8 As 276/2023- 46 - text
8 As 276/2023-50
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Servatech s. r. o., se sídlem Záběhlická 134/95, Praha 10, zastoupená JUDr. Michaelou Pechovou Vosátkovou, advokátkou se sídlem Eliášova 922/21, Praha 6, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2021, čj. ČOI 134256/21/O100/Svo/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2023, čj. 8 A 141/2021-45,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. výkon práv z ochranné známky by přispěl k umělému rozdělení trhů mezi členskými státy,
2. přebalení nemůže ovlivnit původní stav výrobku obsaženého v obalu,
3. na novém obalu byl zřetelně uveden původce přebalení výrobku a jeho výrobce,
4. vzhled přebaleného výrobku není takový, že by mohl poškodit dobré jméno ochranné známky a jejího vlastníka, obal tak nesmí být zejména vadný, nízké kvality nebo neúhledný, a zároveň
5. dovozce oznámil vlastníku ochranné známky záměr uvést přebalený výrobek na trh a poskytl mu na jeho žádost vzorek přebaleného výrobku. [26] Potřeba kumulativně splnit tyto podmínky sleduje ochranu zájmů vlastníka ochranné známky ve vztahu ke kvalitě výrobků uváděných pod jeho ochrannou známkou a rovněž k zachování dobrého jména ochranné známky a jejího vlastníka, resp. posílení jeho postavení při obraně proti činnosti padělatelů (rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 397/2020, bod 78). [27] Pokud je tedy výše uvedeným způsobem limitována změna obalů výrobků, je evidentní, že obdobným způsobem je třeba nahlížet na možnost změn samotného výrobku (zde výměny zadního krytu mobilního telefonu). [28] Zástupkyně společnosti uvedla, že při výměně zadního krytu hrozí zajištěnému výrobku různá poškození (bod [16] tohoto rozsudku), pročež společnost nemůže garantovat jeho těsnost či ohnivzdornost (odborné vyjádření z 27. 1. 2021). Neautorizovanou výměnou zadního krytu zajištěného výrobku byla ohrožena funkčnost tohoto výrobku, a tedy zasažena práva k ochranné známce společnosti. Tímto není splněna podmínka uvedená v bodě [25] pod číslem 2. tohoto rozsudku. Při nesplnění jedné z podmínek již nelze majiteli ochranné známky odepřít práva spojená s ochrannou známkou. [29] Není rozhodné, že se daný výrobek již nevyrábí a že k němu společnost neposkytuje náhradní díly. Pokud společnost u novějších výrobků koncovým spotřebitelům poskytuje náhradní díly (včetně krytů mobilních telefonů), neznamená to, že dala souhlas k jakýmkoli neodborným úpravám starších modelů a že ve vztahu k těmto modelům již nepožívá žádných práv spojených s ochrannou známkou. Přestupky podle § 24 odst. 7 písm. i) a e) zákona o ochraně spotřebitele [30] Podle stěžovatelky je nepřezkoumatelná argumentace městského soudu týkající se přestupků označených v bodě 2 tohoto rozsudku pod písmeny b) a c), a považuje ji za nedostatečnou. Zmíněnými přestupky se městský soud zabýval v bodech 34 až 41 napadeného rozsudku. Odkázal na rozhodnutí žalované a uvedl, že se shoduje s jejími závěry, které stručně shrnul v bodě 40 napadeného rozsudku. Tento postup je aprobován i judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle které „při soudním přezkumu správních rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci správní soud samozřejmě provádí samostatnou úvahu o správnosti a úplnosti skutkových zjištění správního orgánu a z nich vyvozených právních závěrů, na straně druhé nelze ztrácet ze zřetele, že účelem soudního přezkumu je, jak už slovo přezkum napovídá, hodnocení toho, co již bylo správním orgánem k věci vysloveno, ve světle oponentury obsažené v žalobních bodech. Jakkoli se lze pravdě pro omezenost lidského poznání jen přibližovat, nelze vyloučit, že se závěry přezkoumávaného správního rozhodnutí budou přezkoumávajícímu správnímu soudu jevit natolik přiléhavé, že nenalezne dostatečné množství jiných slov, jimiž by na straně jedné vyjádřil prakticky totéž a jimiž by na straně druhé přesvědčivě a pro stěžovatele uspokojivě demonstroval, že uvažuje zcela samostatně. Jinak řečeno, smyslem soudního přezkumu není nalezení alternativního a za každou cenu originálního způsobu vyjádření týchž závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán.“ (rozsudky NSS z 12. 11. 2014, čj. 6 As 54/2013-128, z 6. 10. 2015, čj. 6 Afs 9/2015-31 či z 22. 3. 2023, čj. 4 Afs 109/2022-32). V městským soudem odkazované části rozhodnutí se žalovaná dostatečně zabývala argumentací týkající se přestupků označených v bodě 2 tohoto rozsudku pod písmeny b) a c), přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované stěžovatelka ani nenamítá. Jelikož se odvolací a žalobní argumentace shodovala, lze tento způsob vypořádání se s žalobní námitkou považovat za dostatečný. Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu proto není důvodná. [31] Stěžovatelka uvádí, že splnila svou informační povinnost podle § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, protože mobilní telefony spadají pod výjimku plynoucí z odst. 3 zmíněného ustanovení, tedy že se jedná o výrobky zřejmé a obecné povahy. Stěžovatelka také uvedla, že návod k užívání obsahují mobily samy o sobě. [32] V případě zajištěného výrobku stěžovatelka spotřebiteli poskytla bezpečnostní pokyny v češtině a písemný návod v angličtině. K mobilu, který byl předmětem přestupku označeného v bodě 2 tohoto rozsudku pod písmenem c) poskytla stěžovatelka spotřebiteli pouze bezpečnostní pokyny v češtině. [33] Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele uvádí: Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Je-li to potřebné s ohledem na povahu prodávaného výrobku nebo poskytované služby a způsob a dobu jejich užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v písemném návodu a aby byly srozumitelné. [34] Ustanovení § 9 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele uvádí: Povinností uvedených v odstavci 1 a 2 se nemůže prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Tyto povinnosti se však nevztahují na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti. [35] Ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele uvádí: Prodávající musí zajistit, aby informace uvedené v § 9, 10, 12, 13, § 16 odst. 1 a 3 a § 19 jsou-li poskytovány písemně, byly poskytnuty v českém jazyce. [36] K informační povinnosti prodávajícího judikatura obecně uvádí, že rozsah vyplývající z § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a jeho limity stanovené v odst. 3 zmíněného ustanovení je třeba vyložit s ohledem na konkrétní okolnosti jednotlivého případu, zejména povahu toho kterého výrobku. Je třeba aplikovat princip proporcionality, tj. klást na výrobce pouze požadavky rozumné, přiměřené okolnostem, nikoli požadavky nepřiměřené. Je třeba hledat rovnováhu mezi ochranou spotřebitele a reálnými možnostmi prodávajícího a stanovit racionální hranici mezi odpovědností, jíž lze rozumně zatížit prodávajícího, a náhodou (vyšší mocí), která již musí zatěžovat poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2516/2009). Ustanovení § 9 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele poskytuje relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčový pojem případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti, nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně (usnesení Ústavního soudu z 11. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 79/08). [37] Nejvyšší správní soud ve shodě s žalovanou a městským soudem nepovažuje informace o zprovoznění, nastavení a ovládání mobilního telefonu za zřejmé a obecně známé skutečnosti. To znamená, že mobilní telefon nelze prodávat bez písemného a srozumitelného návodu. Za skutečnost zřejmou a obecně známou lze považovat například to, že kamna, ve kterých se topí, jsou horká. Jedná se tedy o velmi obecné skutečnosti, u kterých by bylo nerozumné zatížit prodávajícího informační povinností. [38] Je pak druhou otázkou, v jaké formě má být návod k obsluze poskytnut. V tomto ohledu žalovaná připustila, že v případě prodeje výrobků přes internet může být podrobný návod k obsluze poskytnut v elektronické podobě (například může být zaslán emailem) nebo může být nahrán v paměti přístroje. Důležité bezpečnostní pokyny a základní návod k obsluze (obsahující zejména informace k zprovoznění telefonu, vložení SIM karty a podobně) ale musí podle žalované být poskytnuty přímo s výrobkem. S tím, že je na místě rozlišovat situaci podle toho, zda jde o poskytnutí základního anebo podrobného návodu, Nejvyšší správní soud souhlasí. Jedná-li se o základní návod k prvnímu zapnutí, návod k tomu, jak vložit SIM kartu, jak pracovat s tlačítky, displejem apod., je třeba, aby jej spotřebitel měl při koupi mobilního telefonu k dispozici, neboť v opačném případě by spotřebitel vůbec nemusel být schopen mobilní telefon zprovoznit, a tedy dostat se k podrobnějšímu návodu nahranému v samotném mobilním telefonu. V dnešní době totiž existuje nepřeberné množství druhů mobilů, kdy každý funguje a ovládá se rozdílně. Podrobný návod k užívání mobilu tedy může být jeho součástí, to ovšem neopravňuje prodejce, aby spotřebitele neinformoval o základním návodu k použití, který obsahuje zejména instrukce ke zprovoznění telefonu či zpřístupnění návodu (např. odkazem na internetové stránky), nebo o základních bezpečnostních informacích, které je nutné znát při každé manipulaci s mobilem. Oproti žalované Nejvyšší správní soud však nevylučuje, že i v případě, kdy půjde o základní návod, by mohlo postačit jeho poskytnutí emailem v elektronické podobě. Protože ale v dané věci ani k této formě poskytnutí základního návodu nedošlo, touto otázkou se Nejvyšší správní soud blíže nezabývá. Na základě uvedeného není podle Nejvyššího správního soudu námitka stěžovatelky, že je dostatečný jen návod k užívání, který je součástí mobilních telefonů, důvodná. IV. Závěr a náklady řízení [39] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené žádnou z kasačních námitek neshledal důvodnou, a proto kasační stížnost dle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl. [40] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 30. ledna 2025
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu