8 As 8/2013- 32 - text
8 As 8/2013 - 34
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009, čj. 843/2009-160-SPR/11, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2013, čj. 3 A 138/2012 94,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
IV. Odměna JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry, advokáta se sídlem v Praze, se určuje částkou 4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
[1] Magistrát hlavního města Prahy vydal dne 2. 7. 2009 rozhodnutí čj. MHMP 556567/2009, kterým rozhodl o námitkách proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče – žalobce.
[2] Žalobce se odvolal proti rozhodnutí magistrátu. Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání rozhodnutím ze dne 26. 11. 2009, čj. 843/2009-160-SPR/11 (dále též „napadené rozhodnutí“). II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze dne 7. 5. 2012. V doplnění žaloby ze dne 24. 7. 2012 uvedl, že mu rozhodnutí žalovaného bylo doručeno dne 9. 12. 2009. Žalobce si v té době nemohl dovolit placenou právní pomoc, a proto nevěděl o zákonné lhůtě k podání žaloby.
[4] Městský soud žalobu odmítl pro opožděnost. Žalobce sám uvedl, že mu bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno 9. 12. 2009. Toto tvrzení se shoduje s údajem na doručence, kde je uvedeno stejné datum. Toto datum určuje počátek běhu lhůty pro podání žaloby v souladu s § 40 odst. 2 zákona č. 150/2002 S., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Lhůta k podání žaloby činí dva měsíce od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Tato lhůta uplynula dne 9. 2. 2010. Žalobce však podal žalobu o více než dva roky později. Zmeškání lhůty k podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). Proto musel městský soud žalobu odmítnout. III.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Namítl, že se městský soud v Praze spokojil pouze s tím, že si stěžovatel údajně převzal napadené rozhodnutí dne 9. 12. 2009. Městský soud však nezkoumal, zda bylo stěžovateli napadené rozhodnutí skutečně doručeno a zda je podpis na doručence ze dne 9. 12. 2009 pravý.
[6] Stěžovatel dále namítl, že městský soud se v odůvodnění nijak nevypořádal s veškerými žalobními námitkami a tvrzeními. Také uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný nesprávně kvalifikoval zjištěný skutkový stav a jeho rozhodnutí je nepřesvědčivé. IV.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., avšak s ohledem na charakter přezkoumávaného soudního rozhodnutí je dán toliko důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním.
[11] Stěžovatel vytkl městskému soudu, že se nezabýval tím, zda mu bylo napadené rozhodnutí skutečně doručeno a zda je jeho podpis na doručence pravý. Obsah žaloby a správního spisu však neodůvodňoval potřebu podrobnějšího zkoumání těchto okolností. Stěžovatel totiž sám výslovně tvrdil, že mu rozhodnutí bylo doručeno právě 9. 12. 2009 a datum doručení nezpochybňoval. Ani obsah správního spisu neodporuje tvrzení stěžovatele. Za této situace nelze městskému soudu vytýkat, že vycházel ze stěžovatelova výslovného tvrzení a pouze ověřil, že toto tvrzení odpovídá údaji na doručence.
Stěžovatel zpochybnil okamžik doručení poprvé až v kasační stížnosti, ačkoli bezpochyby mohl případnou nepravost podpisu na doručence uplatnit již v řízení před městským soudem. Ani v kasační stížnosti však neuvádí žádná konkrétní tvrzení v souvislosti s pravostí jeho podpisu či průkazností doručování držitelem poštovní licence. Omezil se pouze na zcela obecnou výtku, že městský soud nezkoumal tyto okolnosti. Soud to však činit nemusel, protože vycházel z vlastních žalobních tvrzení stěžovatele, která byla v souladu s obsahem správního spisu.
[12] Stěžovatel rovněž namítl, že se městský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami a tvrzeními. Městský soud se však těmito námitkami nemohl věcně zabývat právě proto, že žaloba byla podána opožděně a bylo třeba ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Rovněž Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat věcným přezkumem správnosti napadeného rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Mohl pouze posoudit, zda městský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Nikoli však to, jak měl vypadat meritorní přezkum rozhodnutí žalovaného, pokud by k němu stěžovatel dal podnět včasnou žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004-98).
[13] S odkazem na shora uvedené důvody neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou, a proto ji zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[15] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Soud určil advokátovi odměnu v částce 1 × 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, za písemné podání soudu ve věci samé a 1 × 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s § 9 odst. 4 písm. d), § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v rozhodném znění, celkem ve výši 3 400 Kč, k čemuž se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z celkové částky, protože ustanovený advokát je plátcem této daně. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 31. října 2013
JUDr. Jan Passer předseda senátu