První úplatný převod nebo přechod vlastnictví k bytu vytvořenému rekonstrukcí prostor, které již předtím sloužily k bydlení, nepodléhal osvobození od daně
z převodu nemovitostí podle § 20 odst. 7 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění do 31. 12. 2008. Nic na
tom nemění ani rozsah provedené rekonstrukce.
První úplatný převod nebo přechod vlastnictví k bytu vytvořenému rekonstrukcí prostor, které již předtím sloužily k bydlení, nepodléhal osvobození od daně
z převodu nemovitostí podle § 20 odst. 7 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění do 31. 12. 2008. Nic na
tom nemění ani rozsah provedené rekonstrukce.
[18] Stěžovatel a žalovaný chápou podmínky pro přiznání osvobození od daně
z převodu nemovitostí odlišně. Stěžovatel se
domnívá, že v této věci došlo ke vzniku nového bytu v materiálním i právním smyslu, jeho
byt je zcela nový a osvobození mu mělo být
přiznáno. K jeho vzniku došlo provedením
stavebních úprav, které je třeba považovat za
změnu dokončené stavby. Nerozhodné podle
něj je, zda se na místě bytu před provedením
rekonstrukce domu nacházel jiný byt či byty.
Naopak žalovaný a krajský soud jsou přesvědčeni, že právě proto, že šlo o rekonstrukci
prostor, které již předtím sloužily k bydlení,
nemohou být splněny podmínky pro přiznání osvobození od daně.
[19] Důvody přijetí shora uvedené právní
úpravy se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 Afs 1/2010-59,
č. 2153/2010 Sb. NSS. Zdůraznil, že principem zákona o trojdani je zdanění převodu
vlastnického práva k nemovitostem s tím, že
zákonodárce vyňal z působnosti zákona za
splnění zvláštních podmínek určité druhy
převodů. Smyslem úpravy, která přiznává
osvobození od daně v těchto případech, je
podpora stavebního ruchu, a to zejména v situaci, kdy stavební podnikatel postaví stavbu
za účelem jejího dalšího prodeje. Pokud by
stavba podléhala dani z převodu nemovitostí,
docházelo by k neúměrnému zvyšování ceny
stavby, neboť podnikatelé by si tuto daň započítali do ceny. Aby se zabránilo navyšování
cen nemovitostí, první převod takovéto stavby dani nepodléhá (v podrobnostech viz zápis z 16. schůze ČNR dne 21. 12. 1992 k vládnímu návrhu zákona, kterým se měnil zákon
o trojdani). Účelem přijetí právní úpravy tedy bylo osvobodit od daně z převodu nemovitostí novostavby k prodeji, bez ohledu na jejich druh nebo účel s cílem nezvyšovat cenu
konečnému uživateli a podporovat vznik nových staveb a stavební ruch.
[20] V rozsudku ze dne 22. 3. 2006,
čj. 1 Afs 57/2005-61, č. 915/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud potvrdil, že první úplatný
převod nemovitosti je osvobozen od daně
„i přesto, že jím strany dosáhly svých ekonomických cílů a převodce z něj má majetkový
prospěch. Ačkoli tedy byla zaplacena kupní
cena, jejíž část by bylo možno odčerpat coby
daň z převodu nemovitostí, stát se této možnosti zříká: důležitější než příjem plynoucí
z takových převodů je pro něj totiž zájem na
oživení ekonomiky v oblasti stavebnictví
a realit.“ Rovněž v rozsudku ze dne 27. 8. 2008,
čj. 2 Afs 49/2008-159, vycházel zdejší soud
z toho, že cílem osvobození od daně je rozvoj
stavební činnosti. „Stát se zde zříká daně
a nechává ji v dispozici investora stavby,
který může částku opětovně investovat ve
stavebnictví.“ Bydlení je jednou ze základních životních potřeb a stát se snaží ovlivňovat cenu bytů i tímto způsobem. V případě odvedení daně by ji v konečném důsledku platil
nabyvatel, protože investor by si odvedenou
daň započítal do ceny nemovitosti. Osvobození se vztahuje na první převod nemovitosti,
protože smyslem úpravy je mimo výše uvedeného i zdanit spekulace na trhu s byty.
[20] V rozsudku ze dne 22. 3. 2006,
čj. 1 Afs 57/2005-61, č. 915/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud potvrdil, že první úplatný
převod nemovitosti je osvobozen od daně
„i přesto, že jím strany dosáhly svých ekonomických cílů a převodce z něj má majetkový
prospěch. Ačkoli tedy byla zaplacena kupní
cena, jejíž část by bylo možno odčerpat coby
daň z převodu nemovitostí, stát se této možnosti zříká: důležitější než příjem plynoucí
z takových převodů je pro něj totiž zájem na
oživení ekonomiky v oblasti stavebnictví
a realit.“ Rovněž v rozsudku ze dne 27. 8. 2008,
čj. 2 Afs 49/2008-159, vycházel zdejší soud
z toho, že cílem osvobození od daně je rozvoj
stavební činnosti. „Stát se zde zříká daně
a nechává ji v dispozici investora stavby,
který může částku opětovně investovat ve
stavebnictví.“ Bydlení je jednou ze základních životních potřeb a stát se snaží ovlivňovat cenu bytů i tímto způsobem. V případě odvedení daně by ji v konečném důsledku platil
nabyvatel, protože investor by si odvedenou
daň započítal do ceny nemovitosti. Osvobození se vztahuje na první převod nemovitosti,
protože smyslem úpravy je mimo výše uvedeného i zdanit spekulace na trhu s byty.
[21] Účel osvobození od daně v podobě
stimulace dalších investic do výstavby sice
částečně napovídá, jaký je smysl přijaté úpravy, nelze však jen proto učinit bezpečný závěr, že takovému účelu neodpovídá, pokud
jsou nově vytvořené byty výsledkem nikoliv
původní výstavby, ale rozsáhlé rekonstrukce
v místě, kde se již předtím byty nacházely.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
Vedle účelu přijetí právní úpravy je proto třeba se zabývat výkladem § 20 odst. 7 písm. b)
zákona o trojdani rovněž v úzké souvislosti
s ostatními případy, ve kterých je osvobození
přiznáno. Tehdy může být zřetelnější, jaké
druhy staveb či bytů osvobození podléhají.
Pak je třeba posoudit, zda existují racionální
důvody, proč by případně mělo být osvobození přiznáno též stavbám či bytům, které se
od nich podstatně odlišují.
[21] Účel osvobození od daně v podobě
stimulace dalších investic do výstavby sice
částečně napovídá, jaký je smysl přijaté úpravy, nelze však jen proto učinit bezpečný závěr, že takovému účelu neodpovídá, pokud
jsou nově vytvořené byty výsledkem nikoliv
původní výstavby, ale rozsáhlé rekonstrukce
v místě, kde se již předtím byty nacházely.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
Vedle účelu přijetí právní úpravy je proto třeba se zabývat výkladem § 20 odst. 7 písm. b)
zákona o trojdani rovněž v úzké souvislosti
s ostatními případy, ve kterých je osvobození
přiznáno. Tehdy může být zřetelnější, jaké
druhy staveb či bytů osvobození podléhají.
Pak je třeba posoudit, zda existují racionální
důvody, proč by případně mělo být osvobození přiznáno též stavbám či bytům, které se
od nich podstatně odlišují.
[22] Ustanovení § 20 odst. 7 zákona o trojdani stanoví několik případů osvobození od
daně. Podle Nejvyššího správního soudu je
třeba tyto případy chápat tak, že vykazují zřetelnou míru typové podobnosti. To je odlišuje
od případů ostatních a odůvodňuje přiznání
osvobození od daně. Pod písmenem a) uvedeného ustanovení je osvobození přiznáno
prvnímu úplatnému převodu nebo přechodu
vlastnictví ke stavbě, která je novou stavbou,
na niž bylo vydáno pravomocné kolaudační
rozhodnutí, nebo je dokončenou novou
stavbou nebo rozestavěnou novou stavbou
a stavba nebyla dosud užívána, s výjimkou zkušebního provozu. V této souvislosti zřetelně
vystupuje požadavek, aby šlo o stavbu novou,
nově vytvořenou. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 2. 2006, čj. 1 Afs 24/2005-70,
č. 888/2006 Sb. NSS, vyslovil, že „[p]ojem novostavba není v právních předpisech výslovně definován. Z věcného významu tohoto
slova lze však dovodit, že se jedná o druh
stavby, která je od základu zcela nově (z)budována“. Jde o vyjádření myšlenky, že aby bylo možné něco označit za nové, je třeba, aby
šlo o nově vytvořenou entitu, která předtím
neexistovala. Byť se takové tvrzení může jevit
triviální, v běžné komunikaci může mít uvedené adjektivum odlišný význam. Výraz „nový“
nelze v tomto případě chápat jako vyjádření
kvality tzn. jako protiklad pojmu „starý“, ale
jako vyjádření stavu, tzn. ve významu nově vytvořený, dosud neexistující. Adjektivum „nový“ je tedy třeba chápat v objektivním smyslu, jako vyjádření nově vytvořené hodnoty,
kdy není sporu o tom, že novou je věc, která
tu dříve nebyla. Naopak nelze vycházet ze
subjektivního přístupu, kdy se konkrétní
stavba či byt může nabyvateli jevit jako nová,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
bez zřetele k tomu, že ve skutečnosti jde
o věc původní, byť mnohdy rozsáhle a nákladně rekonstruovanou. I v tomto smyslu je
totiž v běžném významu uvedené adjektivum
užíváno. Nejvyšší správní soud ovšem uzavřel, že tomu tak nemůže být při úvahách
o osvobození od daně z převodu nemovitostí.
Správnosti uvedených úvah zřetelně nasvědčuje § 20 odst. 7 písm. a) zákona o trojdani,
neboť hovoří o pravomocném kolaudačním
rozhodnutí, o dokončené nové stavbě, resp.
o rozestavěné nové stavbě. Právě proto, že zákon předpokládá určitou fázi stavebního či kolaudačního řízení, dává zřetelně najevo, že má
na mysli stavbu skutečně nově vytvářenou.
[22] Ustanovení § 20 odst. 7 zákona o trojdani stanoví několik případů osvobození od
daně. Podle Nejvyššího správního soudu je
třeba tyto případy chápat tak, že vykazují zřetelnou míru typové podobnosti. To je odlišuje
od případů ostatních a odůvodňuje přiznání
osvobození od daně. Pod písmenem a) uvedeného ustanovení je osvobození přiznáno
prvnímu úplatnému převodu nebo přechodu
vlastnictví ke stavbě, která je novou stavbou,
na niž bylo vydáno pravomocné kolaudační
rozhodnutí, nebo je dokončenou novou
stavbou nebo rozestavěnou novou stavbou
a stavba nebyla dosud užívána, s výjimkou zkušebního provozu. V této souvislosti zřetelně
vystupuje požadavek, aby šlo o stavbu novou,
nově vytvořenou. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 2. 2006, čj. 1 Afs 24/2005-70,
č. 888/2006 Sb. NSS, vyslovil, že „[p]ojem novostavba není v právních předpisech výslovně definován. Z věcného významu tohoto
slova lze však dovodit, že se jedná o druh
stavby, která je od základu zcela nově (z)budována“. Jde o vyjádření myšlenky, že aby bylo možné něco označit za nové, je třeba, aby
šlo o nově vytvořenou entitu, která předtím
neexistovala. Byť se takové tvrzení může jevit
triviální, v běžné komunikaci může mít uvedené adjektivum odlišný význam. Výraz „nový“
nelze v tomto případě chápat jako vyjádření
kvality tzn. jako protiklad pojmu „starý“, ale
jako vyjádření stavu, tzn. ve významu nově vytvořený, dosud neexistující. Adjektivum „nový“ je tedy třeba chápat v objektivním smyslu, jako vyjádření nově vytvořené hodnoty,
kdy není sporu o tom, že novou je věc, která
tu dříve nebyla. Naopak nelze vycházet ze
subjektivního přístupu, kdy se konkrétní
stavba či byt může nabyvateli jevit jako nová,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
bez zřetele k tomu, že ve skutečnosti jde
o věc původní, byť mnohdy rozsáhle a nákladně rekonstruovanou. I v tomto smyslu je
totiž v běžném významu uvedené adjektivum
užíváno. Nejvyšší správní soud ovšem uzavřel, že tomu tak nemůže být při úvahách
o osvobození od daně z převodu nemovitostí.
Správnosti uvedených úvah zřetelně nasvědčuje § 20 odst. 7 písm. a) zákona o trojdani,
neboť hovoří o pravomocném kolaudačním
rozhodnutí, o dokončené nové stavbě, resp.
o rozestavěné nové stavbě. Právě proto, že zákon předpokládá určitou fázi stavebního či kolaudačního řízení, dává zřetelně najevo, že má
na mysli stavbu skutečně nově vytvářenou.
[23] Pochybnosti nevyvolává ani případ
upravený pod písm. b), tedy situace, kdy jde
o byt v nové stavbě. Odlišností od případu
upraveného v písm. a) je to, že nová stavba
nemá být užívána majitelem jako celek, ale
jsou v ní vybudovány byty. Zákon o trojdani
předpokládá vedle staveb též osvobození od
daně u bytů. Nemůže být proto pochyb, že
u bytů v nové stavbě jde o byty, které byly
rovněž nově zbudovány a z povahy věci nemohly předtím samostatně existovat.
[23] Pochybnosti nevyvolává ani případ
upravený pod písm. b), tedy situace, kdy jde
o byt v nové stavbě. Odlišností od případu
upraveného v písm. a) je to, že nová stavba
nemá být užívána majitelem jako celek, ale
jsou v ní vybudovány byty. Zákon o trojdani
předpokládá vedle staveb též osvobození od
daně u bytů. Nemůže být proto pochyb, že
u bytů v nové stavbě jde o byty, které byly
rovněž nově zbudovány a z povahy věci nemohly předtím samostatně existovat.
[24] Méně zřetelná je situace v případě
bytů, které vznikly změnou dokončené stavby. Zákon o trojdani v rozhodném období neobsahoval výslovnou definici toho, co se rozumí změnou dokončené stavby. Odkazoval
na tomto místě na § 139b odst. 3 stavebního
zákona z roku 1976. Podle uvedeného ustanojsou změnami dokončených staveb
vení
„a) nástavby, jimiž se stavby zvyšují, b) přístavby, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují
a které jsou vzájemně provozně propojeny
s dosavadní stavbou [a] c) stavební úpravy,
při nichž se zachovává vnější půdorysné
i výškové ohraničení stavby“.
[25] V případě nástaveb a přístaveb je situace zřetelnější potud, že byt vzniklý změnou stavby spočívající v nástavbě nebo přístavbě nemohla stavba obsahovat před její
změnou. Jestliže je např. na obytném domě
vybudována nástavba – nové nadzemní podlaží – a v ní vytvořeny byty, jde o byty, které
doposud neexistovaly a stávající stavba byla
o tyto byty zvětšena. Není rovněž pochyb, že
v takovém případě byla splněna podmínka,
aby byt změnou dokončené stavby vznikl.
Tyto byty nepochybně zvyšují celkový počet
bytů v domě i na realitním trhu. Není rozumného důvodu, aby jejich následný prodej nepodléhal stejným pravidlům jako prodej bytu
v nové stavbě.
[26] Stěžovatel v průběhu celého daňového a soudního řízení tvrdil naplnění předpokladu, že jeho byt vznikl změnou dokončené
stavby spočívající ve stavebních úpravách,
při nichž bylo zachováno vnější půdorysné
i výškové ohraničení budovy. Pokud by soud
vycházel pouze z legální definice změn dokončené stavby obsažené v § 139b odst. 3
písm. c) stavebního zákona z roku 1976, musel by dospět k závěru, že v důsledku změny
dokončené stavby došlo následně k převodu
vlastnického práva k bytu na stěžovatele. Nikoli každá změna dokončené stavby však vede k osvobození od daně z převodu nemovitostí. Zásadní totiž je, zda onou změnou
dokončené stavby rovněž fakticky vznikl
byt, který by byl předmětem osvobození od
daně.
[26] Stěžovatel v průběhu celého daňového a soudního řízení tvrdil naplnění předpokladu, že jeho byt vznikl změnou dokončené
stavby spočívající ve stavebních úpravách,
při nichž bylo zachováno vnější půdorysné
i výškové ohraničení budovy. Pokud by soud
vycházel pouze z legální definice změn dokončené stavby obsažené v § 139b odst. 3
písm. c) stavebního zákona z roku 1976, musel by dospět k závěru, že v důsledku změny
dokončené stavby došlo následně k převodu
vlastnického práva k bytu na stěžovatele. Nikoli každá změna dokončené stavby však vede k osvobození od daně z převodu nemovitostí. Zásadní totiž je, zda onou změnou
dokončené stavby rovněž fakticky vznikl
byt, který by byl předmětem osvobození od
daně.
[27] Nejvyšší správní soud není na rozdíl
od stěžovatele názoru, že k materiálnímu
vzniku nového bytu došlo pouze změnou
vnitřního uspořádání jednotlivých podlaží
budovy. V posuzované věci se nejednalo o byt
v nové stavbě. Nebylo sporu o tom, že dům,
ve kterém se byt nachází, byl bytovým domem již před zahájením rekonstrukce, byť by
šlo o rekonstrukci rozsáhlou a nákladnou.
Ani stěžovatel netvrdil, že bytová jednotka
vznikla úpravou prostor, které předtím bytem či byty nebyly. Již v minulosti dům sloužil
k uspokojování bytových i nebytových potřeb. Stěžovatel ve svých podáních sám uvádí,
že jeho byt vznikl částečně na místě několika
bytů. Domnívá se však, že tyto původní byty
během stavebních úprav zanikly.
[28] Osvobození od daně stát přiznává
pouze stavbám resp. bytům, které splňují zákonem stanovené předpoklady. Z žádného
ustanovení zákona o trojdani nelze dovodit,
že by zákonodárce počítal při osvobození od
daně s „historií“ té které stavby či bytu a s tím,
zda, v jakém rozsahu a jak často v minulosti
měnila svoji podobu. Stěžovatelem zastávaná
koncepce zániku předchozího bytu či bytů
a materiálním vzniku bytu nového by vedla
v konečném důsledku k tomu, že by osvobození mohly tytéž prostory podléhat v čase
opakovaně v závislosti na tom, jak byly postupně rekonstruovány či jak byla měněna jejich dispozice. Takový závěr by však byl v rozporu s účelem přijetí zákonné úpravy, kterým
byla podpora stavebnictví a zvyšování množství bytů či staveb na trhu. Rovněž nevyplývá
z textu právního předpisu.
[29] Právní názor stěžovatele by vedl
k absurdním důsledkům. Předpokládá totiž,
že každou rekonstrukcí, zejména v souvislosti se změnou vnitřních dispozic a celkové výměry bytu, by bez ohledu na její rozsah docházelo ke „vzniku“ nového bytu. Pokud by
se jej jeho majitel následně rozhodl postoupit
na nového nabyvatele, měl by být takový převod předmětem osvobození od daně. Takový
výklad je jistě neudržitelný. Zdůrazňuje totiž
právě ono subjektivní chápání novosti resp.
vzniku nového bytu na úkor objektivního stavu, kdy určitý prostor lze za nový považovat
pouze jednou poté, kdy se na předmětném
místě dosud žádný byt nenacházel.
[29] Právní názor stěžovatele by vedl
k absurdním důsledkům. Předpokládá totiž,
že každou rekonstrukcí, zejména v souvislosti se změnou vnitřních dispozic a celkové výměry bytu, by bez ohledu na její rozsah docházelo ke „vzniku“ nového bytu. Pokud by
se jej jeho majitel následně rozhodl postoupit
na nového nabyvatele, měl by být takový převod předmětem osvobození od daně. Takový
výklad je jistě neudržitelný. Zdůrazňuje totiž
právě ono subjektivní chápání novosti resp.
vzniku nového bytu na úkor objektivního stavu, kdy určitý prostor lze za nový považovat
pouze jednou poté, kdy se na předmětném
místě dosud žádný byt nenacházel.
[30] Nejvyšší správní soud proto nemohl
dospět k tomu, že v případě změn dokončených staveb prostřednictvím stavebních
úprav, jimiž se nemění půdorysné a výškové
ohraničení budov, zákon přiznává osvobození bytům z hlediska novosti a z hlediska jejich
vzniku zcela jiným než v ostatních případech
a že zde rezignuje na požadavky, které vyžaduje v případě nových staveb a bytů v nových
stavbách.
[31] Stěžovatelovo tvrzení, že zásadní rekonstrukcí došlo materiálně ke vzniku nového bytu, naráží rovněž na zákonnou podmínku, která vyžaduje, aby byt dosud nebyl
užíván. Je obtížně obhajitelné tvrzení daňového subjektu, že materiálně nově vzniklý byt
dosud nebyl užíván za situace, kdy na prostoru předmětného bytu před jeho rekonstrukcí
nepochybně byt byl a byl užíván. V případě,
že by bylo možné, aby v jednom bytovém prostoru mohlo v čase materiálně vznikat postupně více bytů a opakovaně by mohly být
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
splněny podmínky pro přiznání osvobození
od daně, byla by tato podmínka zcela nadbytečná. Jejím účelem je naopak zajistit, aby
osvobození od daně podléhaly skutečně pouze byty objektivně nové, které dosud neplnily
svůj prvotní účel, tzn. nesloužily k bydlení
osob. Proto se soudní judikatura podrobně
zabývá tím, jakou povahu může mít případné
užívání bytu, aby jím nedošlo ke zmaření nároku na osvobození od daně. Podmínka, že
byt dosud nebyl užíván, sice neznamená, že
by byt musel být před jeho převodem zcela
nedotčen, rozlišuje se však důvod nakládání
s bytem. Podle rozsudku zdejšího soudu ze
dne 27. 8. 2008, čj. 2 Afs 49/2008-159, neodporuje předchozí užívání bytu účelu osvobození od daně z převodu nemovitostí tehdy,
pokud směřuje bezprostředně k prvnímu
převodu bytu, nebo s ním souvisí. To je však
zcela v rozporu s právním názorem stěžovatele, který předpokládá, že konkrétní prostor
ve stavbě může být užíván jako byt, následně
je rekonstruován a transformován do bytu jiného, který je nadán atributem novosti a lze
jej považovat za nově vzniklý.
[31] Stěžovatelovo tvrzení, že zásadní rekonstrukcí došlo materiálně ke vzniku nového bytu, naráží rovněž na zákonnou podmínku, která vyžaduje, aby byt dosud nebyl
užíván. Je obtížně obhajitelné tvrzení daňového subjektu, že materiálně nově vzniklý byt
dosud nebyl užíván za situace, kdy na prostoru předmětného bytu před jeho rekonstrukcí
nepochybně byt byl a byl užíván. V případě,
že by bylo možné, aby v jednom bytovém prostoru mohlo v čase materiálně vznikat postupně více bytů a opakovaně by mohly být
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
splněny podmínky pro přiznání osvobození
od daně, byla by tato podmínka zcela nadbytečná. Jejím účelem je naopak zajistit, aby
osvobození od daně podléhaly skutečně pouze byty objektivně nové, které dosud neplnily
svůj prvotní účel, tzn. nesloužily k bydlení
osob. Proto se soudní judikatura podrobně
zabývá tím, jakou povahu může mít případné
užívání bytu, aby jím nedošlo ke zmaření nároku na osvobození od daně. Podmínka, že
byt dosud nebyl užíván, sice neznamená, že
by byt musel být před jeho převodem zcela
nedotčen, rozlišuje se však důvod nakládání
s bytem. Podle rozsudku zdejšího soudu ze
dne 27. 8. 2008, čj. 2 Afs 49/2008-159, neodporuje předchozí užívání bytu účelu osvobození od daně z převodu nemovitostí tehdy,
pokud směřuje bezprostředně k prvnímu
převodu bytu, nebo s ním souvisí. To je však
zcela v rozporu s právním názorem stěžovatele, který předpokládá, že konkrétní prostor
ve stavbě může být užíván jako byt, následně
je rekonstruován a transformován do bytu jiného, který je nadán atributem novosti a lze
jej považovat za nově vzniklý.
[32] Stěžovatel se v kasační stížnosti zamýšlel nad tím, jak by měl být § 20 odst. 7
písm. b) zákona o trojdani formulován, aby
bezpečně vylučoval jeho právní názor a podporoval stanovisko žalovaného a krajského
soudu. Nesprávně však vychází z předpokladu, že platné znění zákona nelze interpretovat v jeho neprospěch. Domnívá se, že vznik
bytu změnou dokončené stavby a jeho následný převod vždy osvobození podléhá, bez
ohledu na to, o jakou změnu šlo a zda stavba již
před její změnou sloužila k bydlení. Tak tomu
ovšem není. Nikoliv každá změna má za následek osvobození od daně. Proto nebylo třeba,
aby zákonodárce v textu právního předpisu
výslovně zmiňoval výjimku z obecného pravidla, neboť nepřiznání osvobození od daně lze
odůvodnit výkladem tohoto ustanovení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
[32] Stěžovatel se v kasační stížnosti zamýšlel nad tím, jak by měl být § 20 odst. 7
písm. b) zákona o trojdani formulován, aby
bezpečně vylučoval jeho právní názor a podporoval stanovisko žalovaného a krajského
soudu. Nesprávně však vychází z předpokladu, že platné znění zákona nelze interpretovat v jeho neprospěch. Domnívá se, že vznik
bytu změnou dokončené stavby a jeho následný převod vždy osvobození podléhá, bez
ohledu na to, o jakou změnu šlo a zda stavba již
před její změnou sloužila k bydlení. Tak tomu
ovšem není. Nikoliv každá změna má za následek osvobození od daně. Proto nebylo třeba,
aby zákonodárce v textu právního předpisu
výslovně zmiňoval výjimku z obecného pravidla, neboť nepřiznání osvobození od daně lze
odůvodnit výkladem tohoto ustanovení.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
[33] Je vhodné doplnit, že § 20 odst. 7
písm. b) zákona o trojdani doznal s účinností
od 1. 1. 2009 změny, která byla provedena zákonem č. 486/2008 Sb. Po tomto datu se
osvobození podle tohoto ustanovení vztahuje k bytu v nové stavbě a k bytu, který „vznikl
nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou, provedenou formou vestavby“. Zákon
o trojdani tedy nadále neodkazuje na definici
změn dokončených staveb obsaženou ve stavebních předpisech. Obsahuje vlastní výčet
případů, za nichž vzniká byt, jehož následný
převod může být osvobozen od daně. V případě stavebních úprav pak výslovně zmiňuje
pouze jeden způsob, a sice provedení vestavby. Nadále je daňově relevantní podle výslovného znění právní úpravy pouze případ, kdy
dochází k vestavbě bytu do prostor, které dosud bytem nebyly (typicky v případě půdních vestaveb). To potvrzuje správnost shora
uvedené argumentace Nejvyššího správního
soudu. Zmíněnou novelu nelze chápat jako
zásadní změnu předchozího právního stavu.
Jde o upřesnění a zákonné vyjádření toho, co
vyplývalo již z předchozí platné právní úpravy. Důvodová zpráva k zákonu č. 486/2008 Sb.
k tomu uvádí, že se „jedná o zpřesňující úpravu, kterou bude jednoznačně vyjádřen nárok na osvobození od daně z převodu nemovitostí v případech, kdy vznikne zcela nový
byt změnou dokončené stavby, a to nástavbou, přístavbou nebo vestavbou“.
[34] Podmínky pro osvobození stanovené v § 20 odst. 7 zákona o trojdani jsou stanoveny kumulativně, a pokud není splněna byť
i jen jediná z nich, převod nemovitosti nemůže být od daně osvobozen. S odkazem na shora uvedené důvody proto Nejvyšší správní
soud neshledal důvodnou stížní námitku týkající se splnění podmínek pro přiznání
osvobození od daně z převodu nemovitostí.
(...)
Ing. Mgr. Jan P. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z převodu nemovitosti, o ka-