8 Tcu 60/2023-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal dne 26. 4. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky AAAAA (pseudonym), nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu v Rosenheimu, Spolková republika Německo, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 Ls 410 Js 41964/17 jug, jenž nabyl právní moci téhož dne, při zahrnutí odsouzení rozsudkem Obvodního soudu ve Freyungu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 2 Ds 26 Js 15778/16 jug, a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Rosenheimu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 3 Ls 410 Js 41964/17 jug, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Obvodního soudu v Rosenheimu, Spolková republika Německo, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 Ls 410 Js 41964/17 jug, který nabyl právní moci téhož dne, byl AAAAA uznán vinným trestným činem krádeže s následným užitím násilí nebo pohrůžky násilí v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na těle podle § 252, § 52, § 223 Abs. 1, § 230 německého trestního zákoníku (dále „StGB“) a § 1, § 105, § 31 Abs. 2 zákona o soudnictví nad mládeží (dále „JGG“). Za tyto trestné činy byl při zahrnutí odsouzení na základě rozsudku Obvodního soudu ve Freyungu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 2 Ds 26 Js 15778/16 jug, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s tím, že rozhodnutí o podmíněném odložení výkonu trestu obviněného na zkušební dobu bylo původně odloženo o 6 měsíců podle § 61 JGG, neboť v době vydání rozsudku ještě nebylo možné určit, zda jsou splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Usnesením Okresního soudu v Rosenheimu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 3 Ls 410 Js 41964/17 jug, které nabylo právní moci dne 18. 5. 2018, bylo rozhodnuto, že výkon jednotného trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku, který byl uložen výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Rosenheimu ze dne 31. 1. 2018, nebude podmíněně odložen.
2. Podle skutkových zjištění z rozsudku Obvodního soudu v Rosenheimu, Spolková republika Německo, ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 Ls 410 Js 41964/17 jug, se obviněný AAAAA (dále převážně jen „obviněný“) posuzované trestné činnosti dopustil v zásadě tím, že dne 8. 10. 2017 v 05.44 hodin se zdržoval nejprve v oblasti lobby hotelu XY na adrese XY v XY, kde do své tašky, kterou si přinesl s sebou, zastrčil dva skleněné svícny nacházející se v oblasti baru, aby si je ponechal pro sebe, a poté hotel opustil. Když to zpozoroval poškozený P., běžel za obviněným a zadržel ho, načež obviněný poškozeného P. kopal a tloukl, aby si tak mohl odcizené skleněné svícny ponechat, v důsledku čehož poškozený P. utržil kvůli úderům a kopancům hematomy a stopy po odření a ranách, což obviněný přinejmenším předpokládal.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 18. 4. 2023 ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 269/1994 Sb.“), o tom, že se na výše citovaná odsouzení obviněného českého občana hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předložený návrh přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby požadavku bylo vyhověno.
5. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i z obsahu připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud shledal, že obviněný je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským (německým) soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, bezprostředně po činu se pokusil uchovat si věc násilím a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Tímto potrestáním je podle výčtu předchozích odsouzení jmenovaného uvedených v posuzovaném rozsudku odsouzení rozsudkem Okresního soudu Dachau ve Spolkové republice Německo ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 4 Ds 23 Js 39527/14, jenž nabyl právní moci dne 12. 3. 2015, za krádež ke krátkodobému vězení pro mladistvé v trvání dvou týdnů.
7. U popsaného činu byla tedy shledána vzájemná trestnost. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb. svědčí i podmínky materiální povahy, neboť obviněný se dopustil úmyslné trestné činnosti proti majetku, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména intenzitou násilí užitého bezprostředně po činu ve snaze si odcizené věci uchovat a nebýt zadržen, při kterém poškozenému vznikla uvedená zranění. Pominout nelze ani trestní minulost odsouzeného, který byl v rozmezí let 2015 až 2017 celkem třikrát trestně stíhán a odsouzen, a to na území Spolkové republiky Německo, kdy se jednalo o různorodou trestnou činnost (krádež, vydírání, útisk, poškození cizí věci, řízení bez řidičského oprávnění). Z výše uvedeného tedy plynou zjevné sklony obviněného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, byť páchaného výhradně na území jiného státu.
9. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání rozsudkem Obvodního soudu v Rosenheimu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 Ls 410 Js 41964/17 jug, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, který mu byl ukládán jako trest souhrnný za sbíhající se trestný čin poškození věci (§ 228 odst. 1 tr,. zákoníku), za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Freyung ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 2 Ds 26 Js 15778/16. Souhrnný trest by obviněnému bylo třeba v České republice ukládat podle ustanovení vztahujícího se na čin nejpřísněji trestný, což je § 205 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je trestní sazba stanovena od šesti měsíců do tří let odnětí svobody. Za podmínek § 31 odst. 1 z. s. m. se trestní sazby stanovené v trestním zákoníku u mladistvých pachatelů snižují na polovinu, přičemž jejich horní hranice nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Nutno podotknout, že tento výklad je pro obviněného výhodnější, neboť s ohledem na věk, v němž se posuzovaného činu dopustil (bylo mu 19 let), by již podle právní úpravy v České republice nebyl posuzován jako mladistvý a jako dospělému pachateli by mu byl ukládán trest přísnější. Trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku je možné proto považovat za správný a spravedlivý i podle českého právního řádu. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení AAAAA příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě obviněného AAAAA zcela vyhověl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu