8 As 157/2025- 12 - text
8 As 157/2025-14 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Lenky Bursíkové v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2025, č. j. MSP-399/2025-OSV-OSV/6, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 9 A 94/2025-9,
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce se žalobou domáhal, aby Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zrušil v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného, kterým podle obsahu žaloby nebylo vyhověno jeho žádosti o informace požadované u Okresního soudu v Kolíně.
[2] V žalobě požádal o osvobození od soudního poplatku za podání žaloby a ustanovení zástupce. Městský soud žalobce přípisem ze dne 7. 8. 2025, č. j. 9 A 94/2025-3, vyzval k vyplnění formuláře Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků (dále jen „formulář“) a k zaslání stanovil lhůtu 10 dnů. Žalobce na přípis nezareagoval řádným způsobem, respektive zaslal soudu neúplné prohlášení, ve kterém jen vyplnil, že má starobní důchod, žije v domácnosti společně se psem, a uvedl blíže nespecifikovanou částku 6 500 Kč. Neosvědčil tak řádně nedostatek prostředků k úhradě. Městský soud proto v záhlaví uvedeným usnesením stěžovatelovu žádost o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce zamítl a připomněl, že žalobce byl opakovaně poučován, jakým způsobem správně nemajetnost doložit. Městský soud dále posoudil povahu a množství sporů, které žalobce vede (včetně této věci), a dospěl k závěru, že i kdyby žalobce osvědčil nedostatek prostředků, uplatňuje svá práva v řízení svévolným a šikanózním způsobem, a ani tak by jej proto nebylo možné od soudních poplatků osvobodit. Odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 12. 7. 2023, č. j. 10 As 164/2023-12.
[3] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní uvádí, že chování městského soudu je účelové a tento soud se podílí na porušování stěžovatelových ústavních práv. Stěžovatel odkazuje na to, že složky státního zastupitelství nezajistily prošetření trestné činnosti za účelem krytí komunistických zločinů. Uvádí konkrétně: „Navíc již jsme uvedl, že vinou postupu ČR na zaplacení soudního poplatku prokazatelně nemám!“. Namítá podjatost celého městského soudu a přirovnává jeho jednání k popírání holokaustu. II. K osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
[4] V kasační stížnosti vznáší stěžovatel také požadavek podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) však nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Napadené usnesení je nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím. Zároveň ani v řízení o kasační stížnosti nemohly vzniknout náklady státu, které by musel stěžovatel platit, pokud by nebyl osvobozen (§ 60 odst. 4 s. ř. s.). Zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost proto NSS nepožadoval a ani o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.
[5] Stěžovatel taktéž požádal o ustanovení zástupce (formulací „vznáším požadavek dle […] § 30 + § 138 osř“). Z výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu plyne, že ač je povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, požadavek § 105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní, pokud kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jež slouží pouze k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení. V daném případě tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna. Nejvyšší správní soud musel přesto posoudit návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť ačkoliv jeho zastoupení advokátem v tomto řízení není obligatorní, možné je.
[6] Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[7] Nejvyšší správní soud shledal, že bez ohledu na to, že se jedná o procesní rozhodnutí, nebyly by pro osvobození od soudních poplatků splněny podmínky. Kasační stížnost je totiž zjevně bezúspěšná.
[8] Za zjevně bezúspěšný návrh je podle konstantní judikatury NSS nutno považovat takový návrh, jehož bezúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností jednoznačná a okamžitě zjistitelná.
[9] O zřejmě (zjevně) bezúspěšné uplatňování práva se jedná zejména tehdy, je-li již ze skutkových tvrzení žadatele nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno (rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 154/2012 20, nebo nověji rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2019, č. j. 4 As 99/2019 24).
[10] Za zjevně bezúspěšný se dá označit i návrh, jímž stěžovatel brojí proti usnesení o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, poté co byl městským soudem vyzván k doložení podkladů, respektive vyplnění formuláře, což řádně neudělal, a výzvě tedy nevyhověl, ačkoliv byl dříve mnohokráte poučen o správném vyplnění formuláře. Podle judikatury NSS „účastník řízení, který chce být z důvodu své nemajetnosti osvobozen od soudních poplatků, přitom nejenže musí o osvobození z tohoto důvodu sám aktivně požádat soud, ale zejména musí svá tvrzení doložit (důkazní břemeno)“ (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 As 301/2017 - 21). Městský soud proto zjevně postupoval v souladu s § 36 odst. 3 s. ř. s., když stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků, jelikož stěžovatel dostatečně neupřesnil svá tvrzení o nemajetnosti.
[11] NSS proto konstatuje, že stěžovatelova kasační stížnost je zjevně bezúspěšná. Zjevná bezúspěšnost je přitom zjistitelná okamžitě, nesporně a bez jakýchkoliv pochyb, aniž by bylo nutno provádět dokazování. Jelikož tak nebyla splněna jedna z podmínek nutných k přiznání osvobození od soudních poplatků, NSS návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů výrokem I. tohoto usnesení zamítl.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na počet obdobných věcí stěžovatele vedených u tohoto soudu a svou předchozí praxi v těchto věcech (rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2021, č. j. 3 As 306/2021-13) neshledal důvod k tomu, aby byl stěžovateli poskytnut další prostor k obstarání zástupce na jeho náklady. I pokud totiž v minulosti stěžovatel tuto možnost opakovaně dostal, stejně ji nevyužil (usnesení NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 9 As 48/2019-20; ze dne 17. 8. 2023, č. j. 4 As 266/2023-16; nebo ze dne 4. 4. 2025, č. j. 8 As 52/2025-9). III. K odmítnutí kasační stížnosti
[13] NSS se následně zabýval přípustností kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], z důvodu vážných vad správního řízení, pro které mělo být rozhodnutí správního orgánu soudem zrušeno [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], z důvodu zmatečnosti řízení před soudem [§ 103 odst. 1 písm. c)], z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí nebo vážných procesních vad v řízení před soudem [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], a konečně též z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
[14] Stěžovatel vyvolává velké množství sporů s různými orgány veřejné správy, ve kterých dokola opakuje stejná tvrzení. Na výsledky již proběhlých soudních řízení nereaguje a opakuje tatáž sdělení o křivdách a podvodech, které na něm byly údajně spáchány. Typickým motivem stěžovatelových podání jsou odkazy na zločinné praktiky a represe a stále se vrací k metodice StB z roku 1982 a podpisu Charty 77, nebo obecně k maskování údajných komunistických zločinů a dává České republice za vinu svou nemajetnost a upírání základních práv.
Běžně namítá podjatost celého rozhodujícího soudu a jeho podání zpravidla neobsahují žádné věcné námitky. Nejvyšší správní soud na základě vlastní činnosti potvrzuje, že stěžovatel tyto argumenty (a jim podobné, kterými do věci zahrnuje též soudy, policii a další orgány veřejné moci) opakuje i v kasačních stížnostech, včetně kasačních stížností proti usnesením krajských soudů (resp. městského soudu) o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce (viz například usnesení NSS ze dne 6.
2. 2025, č. j. 2 As 6/2025–16).
[15] Je tomu tak i v tomto případě, drtivá většina textu kasační stížnosti je pouze zkopírována z předchozích stěžovatelových kasačních stížností mířících proti údajným praktikám státního zastupitelství a nevyšetření komunistických zločinů, podjatosti celého soudu, tvrzení, že za jeho nemajetnost může Česká republika, a troufalého přirovnání jednání městského soudu k popírání holokaustu, z čehož vyplývá, že kasační stížnost ve skutečnosti nemíří proti důvodům, na nichž je konkrétně založeno nyní napadené usnesení městského soudu. Jak již bylo uvedeno, městský soud vedla k zamítnutí návrhu skutečnost, že stěžovatel řádně nevyhověl výzvě a nedoložil správně vyplněný přehled o své aktuální majetkové a sociální situaci. Městskému soudu sice formulář zaslal, ovšem vyplnil jen tři údaje, které nestačí k prokázání jeho nemajetnosti. V kasační stížnosti stěžovatel nanejvýš urputně tvrdí, že nemá na zaplacení soudního poplatku, jeho námitky ovšem nemíří do odůvodnění napadeného usnesení.
[16] NSS proto konstatuje, že kasační stížnost se opírá pouze o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., což ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. způsobuje její nepřípustnost. Soud přitom neshledal ani důvody pro postup podle § 106 odst. 3 s. ř. s., tj. k výzvě, aby stěžovatel kasační stížnost doplnil o další kasační námitky. Podaná kasační stížnost totiž důvody obsahuje, byť jde o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. K uvedené výzvě proto nebyl důvod (srov. např. usnesení NSS ze dne 11. 2. 2021, č. j. 8 Ads 223/2020-37, nebo ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 63, č. 4051/2020 Sb. NSS).
[17] Při úvaze o potřebě postupu podle § 106 odst. 3 s. ř. s. NSS též uvážil okolnost, že stěžovatel v řízení o kasační stížnosti nebyl zastoupen advokátem ani neprokázal své vysokoškolské právnické vzdělání. Zároveň však byl stěžovatel již mnohokrát soudem poučen o tom, jaké náležitosti musí projednatelná kasační stížnost splňovat. NSS je proto přesvědčen, že v řízení o kasační stížnosti není nezbytné, aby se poučení o obsahových náležitostech podání dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, pakliže stěžovatel byl takto poučen v řadě jiných řízení, která před daným soudem vedl. IV. Závěr a náklady řízení
[18] Z uvedených důvodů NSS výrokem II. kasační stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.)].
[19] O náhradě nákladů řízení (výrok III.) NSS rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Podle prvého uvedeného ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 6. listopadu 2025
Pavel Molek předseda senátu