[38] Nejvyšší správní soud uložil krajskému soudu v předchozím rozsudku doplnit
dokazování o skutkových okolnostech věci
tak, aby bylo možné bezpečně zjistit, co se
v červenci a srpnu 2011 dělo v oblasti těžby
a zda stěžovatelka nepřípustně zasáhla do
ústavního práva žalobce pokojně se shromažďovat . Krajský soud doplnil dokazování v potřebném rozsahu .
[39] Krajský soud měl nadto k dispozici
obecnější úvahy Nejvyššího správního soudu,
jaké okolnosti je třeba hodnotit při úvaze, zda
konkrétní událost byla výkonem shromaž-
ďovacího práva a zda je třeba jí poskytnout
ochranu .
[40] Právo shromažďovat se je zaručeno
(čl . 19 odst . 1 Listiny) . Nositel tohoto práva
není povinen se jej jakkoli aktivně domáhat,
tím méně pak cestou povolovacího řízení .
Toto právo lze omezit pouze za podmínek
stanovených v čl . 19 odst . 2 Listiny .
[41] Výkon shromažďovacího práva „slouží občanům k využívání svobody projevu
a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení
veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek“ (§ 1 odst . 2
zákona o právu shromažďovacím) .
[42] Nejvyšší správní soud již v předchozím rozsudku vysvětlil, kterými znaky je třeba se zabývat při úvaze, zda činnost, ke které
došlo v oblasti těžby, byla či nebyla výkonem
shromažďovacího práva . Je nezbytné, aby
toto právo vykonávalo současně více osob,
pojmově je vyloučeno shromáždění za účasti
jedné osoby (1) .
[43] Je rovněž třeba fyzické přítomnosti
účastníků na konkrétním místě (2) .
[44] Stejně nezbytné je, aby shromáždění probíhalo v konkrétním čase . Jen tak je
možné určit počátek a konec posuzovaného
shromáždění (3) . Požadavek na jednotu místa
a času slouží především k tomu, aby existovala vzájemná interakce mezi osobami . Tyto
osoby musí vědět, že svobodu projevu vykonávají spolu s ostatními, a právě proto, že ji
současně vykonává více osob na společném
místě a ve stejném čase, získává – jinak indi-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
vidualizovaná svoboda projevu jednotlivých
účastníků shromáždění – novou kvalitu, která již je chráněna ustanoveními zákona o právu shromažďovacím .
[45] Nezastupitelné místo hraje rovněž
účel shromáždění (4) . Nikoli každý shluk
osob požívá ochrany . Je třeba, aby se osoby
shromáždily za určitým účelem . I při potřebě maximálně široce interpretovaného účelu
shromáždění je třeba, aby výkon shromažďovacího práva sloužil k výměně informací
a názorů a vyjadřoval postoj shromážděných
k řešení veřejných a jiných společných záležitostí . Pokud tento účel splněn není, nelze
hovořit o shromáždění [§ 2 písm . c) zákona
o právu shromažďovacím] . Z hlediska motivace k účasti musí takto vymezený účel představovat alespoň rovnocenný důvod vedle
jiných důvodů, pro které se osoby na místo
dostavily . Nemůže být pouze „vedlejším produktem“ hlavního záměru akce .
[45] Nezastupitelné místo hraje rovněž
účel shromáždění (4) . Nikoli každý shluk
osob požívá ochrany . Je třeba, aby se osoby
shromáždily za určitým účelem . I při potřebě maximálně široce interpretovaného účelu
shromáždění je třeba, aby výkon shromažďovacího práva sloužil k výměně informací
a názorů a vyjadřoval postoj shromážděných
k řešení veřejných a jiných společných záležitostí . Pokud tento účel splněn není, nelze
hovořit o shromáždění [§ 2 písm . c) zákona
o právu shromažďovacím] . Z hlediska motivace k účasti musí takto vymezený účel představovat alespoň rovnocenný důvod vedle
jiných důvodů, pro které se osoby na místo
dostavily . Nemůže být pouze „vedlejším produktem“ hlavního záměru akce .
[46] U všech výše uvedených kritérií je
třeba navíc zkoumat splnění předpokladu,
který lze označit u zúčastněných osob jako
existenci navenek projevené „subjektivní stránky“ vlastního přesvědčení o výkonu
shromažďovacího práva (5) . Shromážděné
osoby nejen že musí objektivně naplňovat
shora uvedené požadavky, ale musí si být rovněž vědomy toho, že vykonávají především
shromažďovací právo . Rovněž však musí tento svůj zájem kvalifikovaně projevit . Jinými
slovy, v konkrétní situaci musí být objektivně
zjistitelné, že vůbec k výkonu shromažďovacího práva dochází . Intenzita tohoto navenek
projeveného vědomí o výkonu shromažďovacího práva bude rozdílná v závislosti na
podobě té které akce . V případě konvenčních shromáždění patrně nebude sporu
o splnění tohoto předpokladu již samotnou
účastí na akci, tím spíše, pokud takové osoby drží transparenty s odpovídajícími hesly .
U atypických akcí bude naplnění tohoto požadavku obtížnější, tím spíše, pokud výkonu
shromažďovacího práva konkuruje zřetelný
a silný jiný účel .
[47] S poukazem na ústavně zaručený
výkon shromažďovacího práva je třeba posuzovat splnění výše uvedených kritérií maxi-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
málně široce . To však současně neznamená,
že lze na jejich naplnění rezignovat a s poukazem na ústavně zaručenou svobodu shromažďování nepřihlížet v souvislosti s touto svobodou k žádným kritériím či je konstruovat
až následně . Shora uvedená kritéria vyplývají
především ze zákona o právu shromažďovacím a je třeba, aby byla naplněna současně .
Jen tehdy je posuzovaná akce uchopitelná
k posouzení, zda se vůbec jednalo o výkon
shromažďovacího práva a zda byly splněny
formální požadavky na restrikci výkonu takového práva (podmínky pro rozpuštění shromáždění) .
[47] S poukazem na ústavně zaručený
výkon shromažďovacího práva je třeba posuzovat splnění výše uvedených kritérií maxi-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
málně široce . To však současně neznamená,
že lze na jejich naplnění rezignovat a s poukazem na ústavně zaručenou svobodu shromažďování nepřihlížet v souvislosti s touto svobodou k žádným kritériím či je konstruovat
až následně . Shora uvedená kritéria vyplývají
především ze zákona o právu shromažďovacím a je třeba, aby byla naplněna současně .
Jen tehdy je posuzovaná akce uchopitelná
k posouzení, zda se vůbec jednalo o výkon
shromažďovacího práva a zda byly splněny
formální požadavky na restrikci výkonu takového práva (podmínky pro rozpuštění shromáždění) .
[48] Výkon shromažďovacího práva se
nezřídka dostává do střetu s výkonem jiných
ústavně zaručených práv, zejména s právem
vlastnit a užívat majetek . Soudy rozhodující
o tom, zda je třeba poskytnout ochranu výkonu shromažďovacího práva, musí vážit zájem
na ochraně toho kterého práva při úvaze, kterému z nich dát v konkrétní situaci přednost .
Na jedné straně může stát postoj, názor, stanovisko, jež je shromážděním prezentováno
a na druhé straně zájem nakládat svobodně
s předmětem svého vlastnictví, čemuž může
výkon shromažďovacího práva bránit . Podstatným faktorem poměřování obou zájmů je
též faktor času . V probíhajícím čase se může
zájem na ochraně vlastnického práva dotčeného výkonem práva shromažďovacího proměňovat, může nabýt na intenzitě . Naopak
postoje a názory vyjadřované prostřednictvím shromáždění mohou ztrácet na intenzitě tím, že jsou projevovány po určitou dobu
a účelu cíle shromáždění (účasti na řešení veřejných a jiných záležitostí vyjádřením vlastních postojů a stanovisek) již bylo bezpochyby dosaženo . V určitém okamžiku v čase tak
zájem na ochraně vlastnického práva převáží
nad zájmem chránit výkon shromažďovacího
práva a naposledy uvedenému právu přestane být z tohoto důvodu poskytována ochrana .
[49] Vždy však záleží na okolnostech posuzovaného případu . Nepochybně může docházet i k tomu, že faktor času naopak povede
k „zintenzivnění poselství “ vyjadřovaného
posuzovaným shromážděním . Například tím,
že se shromáždění koná opakovaně, že se
o něm opakovaně informuje a tím se dostane do povědomí veřejnosti, nebo tím, že ani
v mezidobí nedojde k požadovanému řešení
záležitosti, kvůli které se shromáždění koná .
Zájem na ochraně shromažďovacího práva
tak může v čase naopak nabýt na intenzitě
a je třeba mu přiznat ochranu i v konkurenci
s jinými ústavně zaručenými právy .
[49] Vždy však záleží na okolnostech posuzovaného případu . Nepochybně může docházet i k tomu, že faktor času naopak povede
k „zintenzivnění poselství “ vyjadřovaného
posuzovaným shromážděním . Například tím,
že se shromáždění koná opakovaně, že se
o něm opakovaně informuje a tím se dostane do povědomí veřejnosti, nebo tím, že ani
v mezidobí nedojde k požadovanému řešení
záležitosti, kvůli které se shromáždění koná .
Zájem na ochraně shromažďovacího práva
tak může v čase naopak nabýt na intenzitě
a je třeba mu přiznat ochranu i v konkurenci
s jinými ústavně zaručenými právy .
[50] Poměřování, kterému z konkurujících si práv poskytnout ochranu, však vyžaduje, aby byla obě vzájemně si konkurující
práva skutečně vykonávána . Nepochybně
nebude sporu, že se ochrany vlastnického
práva nemůže dovolávat nevlastník, neboť
žádné vlastnické právo nemá . Obdobně se
však nemůže ochrany výkonu shromažďovacího práva domáhat ten, kdo shromažďovací
právo nevykonává, byť by mohl být subjektivně přesvědčen o opaku . Aby tedy bylo vůbec
pojmově možné uvažovat o proporcionalitě
při hodnocení dvou konkurujících si práv, je
třeba, aby o výkon obou práv skutečně reálně
šlo .
[51] Rozhodujícím naproti tomu zpravidla není názor o „správnosti “ názorů, za účelem jejichž vyjádření se shromáždění konalo .
Lze jistě vyjadřovat též postoje a stanoviska,
která nejsou většinovou společností pozitivně přijímána . Není neobvyklé, že právě pro
onu kontroverzi je takovým stanoviskům
dodáváno na vážnosti právě jejich sdílením
účastí na shromáždění . Právní ochranu shromáždění nelze přiznat jen proto, že shromážděním prezentovaný postoj je souladný
s právními předpisy a naopak ji automaticky
odepřít, pokud tomu tak není . Hranice, kdy
je třeba přiznat shromáždění ochranu a kdy
nikoli, nevede skrze přesvědčení o právní
přijatelnosti důvodu jeho konání, ale vyhodnocením všech aspektů konkrétní akce
a posouzením vzájemné konkurence práv,
k jejichž kolizi může při výkonu shromažďovacího práva docházet .
[52] Soudy rozhodující o námitkách proti
rozpuštění shromáždění musí rovněž postupovat maximálně zdrženlivě k prezentaci
vlastního postoje k důvodům, pro které se
shromáždění konalo a omezit se na zjištění,
zda byly dány zákonné podmínky k rozpuš-
tění shromáždění, či nikoli . Právě proto, že
se jedná výlučně o výkon politického práva
shromažďovat se, nikoli o to, zda pohnutka
k výkonu tohoto práva sama o sobě obstojí,
či nikoli .
[52] Soudy rozhodující o námitkách proti
rozpuštění shromáždění musí rovněž postupovat maximálně zdrženlivě k prezentaci
vlastního postoje k důvodům, pro které se
shromáždění konalo a omezit se na zjištění,
zda byly dány zákonné podmínky k rozpuš-
tění shromáždění, či nikoli . Právě proto, že
se jedná výlučně o výkon politického práva
shromažďovat se, nikoli o to, zda pohnutka
k výkonu tohoto práva sama o sobě obstojí,
či nikoli .
[53] Pokud se subjekt dovolává ochrany
shromažďovacího práva u správního soudu, musí v žalobě uvést, že bylo vykonáváno
shromažďovací právo, jak bylo toto právo
vykonáváno a jak bylo případně nezákonně
omezováno [§ 71 odst . 1 písm . b), resp . § 84
odst . 3 písm . b) s . ř . s .] . Zejména u atypických
forem výkonu shromažďovacího práva je
třeba úplných skutkových tvrzení o okolnostech a způsobu výkonu tohoto práva, neboť
jen tehdy lze usoudit, co vlastně žalobce za
výkon tohoto práva považuje a zda, pokud se
o shromáždění skutečně jedná, poskytnout
shromažďovacímu právu ochranu .
V.1.b Znaky shromáždění
v konkrétním případě
[54] Krajský soud se v druhém rozsudku
neřídil závazným právním názorem nadřízeného soudu a postupoval v rozporu s § 110
odst . 4 s . ř . s . Nejvyšší správní soud uložil již
v předchozím zrušujícím rozsudku krajskému soudu povinnost zabývat se tím, zda lze
usuzovat na trvající shromáždění, na jakém
místě se mělo shromáždění konat, zda byla
zjištěna vzájemná interakce mezi účastníky .
Takto krajský soud neuvažoval a setrval na
původní premise, že v celém průběhu blokády šlo o výkon shromažďovacího práva
a stěžovatelka do výkonu tohoto práva nezákonně zasáhla . Krajský soud vnímá blokádu
jako kontinuální akci vícedenního rozsahu,
rovněž její místo nahlíží velmi široce, za součást blokády považoval (patrně) i způsob její
organizace, koordinaci i mediální prezentaci .
[55] Krajský soud vytvořil zcela výjimečnou konstrukci tzv . „dynamického sit-in“
shromáždění, probíhajícího navíc kontinuálně, definoval činnost stěžovatelky jako permanentní rozpouštění takového shromáždění a současně stěžovatelce vytkl, že situaci
v terénu nevyhodnotila obdobně .
[56] Nejvyšší správní soud kategoricky
nesouhlasí s názorem krajského soudu, že
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
„dělení akce podle času konání, místa konání či osob by bylo umělým dělením vedoucím k absurdním důsledkům“ (rozsudek
krajského soudu čj . 57 A 66/2011-357, s . 48) .
K absurdním důsledkům by však nedošlo
proto, že by se krajský soud řídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu, ale proto, že by skutková zjištění poměřovaná kritérii určenými nadřízeným soudem
ústila v závěr o neexistenci výkonu shromažďovacího práva . Takový výsledek však není
absurdní, jak se krajský soud domnívá, ale
pouze vede k jinému posouzení, než které si
krajský soud předsevzal .
[56] Nejvyšší správní soud kategoricky
nesouhlasí s názorem krajského soudu, že
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
„dělení akce podle času konání, místa konání či osob by bylo umělým dělením vedoucím k absurdním důsledkům“ (rozsudek
krajského soudu čj . 57 A 66/2011-357, s . 48) .
K absurdním důsledkům by však nedošlo
proto, že by se krajský soud řídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu, ale proto, že by skutková zjištění poměřovaná kritérii určenými nadřízeným soudem
ústila v závěr o neexistenci výkonu shromažďovacího práva . Takový výsledek však není
absurdní, jak se krajský soud domnívá, ale
pouze vede k jinému posouzení, než které si
krajský soud předsevzal .
[57] Není sporu, že byl splněn požadavek
(1) o nezbytné přítomnosti více shromážděných osob . Nikdo netvrdí, že by blokáda byla
záležitostí jedné osoby a že by již z tohoto důvodu nebylo možné uvažovat o výkonu shromažďovacího práva .
[58] Podstatně problematičtější je splnění požadavku na jednotu místa (2) . Z dokazování bezpečně vyplynulo, že blokáda probíhala v závislosti na prováděné těžbě, kdy se
dvojice popř . malé skupinky osob přesouvaly
v oblasti těžby podle toho, kde právě těžba
probíhala . Pokud probíhala na více místech
současně, byli též účastníci blokády rozmístěni na relativně velké ploše, bez bezprostřední
okamžité součinnosti . Nešlo o setrvalý shluk
osob na konkrétním místě . Místo těžby se
v průběhu doby měnilo . I místo výkonu shromažďovacího práva se může v čase měnit .
Nebylo zjištěno, že by činnost aktivistů spočívala v permanentním obsazení určitého místa . To by nebylo praktické a účelné . Nebylo
třeba setrvávat v místech, kde již byla těžba
provedena .
[59] Účastníci opouštěli po ukončení
těžby těžební prostor a dalšího dne se do něj
vraceli nebo se přesouvali do jiného . Svědek
Jan P . podrobně hovořil o tom, že každý večer probíhaly porady zkušených osob, které
byli na blokádě již delší dobu . Tyto porady se
nekonaly v místě těžby, konaly se v místě, kde
byli účastníci ubytováni . Již proto nemohly
být pokračováním blokády konané předtím
v prostoru těžby, konaným pouze na jiném
místě . Měly zajistit správnou přípravu a ko-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
ordinaci akce, aby byla blokáda maximálně
účelná . Tuto aktivitu však nelze označit za
výkon shromažďovacího práva a nelze hovořit o místě shromáždění . Byť by sloužila
k výměně informací a názorů, šlo o výměnu
zaměřenou dovnitř mezi účastníky porady,
a nikoli k vyjádření postoje a stanoviska „vně
shromáždění “ .
[59] Účastníci opouštěli po ukončení
těžby těžební prostor a dalšího dne se do něj
vraceli nebo se přesouvali do jiného . Svědek
Jan P . podrobně hovořil o tom, že každý večer probíhaly porady zkušených osob, které
byli na blokádě již delší dobu . Tyto porady se
nekonaly v místě těžby, konaly se v místě, kde
byli účastníci ubytováni . Již proto nemohly
být pokračováním blokády konané předtím
v prostoru těžby, konaným pouze na jiném
místě . Měly zajistit správnou přípravu a ko-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
ordinaci akce, aby byla blokáda maximálně
účelná . Tuto aktivitu však nelze označit za
výkon shromažďovacího práva a nelze hovořit o místě shromáždění . Byť by sloužila
k výměně informací a názorů, šlo o výměnu
zaměřenou dovnitř mezi účastníky porady,
a nikoli k vyjádření postoje a stanoviska „vně
shromáždění “ .
[60] Rozptýlenost účastníků na velké ploše činí problematickou představu o rozpouštění takové akce v režimu zákona o právu
shromažďovacím . Pokud by však bylo takto problematickým pouze kritérium místa,
pravděpodobně by nebylo možné jen z toho
důvodu uzavřít, že se o výkon shromažďovacího práva nemohlo jednat . To proto, že
rozptýlení účastníci byli mezi sebou v takřka
permanentním spojení a konzultovali spolu
operativně postup . Rovněž policisté věděli
o tom, že jsou účastníci blokády rozptýleni,
a lze si představit i zásah spočívající v rozpuštění shromáždění tvořeného relativně izolovanými skupinkami na ploše několika fotbalových hřišť (např . za použití megafonu) .
[60] Rozptýlenost účastníků na velké ploše činí problematickou představu o rozpouštění takové akce v režimu zákona o právu
shromažďovacím . Pokud by však bylo takto problematickým pouze kritérium místa,
pravděpodobně by nebylo možné jen z toho
důvodu uzavřít, že se o výkon shromažďovacího práva nemohlo jednat . To proto, že
rozptýlení účastníci byli mezi sebou v takřka
permanentním spojení a konzultovali spolu
operativně postup . Rovněž policisté věděli
o tom, že jsou účastníci blokády rozptýleni,
a lze si představit i zásah spočívající v rozpuštění shromáždění tvořeného relativně izolovanými skupinkami na ploše několika fotbalových hřišť (např . za použití megafonu) .
[61] Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nebyl splněn znak shromáždění
spočívající v jeho časové kontinuitě (3) . Krajský soud dospěl na s . 48 rozsudku k přesvědčení, že veškerou protestní aktivitu v oblasti
těžby od 25 . 7 . 2011 do 12 . 8 . 2011 je třeba
považovat za jedno kontinuální shromáždění
s odkazem na jednotu cíle, jednotu záměru,
jednotu postupu (stejnorodost činnosti),
obdobnost organizace a úzkou personální
souvislost . Tyto okolnosti neumožňují kvalifikovat celou vícedenní akci jako jedno
kontinuální shromáždění . Nejvyšší správní
soud v předchozím rozsudku uzavřel, že
byť je mnohdy obtížné určit počátek vzniku
a ukončení shromáždění, neznamená to, že
„lze na kontinuální shromáždění usuzovat
jen z toho, že se cíle shromáždění podařilo
dosáhnout až po určité době. Bude proto třeba zjistit, zda a po jakou dobu bylo možné
o shluku osob na konkrétním místě hovořit.“
Dále krajskému soudu uložil povinnost zjistit, zda někteří z aktivistů zůstávali na místě
i po dobu, po kterou těžba neprobíhala . To
krajský soud neučinil . Úsudek o tom, že se
jednalo o jednu organizovanou akci, ještě
neznamená, že lze takovou akci vnímat jako
jedno kontinuální shromáždění a vyslovit
závěr o zákonnosti „kontinuálního rozpouštění “ takového shromáždění . Dokazováním
bylo bezpečně zjištěno, že byť by měla blokáda charakter kontinuální organizované akce
ve zmiňovaném období, nelze na ni nahlížet
jako na kontinuální shromáždění . Účastníci
blokády opouštěli každého dne po ukončení
těžby těžební prostor a navraceli se do něj následujícího dne, pokud tam těžba pokračovala . V mezidobí nelze o probíhajícím shromáždění ani uvažovat, protože v prostoru těžby
prostě nikdo nebyl . Ani případná přítomnost
hlídek na tom nic nemění, neboť tyto hlídky
přirozeně nevykonávaly shromažďovací právo, účel jejich přítomnosti byl bezpochyby
jiný . Pokud by Nejvyšší správní soud přistoupil na tezi o kontinuálním výkonu shromažďovacího práva, bylo by jistě možné takové
shromáždění kdykoli v jeho průběhu rozpustit, a tedy i v době, kdy se v prostoru nikdo
nenacházel . To je bezpochyby nesmyslné .
[61] Podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nebyl splněn znak shromáždění
spočívající v jeho časové kontinuitě (3) . Krajský soud dospěl na s . 48 rozsudku k přesvědčení, že veškerou protestní aktivitu v oblasti
těžby od 25 . 7 . 2011 do 12 . 8 . 2011 je třeba
považovat za jedno kontinuální shromáždění
s odkazem na jednotu cíle, jednotu záměru,
jednotu postupu (stejnorodost činnosti),
obdobnost organizace a úzkou personální
souvislost . Tyto okolnosti neumožňují kvalifikovat celou vícedenní akci jako jedno
kontinuální shromáždění . Nejvyšší správní
soud v předchozím rozsudku uzavřel, že
byť je mnohdy obtížné určit počátek vzniku
a ukončení shromáždění, neznamená to, že
„lze na kontinuální shromáždění usuzovat
jen z toho, že se cíle shromáždění podařilo
dosáhnout až po určité době. Bude proto třeba zjistit, zda a po jakou dobu bylo možné
o shluku osob na konkrétním místě hovořit.“
Dále krajskému soudu uložil povinnost zjistit, zda někteří z aktivistů zůstávali na místě
i po dobu, po kterou těžba neprobíhala . To
krajský soud neučinil . Úsudek o tom, že se
jednalo o jednu organizovanou akci, ještě
neznamená, že lze takovou akci vnímat jako
jedno kontinuální shromáždění a vyslovit
závěr o zákonnosti „kontinuálního rozpouštění “ takového shromáždění . Dokazováním
bylo bezpečně zjištěno, že byť by měla blokáda charakter kontinuální organizované akce
ve zmiňovaném období, nelze na ni nahlížet
jako na kontinuální shromáždění . Účastníci
blokády opouštěli každého dne po ukončení
těžby těžební prostor a navraceli se do něj následujícího dne, pokud tam těžba pokračovala . V mezidobí nelze o probíhajícím shromáždění ani uvažovat, protože v prostoru těžby
prostě nikdo nebyl . Ani případná přítomnost
hlídek na tom nic nemění, neboť tyto hlídky
přirozeně nevykonávaly shromažďovací právo, účel jejich přítomnosti byl bezpochyby
jiný . Pokud by Nejvyšší správní soud přistoupil na tezi o kontinuálním výkonu shromažďovacího práva, bylo by jistě možné takové
shromáždění kdykoli v jeho průběhu rozpustit, a tedy i v době, kdy se v prostoru nikdo
nenacházel . To je bezpochyby nesmyslné .
[62] Z hlediska obecného nazírání podstatně formovaného mediálními výstupy nepochybně lze na celou akci nahlížet zejména
z časového hlediska jako na akci jednolitou .
Ona jednolitost je dána především výsledným účelem (cílem), kterým bylo zabránit
těžbě stromů napadených kůrovcem, ke které přistoupila Správa podle přesvědčení aktivistů v rozporu s právními předpisy . To však
z celé akce nečiní kontinuální shromáždění .
S výhradou nevyhnutelného zkreslení, daného zcela specifickými okolnostmi situace, by
jistě nebylo možné nahlížet např . na jednotlivé demonstrace opakovaně konané v průběhu revolučních změn politického zřízení
jako na jedno permanentní shromáždění, byť
by změna rovněž mohla být z historického
hlediska vnímána jako jedna dějinná událost .
[62] Z hlediska obecného nazírání podstatně formovaného mediálními výstupy nepochybně lze na celou akci nahlížet zejména
z časového hlediska jako na akci jednolitou .
Ona jednolitost je dána především výsledným účelem (cílem), kterým bylo zabránit
těžbě stromů napadených kůrovcem, ke které přistoupila Správa podle přesvědčení aktivistů v rozporu s právními předpisy . To však
z celé akce nečiní kontinuální shromáždění .
S výhradou nevyhnutelného zkreslení, daného zcela specifickými okolnostmi situace, by
jistě nebylo možné nahlížet např . na jednotlivé demonstrace opakovaně konané v průběhu revolučních změn politického zřízení
jako na jedno permanentní shromáždění, byť
by změna rovněž mohla být z historického
hlediska vnímána jako jedna dějinná událost .
[63] Nebylo splněno ani kritérium cíle
shromáždění (4) . Policisté nejednou zasahovali proti dvojici osob či malé skupince, která
byla vzdálena od ostatních právě proto, aby
svou přítomností zabránila poražení konkrétního stromu . Takové osoby si na místě
samém bezpochyby nevyměňovaly informa-
ce a názory; proto se na daném místě nesešly .
Účelem jejich přítomnosti bylo nikoli komunikovat mezi sebou, a rozvíjet tím své názory,
či prezentovat jejich sdílení účastí na stejném
místě ve větším množství, ale ovlivnit těžaře,
aby ustoupili od mýcení, a policisty, aby proti nim nezakročili . To opakovaně policistům
sdělovali s tím, že jejich protest by se minul
účinkům, pokud by názor na zákonnost těžby projevovali mimo prostor těžby vymezený páskami . Prvotním účelem blokády bylo
mimořádným způsobem fakticky zabránit
těžbě, nikoli projevit názor či postoj účastí
na shromáždění . Vyvádění osob z prostoru
těžby nebylo kontinuálním rozpouštěním
shromáždění . Tímto opatřením stěžovatelka
zasahovala proti hlavnímu účelu celé akce,
tj . snaze zabránit fyzickou přítomností provedení kácení stromů zasažených kůrovcem .
Skutečnost, že nešlo o akt mířící proti shromažďovacímu právu, plyne i z toho, že mimo
páskami vyznačený prostor policisté proti
přítomným osobám nezasahovali .
[63] Nebylo splněno ani kritérium cíle
shromáždění (4) . Policisté nejednou zasahovali proti dvojici osob či malé skupince, která
byla vzdálena od ostatních právě proto, aby
svou přítomností zabránila poražení konkrétního stromu . Takové osoby si na místě
samém bezpochyby nevyměňovaly informa-
ce a názory; proto se na daném místě nesešly .
Účelem jejich přítomnosti bylo nikoli komunikovat mezi sebou, a rozvíjet tím své názory,
či prezentovat jejich sdílení účastí na stejném
místě ve větším množství, ale ovlivnit těžaře,
aby ustoupili od mýcení, a policisty, aby proti nim nezakročili . To opakovaně policistům
sdělovali s tím, že jejich protest by se minul
účinkům, pokud by názor na zákonnost těžby projevovali mimo prostor těžby vymezený páskami . Prvotním účelem blokády bylo
mimořádným způsobem fakticky zabránit
těžbě, nikoli projevit názor či postoj účastí
na shromáždění . Vyvádění osob z prostoru
těžby nebylo kontinuálním rozpouštěním
shromáždění . Tímto opatřením stěžovatelka
zasahovala proti hlavnímu účelu celé akce,
tj . snaze zabránit fyzickou přítomností provedení kácení stromů zasažených kůrovcem .
Skutečnost, že nešlo o akt mířící proti shromažďovacímu právu, plyne i z toho, že mimo
páskami vyznačený prostor policisté proti
přítomným osobám nezasahovali .
[64] Podle krajského soudu aktivisté
vykonávali shromažďovací právo a současně probíhala rušivá činnost – kácení, která
mohla ohrozit jejich zdraví či život . Rušivou
činnost shledal krajský soud nelegální a stěžovatelka měla rušivou činnost zastavit . Z hlediska cíle shromáždění je však podstatné i to,
jaká byla souslednost tvrzeného výkonu shromažďovacího práva a rušivé činnosti . Krajský
soud zdůraznil, že ke splnění cíle blokády
bylo třeba „aktivně vyhledávat místa s aktuálně probíhající těžbou a teprve po jejich
nalezení takové místo obsadit. Po převedení
těžby do jiného místa opět přistoupit k vyhledání tohoto místa za účelem jeho obsazení .“
To je velmi podstatné při úvaze o cíli (účelu)
blokády a o tom, jaké místo při realizaci tohoto účelu hrála shromažďovací svoboda . Je
bezpochyby něco jiného, pokud je pokojné
shromáždění ve svém průběhu rušeno činností, která případně nastala sice dříve, ale na
shromáždění nezávisle, nebo nastala teprve
v reakci na probíhající shromáždění . Nyní je
však situace jiná . Nejprve započne činnost
nebo alespoň její přípravy a teprve v návaznosti na to konají aktivisté . Lokalizace odpo-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
ru aktivistů v návaznosti na provádění těžby
rovněž svědčí tomu, že hlavním účelem nebylo vyjádřit postoj či stanovisko k těžbě, ale
vlastní fyzickou přítomností těžbě zabránit .
[64] Podle krajského soudu aktivisté
vykonávali shromažďovací právo a současně probíhala rušivá činnost – kácení, která
mohla ohrozit jejich zdraví či život . Rušivou
činnost shledal krajský soud nelegální a stěžovatelka měla rušivou činnost zastavit . Z hlediska cíle shromáždění je však podstatné i to,
jaká byla souslednost tvrzeného výkonu shromažďovacího práva a rušivé činnosti . Krajský
soud zdůraznil, že ke splnění cíle blokády
bylo třeba „aktivně vyhledávat místa s aktuálně probíhající těžbou a teprve po jejich
nalezení takové místo obsadit. Po převedení
těžby do jiného místa opět přistoupit k vyhledání tohoto místa za účelem jeho obsazení .“
To je velmi podstatné při úvaze o cíli (účelu)
blokády a o tom, jaké místo při realizaci tohoto účelu hrála shromažďovací svoboda . Je
bezpochyby něco jiného, pokud je pokojné
shromáždění ve svém průběhu rušeno činností, která případně nastala sice dříve, ale na
shromáždění nezávisle, nebo nastala teprve
v reakci na probíhající shromáždění . Nyní je
však situace jiná . Nejprve započne činnost
nebo alespoň její přípravy a teprve v návaznosti na to konají aktivisté . Lokalizace odpo-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
ru aktivistů v návaznosti na provádění těžby
rovněž svědčí tomu, že hlavním účelem nebylo vyjádřit postoj či stanovisko k těžbě, ale
vlastní fyzickou přítomností těžbě zabránit .
[65] Nebylo naplněno ani kritérium navenek projeveného vlastního přesvědčení
o výkonu shromažďovacího práva (5) . Shromáždění nebylo oznámeno . Účastníci blokády v průběhu těžby netvrdili, že vykonávají
shromažďovací právo . Individuální charakter
protestu byl někdy umocněn výslovným prohlášením účastníka, že není nijak organizován a jedná sám za sebe (viz záznam na DVD
ze dne 25 . 7 . 2011, čas 25:00 min .) . To může
souviset s předběžným opatřením Okresního
soudu v Klatovech, které se týkalo organizace pohybu, pobytu a jiné činnosti, které by
bránily provádění zásahu proti kalamitním
škůdcům . Pak však nelze postup stěžovatelky
proti takovému účastníku poměřovat kritérii
zákona o právu shromažďovacím a vytýkat
jí, že nepostupovala při zásahu podle tohoto zákona . Neobstojí názor krajského soudu,
že není podstatné, co aktivisté policistům
tvrdili, ale to, co se ve skutečnosti na místě
dělo . Alespoň potud nikoli, že policisté ani
nemohli nahlížet na činnost takových osob
jako na výkon shromažďovacího práva . Musí
existovat proporce mezi požadavky kladenými na organizátory shromáždění a na výkon
shromažďovacího práva na straně jedné a požadavky na ukončení shromáždění orgány
státní moci na straně druhé . Jestliže organizátoři zvolí takový způsob protestu, ze kterého
nemusí v jeho průběhu vyplývat, že se vůbec
jedná o výkon shromažďovacího práva, pak
nemohou oprávněně očekávat ukončení takového protestu obdobně, jako by tomu bylo
u běžných shromáždění .
[65] Nebylo naplněno ani kritérium navenek projeveného vlastního přesvědčení
o výkonu shromažďovacího práva (5) . Shromáždění nebylo oznámeno . Účastníci blokády v průběhu těžby netvrdili, že vykonávají
shromažďovací právo . Individuální charakter
protestu byl někdy umocněn výslovným prohlášením účastníka, že není nijak organizován a jedná sám za sebe (viz záznam na DVD
ze dne 25 . 7 . 2011, čas 25:00 min .) . To může
souviset s předběžným opatřením Okresního
soudu v Klatovech, které se týkalo organizace pohybu, pobytu a jiné činnosti, které by
bránily provádění zásahu proti kalamitním
škůdcům . Pak však nelze postup stěžovatelky
proti takovému účastníku poměřovat kritérii
zákona o právu shromažďovacím a vytýkat
jí, že nepostupovala při zásahu podle tohoto zákona . Neobstojí názor krajského soudu,
že není podstatné, co aktivisté policistům
tvrdili, ale to, co se ve skutečnosti na místě
dělo . Alespoň potud nikoli, že policisté ani
nemohli nahlížet na činnost takových osob
jako na výkon shromažďovacího práva . Musí
existovat proporce mezi požadavky kladenými na organizátory shromáždění a na výkon
shromažďovacího práva na straně jedné a požadavky na ukončení shromáždění orgány
státní moci na straně druhé . Jestliže organizátoři zvolí takový způsob protestu, ze kterého
nemusí v jeho průběhu vyplývat, že se vůbec
jedná o výkon shromažďovacího práva, pak
nemohou oprávněně očekávat ukončení takového protestu obdobně, jako by tomu bylo
u běžných shromáždění .
[66] S výjimkou požadavku na množství
osob (1) a s výhradou ke kritériu místa (2)
nebyly tedy v případě blokády konané v létě
roku 2011 v oblasti těžby v Národním parku Šumava naplněny znaky požadované pro
klasifikaci předmětné činnosti jako výkonu
shromažďovacího práva . O výkon shromažďovacího práva tedy nešlo a žalobce se nemohl s úspěchem domáhat určení, že bylo shromáždění rozpuštěno v rozporu se zákonem .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
V.2 K aktivní legitimaci žalobce
[67] S vymezením, co žalobce rozuměl výkonem shromažďovacího práva, úzce souvisí
jeho aktivní legitimace . Netřeba podrobněji
připomínat, že rozhodování o žalobách ve
správním soudnictví stojí na předpokladu
dotčení na veřejných subjektivních právech
(§ 65 odst . 1 s . ř . s .) vydáním nezákonného
rozhodnutí, resp . na přímém zkrácení na
právech nezákonným zásahem (§ 82 s . ř . s .) .
Případy, kdy žaloba ve správním soudnictví
neslouží k ochraně subjektivních práv žalobce, ale obecnějšímu požadavku na ochranu
veřejného zájmu, jsou vyhrazeny zvláštnímu
žalobnímu typu, o který v této věci nešlo
(§ 66 s . ř . s .) .
[67] S vymezením, co žalobce rozuměl výkonem shromažďovacího práva, úzce souvisí
jeho aktivní legitimace . Netřeba podrobněji
připomínat, že rozhodování o žalobách ve
správním soudnictví stojí na předpokladu
dotčení na veřejných subjektivních právech
(§ 65 odst . 1 s . ř . s .) vydáním nezákonného
rozhodnutí, resp . na přímém zkrácení na
právech nezákonným zásahem (§ 82 s . ř . s .) .
Případy, kdy žaloba ve správním soudnictví
neslouží k ochraně subjektivních práv žalobce, ale obecnějšímu požadavku na ochranu
veřejného zájmu, jsou vyhrazeny zvláštnímu
žalobnímu typu, o který v této věci nešlo
(§ 66 s . ř . s .) .
[68] Žalobce uvedl, že se dne 14 . 7 . 2011
dozvěděl o provádění nezákonného kácení
a o den později dorazil do předmětné lokality . Dále pouze zmiňuje, že účastí na blokádě
využil svého základního politického práva .
Vzhledem k téměř chybějícímu vymezení
jakýchkoli konkrétností je z žaloby obtížné
hodnotit, že je to právě žalobce, kdo je aktivně procesně legitimován žalobu podat . Tento
deficit je patrný i z obsáhlého odůvodnění
rozsudku krajského soudu . Přestože žalobu
podal RNDr . Mojmír V ., krajský soud nezkoumal, jak byla tvrzeným nezákonným rozpuštěním shromáždění dotčena právě jeho práva .
Podle § 13 zákona o právu shromažďovacím
může podat námitky proti rozpuštění shromáždění svolavatel nebo účastník shromáždění . Není sporu, že v této věci nešlo o tzv .
svolané shromáždění, není zde osoba svolatele (§ 3 téhož zákona), která ve stanovené
lhůtě oznámila konání shromáždění a splnila povinnosti uvedené v § 5 . Mohlo se tedy
nanejvýš jednat o shromáždění, které nebylo
svoláno . Žalobci tedy mohla svědčit aktivní
legitimace z titulu účastníka shromáždění . Žalobce v žalobě – zcela obecně – hovoří o tom,
že využil účastí na blokádě svého základního
politického práva . Protože z žaloby není zřejmé, co přesně žalobce za blokádu považuje,
je stejně neurčitá a problematická jeho osobní účast, a tedy jeho aktivní procesní legitimace . Krajský soud zmiňuje žalobce v celém rozsudku (čj . 57 A 66/2011-357) pouze dvakrát .
Na s . 39 reprodukuje výpověď svědka Jana P .,
který uvedl, že „jádro [účastníků blokády]
tam bylo po celou dobu, [žalobce], který tam
byl zpočátku jako tiskový mluvčí, byl pak
nahrazen Vratislavem V., takže každý tam
byl přibližně polovinu, [žalobce] první polovinu, pan Vratislav V. druhou polovinu“ . Na
s . 41 reprodukuje výpověď svědkyně Kamily H . o tom, že „ty lidi (od hnutí Duha) tenkrát vůbec neznala, maximálně jsem znala
[žalobce], ale organizátory jsem neznala“ .
Na s . 51 hovoří krajský soud o svědku Janu
P . v pozici analogické svolateli shromáždění
a o vedoucích jednotlivých skupinek, které
analogicky považuje za pořadatele . Tento závěr krajského soudu ale neobsahuje žádnou
úvahu, že je to právě žalobce, kdo je osobou
aktivně legitimovanou k podání žaloby (a jak
právě on vykonával shromažďovací právo) .
Patrně to souvisí s velmi širokým pohledem
krajského soudu na to, co je ještě třeba považovat za shromáždění . Proto za účastníky
považuje i organizátory či mluvčí, byť by se
na místě samém nevyskytovali, neboť museli
zamezit svému zadržení . Konkrétně žalobce
však v této souvislosti nezmiňuje .
[68] Žalobce uvedl, že se dne 14 . 7 . 2011
dozvěděl o provádění nezákonného kácení
a o den později dorazil do předmětné lokality . Dále pouze zmiňuje, že účastí na blokádě
využil svého základního politického práva .
Vzhledem k téměř chybějícímu vymezení
jakýchkoli konkrétností je z žaloby obtížné
hodnotit, že je to právě žalobce, kdo je aktivně procesně legitimován žalobu podat . Tento
deficit je patrný i z obsáhlého odůvodnění
rozsudku krajského soudu . Přestože žalobu
podal RNDr . Mojmír V ., krajský soud nezkoumal, jak byla tvrzeným nezákonným rozpuštěním shromáždění dotčena právě jeho práva .
Podle § 13 zákona o právu shromažďovacím
může podat námitky proti rozpuštění shromáždění svolavatel nebo účastník shromáždění . Není sporu, že v této věci nešlo o tzv .
svolané shromáždění, není zde osoba svolatele (§ 3 téhož zákona), která ve stanovené
lhůtě oznámila konání shromáždění a splnila povinnosti uvedené v § 5 . Mohlo se tedy
nanejvýš jednat o shromáždění, které nebylo
svoláno . Žalobci tedy mohla svědčit aktivní
legitimace z titulu účastníka shromáždění . Žalobce v žalobě – zcela obecně – hovoří o tom,
že využil účastí na blokádě svého základního
politického práva . Protože z žaloby není zřejmé, co přesně žalobce za blokádu považuje,
je stejně neurčitá a problematická jeho osobní účast, a tedy jeho aktivní procesní legitimace . Krajský soud zmiňuje žalobce v celém rozsudku (čj . 57 A 66/2011-357) pouze dvakrát .
Na s . 39 reprodukuje výpověď svědka Jana P .,
který uvedl, že „jádro [účastníků blokády]
tam bylo po celou dobu, [žalobce], který tam
byl zpočátku jako tiskový mluvčí, byl pak
nahrazen Vratislavem V., takže každý tam
byl přibližně polovinu, [žalobce] první polovinu, pan Vratislav V. druhou polovinu“ . Na
s . 41 reprodukuje výpověď svědkyně Kamily H . o tom, že „ty lidi (od hnutí Duha) tenkrát vůbec neznala, maximálně jsem znala
[žalobce], ale organizátory jsem neznala“ .
Na s . 51 hovoří krajský soud o svědku Janu
P . v pozici analogické svolateli shromáždění
a o vedoucích jednotlivých skupinek, které
analogicky považuje za pořadatele . Tento závěr krajského soudu ale neobsahuje žádnou
úvahu, že je to právě žalobce, kdo je osobou
aktivně legitimovanou k podání žaloby (a jak
právě on vykonával shromažďovací právo) .
Patrně to souvisí s velmi širokým pohledem
krajského soudu na to, co je ještě třeba považovat za shromáždění . Proto za účastníky
považuje i organizátory či mluvčí, byť by se
na místě samém nevyskytovali, neboť museli
zamezit svému zadržení . Konkrétně žalobce
však v této souvislosti nezmiňuje .
[69] Krajský soud rozhodoval o tvrzeném zásahu do ústavně zaručeného práva
konkrétního žalobce . Bylo tedy na žalobci,
aby vylíčil rozhodné skutečnosti, ve kterých
shledává zásah do tohoto svého práva . Žalobce není osobou, které by svědčilo právo
podat žalobu na ochranu veřejného zájmu
(actio popularis) . Je oprávněn hájit pouze
svá vlastní veřejná subjektivní oprávnění, byť
by z jejich eventuálního porušení plynuly důsledky i pro ostatní osoby v obdobné situaci .
Přestože má výsledek soudního řízení podstatný význam jak pro účastníky blokády, tak
pro zasahující stěžovatelku, je třeba vycházet
z toho, že stále jde o konkrétní spor mezi konkrétními účastníky soudního řízení, o jejichž
právech je rozhodováno . Prvotním účelem
soudního řízení není vyslovit obecně platné
stanovisko k obdobným typům občanské neposlušnosti, ale rozsoudit konkrétní a skutečný spor o právo . Jinak řečeno, úkolem soudu
bylo autoritativně rozhodnout, zda bylo či
nebylo porušeno žalobcovo právo shromaž-
ďovat se; tzv . judikatorní přesah a zobecnění
právního názoru soudu ve věci samé má místo jen tam, kde spor sám poskytuje k tomu
nezbytný skutkový i právní podklad .
[69] Krajský soud rozhodoval o tvrzeném zásahu do ústavně zaručeného práva
konkrétního žalobce . Bylo tedy na žalobci,
aby vylíčil rozhodné skutečnosti, ve kterých
shledává zásah do tohoto svého práva . Žalobce není osobou, které by svědčilo právo
podat žalobu na ochranu veřejného zájmu
(actio popularis) . Je oprávněn hájit pouze
svá vlastní veřejná subjektivní oprávnění, byť
by z jejich eventuálního porušení plynuly důsledky i pro ostatní osoby v obdobné situaci .
Přestože má výsledek soudního řízení podstatný význam jak pro účastníky blokády, tak
pro zasahující stěžovatelku, je třeba vycházet
z toho, že stále jde o konkrétní spor mezi konkrétními účastníky soudního řízení, o jejichž
právech je rozhodováno . Prvotním účelem
soudního řízení není vyslovit obecně platné
stanovisko k obdobným typům občanské neposlušnosti, ale rozsoudit konkrétní a skutečný spor o právo . Jinak řečeno, úkolem soudu
bylo autoritativně rozhodnout, zda bylo či
nebylo porušeno žalobcovo právo shromaž-
ďovat se; tzv . judikatorní přesah a zobecnění
právního názoru soudu ve věci samé má místo jen tam, kde spor sám poskytuje k tomu
nezbytný skutkový i právní podklad .
[70] Ze spisů nevyplývá, že by se žalobce
přímo fyzicky účastnil jednotlivých vstupů
do páskami značených prostor, zda se případně uvazoval ke stromům či byl účasten
jiných dějů, proti nimž stěžovatelka zasahovala, nebo zda jeho role byla skutečně „pouze“
organizační a koordinační a na místě samém
(v jednotlivých lokalitách označených páskami) se fyzicky ani nenacházel . Krajský soud
shledává na s . 57 rozsudku žalobce aktivně
legitimovaným, ne však proto, že by stěžovatelka zasáhla do jeho veřejných subjektivních
práv, ale proto, že jednání stěžovatelky bylo
mnohem závažnější, než „jaké je na první pohled pod ochranou [zákona o právu shromažďovacím]“ a nemůže vést ke ztrátě aktivní
legitimace svolatele nebo účastníka shromáždění . Tato úvaha je ale mimoběžná; nevysvětluje, že to byl právě žalobce, jehož veřejné
subjektivní právo bylo dotčeno rozpuštěním
shromáždění .
V.3 K procesnímu způsobu
obrany žalobce
[71] Je zřetelná disproporce mezi rozsahem žalobních tvrzení a odůvodněním druhého rozsudku krajského soudu . Ta dílem
vyplývá z potřeby vyhodnotit množství provedených důkazních prostředků a dílem ze
zvláštní povahy řízení, jehož předmětem je
tvrzený výkon shromažďovacího práva . Žalobce se v žalobě omezil na stručné konstatování, že kácení v předmětné lokalitě bylo
nezákonné, že se na území nachází řada zvlášť
chráněných druhů, že využil základního politického práva pokojně se shromažďovat a že
toto právo může být omezeno pouze za přesně vymezených podmínek, což stěžovatelka
nerespektovala . Proto se domáhal výroku, že
shromáždění konané od 25 . 7 . 2011 v Národním parku Šumava nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem .
[71] Je zřetelná disproporce mezi rozsahem žalobních tvrzení a odůvodněním druhého rozsudku krajského soudu . Ta dílem
vyplývá z potřeby vyhodnotit množství provedených důkazních prostředků a dílem ze
zvláštní povahy řízení, jehož předmětem je
tvrzený výkon shromažďovacího práva . Žalobce se v žalobě omezil na stručné konstatování, že kácení v předmětné lokalitě bylo
nezákonné, že se na území nachází řada zvlášť
chráněných druhů, že využil základního politického práva pokojně se shromažďovat a že
toto právo může být omezeno pouze za přesně vymezených podmínek, což stěžovatelka
nerespektovala . Proto se domáhal výroku, že
shromáždění konané od 25 . 7 . 2011 v Národním parku Šumava nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem .
[72] Žalobce v podané žalobě prakticky
vůbec nevysvětluje, jakým způsobem mělo
docházet v konkrétní situaci k výkonu shro-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
mažďovacího práva . V žalobě je opakovaně
uváděn pojem „blokáda“, resp . „spontánní
blokáda“, hovoří se o tom, kterého dne blokáda vznikla, že pokračovala, co bylo jejím
smyslem . Jaký význam žalobce sám tomuto
pojmu přikládá, však není z žaloby zřejmé;
v tomto kontextu o pojem právem vymezený nejde . Skutečnost, že nelze klást rovnítko mezi neprávní pojem „blokáda“ a právní
pojem „shromáždění “, je zřejmé; tyto pojmy
nelze použít promiscue, jak se (snad) žalobce
domníval . Třebaže obecně nelze klást na žalobce požadavek, aby po právní stránce kaž-
dý zmiňovaný skutkový děj také kvalifikoval,
je nezbytné, aby sám předmět sporu učinil
právně uchopitelný .
[73] Specifikem projednávané věci je též
volba způsobu, kterým se žalobce domáhal
ochrany . Podle § 13 zákona o právu shromažďovacím může svolavatel nebo účastník
shromáždění podat do 15 dnů námitky proti
rozpuštění shromáždění u soudu a soud následně rozhodne, zda shromáždění bylo či
nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem .
Pro řízení o námitkách se přiměřeně použijí
ustanovení soudního řádu správního o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle
§ 65 a násl . s . ř . s .
[74] Žalobce podal žalobu, kterou v záhlaví označil jako správní žalobu proti nezákonnému zásahu stěžovatelky, ale rovněž
jako námitky proti rozpuštění shromáždění .
Domáhal se, aby soud vyslovil, že shromáždění konané ode dne 25 . 7 . 2001, kterého se
účastnil, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem . Takový výrok odpovídá rozhodnutí
o námitkách proti rozpuštění shromáždění
podle § 13 zákona o právu shromažďovacím
a také o tomto petitu krajský soud rozhodl .
[74] Žalobce podal žalobu, kterou v záhlaví označil jako správní žalobu proti nezákonnému zásahu stěžovatelky, ale rovněž
jako námitky proti rozpuštění shromáždění .
Domáhal se, aby soud vyslovil, že shromáždění konané ode dne 25 . 7 . 2001, kterého se
účastnil, nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem . Takový výrok odpovídá rozhodnutí
o námitkách proti rozpuštění shromáždění
podle § 13 zákona o právu shromažďovacím
a také o tomto petitu krajský soud rozhodl .
[75] Žalobce se však současně domáhal
vyslovení zákazu stěžovatelce pokračovat
v porušování jeho práva pokojně se shromaž-
ďovat . V době podání žaloby trval zásah stěžovatelky proti účastníkům blokády, a proto
se patrně žalobce domáhal i vyslovení tohoto zákazu . Tato část žalobního petitu naopak
svědčí zásahové žalobě; se zákazem porušovat žalobcova práva zákon počítá za splnění
podmínek § 87 odst . 2 s . ř . s . Žaloba ostatně
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
zdůrazňuje, že „každým dalším dnem dochází k nezákonnému zásahu, který trvá
a u kterého hrozí opakování “ . Krajský soud
však preferuje postup podle § 13 zákona
o právu shromažďovacím s tím, že jiný výrok,
než že shromáždění bylo rozpuštěno v rozporu se zákonem, není přípustný .
[76] Nejvyšší správní soud ale nemá za
to, že jediným způsobem, jak se domoci výroku o nezákonnosti při výkonu shromažďovacího práva, jsou námitky proti rozpuštění
shromáždění podle § 13 zákona o právu shromažďovacím . Žaloba byla podána před účinností novely soudního řádu správního provedené zákonem č . 303/2011 Sb ., která přiznává
oprávnění domáhat se zásahovou žalobou
rovněž určení, že zásah je nezákonný .
[77] Námitky podle § 13 podá svolavatel
nebo účastník shromáždění zpravidla proti důvodům, které jsou uvedeny ve sdělení
o rozpuštění shromáždění . Spor bude veden
o to, zda tyto důvody skutečně nastaly a zda
bylo rozpuštění shromáždění v důsledku
toho důvodné . Námitky proti rozpuštění
shromáždění lze tedy očekávat u „tradičních “ shromáždění, kde není pochyb, že se
o shromáždění jedná a o tom, že bylo rozpuštěno . Předmětem posouzení tak bude existence hmotněprávních důvodů, pro které je
třeba shromažďovací právo omezit (§ 10 zákona o právu shromažďovacím) .
[78] Zásahovou žalobu lze podat proti
faktickému konání správního orgánu, který dle žalobního tvrzení provedl zásah . Jde
o případy, kdy policejní útvar vede zákrok
směřující k rozpuštění shromáždění v režimu § 12 odst . 7 zákona o právu shromažďovacím . Tehdy je základní účel zákroku zřejmý,
vyplývá z povahy věci . Je zasahováno, neboť
se účastníci pokojně nerozešli . Zásahovou
žalobu lze podat i tehdy, pokud zasahující orgán jedná z jiných důvodů a tvrzení o zásahu
do politického práva je teprve argumentem,
pro který subjekt, proti kterému je zasahováno, považuje takový zásah za nezákonný . Nezákonnost faktického postupu je spatřována
právě v tom, že zasahující nezohlednil výkon
ústavně zaručeného práva .
[78] Zásahovou žalobu lze podat proti
faktickému konání správního orgánu, který dle žalobního tvrzení provedl zásah . Jde
o případy, kdy policejní útvar vede zákrok
směřující k rozpuštění shromáždění v režimu § 12 odst . 7 zákona o právu shromažďovacím . Tehdy je základní účel zákroku zřejmý,
vyplývá z povahy věci . Je zasahováno, neboť
se účastníci pokojně nerozešli . Zásahovou
žalobu lze podat i tehdy, pokud zasahující orgán jedná z jiných důvodů a tvrzení o zásahu
do politického práva je teprve argumentem,
pro který subjekt, proti kterému je zasahováno, považuje takový zásah za nezákonný . Nezákonnost faktického postupu je spatřována
právě v tom, že zasahující nezohlednil výkon
ústavně zaručeného práva .
[79] Krajský soud si byl vědom, že rozhodnutí v režimu § 13 zákona o právu shromažďovacím (deklaratorní výrok o tom, zda
shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno
v souladu se zákonem) neumožňuje zjednat
nápravu způsobem, který je vyhrazen zásahovým žalobám, totiž vyslovit zákaz pokračovat
v nezákonném zásahu a (po novele) též určit,
že zásah byl nezákonný . Uzavírá, že by výsledek soudního řízení nemohl být jiný, i pokud
by žalobci nebylo možné přiznat ochranu
v řízení o námitkách, neboť by se nejednalo
o shromáždění ve smyslu zákona, ale o sofistikovanou svobodu projevu . To není přesné .
Souhlasit lze s tím, že výrok určovací zásahové žaloby, že zásah – nezákonné vyvádění
osob z prostoru těžby – může být co do výsledku obdobný výroku, že rozpuštění shromáždění nebylo provedeno v souladu se zákonem . Oba uvažované procesní prostředky
obrany však předpokládají podstatně odlišná
žalobní tvrzení, která však v této věci chybí .
Pokud žalobce brojí proti nezákonně rozpuštěnému shromáždění, bude klást důraz na výkon shromažďovacího práva a na neexistenci důvodů, s nimiž zákon spojuje oprávnění
shromáždění rozpustit . U zásahové žaloby budou žalobní tvrzení zaměřena nikoli na nezákonné omezení shromažďovacího práva, ale
na konkrétní postup zasahujících policistů,
kteří (zde) vyváděli osoby z prostoru těžby,
na argument, že policisté nebyli vůbec oprávněni k takovému zásahu a proč . Rovněž lze
předpokládat tvrzení o případných excesech
při provádění zásahu, který žalobce považuje
za nezákonný .
[80] Soudní řízení je řízením kontradiktorním, ve kterém se strany sporu tvrzeními o skutkovém a právním stavu snaží soud
přesvědčit o důvodnosti či nedůvodnosti
podané žaloby . Byl to žalobce, kdo omezil
svá žalobní tvrzení na strohé konstatování,
že vykonával základní politické právo, v čemž
mu stěžovatelka nezákonně bránila, a velmi
stručně uvedl, proč se domnívá, že těžba stromů napadených kůrovcem v národním parku
byla těžbou nezákonnou . S žalobními tvrzeními žalobce jsou však ve značném nepoměru
požadavky, které krajský soud kladl na stěžovatelku .
[80] Soudní řízení je řízením kontradiktorním, ve kterém se strany sporu tvrzeními o skutkovém a právním stavu snaží soud
přesvědčit o důvodnosti či nedůvodnosti
podané žaloby . Byl to žalobce, kdo omezil
svá žalobní tvrzení na strohé konstatování,
že vykonával základní politické právo, v čemž
mu stěžovatelka nezákonně bránila, a velmi
stručně uvedl, proč se domnívá, že těžba stromů napadených kůrovcem v národním parku
byla těžbou nezákonnou . S žalobními tvrzeními žalobce jsou však ve značném nepoměru
požadavky, které krajský soud kladl na stěžovatelku .
[81] Žalobce tvrdil, že podmínkou k povolení kácení bylo udělení výjimek orgánem
ochrany přírody a krajiny . Rozsudek krajského soudu vychází z přesvědčení, že pro postup proti kalamitním škůdcům byl nezbytný
předchozí souhlas orgánu přírody a krajiny,
což bylo podle krajského soudu „bez dalšího
zjistitelné prostým nahlédnutím do zákona
o ochraně přírody a krajiny“ . Takový názor
není správný . Stěžovatelka v kasační stížnosti
argumentovala, že Česká inspekce životního
prostředí při kontrole dne 21 . 7 . 2011 deklarovala, že nebude zahajovat řízení o omezení nebo zákazu činnosti v oblasti těžby
a že v této lokalitě není třeba výjimky podle
zákona o ochraně přírody a krajiny . Rovněž
tvrdila, že v oblasti těžby byla prováděna tzv .
nahodilá těžba podle § 2 písm . n) lesního
zákona, u které se nevyžaduje stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny . Poukazovala
rovněž na existenci předběžného opatření
vydaného Okresním soudem v Klatovech .
[82] Problematika nejúčinnějšího způsobu zásahu proti kalamitním škůdcům
v národním parku je značně komplikovaná .
O tom ostatně svědčí i souběžně vedené řízení završené rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 2 . 10 . 2013, jímž byla
Správě uložena pokuta za nedovolený zásah
do přirozeného vývoje zvláště chráněného
druhu živočicha . Proti rozhodnutí byla podána správní žaloba k Městskému soudu v Praze
(věc vedena pod sp . zn . 5 A 187/2013), o které dosud nebylo rozhodnuto . Dne 22 . 7 . 2011
vydal Okresní soud v Klatovech předběžné
opatření, kterým nařídil občanskému sdružení Hnutí Duha – Přátelé země, aby se zdrželo
organizování pohybu, pobytu a jiné činnosti
osob v lesích na území Národního parku Šumava, které by zabraňovaly provádění zásahu
proti kalamitním škůdcům . Téhož dne adresovala Správa žádost stěžovatelce o zajištění
pořádku a ochrany života a zdraví v důsledku
pohybu osob bránících uskutečňování lesnických zásahů . Nejvyšší správní soud proto nesouhlasí s názorem, že si stěžovatelka
mohla učinit jednoznačný úsudek o řádnosti
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
RNDr . Mojmír V . proti Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, o rozpuštění shromáždění, o kasační stížnosti žalované .