V řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle $ 81 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen zjistit, zda správní orgán v průběhu řízení před soudem nevydal roz- hodnutí ve věci. Pokud tak správní orgán učinil, a soud přesto svým rozhodnutím konstatoval nečinnost a uložil mu povinnost vydat rozhodnutí, Nejvyšší správní soud rozsudek zruší a vrátí věc krajskému soudu k zamítnutí žaloby.
V řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle $ 81 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen zjistit, zda správní orgán v průběhu řízení před soudem nevydal roz- hodnutí ve věci. Pokud tak správní orgán učinil, a soud přesto svým rozhodnutím konstatoval nečinnost a uložil mu povinnost vydat rozhodnutí, Nejvyšší správní soud rozsudek zruší a vrátí věc krajskému soudu k zamítnutí žaloby.
Rozšířený senát v usnesení ze dne 15. 8. 2006, čj. 8 Ans 1/2006-135, č. 1012/2007 Sb. NSS, uvedl: „Vydalli správní orgán rozhodnutí tak, jak mu uložil pravomocný rozsudek krajského soudu k žalobě proti nečinnosti, nestane se tím jeho kasační stížnost proti ta- kovému rozsudku nepřípustnou.“ V nyní řešené věci nelze tento právní ná- zor použít, protože správní orgán nevydal rozhodnutí až po podání kasační stížnosti, ale již před tím, než krajský soud vydal rozsu- dek, kterým uložil stěžovateli povinnost roz- hodnout ve věci odstranění stavby. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dne 20. 12. 2006; v souladu s přechodnými ustanoveními v $ 190 odst. 3 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a sta- vebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 2006), rozhodovaly správní orgány dle dosa- vadních právních přepisů, tedy dle $ 88 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon z roku 1976“). Stavební zákon z roku 2006 upravuje od- straňování stavby v $ 128 a násl. Ten rozlišuje dvě řízení: řízení o odstranění stavby a řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. V pří- padě, že byla stavba dodatečně povolena, mu- sí následně správní orgán zastavit řízení o od- stranění stavby. Pokud by tedy správní 378 orgány rozhodovaly podle stavebního zákona z roku 2006, bylo by nutné, aby po vydání do- datečného stavebního povolení zastavily říze- ní o odstranění stavby. Krajský soud by proto dle nové právní úpravy nepochybil, pokud by stanovil povinnost správnímu orgánu roz- hodnout v řízení o odstranění stavby - vydat rozhodnutí o jeho zastavení, protože doda- tečné stavební povolení by se vztahovalo pouze k řízení o žádosti o jeho vydání. Úprava v $ 88 a násl. stavebního zákona z roku 1976 však výše uvedená řízení nerozli- šuje a z výkladu zákona vyplývá, že řízení o odstranění stavby - v případě, že subjekt podal žádost o vydání dodatečného stavební- ho povolení - mohlo být skončeno buď vydá- ním dodatečného stavebního povolení, nebo rozhodnutím o odstranění stavby. Správní or- gán neměl povinnost řízení o odstranění stav- by po vydání dodatečného stavebního povo- lení zastavit. Pokud v nyní řešeném případě správní orgán vydal dodatečné stavební povo- lení, krajský soud nebyl oprávněn mu stanovit povinnost, aby ve věci opětovně rozhodl. Z $ 81 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že soud roz- hoduje u žalob na ochranu proti nečinnosti správního orgánu na základě skutkového sta- vu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Z předloženého soudního spisu vyplývá, že krajský soud rozhodoval bez jednání, pouze na základě podkladů ze správního spisu. Bylo však jeho povinností v případě, že jednání ne- nařídil, zjistit skutkový stav přímo k datu roz- hodování a mít s určitostí potvrzeno, že správní orgán předmětné rozhodnutí nevy- dal. Stěžovatel odkázal ve vyjádření k žalobě na sdělení ze dne 18. 9. 2008, ze kterého vy- plývá, že správní orgán rozhodne do 10 dnů od doručení sdělení. Bylo proto povinností soudu, aby zkoumal, zda skutečně došlo či ne- došlo k vydání takového rozhodnutí, a pokud měl pochybnosti, nařídit ve věci jednání. Samozřejmě především stěžovatel měl in- formovat krajský soud o tom, že v průběhu zahájeného řízení vydal rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ze spisů zjistil, že jej stěžovatel zaslal žalobci, krajskému soudu však nikoli. Pokud měl stěžovatel nebo žalobce zájem na tom, aby soud rozhodoval na základě úplných podkladů, bylo zcela namístě předmětné roz- hodnutí zaslat také soudu, čímž by účastníci předešli následným nesrovnalostem a pro- dlužování řízení i samostatnému řízení o ka- sační stížnosti. Krajský soud proto nesprávně uložil stěžo- vateli povinnost rozhodovat ve věci, ve které již bylo předmětné rozhodnutí vydáno. Ka- sační stížnost je tedy důvodná, Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek kraj- ského soudu v souladu s $ 110 odst. 1 větou prvou před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud bude proto následně postupovat podle právního názoru uvedeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, čj. 1 Ans 4/2008-62: „Řízení o žalobě na ochranu pro- ři nečinnosti správního orgánu nelze zasta- vit dle f 47 písm. b) s. ř. s. z důvodu uspoko- Jení navrhovatele po podání žaloby. Pokud bylo bo zahájení soudního řízení vydáno rozhodnutí či osvědčení, čímž došlo k ukon- čení tvrzené nečinnosti správního orgánu, a žalobce nevzal žalobu zpět, soud ji zamít- ne dle f 81 odst. 3 s. ř s. Pro tento případ je žalobce povínen nést nepříznivý následek svého procesního neúspěchu v podobě po- vinnosti uhradit žalovanému náklady říze- ní (f 60 odst. 1 s. ř. s.). I zde se však může uplatnit pravidlo S 60 odst. 7 s. ř. s. (nepři- znání náhrady nákladů řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele).“ 2259 Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí 0 uložení kázeňského trestu k $ 46 odst. 3 a $ 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů*) k $ 70 písm. £) soudního řádu správního k čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (v textu jen „Listina“) k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) (v textu jen „Úmluva“) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, která se týkají základních práv a svobod, tj. nejméně rozhod- nutí o uložení trestů dle $ 46 odst. 3 písm. £), g) ah) tohoto zákona, podléhají soud- nímu přezkumu.
Ing. Stanislav S. proti Městskému úřadu Český Brod o vydání rozhodnutí, o kasační stíž- nosti žalovaného.