v 10:24 hod. neučinila nic, co by bylo možné považovat za platný úkon směřující k převodu akcií, ani nevysvětlila, jak je možné obchodovat s investičními nástroji zákazníka, které již měly být převedeny na třetí osobu.
[161] Z týchž důvodů je pro zjištění skutečného průběhu událostí dne 17. 3. 2005 zcela bezvýznamná skutečnost, že dne
18. 3. 2005 stěžovatelka sdělila zákazníkovi, že předchozí den přijala a uskutečnila jeho pokyny omylem. Předmětné sdělení je pouze následnou interpretací událostí předchozího dne stěžovatelkou, pomocí níž se patrně snažila vysvětlit výše popsané jednání, které bylo v rozporu s rámcovou smlouvou. Ani tvrzení, že v případě akcií prodaných „omylem“ na základě pokynu zákazníka stěžovatelka přiznala zákazníkovi výhodnější cenu, není způsobilé vyvrátit závěr, že stěžovatelka neuzavřela portfolio Pavla K. v 9:38 hod., jak tvrdila, ale nejdříve v 10:24, kdy již pominuly podmínky, za nichž byla oprávněna portfolio vyprodat.
[162] Obdobným způsobem jako u portfolia Pavla K. stěžovatelka nakládala také s portfoliem Josefa H. Záznamy telefonických hovorů makléře Jana L. s Josefem H. ze dne
17. 3. 2005 prokázaly, že stěžovatelka přijímala a uskutečňovala pokyny dotčeného zákazníka i po tvrzeném uzavření jeho portfolia. Ve správním řízení stěžovatelka tvrdila, že vedoucí makléř Jan L. přijal stop-loss pokyn ve vztahu k portfoliu Josefa H. dne
17. 3. 2005 v 9:40 hod. V 9:54 hod. téhož dne ovšem právě makléř Jan L. sdělil Josefu H., že prodal na základě pokynu tohoto zákazníka 6 lotů (18 000 ks) akcií společnosti Zentiva a že nic dalšího prodáno nebylo. Následně v 10:41 Josef H. volal zpět makléři s dotazem, zda došlo k uzavření jeho portfolia, jak byl informován v e-mailové zprávě (k e-mailu ze dne 17. 3. 2005, 10:06, viz dále bod [171]).
12
Makléř Jan L. potvrdil, že došlo k uzavření portfolia a k úplnému výprodeji: „Pane [H.], je to tak, bohužel, všechno to tam vyletělo. […] Je to všechno prodané.“ Nejvyšší správní soud proto souhlasil s žalovanou, že k výprodeji portfolia muselo dojít mezi 9:54 hod., kdy makléř sdělil, že nebylo prodáno nic kromě 18 000 ks akcií společnosti Zentiva, a 10:41 hod., kdy makléř informoval zákazníka o výprodeji celého portfolia. V tomto časovém rozmezí se již zajištění nacházelo nad 4,5 %.
[163] Nadto nelze přehlédnout, že makléř Jan L. byl tím, kdo měl podle tvrzení stěžovatelky pozici Josefa H. uzavřít v 9:40 hod., ale zároveň i tím, kdo v 9:54 hod. sdělil Josefu H., že uskutečnil jeho pokyn k prodeji akcií společnosti Zentiva a že nic dalšího prodáno nebylo. Tvrzení stěžovatelky, že k přijetí a uskutečnění pokynů zákazníka po uzavření portfolia došlo omylem v důsledku nedostatečné informovanosti makléře o aktuálním stavu, je za popsané situace stěží obhajitelné.
[164] Stěžovatelka neprokázala ani tvrzení, že v případě zákazníka Josefa H. došlo k protnutí close limitu nejen od 9:39 do 9:46 hod., ale ještě v časech od 10:00 do 10:02 hod. Předmětné tvrzení se opíralo o předpoklad, že při výpočtu výše zajištění bylo třeba určit hodnotu akcií v portfoliu podle kotace BID.
[165] Nejvyšší správní soud souhlasil naopak s městským soudem a s žalovanou, že hodnotu akcií v portfoliu pro účely výpočtu výše zajištění bylo třeba určit podle definice tržní ceny obsažené v rámcové smlouvě. Předmětná smlouva upravovala nejen obecné podmínky investiční služby spočívající v poskytování úvěrů zajištěných převodem cenných papírů (tzv. repo obchodů), ale obsahovala také vlastní definice pojmů pro účely předmětné smlouvy. Opravňoval-li čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy stěžovatelku k jednostrannému výprodeji, pokud pokles „tržní ceny“ způsobí pokles výše kolaterálu pod určitou hranici, kolaterálem se rozuměl korunový rozdíl mezi „tržní cenou“ převedených cenných papírů v okamžiku otevření obchodu a výší jistiny (článek 2 rámcové smlouvy) a zároveň rámcová smlouva obsahovala vlast-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 1/2 016
ní definici „tržní ceny“, bylo třeba vykládat čl. 6 odst. 2 v souladu s touto definicí.
[166] Článek 2 rámcové smlouvy definoval tržní cenu mimo jiné v závislosti na tom, zda se jednalo o cenné papíry obchodované na Burze. V posuzované věci bylo nesporné, že portfolio Josefa H. tvořily pouze akcie obchodované na Burze, bylo proto třeba použít definici uvedenou v písmenu a), podle které se tržní cenou v případě prodeje rozuměla „cena jakéhokoli cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat daný den, a to a) v případě cenného papíru obchodovaného na BCPP aktuální kurz daného cenného papíru“. Ve shodě s městským soudem Nejvyšší správní soud nepochyboval, že s ohledem na slova „a to“ v článku 2 rámcové smlouvy nebylo možné použít samostatně úvodní část definice „cena jakéhokoli cenného papíru, za kterou je takový cenný papír možno prodat daný den“, které se dovolávala stěžovatelka, ale bylo třeba vždy zohlednit zvláštní úpravu v písmenech a) až d) předmětného ustanovení. Tvrzení stěžovatelky, že z účelu smluvního ujednání jednoznačně plyne, že za tržní cenu musí být považována jedině aktuálně nejlepší nabídka na nákup, tj. kotace BID, je v přímém rozporu s výše citovaným zněním rámcové smlouvy.
[167] Důvodem pro použití kotace BID nemohly být ani stěžovatelkou tvrzené „reálné možnosti trhu“. Vzhledem ke skutečnosti, že oprávněnost nuceného výprodeje při poklesu zajištění byla sjednána smluvně, je třeba dát přednost vůli smluvních stran a vyjít z konkrétních podmínek a definic, na nichž se smluvní strany shodly. Tento závěr nemůže ovlivnit snaha stěžovatelky nyní jednostranně vyložit smlouvu v rozporu s jejím jednoznačným textem. Zamýšlela-li stěžovatelka počítat hodnotu zajištění zákazníka podle kotace BID, bylo bezpochyby v jejích možnostech si takovou definici smluvně upravit.
[168] Nutnost použití kotace BID pro výpočet zajištění neprokazuje ani znalecký posudek předložený stěžovatelkou. Znalec sice kotaci BID použil a označil ji za „vhodnou“, ze znaleckého posudku ale nevyplývá, že by znalec měl možnost seznámit se s rámcovou
SBÍ RKA ROZHO DNUTÍ N SS 1/2 016
smlouvou. Znalec tedy při volbě, jakou cenu použít pro výpočet zajištění, vycházel pouze z obecných znalostí obchodování na Burze, aniž by měl možnost zohlednit konkrétní smluvní ujednání.
[169] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že žalovaná správně určila cenu akcií pro účely výpočtu zajištění podle aktuálního kurzu Burzy, který byl v souladu s článkem 14 tehdy účinných obchodních pravidel Burzy vypočten jako „aritmetický střed povoleného rozpětí, které je vymezeno nejlepšími kotacemi rozšířenými o 0,5 % oběma směry“. Pro úplnost lze dodat, že stěžovatelkou upřednostňovaná kotace BID, tedy nejlepší nabídka na nákup, byla pouze jednou ze stran povoleného rozpětí, z níž se citovaným vzorcem vypočítal aktuální kurz.
[170] Skutečnost, že v době od 9:54 do 10:41 hod. se zajištění úvěru Josefa H. pohybovalo nad close limitem, stěžovatelka nezpochybnila jinak než výše vypořádanou námitkou týkající se kotace BID. Opakovaný pokles zajištění Josefa H. pod close limit neprokázal ani znalecký posudek předložený stěžovatelkou, protože znalec vyšel při stanovení tržní hodnoty portfolia z ceny akcií podle kotace BID, kterou nebylo možné použít s ohledem na smluvní ujednání mezi stěžovatelkou a Josefem H. Městský soud proto nepochybil, pokud postup žalované při výpočtu vývoje zajištění potvrdil.
[171] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že e-mailová zpráva zaslaná Pavlu K. a Josefu H. dne 17. 3. 2005 v 10:06 hod. potvrzuje uskutečnění výprodeje portfolia v souladu s podmínkami rámcové smlouvy. V textu předmětné zprávy, jejíž kopie je založena na č. listu 16 správního spisu, stěžovatelka informovala zákazníky o uzavření jejich pozic. Ze skutkových zjištění popsaných výše ovšem vyplývá, že toto tvrzené uzavření pozic zákazníků bylo pouze formální, nebylo proto způsobilé aktivovat oprávnění stěžovatelky v souladu s čl. 6 odst. 2 rámcové smlouvy.
[172] Námitka stěžovatelky, že průběh nuceného výprodeje byl závislý na situaci na trhu, která neumožňovala uskutečnit výpro-
13
Akciová společnost ATLANTIK finanční trhy proti České národní bance o uložení poku- nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (srov. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Pokud daňové orgány pochybily a vydaly nezákonný zajišťovací, resp. exekuční příkaz, stěžovatelka mohla uplatnit nárok na náhradu škody. Později shledané pochybení však pro stěžovatelku nemohlo v rozhodné době představovat „výjimku“ z povinností stanovených zákonem o omezení plateb.
[77] Stěžovatelka vytkla krajskému soudu, že z napadeného rozsudku není zřejmé, jak se vypořádal s důkazy, které stěžovatelka přiložila k replice ze dne 19. 2. 2013, a s přílohou č. 1 žaloby, obsahující přehled příjmů a výdajů její pokladny. Ve spise krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že k replice stěžovatelky ze dne 19. 2. 2013 nebyly připojeny žádné přílohy. Této skutečnosti přitom odpovídá i poznámka „bez příloh“ na první straně podání. Není proto zřejmé, o jaké přílohy se mělo jednat, Nejvyšší správní soud tedy této námitce nemohl přisvědčit. Spolu s žalobou stěžovatelka zaslala krajskému soudu přílohu č. 1 nazvanou „Tabulka příjmů