8 Afs 92/2021- 35 - text
8 Afs 92/2021-36 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: GREX CZ, s. r. o., se sídlem Nechvílova 1825/24, Praha 4, zastoupená JUDr. Jaromírem Štůskem, LL. M., Ph.D., advokátem se sídlem Jandova 185/6, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, čj. 47401/18/5300-21442-809464, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2021, čj. 8 Af 1/2019 47,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Jaromíra Štůska, LL.M., Ph.D., advokáta.
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu – Jižní Město, vydal 26. 10. 2017 rozhodnutí čj. 7801020/17/2011-52521-111048 (dále „platební výměr“), kterým žalobkyni stanovil na základě výsledků daňové kontroly nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období srpen 2014 ve výši 1 555 Kč. Neuznal žalobkyní uplatněný nárok na odpočet DPH ve výši 153 625 Kč z přijatých plnění, neboť žalobkyně neprokázala, že se přijatá plnění uskutečnila. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a platební výměr potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně k Městskému soudu v Praze žalobu. Namítla, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy. Platební výměr nebyl vydán v souladu se zákonem a její důkazy byly zlehčovány. Důkazy, které předložila správci daně, nebyly pro vydání platebního výměru využity. Správcem daně proto nebyl zjištěn skutkový stav věci a nebyly využity všechny možnosti k odstranění pochybností, které byly žalobkyní uváděny a žádány. Konkrétně nebyla provedena kontrola ve skladu za účelem zjištění, že se tam skutečně nachází stroj na výrobu papírových dutin. Dále namítla, že jí doložené doklady jasně prokazují, že vůz Škoda Superb od dodavatele Auto Palace je používán pouze k ekonomickým účelům. To prokázala předloženou knihou jízd a dalšími důkazními prostředky. Žalobkyně byla názoru, že své důkazní břemeno unesla. Žalovaný podle ní pochybil, jelikož pochybnosti vyjádřené správcem daně nepředstavovaly důvodné pochybnosti o věrohodnosti, úplnosti, průkaznosti či správnosti nároku na odpočet daně. K tomu odkázala na rozsudek NSS z 2. 8. 2017, čj. 4 Afs 58/2017-78.
[3] Městský soud uvedené námitky neshledal důvodnými, a proto žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž doslova zopakovala celou svou žalobní argumentaci, jak je uvedena v bodě [2] tohoto rozsudku.
[5] Nad rámec žaloby doplnila pouze jednu citaci z výše uvedeného rozsudku NSS čj. 4 Afs 58/2017-78: „… i v případě, kdy není možné určit subjekt, který daňovému subjektu zdanitelné plnění skutečně poskytl, není možné daňovému subjektu odepřít nárok na odpočet DPH, pokud není zároveň prokázáno, že předmětné plnění bylo součástí podvodu na dani, o kterém osoba uplatňující nárok na odpočet daně věděla, nebo musela vědět …“, a uvedla, že žalovaný však takový podvod neprokázal, a proto mělo být nároku stěžovatelky na odpočet DPH vyhověno.
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost jako celek je nepřípustná.
[7] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[8] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byly kasační námitky způsobilé k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského (městského) soudu. Stěžovatel je tedy povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí soudu (srov. např. rozsudky NSS z 15. 2. 2017, čj. 1 Azs 249/2016 38, bod 12, nebo z 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 25/2012
351, bod 140 a judikaturu tam citovanou). Z těchto důvodů kasační námitky, které beze změny opakují žalobní tvrzení a alespoň v minimální míře nereagují na argumentaci krajského (městského) soudu, nepředstavují důvody podle § 103 s. ř. s., a jsou proto nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. V takové situaci není namístě vyzývat stěžovatele k odstranění této vady postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s. (srov. usnesení NSS z 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, body 5, 12 a 13).
[9] Co se týká kasačních námitek vznesených v nyní projednávané věci, které jsou doslovným opakováním části obsahu žaloby (srov. bod [4] tohoto rozsudku), je shoda textu části žaloby s danými kasačními námitkami téměř úplná (dokonce ani nedošlo k nahrazení označení „žalobce“ označením „stěžovatel“). Vzhledem k tomu, že městský soud žalobní námitky pečlivě a důkladně vypořádal a v jejich opakování nelze spatřovat setrvání na dříve vznesené argumentaci, která je nadále schopná obstát proti závěrům městského soudu, vyhodnotil Nejvyšší správní soud námitky jako nepřípustné (rozsudek NSS ze 7. 9. 2022, čj. 8 As 178/2020-38, bod 37 a tam citovaná judikatura).
[10] Ze stejného důvodu je nepřípustná rovněž kasační námitka uvedená nad rámec zopakovaných žalobních bodů (srov. bod [5] tohoto rozsudku). Ani touto námitkou totiž stěžovatelka nereaguje na argumentaci městského soudu. Městský soud totiž v bodě 48 rozsudku uvedl, že závěry rozsudku čj. 4 Afs 58/2017-78 na nyní projednávanou věc nedopadají, neboť tam šlo o situaci, kdy správce daně ani žalovaný v daňovém řízení nezpochybnili, že poskytnuté služby byly skutečně dodány a zaplaceny. V nyní projednávané věci však tato pochybnost vyslovena byla a stěžovatelka neunesla své důkazní břemeno o uskutečnění sporného plnění.
Rozhodovací důvody městského soudu, a ani daňových orgánů, tedy vůbec nesouvisely s otázkou prokázání spáchání daňového podvodu. Důvodem neuznání uplatněného nároku na odpočet DPH bylo to, že stěžovatelka neprokázala splnění hmotněprávních podmínek. Stěžovatelka tak neuvedla žádné důvody, proč považuje za nesprávný uvedený závěr městského soudu o nepřiléhavosti rozsudku NSS čj. 4 Afs 58/2017-78. Citace krátké pasáže z tohoto rozsudku učiněná nad rámec toho, co bylo uvedeno v žalobě, konkurující argumentací není.
[11] Je zjevné, že kasační stížnost jako celek postrádá jakoukoliv polemiku (či pokus o ni) se závěry městského soudu a ani částečně nezpochybňuje jeho rozhodovací důvody. Stěžovatelka ani v náznaku neuvedla žádné konkrétnější důvody, na základě kterých považuje podrobně odůvodněný rozsudek krajského soudu za nezákonný. Nebyly tak uplatněny žádné kasační důvody ve smyslu § 103 s. ř. s.
[12] Není úlohou Nejvyššího správního soudu podrobit napadený rozsudek komplexnímu „testu“ a v návaznosti na zcela obecné námitky posuzovat, městský soud dospěl ke správnému závěru. Stejně tak není Nejvyšší správní soud povinen ani oprávněn domýšlet za stěžovatele argumenty, na základě kterých by tomu tak mohlo být. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (viz rozsudek NSS z 3. 12. 2020, čj. 7 Afs 251/2020
29, bod 11 a tam citovaná judikatura). V dané věci tedy není prostor pro to, »aby Nejvyšší správní soud „stručně a obecně“ přezkoumal závěry krajského soudu – tak někdy postupují krajské soudy ve vztahu ke správním rozhodnutím, mají li projednat „neumělou“ laickou žalobu. K tomuto postupu vede krajské soudy snaha nepřipravit žalobce, kteří nemusí být zastoupeni advokátem, o přístup k soudu. V řízení o kasační stížnosti však není pro podobný postup prostor. V řízení, v němž musí za stěžovatele jednat advokát či jiný právní profesionál, je třeba vyžadovat tomu odpovídající úroveň právní argumentace… « (viz usnesení NSS z 30. 6. 2020, čj. 2 Afs 115/2020 42, bod 16).
[13] Nejvyšší správní soud pak stěžovatele před posouzením kasační stížnosti nevyzýval k jejímu doplnění o další kasační námitky, neboť podaná kasační stížnost důvody obsahovala (byť šlo o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s.). Postup podle § 109 odst. 1 ve spojení s § 106 odst. 3 s. ř. s. je na místě jen v situaci, kdy kasační stížnost neobsahuje vůbec žádnou argumentaci (ani pokus o ni). Postup podle těchto ustanovení není určen k tomu, aby soud, který obdrží byť krátký, ale strukturovaný právní text, upozorňoval stěžovatele na potřebu či vhodnost doplnění jeho argumentace (obdobně viz usnesení čj. 2 Afs 115/2020
42, bod 19). To samozřejmě mohl stěžovatel učinit kdykoli v průběhu kasačního řízení, neboť stěžovatel, vůči němuž nebylo postupováno podle § 106 odst. 3 s. ř. s., může bez omezení jakoukoliv lhůtou rozhojnit důvody, pro které kasační stížnost podává [srov. nález ÚS z 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05 (N 27/40 SbNU 219)].
[14] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka opřela svou kasační stížnost jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, a proto ji odmítl [§ 104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla li kasační stížnost odmítnuta.
[16] Byl li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto soud stěžovatelce vrací soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost ve lhůtě stanovené v souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 3. listopadu 2022
Jitka Zavřelová předsedkyně senátu