[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval nepřezkoumatelností rozsudku, a to jak
z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), tak
i k námitce stěžovatelky. Pokud by totiž Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným, nemohl by posuzovat další kasační námitky stěžovatelky.
Nepřezkoumatelnost měla spočívat v nedostatku rozhodnutí o návrhu na moderaci po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 015
kuty, neodůvodněnosti závěrů městského
soudu o přiměřenosti pokuty a v nevypořádání námitek stěžovatelky týkajících se dostatečného zdůraznění skutečnosti, že propagovaný výrobek je doplňkem stravy.
[14] Stěžovatelka ve své žalobě uvedla
tento petit: „Ze všech výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby Městský soud
v Praze rozhodl rozsudkem tak, že rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
[...] se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení, a současně aby žalované uložil
povinnost uhradit žalobci [...] náklady řízení [...]. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, žalobce navrhuje, aby soud snížil
uloženou pokutu, popř. aby upustil od jejího
uložení.“
[15] Rozhodnutí krajského soudu o návrhu na moderaci pokuty přezkoumával Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 6 As
39/2006-45, na něž stěžovatelka odkazovala.
V dané věci se krajský soud k moderaci nevyjádřil nejen ve výroku, ale ani v odůvodnění
svého rozhodnutí. Nejvyšší správní soud tehdy
vyslovil, že pokud soud žalobu proti rozhodnutí, jímž byl uložen trest za správní delikt, jako nedůvodnou zamítne, aniž rozhodne
o eventuálním petitu dožadujícím se moderace trestu, je řízení před soudem zatíženo vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro
nedostatek důvodů, pro niž Nejvyšší správní
soud v řízení o kasační stížnosti takový rozsudek zruší ex officio (z úřední povinnosti).
[16] Stěžovatelka tedy z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 39/2006-45
dovozovala, že městský soud měl o zamítnutí
návrhu na moderaci pokuty rozhodnout samostatným výrokem, vedle výroku o zamítnutí žaloby. Tento názor stěžovatelky podporuje i odborná literatura, viz např. komentáře
k § 65 odst. 3 s. ř. s. a § 78 s. ř. s. v publikacích
Jemelka, L. a kol. Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2013; Šimíček, V. a kol. Soudní řád správní. Komentář.
1. vyd. Praha : Leges, 2014.
[17] Judikatura Nejvyššího správního
soudu však uvedenému názoru nenasvědču-
Akciová společnost Walmark proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení po- společnosti, a to při vědomí, že tato obchodní společnost nebude moci nadále vykonávat
činnost insolvenčního správce. Z takového
podání ovšem musí být zřejmé, že se jedná
o projev vůle společnosti, doložený např.
prohlášením ostatních společníků či doložením změny společenské smlouvy. Nejvyšší
správní soud přitom zdůrazňuje, že každé podání je třeba posuzovat individuálně a s ohledem na konkrétní okolnosti té které věci. [25] Shora uvedené nelze samozřejmě interpretovat tak, že ohlášený společník musí k § 65 a § 78 soudního řádu správního kuty o kasační stížnosti žalobkyně.