č. 141/2001 Sb. : Cenová regulace provedená cenovými výměry Ministerstva financí č. 01/2003 a č. 01/2004 byla v části, v níž cenové výměry stanovily maximální roční nájemné za nájem ostatních pozemků nesloužících k podnikání nájemce, v rozporu s $ 1 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Osobě, která pronajímala pozemky nesloužící k podnikání nájemců za ceny vyšší než stanovené těmito výměry, proto nemohla být uložena pokuta za porušení cenových předpisů podle $ 15 odst. 1 písm. a) záko- na 0 cenách.
č. 141/2001 Sb. : Cenová regulace provedená cenovými výměry Ministerstva financí č. 01/2003 a č. 01/2004 byla v části, v níž cenové výměry stanovily maximální roční nájemné za nájem ostatních pozemků nesloužících k podnikání nájemce, v rozporu s $ 1 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Osobě, která pronajímala pozemky nesloužící k podnikání nájemců za ceny vyšší než stanovené těmito výměry, proto nemohla být uložena pokuta za porušení cenových předpisů podle $ 15 odst. 1 písm. a) záko- na 0 cenách.
C.) Nejvyšší správní soud především shle- dal, že kasační stížnost byla přípustná. Tento soud v rozsudku čj. 8 Afs 22/2008-71 vytkl městskému soudu, že zatížil svůj rozsudek ne- přezkoumatelností, protože | nevypořádal konkrétně formulovanou žalobní námitku nezákonnosti cenové regulace cenovými vý- měry Ministerstva financí č. 01/2003 a č. 01/2004, resp. nepřiměřenosti této zá- konné úpravy. Nejvyšší správní soud tak předmětnou právní otázku neposoudil věc- ně. Přes znění $ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. tak nemohla být další kasační stížnost, brojící proti věcnému vypořádání dříve neposouze- né námitky, shledána nepřípustnou. Dále Nejvyšší správní soud připomíná, že žalovaný svým rozhodnutím potvrdil rozhod- nutí správního orgánu prvního stupně, kte- rým byla stěžovateli uložena pokuta podle $ 17 zákona o cenách za porušení cenových předpisů podle $ I5 odst. 1 písm. a) zákona o cenách za prodej za cenu vyšší než maxi- mální podle $ 5 zákona o cenách. Maximální cena, resp. maximální roční nájemné za pro- nájem pozemků nesloužících k podnikání ná- jemce, přitom byla přo rozhodné období sta- novena v položce 5. oddílu A části I. výměru žálovaného č. 01/2003, resp. č. 01/2004. Tento soud již v rozsudku čj. 8 Afs 22/2008771 konstatoval, že byl-li předmětný cenový před- pis vydán příslušným orgánem a byhli řádně zveřejněn, správní orgány měly povinnost jej respektovat. Takový postup je totiž v souladu se zásadou zákonnosti výkonu veřejné správy ve smyslu $ 2 odst. 1 správního řádu, podle níž správní orgán postupuje v souladu se zá- kony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou sou- částí právního řádu. Správní orgány jsou tedy ve své činnosti vázány všemi právními před- pisy, které jsou součástí právního řádu. Ná rozdíl od soudů jsou správní orgány obecně vázány i podzákonnými právními předpisy. Nejvyšší správní soud ovšem již v citova- ném rozhodnutí upozornil, že soudy jsou ve své rozhodovací činnosti postaveny Ústavou do zcela odlišné pozice. V souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy je soudce při rozhodování vá- zán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a je oprávněn po- soudit soulad jiného právního předpisu se zá- konem nebo s mezinárodní smlouvou. Pro úplnost lze podotknout, že předmět- né cenové výměry žalovaného je třeba pova- žovat za právní předpis v materiálním smyslu (srov. např. výše citovaný nález Ústavního soudu č. 167/2000 Sb. nebo usnesení Nejvyš- šího správního soudu ze dne 6. 8. 2010, čj. 2 Ao 3/2010-55). Ústavní soud se otázkou cenové regulace opakovaně zabýval (srov. např. nálezy ze dne 145 2188 19. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 2/03, č. 84/2003 Sb., ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. PL ÚS 3/2000, č. 231/2000 Sb., a výše citovaný nález č. 528/2002 Sb.). Na tomto místě není nutno podrobně reprodukovat jeho závěry, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazu- je. Připomíná přitom pouze tolik, že cenová regulace v demokratickém právním státě je opatřením obecně přípustným, ovšem pouze ve výjimečných případech, za omezených pod- mínek a s časovým omezením na nezbytnou dobu. Z nálezu č. 528/2002 Sb. lze citovat, že „[clenová regulace sama o sobě nemůže být v demokratickém právním státě považována za neústavní. Otázkou ke zvážení proto vždy Je, ve kterých případech (druh zboží a služeb), vůči komu (výrobci, prodejci), jakou formou (cenové rozhodnutí, podzákonný předpis, zá- kon) a v jakém rozsahu (princip přiměřenos- fi, ochrana podstaty a smyslu základního prá- va nebo svobody) je přípustné ji použít“ Nejvyšší správní soud podotýká, že podle $ 1 odst. 6 zákona o cenách v rozhodném zně- ní mohou příslušné orgány „[v] případech, kdy je trh ohrožen účinky omezení hospo- dářské soutěže nebo to vyžaduje mimořádná tržní situace a pro účely odvodu spotřební daně u tabákových výrobků podle zákona o spotřebních daních, [..) usměrnit tvorbu cen podle tohoto zákona (regulace cen)“. V souladu s dříve zmíněnými názory Ústavního soudu bylo v posuzované věci nut- né aplikovat Ústavním soudem zformulovaný test proporcionality (přiměřenosti). Podle něj musí být zásah do ústavně zaručených práv, má-li být ústavně konformní, a tedy v de- mokratickém právním státě přípustný, splňo- vat kritéria způsobilosti naplnění účelu (vhodnosti). Ta znamenají, že zásah musí být schopen dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva, dále být po- třebný, kdy je povoleno použití pouze nejše- trnějšího z více možných prostředků, a ko- nečně přiměřený v užším slova smyslu, kdy újma na chráněném základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli. K aplikaci odpovídajícího testu byl ostat- ně předchozím zrušujícím rozsudkem tohoto soudu vyzván i městský soud. 146 Ten při úvaze o zákonnosti, resp. přiměře- nosti regulace.přijal za své vyjádření žalované- ho a uzavřel, že oprávněnost regulace je odů- vodněna společensko-ekonomickým vývojem, jenž zapříčinil, že „byl značně zredukován po- čet soukromých vlastníků půdy“, kdy „[m]ono- polní postavení určitého vlastníka pak vede k tomu, že cena za pronájem není určována stavem nabídky a poptávky, ale jednostranně tímto vlastníkem, což vytváří prostředí pro zneužilí jeho vlastnického prává“. Nejvyšší správní soud připouští, že opat- ření v podobě regulace výše nájemného u pronájmů pozemků k nepodnikatelským účelům může být obecně způsobilé ochránit práva nájemců, kteří by v případě dominance či monopolu určitého vlastníka na relevant- ním trhu mohli čelit nepřiměřeným požadav- kům při stanovení výše nájemného. Tato sku- tečnost však nemůže při vědomí dříve vytčených východisek připouštějících regu- laci sama o sobě legitimizovat jakoukoliv pau- šální cenovou regulaci nezohledňující např. vlastní předmět pronájmu, jeho využitelnost či příp. hodnotu. Městský soud navíc nenabídl přesvědčivé odůvodnění pro své závěry o dominantním, resp. monopolním postavení vlastníků (pro- najímatelů) a zůstal v rovině obecného tvrze- ní. S ohledem na časové období více než 20 let od změny společenských poměrů a vzhledem k rozsáhlé privatizaci veřejného nemovitého majetku pak není možné pouze s odkazem na předchozí režim bez dalšího uzavřít, že je trh pronájmu pozemků k ne- podnikatelským účelům stále narušen způso- bem vyžadujícím předmětnou regulaci v po- době přijaté správními orgány a akceptované městským soudem v posuzované věci. Žalova- ný ani městský soud ostatně nenabídli žádné argumenty, kterými by své obecné závěry rozvedli ve vztahu k nyní posuzované věci. S ohledem na nastíněný právní názor Ústavního soudu je jistě nutné rozlišovat i mezi pronájmy různých pozemků, tedy např. pod bytovými domy, určených pro umístění staveb individuální rekreace, nebo určených pro nepodnikatelské využití, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. Nejvyšší správní == = = = ——————————— soud proto odmítl závěry žalovaného směřu- jící k tomu, že v českém právním řádu chybě- jící zásada superficies solo cedit paušálně legitimizuje jakoukoliv cenovou regulaci ná- jmů pozemků. Shodně se stěžovatelem lze také pochybo- vat, že by předmětná cenová regulace v kon- textu posuzované věci představovala nejmír- nější ze všech možných prostředků ochrany. Obdobně nejde o opatření, jež by bylo při- měřené sledovanému cíli. Opřel-li městský soud závěr o přiměřenosti regulace pouze o stručnou úvahu, že žalovaný odvozuje úřed- ně stanovenou cenu pomocí míry kapitaliza- ce z ceny pozemků ve výši 3 až 5 %, nemohl Nejvyšší správní soud ponechat bez povšim- nutí vyjádření stěžovatele, že v posuzované věci nebylo toto rozpětí dodrženo. Tato argu- mentace městského soudu 0 přiměřenosti re- gulace tak nebyla zcela přiléhavá. Žalovaný tvrdil, že je v případě úředního stanovení výše nájemného u pronájmu po- zemků k nepodnikatelským účelům vylouče- no vycházet z účelu nájmu. Takový.závěr je však v přímém rozporu se shora naznačený- mi názory Ústavního soudu vztahujícími se k dané problematice. Namítlhli žalovaný, že je ohrožení trhu reálné a je dokládáno množstvím stížností na chování prodávajících, zneužívajících posta- vení na trhu nájmu nemovitostí specifického druhu, a konkrétně zmínil chatové oblasti, Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato tvr- zení nebyla provázena zmínkou o souvislosti s nyní posuzovaným případem a charakte- rem pozemků v této věci. Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně zákon- nosti, resp. přiměřenosti cenové regulace ná- jmu pozemků v posuzované věci. Jak Nejvyš- ší správní soud dříve argumentoval, žalovaný byl cenovými výměry vázán. Není jimi ovšem vázán soud, který mj. s ohledem na neunese- ní důkazního břemene žalovaným dospěl se shora uvedenou argumentací k závěru 0 je- jich nezákonnosti - konkrétně rozporu s $ 1 odst. 6 zákona o cenách v rozhodném znění. Závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v tomto rozsudku pak převá- ží nad povinností správních orgánů aplikovat v této věci podzákonný právní předpis. Žalo- vaný tak v nyní posuzované věci nebude moci aplikovat nezákonné cenové výměry a uložit na jejich základě sankci za správní delikt. 2189 Veřejné zakázky: zásada transparentnosti k $ 25 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách“ Zásada transparentnosti ($ 25 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakáz- kách) je porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitel- ným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jed- notlivých kroků zadavatele.
Město Trutnov proti Ministerstvu financí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. září 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu
8 Afs 47/2010 - 132