č. 361/2000 Sb. a č. 411/2005 Sb. Řidič se dopustí přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pokud byla zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru nej- méně.0,24 g/kg. Vychází- li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální.
č. 361/2000 Sb. a č. 411/2005 Sb. Řidič se dopustí přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pokud byla zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru nej- méně.0,24 g/kg. Vychází- li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální.
V. C.) Nejvyšší správní soud především při- pomíná, že v České republice platila a platí zásada tzv. nulové tolerance alkoholu při řízení motorových vozidel. Prokáže-li správní orgán právně konformním způsobem přítomnost alkoholu v krvi obviněného a tato skutečnost jsou (za dalších předpokladů) naplněny zna- ky skutkové podstaty přestupku dle $ 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Pokud krajský soud operoval s pojmem tzv. fyziolo- gické hladiny alkoholu v krvi, je třeba zdůraz- nit, že pro posouzení viny ze spáchání pře- stupku musí být vyloučeno, že je zjištění konkrétní hladiny alkoholu v těle obviněné- ho důsledkem jiné okolnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, čj. 5 As 24/2009-65, č. 2063/2010 Sb. NSS). Podle $ 5 odst. 1 písm. £ zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních ko- munikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty vyšetření po- dle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami půso- 35 2168 benými tabákovými výrobky, alkoholem a ji- nými návykovými látkami a o změně souvise- jících zákonů (dále jen „tabákový zákon“). Podle $ 16 odst. 2 tabákového zákona „[oJrientačnímu vyšetření a odbornému lé- kařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alko- holu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnos- ti podle odstavce 1 pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v sou- vislosti s požitím alkoholického nápoje. Spo- čívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analy- zátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmín- ky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientační- ho vyšetření odmítne, provede se odborné lé- kařské vyšetření“ Je zřejmé, že právní úprava předvídá dva způsoby vyšetření zjišťujících obsah alkoho- lu, a to orientační vyšetření [$ 2 písm. I) tabá- kového zákona] a odborné lékařské vyšetření [$ 2 písm. m) tabákového zákona]. Současně je ze znění $ 16 odst. 2 tabákového zákona pa- trno, že s účinností od 1. 1. 2009 je důkazu o ovlivnění alkoholem získanému orientač- ním vyšetřením formou dechové zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu schváleným Českým metrologickým institu- tem ve smyslu $ 3 odst. 3, $ 6, resp. $ 7 záko- na č. 505/1990 Sb., o metrologii, přiznána vyšší míra přesvědčivosti než podle předcho- zí právní úpravy. Zvláštním právním předpi- sem, jenž má na mysli $ 16 odst. 2 tabákového zákona, je právě zákon o metrologii, resp. prováděcí vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu (srov. bod 7.4.2 přílohy vyhlášky). V posuzované věci vyplynulo ze správní- ho spisu, že Policie ČR opakovaně provedla při silniční kontrole u žalobce dechovou zkoušku kalibrovanými analyzátory alkoholu v dechu s výsledkem 0,40 a 0,35 g/kg. Správní orgány však dospěly ke správnému právnímu závěru, že nedodržení předepsaného Pracov- 36 ního postupu ČMI vyloučilo použití výsledků těchto dechových zkoušek pro účely správní- ho řízení ve smyslu $ 16 odst. 2 tabákového zákona věty druhé. Žalobce byl ovšem v návaznosti na výsled- ky dechových zkoušek vyzván, aby se podro- bil lékařskému vyšetření formou odběru biologického materiálu (vzorku krve). Rele- vantní právní úprava [$ 5 odst. 1 písm. £) zá- kona o silničním provozu] přitom striktně neváže povinnost řidiče podrobit se lékař- skému vyšetření na pozitivní výsledek decho- vé zkoušky. Rozhodující tak byla výzva poli- cisty k podstoupení lékařského vyšetření. Ze správního spisu pak nijak nevyplynulo, že by tato výzva byla projevem libovůle nebo šika- ny ze strany policejního orgánu. Právě nao- pak, opodstatněnost předmětné výzvy byla dána výsledky orientačních dechových zkou- šek. Ty sice nebyly v souladu s $ 16 odst. 2 tabákového zákona způsobilé samy o sobě prokázat ovlivnění žalobce alkoholem v sou- vislosti s požitím alkoholických nápojů kvůli porušení předepsaného postupu, ale legiti- mizovaly výzvu policisty podrobit se odbor- nému lékařskému vyšetření. Na jejich zákla- dě nepochybně bylo možné důvodně se domnívat, že žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (srov. přiměřeně výše ci- tovaný rozsudek č. 2063/2010 Sb. NSS). Správní orgán opřel závěr o vině žalobce právě o výsledky lékařského vyšetření. Vzo- rek krve odebrané žalobci byl vyšetřen dvě- ma na sobě nezávislými laboratorními meto- dami, a to metodou plynové chromatografie a Widmarkovou zkouškou. Ty prokázaly hladi- nu alkoholu v krvi žalobce v hodnotě 0,24 g/kg. Postup lékařského vyšetření plně odpovídal bodu 10 písm. c) Metodického pokynu minis- terstva, jenž byl vydán „[z]a účelem zajištění správnosti a jednotného postupu pří průka- zu a stanovení etylalkoholu v krví“. V souvislosti s úvahou krajského soudu o tzv. fyziologické hladině alkoholu v krvi Nej- vyšší správní soud připomíná, že podle bodu 10 písm. e) Metodického pokynu ministerstva se „[zla pozitivní průkaz požití alkoholického nápoje [..| pokládá hladina etylalkoholu v krvi vyšší než 0,20 g/kg, stanovená meto- dou plynové chromatografie“. Přestože může být výskyt alkoholu v těle zapříčiněn i jinými faktory než pouze poži- tím alkoholického nápoje (v této souvislosti se poněkud zjednodušeně hovoří právě o tzv. fyziologické hladině), je třeba přitakat stěžo- vateli, že expertně stanovená hodnota, která v souladu s bodem 10 písm. e) Metodického pokynu ministerstva vede k negativnímu zá- věru o přítomnosti alkoholu v krvi v důsledku požití alkoholického nápoje, vychází z pesi- mistického odhadu. Ten právě předpokládá, že hladina do výše 0,20 g/kg alkoholu v krvi může být teoreticky zapříčiněna i jinými fak- tory než požitím alkoholického nápoje. Byla-li však metodou plynové chromato- grafie zjištěna hladina alkoholu v krvi žalob- ce ve výši 0,24 g/kg, a to s časovým odstupem po provedení silniční kontroly (s přihlédnu- tím k průměrné rychlosti vstřebávání alkoho- lu v tzv. eliminační fázi), Nejvyšší správní soud nepochyboval, že žalobce byl při řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu v souvislosti s požitím alkoholického nápoje. Krajskému soudu lze přisvědčit, že tzv. fyzio- logická hladina alkoholu v krvi se u různých osob liší a může být ovlivněna nejrůznějšími faktory. Nejvyšší správní soud však v tomto směru přisvědčil stěžovateli, že krajský soud nesprávně vyšel ze závěrů obsažených v části 9 Pracovního postupu ČMI vztahující se k tzv. pesimistické hodnotě nejistoty přepočtové- ho faktoru, který je ve formě konstanty apli- kován při přepočtu objemu alkoholu v dechu na hladinu alkoholu v krvi vyšetřované osoby. V posuzované věci se však žádný takový pře- počet neuplatní. Hladina alkoholu v krvi ža- lobce byla zjištěna přísně specifickou meto- dou plynové chromatografie a v souladu s Metodickým pokynem ministerstva potvr- zena Widmarkovou zkouškou. xx Nejvyšší správní soud proto odmítl po- stup krajského soudu, který od zjištěné hod- noty 0,24 g/kg paušálně odečetl tzv. fyziolo- gickou hladinu alkoholu v krvi (0,20 g/kg) a uzavřel, že zůstatková hodnota (0,04 g/kg) je marginální a neprokazuje požití alkoholic- kého nápoje žalobcem. Na závěru Nejvyššího správního soudu nemůže v kontextu posuzo- vané věci nic změnit ani závěr klinického vy- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 1/2011 šetření, zaměřeného na zjištění známek účin- ku ovlivnění alkoholem. Přestože bez znalec- kého zkoumání není možné v každém jednot- livém případě zjistit konkrétní výši tzv. fyziologické hladiny alkoholu v krvi, nemůže vést tato skutečnost v případě hodnoty na- měřené v posuzované věci k závěru, který učinil krajský soud. Stěžovatel správně namítl, že by závěry krajského soudu fakticky vyloučily nebo pod- statně omezily možnost účinného postihu za jednání, které ohrožuje jednu z nejdůležitěj- ších hodnot a zájmů chráněných právní úpra- vou provozu na pozemních komunikacích. Předchází-li orgány veřejné moci do jisté mí- ry obraně obviněných prostřednictvím argu- mentů souvisejících s tzv. fyziologickou hla- dinou tím, že za prokazatelné ovlivnění alkoholem v důsledku požití alkoholického nápoje považují pouze hodnoty vyšší než 0,20 g/kg alkoholu v krvi, je jejich chování ve- deno pochopiteinou snahou o zefektivnění výkonu veřejné moci (přestože se může jevit problematickým z hlediska zásady legality, která se uplatní i ve správním trestání). Z ta- kového postupu však není možno bez dalšího dovodit, že se postih daného přestupku fak- ticky uplatní až od „nemarginální“ hranice alkoholu v krvi, resp. že této hladině se při- bližující hodnoty, jako je 0,24 g/kg v posuzo- vané věci, zakládají rozumné pochybnosti o ovlivnění alkoholem v důsledku požití alko- holického nápoje. Nejvyšší správní soud pro- to neshledal stížní námitku důvodnou. Pro úplnost Nejvyšší správní soud podotý- ká, že považoval tvrzení žalobce o požití něko- lika nealkoholických piv před silniční kontro- lou za ryze účelové. Toto tvrzení navíc nemohlo vyvinit žalobce ze spáchání přestup- ku podle $ 22 odst. 1 písm. b) zákona o pře- stupcích, jak správně uvedl žalovaný v napa- deném rozhodnutí. Na věci by nic nezměnilo, kdyby byla naměřená hladina alkoholu v krvi kých piv. To nelze v obecné rovině vyloučit, protože tzv. nealkoholická piva obsahují urči- té množství etylalkoholu. Právě z tohoto dů- vodu je však nutné považovat je (při nemírné konzumaci) za alkoholický nápoj. (...) 37 2169 2169 Politické strany: podmínky pro rozpuštění politické strany; res iudicata; protiprávnost činnosti k $ 1146 Iláodst. 1 písm. b) soudního řádu správního k $ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve zně- ní zákona č. 117/1994 Sb. I. Zamítavé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o návrhu na rozpuštění po- litické strany nevylučuje budoucí podání jiného návrhu na rozpuštění stejné poli- tické strany. V novém řízení nelze posuzovat již dříve projednaná skutková tvrzení a důkazy, ale ve vztahu k novému kontextu není vyloučeno projednat a vyhodnotit i tvr- zení týkající se činnosti politické strany před nabytím právní moci původního rozhod- nutí. Existence nových důvodů nebo skutečností, které navrhovatel nemohl bez svého zavinění uplatnit v původním řízení, má vést k návrhu na obnovu řízení [6 11, $ 114 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], nikoliv k novému návrhu na rozpuštění politické strany. II. Protiprávnost činnosti politické strany ve smyslu $ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, nemůže zpravidla spočívat jen v její kritice ústavního a právního pořádku státu ani v kontroverzních a vyhraně- ných projevech týkajících se různých společenských jevů. O protiprávnost ve smyslu citovaného ustanovení se však již může jednat, pokud politická strana překročí po- psané meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí. IfI. Politické straně lze přičíst nejen projevy, které deklaruje jako oficiální, ale i jednání a projevy jejích představitelů, je-li zřejmé, že je činí v kontextu stranické činnosti, a dále i projevy a jednání jejích členů, příp. i nečlenů, mají-li souvislost s činností strany (např. s jejím shromážděním) a ze shody s programovou orientací a činností strany i z dalších okolností (např. opakovaná spolupráce) je zřejmé, že po- litická strana akceptuje tyto projevy jako své vlastní. IV. Bezprostřednost rizika ohrožení demokracie jako podmínka pro vyhovění návrhu na rozpuštění politické strany může nastat i tehdy, pokud je strana schopna třebas jen na lokální úrovni účinně destabilizovat institucionální a právní systém a zejména když tak činí opakovaně. Bezprostřednost rizika může souviset i se schop- ností politické strany poskytnout organizační platformu jinak roztříštěným extre- mistickým subjektům a uskutečňovat a legitimizovat jejich cíle.
Ing. Petr V. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o uložení pokuty, o kasační
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. září 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu
8 As 59/2010 - 87