Ustanovení $ 32 odst. 1 o. s. ř. ukládající povinnost zástupce účastníka doložit již při prvním úkonu oprávnění k zastupování je aplikovatelné prostřednictvím $ 64 s. ř. s. i ve správním soudnictví. Pod pojmem „doložit oprávnění k zastupování“ je však ve správním soudnictví třeba vedle předložení plné moci rozumět též tvrzení, že plná moc platná i pro soud- ní řízení se nachází ve správním spise, pokud je takové tvrzení následně ověřeno.
Podle ustanovení $ 32 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s $ 64 s. ř. s. musí zástupce účastníka doložit své oprávnění účastníka zastupovat „Již při prvním úkonu, který ve věcí učinil“. Nedoložením oprávnění zastupovat vzniká pochybnost, zda zástupce skutečně vykonává v řízení práva osoby, za jejíhož zástupce se označil. Doložení plné moci zástupce je po- važováno za jednu z podmínek řízení. Tento názor potvrdil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247, č. 1773/2009 Sb. NSS; uvedl, že „[vle správním soudnictví jsou pod- mínky řízení vnímány jako takové podmín- ky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé; jejích nedostatek tedy brání soudu vy- dat meritorní rozhodnutí (srov. $ 103 0.
s.ř. podpůrně za použití f 64 s. ř. s.). Jsou chápá- ny jako podmínky přípustnosti procesu ja- kožto celku, přičemž se upínají k procesním úkonům stran či soudu. [..] Teorie procesní- ho práva i soudní praxe řadí mezi podmín- ky řízení na straně soudu především pravo- moc, příslušnost, na straně účastníků řízení způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, popřípadě též plná moc zmoc- něnce v případě zastoupení“ Nesplnění po- vinnosti stanovené v $ 32 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s $ 64 s.
ř. s. představuje odstranitel- ný nedostatek podmínek řízení. Soud je pak povinen postupovat v souladu $ 37 odst. 5 S. ř. s. a vyzvat účastníka, resp. zástupce, aby doložil plnou moc nebo jiným způsobem prokázal udělení plné moci. Této povinnosti krajský soud dostál usnesením ze dne 22. 10. 2009. Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti, že $ 32 odst. 1 o. s. ř. je aplikovatelný i pro ří- zení ve správním soudnictví prostřednictvím $ 64s. ř. s. Jde i v tomto případě o přiměřené použití občanského soudního řádu.
Není zde objektivní okolnost, která by byla na překáž- ku požadavku, aby i ve správním soudnictví bylo vyžadováno po zástupci žalobce již při podání žaloby předložení plné moci oprav- ující jej zastupovat v řízení žalobce. Ani pří- padné technické obtíže, které mohou s udě- lením plné moci souviset (např. skutečnost, že mandant je cizím státním příslušníkem), nemohou na tomto požadavku ničeho změ- nit. Navíc v posuzované věci tento problém nenastal, protože plná moc, která byla před- ložena v řízení o kasační stížnosti, je datová- na dnem 10.
10. 2009. Byla tedy udělena předtím, než ve věci krajský soud rozhodí (19. 11. 2009). Z jejího obsahu vyplývá, že se vztahuje i pro řízení před krajským soudem. Stěžovatel ani jeho zástupce v řízení neuvá- děli konkrétní důvody, pro které nebyla plná moc předložena, přestože byl zástupce k její- mu předložení soudem vyzván. Za této situa- ce bylo přinejmenším neobvyklé, pokud zástupce rezignoval na splnění jedné ze zá- kladních a dlužno dodat rutinních povinnos- tí, jakou je předložení plné moci opravňující k zastupování v řízení.
To vše za situace, kdy stěžovatel krajskému soudu následně vytýká, že „marnil čas“ a plnou moc měl již v době za- slání usnesení, jímž byl vyzván k doložení plné moci, k dispozici. Stěžovatel se mýlí, po- kud v kasační stížnosti uvádí, že krajský soud měl správní spis k dispozici. Tak tomu není. V době podání žaloby jej krajský soud ani z povahy věci mít nemůže. Splnění podmínek řízení je třeba ověřovat ještě předtím, než je žaloba zaslána k vyjádření žalovanému spolu se žádostí o předložení správního spisu.
Po- kud by měl být správní spis soudu předklá- dán pouze pro ověření oprávnění zastupovat, aby jej soud následně musel vrátit žalované- mu k vyhotovení vyjádření k žalobě, a teprve poté by byl soudu znovu předkládán k roz- hodnutí o žalobě, nepřispíval by takový po- stup k rychlosti a hospodárnosti řízení. Pri- márním cílem zástupce by mělo být dosažení rychlé ochrany práv klienta. Proto by měl zá- stupce v řízení před soudem postupovat mi- mo jiné tak, aby nevyvolával zbytečné úkony ze strany soudu, kterým mohl předejít řád- ným a včasným plněním základních povin- ností vyplývajících z procesních předpisů.
Z $32 odst. 1 o.s. ř. ve spojení s $ 64s. ř. s. je zřejmé, že zástupce účastníka je povinen doložit oprávnění zastupovat již při prvním úkonu, který ve věci učinil. Tak se v posuzo- vané věci nestalo. Zástupce stěžovatele rea- goval až na základě usnesení krajského soudu ze dne 22. 10. 2009. Spojení „oprávnění do- ložitť“ je třeba interpretovat tak, že zástupce účastníka řízení musí deklarovat své opráv- nění činit procesní úkony. Zpravidla se tak děje předložením plné moci jako výrazu předtím uzavřené dohody o zastupování uza- vřené mezi účastníkem řízení a jeho zástup- cem.
V podmínkách správního soudnictví však může nastat situace, kdy dohoda o za- stoupení byla mezi oběma stranami uzavřena již dříve v průběhu, nebo dokonce před zahá- jením správního řízení. Jestliže z jejího před- mětu vyplývá, že se vztahuje na případné soudní řízení (jako je tomu i v případě plné moci ze dne 1. 6. 2009 založené ve správním spise, která se vtahuje na všechna „řízení sou- visející včetně řízení soudního“), nelze uza- vřít, že zástupce účastníka nedoložil své oprávnění k zastupování, pokud na existenci takové plné moci krajský soud upozornil.
Základním účelem $ 32 odst. 1 o. s. ř. je v podmínkách správního soudnictví zajistit, aby již od počátku soudního řízení bylo zřej- mé, že zástupce je oprávněn za účastníka v ří- zení jednat. Stejně jako v řízení civilním je třeba zajistit, aby procesní úkony ve věci ne- činil někdo, kdo k tomu není oprávněn. Správní soudnictví je však specifické tím, že ve většině případů následuje po proběhnuv- ším řízení před správními orgány. V občan- ském soudním řízení je podaná soudní žalo- ba prvním úkonem „navenek“, ze kterého vyplývá, že existuje právní vztah mezi účast- níkem řízení a jeho zástupcem.
Ve správním soudnictví tomu tak být nemusí, neboť oprávnění zastupovat mohlo vzniknout již v předchozím řízení a nelze předem vyloučit, že se může vztahovat i na řízení soudní. Lze proto konstatovat, že žalobu nelze odmítnout v důsledku nepředložení plné moci, pokud zástupce žalobce k výzvě soudu doplnil, že pl- ná moc vztahující se též na soudní řízení je založena ve správním spise. Takovým tvrze- ním totiž alespoň dočasně deklaroval, že exis- tuje právní vztah mezi ním a jeho klientem, a současně dostatečně konkrétně uvedl, jak se lze o existenci právního vztahu přesvědčit.
Nelze proto konstatovat, že zástupce své oprávnění zastupovat nedoložil, a následně 773 2368 uzavřít, že žaloba byla podána namísto žalob- — ní plné moci udělené zástupcem žalobce. cem jeho zástupcem, a proto osobou ktomu © Proto Nejvyšší správní soud označil v záhlaví zjevně neoprávněnou. tohoto rozsudku jako žalobce stěžovatele a takto s ním bude v dalším řízení krajský Krajský soud tedy nesprávně označil za . soud jednat. žalobce osobu jednající na základě substituč- 2368 Řízení před soudem: možnost krajského soudu odchýlit se od judikatury Nejvyššího správního soudu * v Stavební řízení: účastníci řízení; souhlas orgánu státní správy lesů k $ 12 a $ 110 odst. 3 soudního řádu správního k $ 29 správního řádu (č. 500/2004 Sb) k $ 109 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny k $ 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů desní zákon)
I. Krajský soud se může odchýlit od dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu k určité otázce, jestliže není v dané věci přímo zavázán právním názorem ka- sačního soudu ($ 110 odst. 3 s. ř. s.) a jestliže svůj odlišný právní názor podepře kom- plexní, racionální a transparentní konkurující argumentací. Jsou-li tyto podmínky splněny, pak krajský soud zaujetím odlišného právního názoru neporuší $ 12 s. ř. s.
II. Taxativní výčet účastníků stavebního řízení obsažený v $ 109 odst. 1 staveb- ního zákona z roku 2006 má za následek vyloučení obecné definice účastníků řízení obsažené v $ 27 správního řádu z roku 2004. Nemá však za následek vyloučení zvlášt- ních ustanovení o účastenství v řízení, která nejsou v přímém rozporu s definicí účastníků stavebního řízení. Ustanovení $ 109 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 a 670 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je proto možné apli- kovat souběžně.
III. Souhlas orgánu státní správy lesů s dotčením pozemků v ochranném pásmu lesa ($ 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích) je nezbytným podkladem staveb- ního řízení, v němž mohou být dotčeny zájmy chráněné zákonem o lesích. Nestačí, bylli souhlas udělen již pro účely územního řízení.
Uwe B. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o udělení řidičského oprávnění, o ka-