8 Azs 273/2024- 43 - text
8 Azs 273/2024-44 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobců: a) K. S. G., b) nezl. K. N. G., zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2024, čj. OAM-735/ZA-ZA11-HA10-2024, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2024, čj. 32 Az 8/2024-53,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 9 728,40 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení žalovaný shledal žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastavil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Podle krajského soudu žalobci neuvedli v řízení o opakované žádosti žádné nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Žalobci uváděné nové důvody [úmrtí otce žalobkyně a) a s tím spojená ztráta ekonomického zázemí v zemi původu, spory se zbytkem rodiny, nepřijetí žalobkyně a) jako samoživitelky s nemanželským dítětem společností] nespadají pod azylově relevantní důvody podle § 12 až § 14b zákona o azylu. Žalovaný se ve svém rozhodnutí zabýval i tvrzenou nedostatečnou pomocí ze strany země původu samoživitelům.
[3] Proti tomuto rozsudku podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost. Stěžovatelé za skutečnost, která představuje zásadní změnu oproti předchozí žádosti, považují smrt otce stěžovatelky a), na základě které zaniklo sociální i ekonomické zázemí stěžovatelů v zemi původu. Žalovaný také nijak nezohlednil situaci stěžovatelů při návratu do země původu, hlavně ve vztahu ke stěžovateli b). Stěžovatel b) je nezletilý, s jeho otcem nejsou stěžovatelé v kontaktu a také odmítá plnit vyživovací povinnost. Stěžovatelka a) s ohledem na věk stěžovatele b) nemůže pracovat. Pomoc, kterou by stěžovatelé v zemi původu mohli obdržet, je naprosto nedostačující. Zmíněnými námitkami se žalovaný nezabýval, i když na ně stěžovatelé poukázali již při podání žádosti o mezinárodní ochranu.
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu. II. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost není přijatelná.
[7] K otázce přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu a podmínkám jejího věcného projednání již existuje ustálená judikatura. Z ní plyne, že pro přípustnost opakovaných žádostí je třeba, aby v konkrétním případě existovaly „nové skutečnosti nebo zjištění“, které musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Smyslem je na jedné straně umožnit nové posouzení v případech, kdy nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na druhé straně zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudek NSS z 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009 65 či z 27. 3. 2020, čj. 5 Azs 325/2019
16, č. 4012/2020 Sb. NSS). Institut opakované žádosti tudíž neslouží k doplňování předchozí žádosti ani ke zhojení nevyužití opravných prostředků proti meritornímu přezkoumání. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“ (rozsudek NSS z 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009 65).
[8] K danému případu je třeba uvést, že žalovaný o opakované žádosti stěžovatelů věcně nerozhodoval, nýbrž ji posoudil jako nepřípustnou a řízení o ní zastavil. V případě žaloby proti rozhodnutí o nepřípustné opakované žádosti může soud zkoumat jen to, zda je závěr správního orgánu o nepřípustnosti opakované žádosti správný a zda je náležitě odůvodněno, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany (rozsudek rozšířeného senátu NSS z 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, bod 19).
[9] Novou skutečností má podle stěžovatelů být úmrtí otce stěžovatelky a), čímž došlo k zániku sociálního a ekonomického zázemí stěžovatelů v zemi původu. Stěžovatelka jako samoživitelka tak bude čelit ekonomickým obtížím. Úvaha žalovaného i krajského soudu, že tato skutečnost není relevantní ve smyslu § 12 až 14b zákona o azylu, je v souladu se setrvalou judikaturou Nejvyššího správního soudu (usnesení NSS z 9. 1. 2025, čj. 7 Azs 332/2024-15, bod 9 a zde odkazovaná judikatura, či z 21. 1. 2025, čj. 1 Azs 286/2024-28, bod 11).
[10] Kasační argumentace tak podle Nejvyššího správního soudu nezakládá přijatelnost kasační stížnosti. Kasační stížnost nevyvolává otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny nebo byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon. Nejedná se ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelů. Krajský soud naopak posoudil případ v souladu s ustálenou judikaturou, od níž Nejvyšší správní soud neshledal důvod se odchýlit.
III. Závěr a náklady řízení
[11] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 18). Stěžovatelé nebyli ve věci úspěšní, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[13] Nejvyšší správní soud rozhodl též o odměně a náhradě hotových výdajů zástupce stěžovatelů JUDr. Ing. Jiřího Špeldy, advokáta, který jim byl ustanoven usnesením krajského soudu z 27. 9. 2024, čj. 32 Az 8/2024-20. Podle § 35 odst. 10 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát.
[14] Ustanovenému zástupci se podle § 35 odst. 10 s. ř. s. s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování za jeden úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti a půl úkon za návrh na přiznání odkladného účinku. Odměna advokáta tedy činí v dané věci 1,5 x 3 100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], tj. 4 650 Kč. Jelikož šlo o společný úkon při zastupování dvou osob, náleží ustanovenému zástupci podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu za každou osobu odměna snížená o 20 %, tedy celkem částka 7 440 Kč. Pokud jde o náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce, ta je stanovena paušálně v § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby.
Ačkoli ustanovený zástupce zastupoval dvě osoby, přiznal soud paušální náhradu pouze za dva úkony, neboť za nezletilého stěžovatele s ohledem na jeho věk může komunikovat se zástupcem pouze jeho zákonná zástupkyně, tedy stěžovatelka a). Jelikož zástupce stěžovatele je plátcem DPH, zvyšuje se tato částka o 21% sazbu této daně, tj. o 1 688,40 Kč. Výše celkové odměny ustanoveného zástupce a náhrady hotových výdajů proto činí 9 728,40 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 30. ledna 2025
Jitka Zavřelová předsedkyně senátu