I. Havarijní stav hmotného majetku sám o sobě nepředurčuje, zda bude odstraněn prostou opravou nebo kvalitativně odlišným technickým zhodnocením ve
smyslu § 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. O opravu se bude jednat pouze tehdy, pokud odstranění havarijního stavu nevedlo k technickému zhodnocení. II. Pro určení, zda došlo k rekonstrukci majetku (§ 33 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů), je třeba posoudit změnu technických parametrů ve vztahu k celku, nemusí však dojít ke změně technických parametrů u 100 % daného majetku.
Změna technických parametrů musí ovšem představovat dostatečně závažný zásah
do majetku, který přinesl jeho technické zhodnocení. pak má stejné účinky jako jakýkoliv jiný způsob stanovení daně. Údajné sjednání daně za
období, kdy měly být zásoby nakoupeny, tedy
je i rozhodnutím o tom, že stěžovatel dosáhl
určitých příjmů a vynaložil určité výdaje. Vůbec to však nemusí být závěrem o akceptaci
pořízení zásob správcem daně, pokud se do
stanovení daně nijak nepromítlo a pokud toto jejich pořízení či existence nebylo předmětem kontroly. To je však zjistitelné jedině
ze spisu k daňové kontrole prováděné v roce
2001, který však krajský soud k dispozici neměl, a jeho závěry jsou v tomto směru nepodložené. I v případě, že v dalším řízení krajský
soud ze spisu daňové kontroly z roku 2001
zjistí, že v té době žalobce měl na skladě zásoby v odpovídající hodnotě, které pak v roce
2004 prodal, nemůže opomenout hodnocení
dalších skutečností vyšlých najevo při daňové kontrole zdaňovacího období roku 2004.
Označil-li soud za zcela nerozhodná zjištění
týkající se pojištění, nelze mu přisvědčit.
V úvahu je třeba vzít zejména tvrzení, že při
soupisu zboží poškozeného povodněmi měl
pojišťovatel provést soupis veškerého poškozeného zboží na skladě bez ohledu na to, kdy
bylo poškozeno a zda se na ně vztahovala pojistka. Tento soupis pak tvrzenému rozsahu
zásob nenasvědčuje. Skutečnost, že by bylo doloženo, že zásoby byly evidovány v době předchozí kontroly, tedy sama o sobě neznamená,
že ve stejném objemu byly předmětem prode- 2006 a 2007 je v roce 2004, a tudíž, že lze za náklad považovat celou žalobcem uplatněnou částku. To vše
však je otázkou dalších zjištění a hodnocení
těchto nově zjištěných skutečností v souvislosti se skutečnostmi již zjištěnými. VI.2.a Závěr Nejvyššího správního soudu ke kasační stížnosti žalovaného V části hodnotící zákonnost rozhodnutí
správce daně za zdaňovací období roku 2004
je tedy rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu
§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť závěry
v něm uvedené postrádají oporu ve správním
spise; krajský soud přitom zaujal právní názor o vztahu k jinému zdaňovacímu období,
aniž by měl k dispozici doklady k předchozí
daňové kontrole. K tomu je Nejvyšší správní
soud povinen přihlížet i nad rámec kasační
stížnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s). Závěr, že stačí
sama skutečnost, že se předchozí daňová
kontrola konala, není správný. V tom byl naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu v části, jíž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o dani za rok 2004, podle § 110 odst. 1 věty první zrušil a v této části
mu věc vrátil k dalšímu řízení; v něm je krajský soud podle odstavce 4 téhož ustanovení
vázán právním názorem v tomto rozsudku
vysloveným. S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
I. Havarijní stav hmotného majetku sám o sobě nepředurčuje, zda bude odstraněn prostou opravou nebo kvalitativně odlišným technickým zhodnocením ve
smyslu § 33 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. O opravu se bude jednat pouze tehdy, pokud odstranění havarijního stavu nevedlo k technickému zhodnocení. II. Pro určení, zda došlo k rekonstrukci majetku (§ 33 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů), je třeba posoudit změnu technických parametrů ve vztahu k celku, nemusí však dojít ke změně technických parametrů u 100 % daného majetku.
Změna technických parametrů musí ovšem představovat dostatečně závažný zásah
do majetku, který přinesl jeho technické zhodnocení. pak má stejné účinky jako jakýkoliv jiný způsob stanovení daně. Údajné sjednání daně za
období, kdy měly být zásoby nakoupeny, tedy
je i rozhodnutím o tom, že stěžovatel dosáhl
určitých příjmů a vynaložil určité výdaje. Vůbec to však nemusí být závěrem o akceptaci
pořízení zásob správcem daně, pokud se do
stanovení daně nijak nepromítlo a pokud toto jejich pořízení či existence nebylo předmětem kontroly. To je však zjistitelné jedině
ze spisu k daňové kontrole prováděné v roce
2001, který však krajský soud k dispozici neměl, a jeho závěry jsou v tomto směru nepodložené. I v případě, že v dalším řízení krajský
soud ze spisu daňové kontroly z roku 2001
zjistí, že v té době žalobce měl na skladě zásoby v odpovídající hodnotě, které pak v roce
2004 prodal, nemůže opomenout hodnocení
dalších skutečností vyšlých najevo při daňové kontrole zdaňovacího období roku 2004.
Označil-li soud za zcela nerozhodná zjištění
týkající se pojištění, nelze mu přisvědčit.
V úvahu je třeba vzít zejména tvrzení, že při
soupisu zboží poškozeného povodněmi měl
pojišťovatel provést soupis veškerého poškozeného zboží na skladě bez ohledu na to, kdy
bylo poškozeno a zda se na ně vztahovala pojistka. Tento soupis pak tvrzenému rozsahu
zásob nenasvědčuje. Skutečnost, že by bylo doloženo, že zásoby byly evidovány v době předchozí kontroly, tedy sama o sobě neznamená,
že ve stejném objemu byly předmětem prode- 2006 a 2007 je v roce 2004, a tudíž, že lze za náklad považovat celou žalobcem uplatněnou částku. To vše
však je otázkou dalších zjištění a hodnocení
těchto nově zjištěných skutečností v souvislosti se skutečnostmi již zjištěnými. VI.2.a Závěr Nejvyššího správního soudu ke kasační stížnosti žalovaného V části hodnotící zákonnost rozhodnutí
správce daně za zdaňovací období roku 2004
je tedy rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů ve smyslu
§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť závěry
v něm uvedené postrádají oporu ve správním
spise; krajský soud přitom zaujal právní názor o vztahu k jinému zdaňovacímu období,
aniž by měl k dispozici doklady k předchozí
daňové kontrole. K tomu je Nejvyšší správní
soud povinen přihlížet i nad rámec kasační
stížnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s). Závěr, že stačí
sama skutečnost, že se předchozí daňová
kontrola konala, není správný. V tom byl naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud rozsudek
krajského soudu v části, jíž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o dani za rok 2004, podle § 110 odst. 1 věty první zrušil a v této části
mu věc vrátil k dalšímu řízení; v něm je krajský soud podle odstavce 4 téhož ustanovení
vázán právním názorem v tomto rozsudku
vysloveným. S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
[25] Zákon o daních z příjmů definuje
technické zhodnocení jako výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy,
rekonstrukce a modernizace majetku, pokud
převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu
částku 40 000 Kč (počínaje zdaňovacím obdobím roku 1998). Podle § 25 odst. 1 písm. p)
uvedeného zákona technické zhodnocení
nelze uznat za výdaje vynaložené k dosažení,
zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
Smyslem této právní úpravy je potřeba časového rozložení výdajů na nově vzniklou užitnou hodnotu, která slouží pro dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů po více
zdaňovacích období tak, aby se v každém zdaňovacím období proti zdanitelným příjmům
uplatnila (formou odpisů) jen část výdajů na
nově vzniklou užitnou hodnotu. Tímto způsobem je dosažen časový soulad mezi zdanitelnými příjmy a daňově účinnými náklady.
[26] Správní orgány posoudily provedené stavební práce jako rekonstrukci, kterou
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.
se podle § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů rozumí „zásahy do majetku, které mají
za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů“. Splnění první podmínky
podle § 33 odst. 1 uvedeného zákona (minimální výše výdajů 40 000 Kč) nebylo sporné,
protože celkové výdaje na výměnu sekundárního rozvodu tepla činily 18 939 697,80 Kč
v roce 2006 a 8 391 668,52 Kč v roce 2007.
Spornou zůstala otázka, zda došlo ke změně
účelu stavby nebo jejích technických parametrů (druhá podmínka § 33 odst. 1 ve spojení s odstavcem 2 téhož ustanovení), a zda se
jednalo o rekonstrukci, nebo opravu.
[27] Oproti technickému zhodnocení,
které přináší významnější kvalitativní a kvantitativní změny stávajícího majetku, bývá
oprava pouze reprodukcí dřívějších užitných
hodnot nebo drobnějším zhodnocením. Potřeba dosažení časového souladu mezi zdanitelnými příjmy a daňově účinnými náklady
po dobu více zdaňovacích období proto nenastává a výdaje za opravy je možné jednorázově odečíst pro zjištění základu daně podle
§ 24 zákona o daních z příjmů. Samotný pojem „oprava“ není v zákoně o daních z příjmů
ani v žádném jiném daňovém zákoně definován. Nejvyšší správní soud již ve své dřívější
judikatuře dospěl k závěru, že za této situace
je namístě vycházet pro daňové účely z definice pojmu „oprava“ podle účetních předpisů (viz např. rozsudek ze dne 7. 5. 2008,
čj. 9 Afs 141/2007-83). Vyhláška č. 500/2002 Sb.
definuje v § 47 odst. 2 písm. a) opravu takto:
„Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem
uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného
stavu se rozumí provedení opravy i s použitím
jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde
k technickému zhodnocení.“
[27] Oproti technickému zhodnocení,
které přináší významnější kvalitativní a kvantitativní změny stávajícího majetku, bývá
oprava pouze reprodukcí dřívějších užitných
hodnot nebo drobnějším zhodnocením. Potřeba dosažení časového souladu mezi zdanitelnými příjmy a daňově účinnými náklady
po dobu více zdaňovacích období proto nenastává a výdaje za opravy je možné jednorázově odečíst pro zjištění základu daně podle
§ 24 zákona o daních z příjmů. Samotný pojem „oprava“ není v zákoně o daních z příjmů
ani v žádném jiném daňovém zákoně definován. Nejvyšší správní soud již ve své dřívější
judikatuře dospěl k závěru, že za této situace
je namístě vycházet pro daňové účely z definice pojmu „oprava“ podle účetních předpisů (viz např. rozsudek ze dne 7. 5. 2008,
čj. 9 Afs 141/2007-83). Vyhláška č. 500/2002 Sb.
definuje v § 47 odst. 2 písm. a) opravu takto:
„Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem
uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného
stavu se rozumí provedení opravy i s použitím
jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde
k technickému zhodnocení.“
[28] Z uvedeného je zřejmé, že odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození nevede samo o sobě k závěru, že se
jedná o opravu. O opravu se jedná pouze tehdy, pokud odstranění částečného fyzického
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
opotřebení nebo poškození nevedlo k technickému zhodnocení. Technické zhodnocení
lze tedy obecně vnímat jako „opravu vyšší
kvality“ (srov. rozsudky ze dne 28. 2. 2007,
čj. 1 Afs 29/2006-87, či ze dne 11. 12. 2008,
čj. 8 Afs 15/2008-139). Nejvyšší správní soud
proto nepřisvědčil námitce stěžovatele, že samotné fyzické opotřebení potrubí a jeho havarijní stav svědčily jednoznačně pro závěr
o opravě a vylučovaly technické zhodnocení.
Tento stav byl totiž důvodem, pro který žalobce přistoupil k předmětným pracím, ale
sám o sobě nepředurčoval, zda bude odstraněn prostou opravou nebo kvalitativně odlišným technickým zhodnocením. Havarijní
stav potrubí ostatně žalovaný ani krajský soud
nezpochybnili, dospěli však k závěru, že tato
skutečnost není rozhodná pro posouzení, zda
se v daném případě jednalo o opravu či technické zhodnocení. Z téhož důvodu ani důkazy
o řadě dílčích oprav doložené v řízení před
krajským soudem nemohly samy o sobě prokázat, že nedošlo k technickému zhodnocení.
[28] Z uvedeného je zřejmé, že odstranění částečného fyzického opotřebení nebo poškození nevede samo o sobě k závěru, že se
jedná o opravu. O opravu se jedná pouze tehdy, pokud odstranění částečného fyzického
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
opotřebení nebo poškození nevedlo k technickému zhodnocení. Technické zhodnocení
lze tedy obecně vnímat jako „opravu vyšší
kvality“ (srov. rozsudky ze dne 28. 2. 2007,
čj. 1 Afs 29/2006-87, či ze dne 11. 12. 2008,
čj. 8 Afs 15/2008-139). Nejvyšší správní soud
proto nepřisvědčil námitce stěžovatele, že samotné fyzické opotřebení potrubí a jeho havarijní stav svědčily jednoznačně pro závěr
o opravě a vylučovaly technické zhodnocení.
Tento stav byl totiž důvodem, pro který žalobce přistoupil k předmětným pracím, ale
sám o sobě nepředurčoval, zda bude odstraněn prostou opravou nebo kvalitativně odlišným technickým zhodnocením. Havarijní
stav potrubí ostatně žalovaný ani krajský soud
nezpochybnili, dospěli však k závěru, že tato
skutečnost není rozhodná pro posouzení, zda
se v daném případě jednalo o opravu či technické zhodnocení. Z téhož důvodu ani důkazy
o řadě dílčích oprav doložené v řízení před
krajským soudem nemohly samy o sobě prokázat, že nedošlo k technickému zhodnocení.
[29] Tvrdil-li stěžovatel, že výdaje za provedené stavební práce mají charakter opravy,
a že je proto oprávněně zahrnul do nákladů
ovlivňujících základ daně, bylo na něm, aby
takové tvrzení i prokázal. Je to totiž právě daňový subjekt, jehož stíhá prvotní důkazní břemeno, tedy povinnost předložit takové podklady, které mohou dostatečným způsobem
prokázat jeho tvrzení (viz § 31 odst. 9 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků*));
z bohaté judikatury Nejvyššího správního
soudu k rozsahu a rozložení důkazního břemene
v daňovém řízení lze připomenout např. rozsudky ze dne 30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/2007-119,
č. 1572/2008 Sb. NSS, ze dne 28. 4. 2005,
čj. 5 Afs 147/2004-89, č. 618/2005 Sb. NSS, či
16. 4. 2007, čj. 8 Afs 165/2005-67).
[30] Povinnost prokázat oprávněnost zahrnutí vynaložených výdajů pod § 24 zákona
o daních z příjmů leží na daňovém subjektu.
Tento závěr platí tím spíše, že hranice mezi
tím, co je „pouhou“ opravou, a tím, co je již
technickým zhodnocením, může být někdy
nezřetelná. V každém jednotlivém případě je
proto nutno tuto hranici určit pomocí dostatečně průkazných prostředků, které je daňový
subjekt povinen doložit (srov. např. rozsudky
ze dne 8. 11. 2007, čj. 9 Afs 50/2007-58, či ze
dne 26. 10. 2011, čj. 9 Afs 24/2011-107). (...)
[30] Povinnost prokázat oprávněnost zahrnutí vynaložených výdajů pod § 24 zákona
o daních z příjmů leží na daňovém subjektu.
Tento závěr platí tím spíše, že hranice mezi
tím, co je „pouhou“ opravou, a tím, co je již
technickým zhodnocením, může být někdy
nezřetelná. V každém jednotlivém případě je
proto nutno tuto hranici určit pomocí dostatečně průkazných prostředků, které je daňový
subjekt povinen doložit (srov. např. rozsudky
ze dne 8. 11. 2007, čj. 9 Afs 50/2007-58, či ze
dne 26. 10. 2011, čj. 9 Afs 24/2011-107). (...)
[40] Krajský soud shodně s žalovaným
posoudil jako podstatnou skutečnost, že došlo ke změně světlosti (dimenze) potrubí.
S tímto posouzením Nejvyšší správní soud
plně souhlasí. Nově bylo použito předizolované potrubí o světlosti 273 mm místo původního potrubí o světlosti 324 mm. Tuto
skutečnost stěžovatel nezpochybnil, tvrdil
však, že nedošlo ke změně technických parametrů sekundárního rozvodu tepla jako celku, pokud světlost nebyla změněna u 27 %
potrubí. Tuto námitku zdejší soud nepovažuje za důvodnou.
[41] Nejvyšší správní soud sice v rozsudku ze dne 9. 10. 2008, čj. 2 Afs 53/2008-48,
uvedl, že pojem „technické parametry“ je
nutné vykládat ve vztahu k celku, v daném
případě k technickým parametrům celé budovy a ve vztahu k funkčnosti celé budovy.
Tento názor však nelze vykládat způsobem
„vše nebo nic“, jak činil stěžovatel. Pokud by
k technickému zhodnocení mohlo dojít pouze v případě, že technické parametry byly
změněny u 100 % určitého hmotného majetku, vedl by takový závěr k absurdním důsledkům a umožňoval by obcházení příslušné
právní úpravy. Daňový subjekt by totiž mohl
v jednom zdaňovacím období provést změnu
technických parametrů u 99 % určitého
hmotného majetku a výdaje na tuto změnu
zahrnout do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
V následujícím zdaňovacím období by pak dodatečně provedl změnu u zbylého 1 % tohoto
majetku, čímž by se vyhnul daňovým důsledkům technického zhodnocení. Ani odůvodnění citovaného rozsudku čj. 2 Afs 53/2008-48
takový závěr nepodporuje. Nejvyšší správní
soud vyslovil výše citovaný názor v kontextu
posuzování výměny oken ve vztahu k technickému zhodnocení budovy jako celku. Lze
shrnout, že změnu technických parametrů je
třeba posoudit ve vztahu k celku, nemusí
však dojít ke změně technických parametrů
u 100 % daného majetku. Správce daně tomuto požadavku dostál a zdejší soud mu přisvědčil, že změna technických parametrů
u 73 % potrubí v předmětné věci představuje
dostatečně závažný zásah do majetku, který
přinesl jeho technické zhodnocení.
[41] Nejvyšší správní soud sice v rozsudku ze dne 9. 10. 2008, čj. 2 Afs 53/2008-48,
uvedl, že pojem „technické parametry“ je
nutné vykládat ve vztahu k celku, v daném
případě k technickým parametrům celé budovy a ve vztahu k funkčnosti celé budovy.
Tento názor však nelze vykládat způsobem
„vše nebo nic“, jak činil stěžovatel. Pokud by
k technickému zhodnocení mohlo dojít pouze v případě, že technické parametry byly
změněny u 100 % určitého hmotného majetku, vedl by takový závěr k absurdním důsledkům a umožňoval by obcházení příslušné
právní úpravy. Daňový subjekt by totiž mohl
v jednom zdaňovacím období provést změnu
technických parametrů u 99 % určitého
hmotného majetku a výdaje na tuto změnu
zahrnout do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.
V následujícím zdaňovacím období by pak dodatečně provedl změnu u zbylého 1 % tohoto
majetku, čímž by se vyhnul daňovým důsledkům technického zhodnocení. Ani odůvodnění citovaného rozsudku čj. 2 Afs 53/2008-48
takový závěr nepodporuje. Nejvyšší správní
soud vyslovil výše citovaný názor v kontextu
posuzování výměny oken ve vztahu k technickému zhodnocení budovy jako celku. Lze
shrnout, že změnu technických parametrů je
třeba posoudit ve vztahu k celku, nemusí
však dojít ke změně technických parametrů
u 100 % daného majetku. Správce daně tomuto požadavku dostál a zdejší soud mu přisvědčil, že změna technických parametrů
u 73 % potrubí v předmětné věci představuje
dostatečně závažný zásah do majetku, který
přinesl jeho technické zhodnocení.
[42] Stěžovatel dále tvrdil, že ke změně
(zmenšení) dimenze potrubí došlo pouze
z důvodu hospodárnosti provedení opravy,
účelem výměny potrubí nebylo změnit jeho
technické parametry. Nejvyšší správní soud
považuje za nerozhodné, zda byla výměna potrubí motivována hospodárností. V souladu
s § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů je pro
posouzení, zda došlo k rekonstrukci, rozhodný skutečný následek změny, nikoliv její účel
či cíl (viz též již citovaný rozsudek čj. 1 Afs
29/2006-87). Změna světlosti potrubí z původních 324 mm na 273 mm měla za následek změnu technických parametrů tohoto
potrubí. Ostatně v průběhu správního řízení
sám stěžovatel potvrdil, že nové potrubí
o menší světlosti je schopné přenést v plném
rozsahu topné médium o stejných parametrech do všech napojených objektových předávacích stanic jako původní čtyřtrubkové
potrubí o větší světlosti. Nejvyšší správní
soud se dále shoduje s žalovaným, že změna
světlosti potrubí nebyla vyvolána pouze technickým pokrokem, ale byla podmíněna novými provozními požadavky v souvislosti se zavedením nových objektových stanic. Lze rovněž
poukázat na strojní část projektu (konkrétně
část 3 „popis technického řešení“), z níž plyne,
že nové předizolované potrubí bude vybaveno signalizačním zařízením, které monitoruje izolační stav potrubí. Vodiče signalizace
budou zakončené v přípojné skříňce pro připojení přenosného diagnostického přístroje.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud nepochyboval o tom, že výměnou potrubí došlo v posuzované věci ke změně technických parametrů sekundárního rozvodu tepla.
[42] Stěžovatel dále tvrdil, že ke změně
(zmenšení) dimenze potrubí došlo pouze
z důvodu hospodárnosti provedení opravy,
účelem výměny potrubí nebylo změnit jeho
technické parametry. Nejvyšší správní soud
považuje za nerozhodné, zda byla výměna potrubí motivována hospodárností. V souladu
s § 33 odst. 2 zákona o daních z příjmů je pro
posouzení, zda došlo k rekonstrukci, rozhodný skutečný následek změny, nikoliv její účel
či cíl (viz též již citovaný rozsudek čj. 1 Afs
29/2006-87). Změna světlosti potrubí z původních 324 mm na 273 mm měla za následek změnu technických parametrů tohoto
potrubí. Ostatně v průběhu správního řízení
sám stěžovatel potvrdil, že nové potrubí
o menší světlosti je schopné přenést v plném
rozsahu topné médium o stejných parametrech do všech napojených objektových předávacích stanic jako původní čtyřtrubkové
potrubí o větší světlosti. Nejvyšší správní
soud se dále shoduje s žalovaným, že změna
světlosti potrubí nebyla vyvolána pouze technickým pokrokem, ale byla podmíněna novými provozními požadavky v souvislosti se zavedením nových objektových stanic. Lze rovněž
poukázat na strojní část projektu (konkrétně
část 3 „popis technického řešení“), z níž plyne,
že nové předizolované potrubí bude vybaveno signalizačním zařízením, které monitoruje izolační stav potrubí. Vodiče signalizace
budou zakončené v přípojné skříňce pro připojení přenosného diagnostického přístroje.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud nepochyboval o tom, že výměnou potrubí došlo v posuzované věci ke změně technických parametrů sekundárního rozvodu tepla.
[43] Pokud při stavebních pracích došlo
ke změně technických parametrů, jedná se
v zásadě o technické zhodnocení. Výjimkou
budou zejména situace, kdy změnu technických parametrů nutně přináší technický po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 012
Akciová společnost Havířovská teplárenská společnost proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobce.